Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cykloexpedice Norsko 2006

 

Fotografie z Cykloexpedice Norsko 2006 naleznete v externím fotoalbu zde.

 

délka akce: 29 dnů (7. 7. - 4. 8. 2006);

účastníci: Petr Cvengroš, Jarda Hejný, Jiří Kukačka;

najeto: 2914 km za 145,8 hodin v sedle;

průměr na den: 100,5 km za 5 hodin;

průměrná rychlost: 19,96 km/h;

nejdelší etapa: 17. den, Norsko, "Tour to Kristiansand", 133,5 km;

navštíveny 4 evropské země: Dánsko, Švédsko, Norsko, Německo;

Obrazek

trasa: Praha – letadlem Kodaň (Dánko) – vlakem Malmö (Švédsko) – Göteborg – Oslo (Norsko) – Gjovik – Lillehammer – Bodal – Gol – Eidfjord – Odda – Kristiansand – trajektem Hansholm (Dánsko) – Billund – Flensburg (Německo) – Rendsburg – Winterfeld – Magdeburg – Leipzig – Vejprty (ČR) – Žatec – Kralupy nad Vltavou – Praha.

 

ObrazekJediným, avšak svým rozsahem jedinečným počinem Klubu UFO byla o prázdninách 2006 další ze zahraničních cykloexpedic. Celá akce trvale 29 dní (od 7. července do 4. srpna 2006), během kterých jsme navštívili Dánsko, Švédsko, Norsko a Německo a ujeli téměř 3000 km. Akce celá se nesla v duchu zásadních inovací. Zaprvé jsme poprvé neabsolvovali celou trasu na kole, ale do dánské Kodaně jsme i s koly letěli letadlem se společností SmartWings. Díky letecké dopravě jsme si ušetřili nepříliš zajímavou cestu přes Německo, na kterou jsme neměli ani čas, ani náladu. Do švédského Malmö jsme potom přejeli vlakem po 15 km dlouhém mostě přes moře. Cestou nás čekal ještě jeden necyklistický přesun a to trajektem z jihu Norska na sever Dánska. Celou trasu jsme se také poprvé snažili pečlivě naplánovat, propočítat délku trasy i navrhnout několik variant, mezi kterými bychom pak mohli vybírat podle sil a aktuální situace. Musíme se však přiznat, že námi spočítaná kilometráž se ukázala jako značně podceněná již po několika dnech, takže jsme stejně museli trochu zaimprovizovat a trasu na místě upravit. Celá akce byla naprosto jedinečným zážitkem, který o dost překonal již podniknuté cesty z minulých let. Norsko je naprosto úžasná země nádherné přírody a váháte - li, kam vyrazit na dovolenou, nemůžu než doporučit.

 

Na cestu jsme se vydali z letiště Ruzyně v počtu tří účastníků - Petr Cvengroš, Jarda Hejný a já - Jirka Kukačka. Kola složená v krabicích a brašny plné zásob v očekávání severské drahoty. Let trval asi hodinku. Namísto deseti dnů, které bychom strávili v sedle, to byla poměrně komfortní záležitost :-). Před kodaňským letištěm rozbalujeme krabice, kola sestavujeme do původního stavu a protože se stmívá, vydáváme se hledat útočiště. To nacházíme v parku na pobřeží. Je krásná teplá noc, tak jen bez spacáků uleháme na karimatky. Ráno si prohlížíme Kodaň. Nejzajímavější z našeho pohledu je dokonalá cyklistická infrastruktura a neuvěřitelné množství kol ve městě. Nejdříve sháníme bomby k vařiči (do letadla jsme je nemohli vzít), což se úspěšně daří a poté vyrážíme ke známe Malé mořské víle. Odpoledne nás čeká přesun vlakem do Švédska. Vlak jede po obrovském mostě postaveném vlastně přes moře. Kola máme vedle sebe jako u nás při zjednodušené přepravě. Vymotáváme se z města Malmö a za pár kilometrů kempíme v lesíku u cesty. Ve Švédsku a v Norsku je táboření ve volné přírodě na jednu dvě noci bez problémů povoleno, takže se ani nemusíme bát, že nás někdo nevrlý objeví. Každopádně poznáváme zradu číslo jedna, obrovské množství komárů. Naštěstí je poměrně účinně zažene repelent. Začíná také pršet, na což jsme také psychicky připravení. Ne však prakticky, proto nám moknou věci, zatímco my narychlo stavíme stany :-). Tak zítra stany jako první!

