Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rok 2010 - 2011

 

UFOgeocaching

4. 6. 2011 - dopolední lov jihoměstských keší

Ačkoliv jsme měli na lov kešek původně vyrazit v pěti, nakonec jsme se sešli v počtu tří. Odvahu sebrali Jarda, Kuki a Jermin, a jelikož nám přálo i počasí, mohlo se s chutí vyrazit. Přípravu trochu komplikoval jen jeden fakt.

Hlavní velitel výpravy Kuba (stal se jím tedy Jermin) s námi nemohl na akci kvůli vyvrklému kotníku, ale nějak jsme si s touto situací, asi po hodině bloudění po Jižním Městě a v polích u Křeslic, poradili, a už nám nic nebránilo se naplno pustit do hledání. Po čase jsme zjistili, že naše předchozí bloudění zapříčinily špatně přepočítávané souřadnice v GPSce..;-) Čas rychle ubíhal, ale ještě před polednem jsme měli na kontě už pár lehčích milíčovských kešek. A tak jsme si troufli i na jednu multikeš: O-ring. To bylo opravdu něco! Perfektně schovaná krabička obsahovala mapu, na které byla vyznačena místa, která se musí navštívit a která pak nakonec dohromady odhalí kompletní souřadnice finálního úkrytu. Po získání i této těžké kešky jsme se už spokojeni přemístili do hostivařského lesoparku, kde už pro nás místní "nástrahy" nemohly být žádným problémem.

Celá akce se velice povedla, nejen proto, že se nám v hledání dařilo a některé kešky jsme našli ještě dříve, než jsme je začali hledat (až tak jsme se dokázali vcítit do myslí autorů:-), ale i proto, že celý tento pohodový den nic nekazilo a najeli jsme dokonce i pěknou řádku kilometrů..;-)

Kuki

fotky z lovu

 

Brdská čarodějnice

sdc13122_small.jpg8. - 9. 4. 2011 - noční pochod Brdy

Účastníci: Gába, Jirka, Kuba, Martin, Kuki, Jarda, Hanka.

Blížil se začátek dubna a s ním i dlouho plánovaný výlet do brdských lesů. Úkol byl následující. Vystopovat brdskou čarodějnici, která zde v těchto místech provádí své reje. Když má zrovna náladu (většinou na začátku dubna;-) je možné ji najít a spřátelil se s ní. Celý další rok je pak na své přátele hodná, a jelikož do těchto míst i přes léto občas zavítáme, rádi jsme této nabídky využili. Nebyl by to možná takový problém ji najít, kdyby se čarodějnice schovávala někde přes den. Ale to ne, potkat ji můžete pouze v noci a jen na některých místech. Sbalil jsme si proto dostatek jídla a psychicky se připravili na pěknou řádku kilometrů.

Dojeli jsme vlakem do Dobříše, kterým, jak se ukázalo, jeli snad všichni účastníci nočního pochodu. Po několika minutách jsme už byli zaregistrováni, vyfasovali jsme mapu s trasou a mohli jsme vyrazit. Cestou nás čekalo dohromady 8 stanovišť s hádankami, které ale nebyly označeny v mapě, a tak jsme museli být stále ve střehu, abychom nějaké neprešli. Na stanovištích na nás čekaly hádanky na všechny různé styly (doplňovačky, logické úkoly, šifry atd.) Ono se to sice zdálo při prvních zastávkách lehké, ale časem, jak začala být mysl unavená, nám začaly dělat problémy i jednoduché úkoly. Začalo nám prostě hrabat a do konce pochodu se to nezlepšilo.

Naopak se to pouze stupňovalo a na konci jsme už byli tak vymletí, a tak jsme byli rádi, že jsme už v cíli. Tam jsme už pouze svedli velice inteligentní rozhovor s čarodějnicí, která nás nakonec jako beznadějné případy propustila.;-)

Cesta na nádraží v Řevnici už proběhla skoro za denního světla a ve vlaku jsme parádně vytuhli a spokojeně jsme dojeli do Prahy. Akce se i přes mírnou nepřízeň počasí (silný vítr a k ránu docela velká kosa) povedla a další rok půjdeme zase. Sice se budeme zase v průběhu proklínat, proč do toho jdeme znovu, ale odpověď nebude zase tak těžká: "Pro ten pocit v cíli!“

Kuki

fotky z nočního pochodu 

 

ZOO TYCOON

dsc_4847.jpeg26. 3. 2011 - strategická superhra

Společná akce obou oddílů.

Účastníci: Peťulix, Gába, Martin, Honza, Ondra, Jirka, Filip, Míla, Adam, Vojta, Fanda, Šimon, Matěj, Dafa, Filip, Vojta, Honza, Kuki, Peťa, PeterS, KUKI.

 

Na hru Zoo Tycoon se těšili snad úplně všichni. Asi také proto byl na této akci rekordní počet účastníků. Před akcí ani nikdo nevěděl, o co se jedná a kde to bude probíhat. Ale ne ne, nejednalo se o počítačovou hru, jak napovídal název:-). Vyrazili jsme do Zoologické zahrady. Jen co jsme tam dorazili, už se všichni těšili na hru. Koupili jsme si lístky a honem dovnitř.