 

Trasa vede po západním pobřeží Švédska směrem na sever, z větrem v zádech jedeme jako o závod. Druhou noc ve Švédsku trávíme u hodné rodiny na zahradě. Vzhledem k tomu, že Petr matematickou indukcí dokázal, že nabídnutá možnost vysprchování platí pro prvního člena (Jára) i pro (n + 1). člena (Petr), můžu se jít vysprchovat i já. Paráda. Další den nocujeme pod širákem u moře, ale ráno začíná pršet. Je jasné, že když jsme se vydali takhle na sever, častému dešti se nevyhneme, tak nás to ani moc nepřekvapuje. Situace vypadá beznadějně, tak oblékáme veškeré "antirain" vybavení a vyrážíme do nečasu. Jestli se dá nějaký ze dnů označit jako opravdu smolný, tak tento. Nejenže jsem celí promočení, navíc Jára píchnul a poté se mě uvolnil ořech a výsledkem bylo naprosto nepojízdné kolo a asi dvouhodinová oprava v autobusové zastávce. Naštěstí můžu jet dál. Do toho Járovi ještě praskl drát! Večer si říkáme, že musíme někoho poprosit o místo na spaní někde pod Obrazekstřechou. Nedaří se a nedaří, ale my se nevzdáváme a nakonec nám to vychází. Noc na zasklené verandičce, navíc majitelé ráno odjíždí, takže máme zaručeno příjemná ranní soukromí na krásně zahradě. Projíždíme jeden s postupných cílů, Göteborg, a míříme k obrovskému jezeru Vänern. Délka jezera je asi jako z Prahy do Brna. U vody nacházíme až kýčovitě krásné lesní tábořiště, jedno z nejhezčích míst, kde jsme kdy spali. Již podruhé si půjčujeme nastavitelný klíč na sundání kazety, protože jsem v zadním náboji zapomněl jednu z ložiskových kuliček a ta teď cinká při každém šlápnutí. První člověk, kterého prosíme, nám téměř automaticky pomáhá, a to, že klíč vrátíme až zítra, vidí skoro jako samozřejmost. Opět mě napadá smutné myšlenka, jak by podobná prosba asi dopadla v Čechách. Dojmy ze Švédska: všichni umí dobře anglicky, slunce zapadá až po desáté, na venkově se chovají hlavně koně a oproti očekávání je moře příjemně teplé.

 

Po týdnu jízdy jsme dorazili na hranice Norska. Nevíme moc, co nás tu čeká. První noc je trochu ve znamení strachu, v rozsáhlých lesích, které vypadají oproti našim středoevropským velmi divoce, žije určitě spousta medvědů, co když jeden přijde a slupne i nás? Naše kola a věci schované kus od cesty by možná léta nikdo nenašel ... Míříme dále na sever. Cestou navštěvujeme pevnost Fredriksem Festing z roku 1658 a jeden celý den věnujeme prohlídce hlavního města - Osla. Navštěvujeme historické centrum, které se nápadně podobá Václavskému náměstí, měníme peníze za Norské koruny (1 NOK je zhruba 8 Kč) a nakupujeme pohledy. Prohlížíme si i zdejší zajímavost, park Vigeland. Oblíbenou zábavou Norů všeho věku je strávit odpoledne v parku s malým jednorázový grilíkem při grilování klobásek. Vtipné je to však v obchodech. Jeden příklad za všechny. Mají tu asi tisíc :-) druhů chleba o hmotnosti 750 g v cenovém rozpětí 3,90 až 19,90 NOK. Dost těžko se ale zjišťuje, který chléb co stojí. Já s Járou kupujeme chléb za 9,90 (80 Kč) a Petr dokonce bonusový za 19,90 (160 Kč). Myslím, že lepší chleba v životě nejedl :-). S dalšími cenami se to má podobně. Naše cesta poté pokračovala dále do Lillehammeru, dějiště ZOH. Poprvé požíváme mojí "komunikační kartu" s obrázky naší trasy, stanu a spacáku k domluvě s babičkou, která neumí anglicky. Daří se a opět přespáváme na zahradě u jezera a dokonce nám přes noc i nabijí baterie do foťáku.. Ráno nepatrně sprchlo a nutno dodat, že to byl jediný déšť za celý téměř dvoutýdenní pobyt v Norsku, což je skoro neuvěřitelné. Česká republika je sužována vedry, ale tady na severu je příjemné léto. Už z dálky vidíme skokanské můstky a Jára si prohlíží i skanzen Maihaugen. V nejsevernějším bodě naší cesty, vesničce Bodal se symbolicky obracíme zpět k domovu. Už víme, že náš plán příliš nevychází a v Norsku strávíme víc času, než jsme plánovali. Hodláme si ale Norsko užít a pokud bychom se dostali do časové tísně, zkrátíme si cestu Německem a skrze ČR vlakem. První pořádný kopec a jsme v horách ...