Za vchodem se konečně vysvětlilo, v čem bude hra spočívat a jak se bude hrát. A zajímavé bylo, že princip byl téměř stejný, jako v počítačové hře. Cílem bylo nasbírat co nejvíce zvířat a rozmístit je na svůj herní plán tak, aby přilákala co nejvíce zákazníků. Hrálo se tak, že jednotlivé skupinky chodily po zoologické zahradě a zjišťovaly informace o zvířatech. Tím zvířata získávaly. Vzhledem k tomu, že se informace hlásily do vysílaček, měli i vedoucí plné ruce práce s kontrolovánim informací a zapisování zvířat týmům. Cíl hry byl na samém vrcholu pod rozhlednou. Tam týmy přiběhly,dostaly plán a zvířata, a začaly je umísťovat podle toho, jak to bylo pro ně nejvýhodnější. První tým dostal ještě bodový bonus. Pak už jsme jen sečetli body a vyhlásili vítěze.

Když jsme měli hru za sebou, vylezli jsme ještě na rozhlednu a pak jsme si dali lehkou procházku po ZOO, jelikož nám zbývalo ještě spousta času. Nikomu se nechtělo domů, ale myslím, že jsme si to všichni mezi zvěří užili. Jen škoda, že nám počasí moc nepřálo, taková zima a v březnu.

Vojta

 

fotky ze hry v ZOO 

 

Galaxie

20. 2. 2011 - kino

Protože a jelikož nám nepřálo počasí, místo prvního letošního provětrání kol jsme společně zašli do galaxie. Film Gulliverovy cesty se líbil všem, těžko říct jestli to byla spíš pohádka pro děti nebo odvaz pro dospělé, ale hlavní je, že jsme se pobavili. Jack Black je prostě magor : -)

Peťa

Tipsport Laguna Beroun

ber.jpg15. 1. 2011 - bazén

účastníci: Dáša, Martin, Honza, Peťa, Kuki.

Dne 13. 1. 2011 jsme se vydali rozhýbat těla po vánočním obžerství do Aquaparku v Berouně. Na Hájích jsme chvilku počkali na Honzu a mohlo se jet.:-) Na Hlavním nádraží jsme si koupili lístek, chvíli pozewlovali, chvíli si pročetli Bravíčko ve vlaku a byli jsme v Berouně. Vyzvedli jsme si ještě 4 permanentky v sídle Tipsportu a v bazénu jsme byli kolem poledne.

Berounský Aquapark je super, všechny atrakce jsou zde sice pouze jednou (oproti zdvojeným či ztrojeným v Praze), ale zase na žádných není nebo spíše nebyla žádná fronta. Stačili jsme třeba sjet tobogán na nafukovacích kruzích čtyřikrát během deseti minut.

Tobogány se daly sjíždět ještě na molitanových podložkách a to teprve byla jízda, v “nabídce” byla ještě rychlá dvojskluzavka. Poté co jsme vyzkoušeli všechny kombinace kruhů, podložek a tobogánů, šli jsme si na chvíli odpočinout do vířivky či zablbnout do “vlnobití”. Nejodvážnější se vydali na miniskluzavku v brouzdališti. Petra mi jistě odpustí, když na ní prásknu, že si zde skoro zlomila prst na noze! Smutné a vtipné zároveň.:-)

Čas návštěvy se pomalu nachýlil ke konci, každý si dal ještě tedy poslední jízdu podle svého uvážení a šlo se na jídlo do místního bufetu. Poté jsme už jen došli zpět na nádraží v a režii Petry a jejího předčítání trapasů a hororů se nesla celá cesta zpět.

Kuki

fotky z výletu

 

Po stopách Mikuláše

sdc12724.jpeg4. 12. 2010 - jednodenní pěší výlet

Po probuzení se tomu nechtělo ani věřit. Ranní teplota místy dosahovala až -15°C a kdo se nakonec vykopal z postele, ten si zasloužil odměnu. A to přímo mikulášskou, ale nebudu předbíhat!:-) Oddíl UFO se vydal na klasický Mikulášský výlet ve složení Míla, FilipK, Peťulix, Adam, Honza, Filip, Dafča, KUKI a Kuki. U GJM jsme moc dlouho nečekali, raději jsme co nejdříve rozhýbali zmrzlé kosti a vyšli na autobus na Háje. Odtud jsme se svezli na Dejvickou, kde jsme potkali mikuláše Járu. Zatímco my zvolili na Okoř přesun autobusem 350, Jára přesun zcela tajný, nicméně na místě byl dříve a stačil nám tam zanechat vzkaz v papírovém sáčku. Byla to vlastně taková indicie, že ten, který nebyl hodný...a dál to každý zná.

Mikuláš spolupracoval s vedoucími, avšak nikdo si nevšiml tajného předání sladkostí na místě předem určeném. V dopise stálo, že se máme vydat po jeho stopách a pokud si už po cestě UFOuni zaslouží za výhry v různých soutěžích balíčky, dostanou je právě od vedoucích. Kdo to nestihne po cestě, bude se muset vykoupit básničkou. Tak jsme se tedy vydali na cestu a po chvíli chůze už zimu nikdo neregistroval. Trasu zvolil Mikuláš kouzelně – červená turistická značka byla super. Sníh hezky křupal pod nohama a když je řeč o sněhu, první hra se také sněhu týkala. Úkolem bylo postavit nejhezčího minisněhuláka. Každý mohl zvolit vlastní strategii, vítěz pak dostal první balíček sladkostí.

Trasa příjemně ubíhala, ušli jsme ještě určitě 5 kilometrů, zahráli jsme si další hru o balíček a došli až k hospodě, kde jsme si dali čaj a sváču. Bitva o poslední sladkosti pak byla urputná, nikomu se totiž nechtělo zpívat. Vánočně motivovanou „detektivku“ vyhrál Míla a tak si Peťulix s Honzou museli připravit nějakou písničku. Na nádraží nám ji pak přednesli a i oni dostali sladké překvapení. Záhy přijel vlak, který nás odvezl až do Prahy.

Kuki

fotky z výletu 

 

FBI vs UFO

13. 11. 2010 -  strategická hra po Praze

V sobotu 13. 11. 2010 jsem se vydali na boj proti ufounům do centra Prahy. Na Hájích u kosmonautů jsme se rozdělili na dva týmy (první tým s velitelem Gábou a druhý tým s velitelem Martinem) a dostali jsme papír, kde bylo napsáno kde a kdy máme být, abychom dostali tajné informace o ufounech, kterým jsme měli zabránit v útoku na Pražský orloj. Jako první ale oba týmy dohromady musely v Arkádách na Pankráci najít tajnou agentku, která nám dala úkoly, které jsme celý den plnili.

Museli jsme dorazit na 4 stanoviště, kde jsme dostali od tajných agentů tajné informace a úkoly. Všechny úkoly byly na body a kdo měl na konci nejvíce bodů, tak vyhrál. Zvítězil Gábův tým, ale všichni dohromady jsme zabránili útoku ufounů na Pražský orloj.  

Martin Jermář

 

Rok 2009 - 2010

 

ObrazekPražské cyklostezky

15. 5. 2010 - jednodenní cyklovýlet

Účastníci: Peťulix, Honza, Kuba, Jermy, Jarda
 
Počasí: zataženo, 10 C
 
Trasa: 63 km

Na jednodenní cyklovýlet se nakonec rozhodli jet 4 UFOuni – Px, Kuba, Bok a Martin. Počasí sice nenapovídalo tomu, že nám bude celou cestu vedro, ale zato nepršelo, což každý jistě ocenil. Zatažená obloha vydržela přes celý den, ale nám to nevadilo a vytrvale jsme šlapali do pedálů. Vyrazili jsme směrem na jih, ale kdo si přečetl informace o výletě a hlavně znal jeho cíl, musel vědět, že „kormidlo“ stočíme časem na sever a vydáme se k matce všech cyklostezek v Praze, samotné „zlaté“ cyklostezce, jelikož peníze utopené v její výstavbě napovídaly, že zde nějaké to zlato muselo být ukryto. Než jsme tam ale dojeli, stačili jsme si dát obídek a zahráli jsme si ještě hru Na slepce. Poté jsme se opět vydali na
cestu, rovinaté pasáže místy střídala i jízda v terénu. Slunce stále nevycházelo, a tak jsme se museli zahřát svižnou jízdou. Ta napomohla k tomu, abychom dojeli až na samotné Staroměstské náměstí a čas jsme měli i takový, že jsme se mohli i v klidu občerstvit (nadlábnout, přežrat,...) v KFC a dojet zpět na Jižní Město.

Jarda

fotky z cyklovýletu

Záznam trasy ve formátu *.gpx si můžete stáhnout ZDE (2,18 MB).
 

Obrazek

 

Hostivařský Photo Scrabble

18. 4. 2010 - hra v Hostivařském lesoparku

Hráli jste už někdy Scarabble? Ano? Tak to tuto hru, kterou jsme hráli jeden jarní víkend v Hostivařském lesoparku určitě nezáte. Je to totiž Hostivařský PhotoScrabble. Hra zcela výjimečná, unikátní a originální. Každá hra je absolutně jiná a může ji hrát opravdu každý. Lidé i zvířata, mladí i staří, prostě kdokoliv!!
A jak to tedy probíhalo? Tři odvážlivci (Martin, Bok a Px) se sešli na kolech před Kosmonauty, cestou do lesoparku se trochu zahřáli a pootáhli své kosti a svaly, aby pak byli v plné formě na samotnou soutěž. Ta probíhala trochu jinak, než si všichni představovali, o to však byli UFOuni více překvapeni. Do rukou se jim dostaly papíry s vyfocenými místy, na ta místa UFOuni museli dojet a vyfotit na nich nějaké lidi. Každé místo mělo jinou bodovou hodnotu. Frekventovaná místa byla oceněna 1 bodem, místa zcela odlehlá 3 body. Čím více lidí či psů se na daném místě podařio klukům vyfotit, tím více za fotku dostali bodů. Prostě klasické Scrabble. Vše se pak dohromady násobilo, takže pak ke sčítání bodů bylo potřeba dokonce i kalkulačky..:-)
Stolní hra se rázem stala hrou úplně jinou, hrou, při které se nemusí sedět. Vlastně hrou, při které se musí sedět na sedle jízdního kola a pořádně šlápnout do pedálů. K absolutnímu vítězství se hráči neprobojovali, ale byli opravdu velmi blízko. Chyběly pouze 2 fotky z 16, ale i to byl super výkon. Při vyhlášení výsledků si ještě každý mohl dát něco na zub v místním bufetu a pak už se všichni rozjeli ke svým domovům.