 

Několikadenní průjezd horami ve vnitrozemí byl nejkrásnější a zároveň nejnáročnější etapou. Hned první noc na vrcholku Vaerski potkáváme skupinku Čechů. Snad nikdy mi pivo nechutnalo tolik, jako plechovka Staropramenu, kterou nás pohostili. Je to fajn parta, cestují v tranzitu a vždy někde den dva jsou, udělají pěší výlet a jedou dál. Nutno zmínit, že prakticky i v noci je vidět. Slunce zapadá kolem dvanácté, takže se nám úplně mění denní rytmus. Vstáváme pozdě a jedeme třeba klidně do desíti večer. To, že je noc, se pozná podle toho, že se zešeří. Čeká nás nejkrásnější norská etapa. Nádherné výhledy, naprosto úžasná příroda, hory a spousta jezer. Často stavíme a Obrazekkocháme se. Také se nám podařilo vyfotit několik nádherných scenérií. Jednu z nocí trávíme asi v 1000 metrech nad mořem u ledovcové přehrady Fagerheim. Samozřejmě se koupeme a vzniká jedna z nejzajímavějších fotek celé akce. Nádherné je, že v noci, kamkoliv se člověk podívá, nevidí jediné světélko lidského obydlí. Další den dojíždíme na severní kraj Eidfjordu, jednoho ze zářezů moře do pevniny. Tento je ještě navíc úplně ve vnitrozemí a s mořem ho spojuje jen uzoučký průliv do jiného fjordu. Naskýtá se nám nádherný pohled na na asi stometrový vodopád a poté sjezd a až na úroveň hladiny moře. Následujících asi sto kilometrů jedeme těsně podél fjordu a jednu z nocí trávíme schováni na kopečku u cesty s výhledem na vodopády na druhé straně vody i na trajekt, který převáží auta z jednoho břehu na druhý.

 

Jsme v polovině našeho putování. Na jižním konci Eidfjordu ve městě Odda potkáváme další Čechy, stopaře, se kterými se pak potkáváme následující snad tři dny. Vlastně jedou stejně rychle jako my :-). Logicky nás čeká opět výšlap do hor. A to pořádný. Pro auta jsou připraveny tunely skrze kopec, ale my musíme poctivě až nahoru. Fotíme údolí, přátelské ovečky na cestě a sjíždíme do údolí k velkému jezeru. Cestou si zase nás fotí nějací Švédové. Jednou fotíš, jednou jsi focen … Zase obrovský kopec nahoru … Okolo 23. hodiny hledáme místo na spaní a usínáme zhruba ve dvě :-). Trasa dále vede nádhernými horami a postupně se láme dolů. Míjíme spousty jezer a jezírek, kde vznikají snad nejhezčí fotky celého putování. Naposledy se loučíme s Čechy stopaři, oni míří na západ zpět do Osla a my na jih do přístavu Kristiansand. Následuje nejdelší sjezd našeho života. Nádherné údolí podél řeky stále mírně z kopečka. Prostě asi devadesát kilometrů z kopce a vypadá to, že zítra bude sjezd ještě pokračovat. A taky že ano. Další den najíždíme přes 130 km a pomalu doháníme ztrátu z hor. Přesun trajektem do Dánska je celkem dobrodružství. Od slečny v kanceláři společnosti Master Ferries se dozvídám, že je nutné mít rezervaci a že má snad poslední volné místo. Pěkná zrada. Ale máme se prý zeptat u okénka po „Checkinu“, prý vždy někdo nedorazí a pár míst se uvolní. Trajekt má zpoždění a kontrola pasažérů v autech také. Několikrát otravuji paní v okénku a nakonec se zadaří. Za rozumnou cenu (oprati druhé společnosti s cenou bezmála čtyřikrát vyšší) se naloďujeme na trajekt a vyrážíme zpět do Dánska. I přes značnou rychlost našeho trajektu trvá plavba několik hodin. Mě a Petra trochu klátí mořská nemoc, přesto trávíme dost času venku na palubě a koukáme na moře. Už za tmy se vyloďujeme v přístavu Hansholm. Dneska toho máme vážně dost, takže po pár kilometrech uhybáme do lesíka u silnice. Norsko, země jezer, fjordů, nedotčené přírody a vysokých cen nás naprosto uchvátila, navíc nám zde, v zemi vyhlášené deštivým počasím, pršelo za celých dvanáct dní pouze jednou a to jenom trošičku!

 

Jára nás opouští 19. den cesty a vlakem přes Berlín míří do Prahy. Mě s Petrem čeká ještě asi deset dní v sedle. Cesta Dánskem probíhá nečekaně rychle. Od moře fouká do zad, takže trasu ukrajujeme po stodvacetikilometrových úsecích. Noci v Dánsku trávíme ještě „načerno“, tedy spíše nevíme, jak se to tady má s přespáváním ve volné přírodě. V Německu už ale hodláme přejít na náš osvědčený systém. Asi nejzajímavějším místem při návratu Dánskem byl světoznámý Legoland ve městě Billund. Po třech dnech jsme nechali Dánsko za sebou a dorazili do Německa. Konečně jsme mohli nakupovat za levno! Medvídci se už třesou! První noc trávíme ještě v lese, ale druhou už nezaváháme a nás první pokus se chytáme u příjemné křesťanské rodinky. Nocujeme v zahradním domku a ráno jsme pozváni na snídani. Asi dvě hodiny mluvíme o naší cestě, pak se s díky loučíme, protože musíme jet. Moc příjemní lidé. Vydáváme jsme přímým směrem na Prahu. Přes malém problémy s policií („... ta značka "zákaz kol" tam při vjezdu na tu dálnici opravdu nebyla, paní policistko ...“ :-) cesta pokračuje bez zádrhelů. Další noc nás přichylují zemědělci ve městě Winterfeld. Protože prší, nocujeme ve westernovém voze hezky pod plachtou. Ráno koukáme na to, jak děcka jezdí na ponících a paní domácí si nás fotí. Prý budeme v místních novinách. Z Prahy jí poté píšeme dopis s prosbou o jeden výtisk, ale zpět se už nikdo neozval. Škoda. Míjíme Hamburg, projíždíme Magdeburg a Leipzig. Nejhorší den putování ...buďto na mě dolehla nějaká krize nebo to bylo Obrazekvážně tak hrozné. Každopádně zápis z deníčku hovoří jasně: „Celej den se za náma ženou mraky, je to pěkně … Fouká … vítr do xichtu, silnice jsou rozmlácený nebo panelový, kilometráž nefunguje …“. Poslední noc nás zastihne na zahradě hodných lidí a ráno máme dokonce přichystanou luxusní snídani do postýlky. No nejsou Ti Němci báječní? Chvíli si povídáme o naší cestě, loučíme se a vyrážíme. Domov na dosah. U Vejprt jsme přejeli hraniční přechod do Čech. Zase doma. Večer si chceme uděláme rozlučkový ohýnek, nakupujeme kila masa a dalších nezbytností a předlouho hledáme na Žatecku vůbec nějaký vhodný les. Když konečně nacházíme a táboříme, vyruší nás hlídka lesáků! Sakra. Jdu jim dolů ke kraji lesa vysvětlit, že jsme jen cyklisté a ne pytláci a s ohýnkem se v duchu loučím. Píší si mé číslo pasu, ale vyprávění o tom, jak se vracíme z Norska je zřejmě obměkčilo, takže nás nejen nevyhodí, ale dovolí nám udělat si ohýnek na poli v betonové skruži. Hurá, jde se hodovat! Táboráček, ač ve skruži - tzv. "Skružáček", byla taková příjemná tečka za celým putováním, poslední den nás čekal už jen deštivý dojezd do Prahy.

 

Zážitky pomalu doznívají a už teď jsem zvědav, kam nás kola zavezou příští rok.

 

Fotografie z Cykloexpedice Norsko 2006 naleznete v externím fotoalbu zde.

(KUKI, duben 2007)