Kuki

 

Běžkování s UFOuny - Kryštofovo údolí

19. - 21. 2. 2010 - víkendovka

ObrazekÚčastníci: Péťa, Kuba, Tomáš, Adam, Petra, Kuki.

V posledním víkendu před jarními prázdninami se naše sekce vydala už podruhé do Kryštofova Údolí, ke „kouzelnému dědečkovi“. Tentokrát nás čekaly běžky. V obyčejné páteční odpoledne se sešla sestava Já, Peťulix, Adam a Ufounneufoun Tomáš. Vedoucí byli tuším Petra a Kuki. Vše bylo perfektně načasované, sněhu i v Praze spousta. Autobus stíháme v pohodě a v 18:31 s námi už uhání vlak do  zastávky Novina.

Počasí není moc zimní, ale my přesto neváháme a hned jdeme na boby. Úspěch slaví vraždící sáňky, které se pomocí spousty krásných skoků povede skvěle deformovat (ach jo). Z mokrého, tzv. stavitelského sněhu se skvěle dělá skokánek, zatím nikdo netuší, že tento 15 cm vysoký můstek bude létat lépe než dřevěný můstek K 10 na druhém konci svahu. Poté se jdeme vybalit a hrajeme hru Carcassonne, mě to stavení městeček nějak moc neokouzlilo. Tak se jde velice brzy spát- asi 22:30. Koukám ráno, že se počasí docela změnilo, napadlo asi 5cm mokrého sněhu, teplota -0.  °C. Dnes dobře namazat bude věda, děda se nám to snaží usnadnit, tím že ráno projede skútrem čerstvou stopu. Každý se tam něco snaží nandat, většinou nějaký červený. Já si musím pochválit, že můžu použít arsenál asi 80 vosků, z kterého každý víkend vybírám. A beru super stříbrný SWIX, který funguje solidně. V půl desáté vcházíme do stopy, čerstvý sníh je dost mokrý, i supervosk moc nefunguje. Nejhůře je však na tom Tom, který měl suprově předmazáno, jenže asi tak na minus 10…

Každou chvíli někdo přimazává, přemazává (no vlastně jen Adam a Tomáš), zbytek je s tím spokojen. A to i Péťa, který funguje jako servisní vůz. Už se dostáváme k bufetu na 6,5km, zvaný Výpřež, ležící asi 770 m.n.m. Kukimu namrzl skvělý podpatek, prý takový že mu běžka vypadávala i ze stopy (no přesvědčit se můžete na internetu). V bufetu si dáváme čaj a každý dostal svačinu. Jsme na nejvyšším bodě kolečka a nyní nás čeká už hlavně sjezd. Mě se běžky skvěle rozjedou, do stoupání mám odraz jako po rovině…

A už jsme se vrátili tam, kam jsme vjeli asi před hodinou a půl. Ještě kousek rovinky a sjíždíme asi 200 výškových metrů do Křížanského sedla. Odtud to jsou na chatu asi 3km, sice stopa už je trochu rozjetá, ale každý kdo to jel tak určitě nelitoval. Na závěr jsem si střihli na běžkách prďák, vlastně freeride až k chalupě, kde excelovala hlavně Petra :-). Malá přestávka na svačinku a už tu máme další bod programu. A tím je bobování a lyžování na sjezdovkách skiareálu U Dědy. K přepravě je využíván vlek, a to způsobem velmi kuriózním- 1 Se táhne na lyžích a další mu stojí na patkách. Já si beru lyže a ukazuju jaký je ten obávaný dřevěný skokánek.

Tomáš mě následuje, když využije široký sortiment zdejší půjčovny. Zkoušíme i černou neupravovanou sjezdovku, ale sníh je na tohle špatný. Sjezdovka je však tvrdá jako beton a rychlost se nabere snadno. Na závěr zkusíme ještě ten malý skokánek, mě lehce zaskočil, jak v té rychlosti pěkně nese, Tomášovi se však daří krásný, dlouhý a vysoký skok v tzv. Parson stylu :-D. No jo, už se stmívá, co se dá dělat, ale nevadí. Dnes večer se rozjedou takové pecky, jako jsou Upíři, Aktivity a na závěr Černé historky. Zítra nás bohužel nečekají běžky, ale „pouze“ flákárna na bobech.

Nedělní ráno je krásné-zimní -3°C, sníh na stromech, tak to má být. To by se mazalo! No jde se teda blbnout, volba, ale padá na extrémní svah pro freeride. Zjišťujeme po první jízdě, že sníh je velmi rychlý- na starém se udělala ledová krusta, kterou kryje prašan, zkrátka jako by se jezdilo po ledu. Nejbezpečnější je asi obyčejný talíř, protože vraždící sáňky jsou extrémně rychlé, ale bob těžko ovladatelný. Při jedné jízdě Tomáš neohroženě zrychluje na ostrém svahu na asi 50 km/h. Po rovince lehce zpomaluje, ale nevšímá si potoka. Ten však přeskakuje a zastavuje okamžitě v protisvahu. Sklízí hlasitý potlesk… Chce to změnu a to se jeví jako dobré odreagování. 5 metů vysoká kolmá mez. Člověk, i když se rozjede celkem rychle, tak na vrcholu zpomalí, poté ho čeká asi 5 metrů volného pádu do prašanu. Jupí!!

Povedlo se mi vymyslet poslední dnešní atrakci, a tou je nejostřejší svah pěkně po zadku. Na ledu lze nabrat solidní rychlost, prašan léta do tváře a posléze přichází ostrá brzda… Po několika jízdách je led už rozjetý a drhne to, a tak Péťa už pro dnešek radši končí. My také za chvíli končíme a jdeme sušit úplně durch věci. Hrajeme věž o poslední nádobí ušpiněné klasickými špagetami. Horký kandidát Tomáš si vede dobře a věž padá mě. No jo no. Aspoň nám přijíždějící táta odveze batohy. Zatahuje se a začíná intenzivně sněžit, za slabou hodinku připadlo dobrých 5cm sněhu. Odjíždíme vlakem do Liberce na nádraží. Jdeme se solidním náskokem na autobusák. Petra jde koupit lístek, ale zjišťuje že náš bus jede z Fugnerovy, asi kilometr odtud… Běžíme zasněženým Libercem na zastávku, u busu jsme včas, ale řidič říká, že prý jsou 2 na Stojáka moc...

No tak si počkáme hodinu na další, já si koupím co jiného než Sport (je olympiáda), a za chvíli jsme v jarní Praze, obrovský rozdíl. Snad se takovýchto výletů povede víc!

Kuba Jirků

fotky zde

 

Ladovská zima, za okny je…..Mikuláš!!!

5. 12. 2009 - jednodenní pěší mikulášský výlet

ObrazekTradiční společný výlet pro Mladší i starší UFOuny. Tentokrát do Hrusic.

Stejně tak, jako každý rok chodí domů k dětem Mikuláš, tak i každý rok vyjíždí UFO na Mikulášský výlet. Tentokrát jsme vyrazili do Ladových Hrusic. Víte, že tam má Josef Lada, malíř a spisovatel, památník? Ten, kdo byl s námi, tak ví, že tam je velké muzeum, kde jsou vystaveny Ladovy osobní věci, jeho kresby a knížky, zkrátka vše, co je s ním spojené. Celé muzeum jsme samozřejmě prošli, milá paní nám povídala nejenom o vystavených věcech, co více si přát :-) Po prohlídce nám vyhládlo, a tak jsme si dali sváču před památníkem a pak jsm si zahráli airbee na branky. Souboj to byl nelítotný a těsný. Po hře jsme vyrazili dále k cíli naší cesty, což byly Čtyřkoly. A jak jsem na začátku zmínil, že výlet byl mikulášský, tak co by to byl za mikulášský výlet, kdyby chyběly dobroty!!! No a co se říká Mikulášovi? Básnička nebo se zpívá písnička. Musím říct, že ne všem se chtělo něco předvádět, ale nakonec všichni bravurně zazpívali nebo zarecitovali a pochutnali si na dobrotách. Čas však utíkal jako voda v Sázavě, okolo které jsme šli. Pak už nastal čas pospíchat na vlak. Nakonec jsme ho stihli včas, dokonce jsem si na nádraží zahráli i nějakou tu hru.

Peter´S

 

Víkend jižních Čechách

30. 10. - 1. 11. 2009

ObrazekÚčastníci akce: Adam, Péťa, Honza, Krtek, Jarda, Petra
 
Počasí: zima :-)
 
BONUS VIDEO (stáhnout) - 3,3 MB ve formátu *.mov

Z celé chaty mi nejvíce utkvěly hlášky z nejmenovaného, parodicky namluveného filmu o kouzelném chlapci. Po pátečním trochu složitém příjezdu, jsme si zahráli už ve vytopené chatě pár oblíbených stolních her. V sobotu byla venku docela kosa, takže jsme celé dopoledne byli zalezlí uvnitř a hráli Upíry a podobné super hry, po skvělém obědě jsme vyrazili ven, do nedalekého lesa, kde jsme si zahráli vlajkovou už skoro potmě. K véče byly buřty, opečené doslova na mokrém ohni :-)

Večerní Aktivity byly opravdu vydařené, stejně jako Cech zlodějů, kdy opravdu nešlo uhlídat ani zlaťáky, ani karty a kradlo se neustále a ve velkém množství, nikdo se s tím zrovna nemazal :-) Večer jsme uzavřeli opravdu romanticky – trošku krvavě, s Upíry :-) V neděli jsme šli ven už dopoledne, podívali jsme se k Orlíku na otužilé labutě a všichni kluci si šli zahrát frisbee na pole, zatímco peťa připravovala teplý oběd, aby se všichni po příchodu zahřáli.

Po obědě už nezbývalo příliš času a tak se balilo a připravovalo se na cestu domů..

Peťa

fotky z akce

 

Na KOLE na ŘOKO

neděle 4. 10. 2009 - jednodenní cyklovýlet

ObrazekHlavním cílem výletu na ŘOKO bylo dlouhou dobu utajované místo. Nejbystřejším jedincům se ale podařilo vypátrat, že se pojede nejspíš na Okoř, žříceninu hradu ležící nedaleko od Prahy. Celý výlet začal docela netradičně, po srazu jsme neodjeli po jedné ose, nýbrž jsme kola odvedli od kosmonautů do metra a jeli jsme až na Nádraží Holešovice, jelikož takovou dávku kilometrů, kterou bychom museli spolykat bez našeho krtčího přítele, bychom asi neujeli.

Na Holešovicích jsme se vydali na krátký přesun přes město, až jsme dojeli do Stromovky a k planetáriu, kde cesta ubíhala už příjemněji. Krásná rovinatá cyklostezska podél Vltavy nás docedla až na most, přes který jsme se dostali na druhý břeh a podél něj pokračovali až v Podbabskému přívozu. Tam na nás čekal „převozník“ Jarda, který se pak chopil vesla a provedl nás bezpečně celým údolím Divoká Šárka. Pod kopcem jsme si dali svačinu a pak nás čekala první vrcholová prémie, připomínající spíše závody do vrchu.

Následně po pěkných lesních a polních cestách jsme se dostali až do Horoměřic, odkud to bylo co by kamenem dohodil a zbytek dojel na kole od Okoře. 

Samozřejmě se nesí zapomenout na povinné focení u cedule Černý vůl a na Jardovo provizorní opravení přesmykače kusem dřeva!..:-)

Ke zříceníně Okoř jsme dojeli kupodivu z kopce! Zrovna k podhradí ale přijela pouť, a ta vzbuzovala více pozornosti než majestátní dominanta. UFOuni si šli vystřílet nějaké ty růže a plyšáky a pak už následovala prohlídka. Někteří zůstali dole pod hradem v cukrárně a hráli hru Kontak tak hlasitě, že byli slyšet i těmi, co absolvovali prohlídku. Největší úspěch v kontaktu mělo slovo KAPRFÍLD!

Zpáteční cesta už docela ubíhala, i když to bylo více do kopce než předtím, ale veškré nástrahy jsme zvládli a přijeli jsme metrem zase až na Háje.

Kuki

fotky z výletu

 

Adrenalin na lanech

20.  9. 2009 - návštěva lanového parku ABYSS

ObrazekNa tuto akci se každý těšil už dlouho dopředu. A taky to bylo znát i na účasti. Jedno zářijové dopoledne se u kosmonautů sešlo osm UFOunů, aby si vehnalo do krve trochu adrenalinu. Byla totiž naplánovaná akce Adrenalin na lanech a to nemohlo být nic jiného, něž návštěva lanového parku v Hostivařském lesoparku.
Za chvíli jsme byli již skoro na místě, ale nešlo se hned lézt, nýbrž jsme si ještě Před samotným programem udělali program vlastní. Lanové parky jsou oblíbenou kratochvílí jedinců každého věku a díky zajímavému umístění v přírodě spojují sportovní výkon, překonávání sama sebe a týmovou aktivitu společně s nevšedním zážitkem v korunách stromů, kam se normálně podívají jenom veverky nebo lesní ptactvo. A jelikož byla zmíněná i týmová spolupráce, doprovodný program se týkal právějí. Hráli jsme tedy několik teambuildingových her – her, které mají za úkol trochu celou skupinu stmelit. Neuspěje v ní jedinec, ale opravdu celý tým. Někdy komunikace mezi UFOuny trochu vázla, ale nakonec nám dvě hodinky blbnutí utekly jako voda a konečně se šlo lézt!
UFOuni nejdříve prošli úvodním školením, aby se na lanové dráze nic nestalo a byli připravení na veškeré nástrahy, které je mohly nahoře potkat. Oblékli se do celotělových úvazků a naučili se manipulovat s karabinami a odsedávkami. Všechno bylo tedy připraveno k lezení. UFOuni šli vždy po dvojicích společně s jedním vedoucím, avšak překážky překonával každý sám. Hned druhá překážka byla lanovka, ta prověří spolehlivě každého – skočit do prázdna ve výšce 8 metrů nad zemí a rychlostí až 30 km/h se přemístit z jednoho stromu na druhý je adrenalinový zážitek pro každého. Další překážky byly také občas docela obtížné, některé po sportovní, jiné po psychické stránce. Ale opravdu nejzajímavější a nejzábavnější je poslední lanovka s dojezdem do sítě – skočíte dolů a pak jednom doufáte, že vás záchytné zařízení opravdu zachytí..:-)
Unaveni, ale spokojeni jsme se po konci programu už jenom občerstvili a těšili se, až si doma trochu odpočineme. Zážitek musí být intenzivní, a to tento opravdu byl!!

Kuki

fotky z akce

 

Rok 2008 - 2009

 

Solvayovy lomy

30. 5. 2009 - jednodenní cyklovýlet

ObrazekÚčastníci: Kuba, Péťa, Adam, Kuki, Petra, Jarda.
 
Počasí: 10 °C, přeháňky.
 
Trasa: Praha - Černošice - Roblín - Kozolupy - Sv. Jan pod Skalou - Beroun, ujeto 56 km, nastoupáno přes 500 m.

K výletu do Solvayových lomů jsme se sešli v počtu šesti – Péťa, Filip, Kuba, Kuki, Petra a Jára. Předpověď počasí bohužel zrovna neslibovala typicky květnové počasí, a proto jsme se na cestu museli obrnit větrovkami a pláštěnkami.
Vyrazili jsme přes Barrandovský most, Chuchli a Radotín podél řeky do Černošic. Cestou jsme stihli zastávku na hřišti s houpačkami a když už nás výjezd od Berounky do Solopysk unavoval, zpestřili jsme si ho oblíbenou slovní hrou Kontakt. Když jsme dosáhli konečně vrcholu v obci Roblín, poobědvali jsme a krátce na to vyrazili směrem k Bubovicím. Projeli jsme areálem skanzenu Solvayových lomů až k samotnému domku s expozicí důlních strojů. Měli jsme štěstí, neboť právě vyrážela skupina s panem průvodcem, ke které jsme se tedy rychle přidali. Někteří více sledovali výklad o historii těžby vápence, jiní spíše zkoumavě prohlíželi nejrůznější důlní náčiní. Pak ale přišla chvíle, na kterou jsme se všichni celou cestu z Prahy těšili. Nejlepší atrakce z celého výletu – projížďka důlním vláčkem.
Celá skupina jsme se vměstnali do malinkatých vagónků s lavičkami, když v zápětí zaburácel motor dieselové lokomotivy a celá souprava se dala do pohybu. Po projetí krátkého okruhu vláček zastavil před vjezdem do štoly. Všichni jsme vystoupili, pan průvodce ve štole rozsvítil a kynul nám dále.
Zde jsme viděli sbírku dalších důlních strojů a zejména různých druhů vozíků a lokomotiv, některých i více než sto let starých. Zažili jsme i pravou nefalšovanou jeskynní tmu. Na rozloučenou jsme se ještě posilnili fenomenální modrou limonádou ZON a protože začínalo opět poprchávat, neztráceli jsme čas a vyrazili na vlak do Berouna. Cestou jsme se nezapomněli zastavit na skále nad Svatým Janem pod Skalou, odkud byl nádherný, byť poněkud zmoklý výhled.
Cesta přes les do Berouna byla trochu rozbahněná, ale závěrečný sjezd stál za to a do
vlaku jsme všichni nastupovali s pocitem vydařeného výletu. Snad jen to počasí by mohlo být napříště příznivější, aby si výletu užilo i více UFOunů.

(Jarda)

fotky z akce

 

ObrazekRačice 2009

19. - 21. 6. 2009 - společná víkendová cyklo akce

Účastníci: Míla, Filip K., Adam, Kuba, Gába, Krtek, Péťa, KUKI, Kuki, Petra, PítrS, Filip Š., Dafča, Myšák, Honza, Jarda.

Jako obvykle už na konci školního roku vyrážíme na nějakou společnou akci, letos byl pro změnu naplánován výlet do Račic, malebné vísky a campu na západ od Prahy nedaleko města Berouna. Celý ten kolotoč začal už na srazu, kdy jsme se scházeli celou hodinu, protože byly vpuštěny do pléna rozdílné informace o času odjezdu. Přesto jsme nakonec zdárně odjeli, Mladší metrem a vlakem, Starší pak kolem, vlakem a zase kolem. Mladší při cestě dozajista hodně relaxovali, naopak Starším byl naordinován spíš aktivní odpočinek, a to dohromady něco málo přes 15 a 15 km..:-) Protože to bylo docela sousto, dojeli jsme (tou nejkratší a nejlepší trasou, i když Peter´S tvrdí opak) už za mírného šera. Stany byly už postaveny, takže už jsme stihli jen to nejnutnější a šlo se spát.
Druhý den nás čekalo hezké zjištění. Camp vypadá za světla opravdu hezky, romanticky působí řeka Berounka tekoucí hned vedle a hlavně nádherné skály na druhém břehu. Měli jsme také připravený zajímavý program, a to návštěvu Křivoklátu! Je třeba ještě zmínit, že Račice se nachází v malebném údolí a všechny cesty kolem jsou do kopce. Po vydatné snídani jsme tedy vyjeli. Cesta byla opravdu hezká, protože počasí nám přálo. Stačili jsme také i pořádně odpočívat, třeba oběd se protáhl na hodně dlouhou dobu. Ale i tak jsme nezůstali ochuzeni o cíl výletu, Křivoklát, kde jsme udělali vrcholovou fotku a pomalu jsme směřovali zpět do Račic. Cestou jsme si ještě stačili zahrát hru na zvířátka, UFOuni měli za úkol uhádnout jenom pomocí otázek nějaké živočichy, občas i docela netradiční a exotické. Cestou do campu jsme si užili nádherný, asi 4 kilometry dlouhý, sjezd. Dole nás už čekala polévka, slepičí nebo gulášová, výborná, mňam. Po obědovečeři jsme konečně prozkoumali camp, největšímu zájmu se těšil dětský kolotoč a langoše v místním stánku – zajímavá kombinace, leč pravdivá. Muselo nám ale zbýt nějaké místo v bříšku na večerní buřty.
Opekli jsme je hned, jak trochu padla tma. Zapálili jsme oheň a zpívali s kytarou i s jednou místní domorodkyní hrající na dvě lžíce!!:-) Další ráno už bylo ráno odjezdu, stačili jsme se pouze vykoupat v Berounce na jezu, sbalit poslední maličkosti a vyrazit do Prahy. Cestu se nám snažil znepříjemnit liják, místy dost silný a vytrvalý, my se ale nedali a dojeli jsme unavení, ale spokojení!!

(Kuki)

fotky z Račic

 

BíBí alias Winter Camp 2

20 – 22. 3. 2009 – víkendová akce v Bílkovicích

ObrazekTradičního jarního výletu na táborovou základnu v Bílkovicích se letos zůčastnili Starší UFOuni ve složení Martin Š., Klára, Pavel (Krtek :-), Gabriel a Michael v doprovodu svých vedoucích - Kukiho, Petry a Jardy. Dále s námi vyrazili užít si herní víkend i někteří vedoucí oddílu Mladších UFOunů - KUKI, Myšák, Dafča, Filip a naše kamarádka Olga. Měli volný víkend a program pro členy oddílu Mladších, kteří se ale nakonec do Bílkovic nevydali. Počasí nám vyšlo a relativně chladné teploty nám vynahrazovalo jarní slunce, které se v sobotní odpoledne prodíralo mezi stromy.

Nu, sněhu nám už moc nezbylo, ale stejně jsme vyrazili na naše „Bílé Bílkovice.“ Zážitky je nejlepší dozvědět se přímo od účastníků zájezdu, nicméně pár jich tu zmíním..
Společná akce nakonec byla pouze pro starší, nebo víceméně pro vedoucí, jejichž počet byl dvakrát takový, než počet dětí..:-) Páteční večer jsme strávili jak jinak než hraním společenských her, které si všichni náramně užíváme – zejména Aktivity.
Sobotní dopoledne bylo jak vyšité z tábora – bylo pracovní, museli jsme mít dostatek dřeva na vaření lahodných pokrmů hřejících zevnitř naše panděrka. Odměna byla jistá, jak teplý úžasný oběd, tak odpolední dovádění venku.. Krtek vynalezl nový způsob chytání frisbee a všichni jsme pak na hřišti zjistili, že býložravci nemají ani v obrovské přesile oproti páru predátorů nejmenší šanci (naivně si mysleli, že je třeba želví krunýř ochrání). Gába projevil svou statečnost, když se bezmyšlenkovitě vrhl do potoka, aby zachránil svůj tonoucí zubní kartáček. Za tento statečný čin jsme ho všichni bez výjimky obdivovali, jediný, kdo určitě nebyl z Gábova činu nadšený, byl pár jeho bot, které po následné tepelné terapii utrpěly vážná zranění, kterým nakonec smutně podlehly.
Adrenalinovým sportem se tento víkend stala hra Věž, jejíž zboření mělo pro aktéra zdrcující následek – mytí nádobí. Někteří šťastní jedinci za víkend nemyli ani jednou, oproti jiným, kteří se s nádobím kamarádili častěji.:-) Ti byli rádi, že k sobotní večeři byly špekáčky, po kterých nezůstává prakticky žádné nádobí.
Nedělní ráno bylo velmi příjemné, venku se bahýnko a tráva pokryly vrstvičkou sněhu a tak jsme měli konečně trochu bílo. Zbytek času do odjezdu jsme si opět náramně užili jak venku, tak uvnitř a pak už se jen sbalit, uklidit boudu a hurá na cestu ku Praze.

(Petra)

fotky tady

 

Ganxta Mafia Brdy 2009

8. 2. 2009 - pěšovýlet - mafiánská akce

ObrazekÚčastníci: Péťa, Martin, Tomáš, Myšák, Vojta, Peťa, Kuki, Jára.

Místa: Řevnice, Babka (505 m.n.m.), Skalka (553 m.n.m.), Mníšek pod Brdy.

Ještě letos v lednu ovládal území v okolí Mníšku moskevský padrino se svou mafiánskou rodinou, která je pověstná podrazáctvím. UFO-ganxta turbo team vyrazil na lov mafiánů bez jakéhokoli náznaku strachu.
Zvolili dobrou strategii, a sice že přijdou od Řevnic, aby je špiclové v Mníšku neprokoukli! Plán jim vyšel a tak mohli v bezpečí sledovat stopy, které moskevčáci neopatrně zanechali. UFOganxta turbo team napřed zbavil moskevčáky munice, poté zbraní a nakonec našel i tajnou skrýš, ve které našel nejprodávanější ruskou drogu – mouku!!
Celý tým byl po náročné akci řádně znaven, naštěstí bylo nedaleko mafiány nedotčené
občerstvení (ne že by se moskevští nesnažili lesního baru zmocnit, ale majitel je známý drsňák s velmi dobrými kontakty, jichž velmi často v podobných případech využívá..), kde si vyhladovělí ganxti doplnili zásoby tuků, cukrů a bílkovin, aby měli dost sil na nestihnutí vlaku zpět do milovaného města. Cesta na vlak byla opravdu zajímavá a tak jsme ji absolvovali ještě  jednou, ale v opačném směru – totiž na autobusové nádraží.. Pohodlný, luxusní vůz odvezl ganxty k pohodlnému, luxusnímu metru..
Ganxti se po náročném dnu spokojeně uvelebili ve vanách a zaslouženě naplnili svá břicha domácími dobrotami.

(Petra)

fotky z akce zde

 

Mikulášský výlet - Karlštejn 2008

6. 12. 2008 - pěšovýlet

ObrazekPomalu se přiblížil konec roku a stejně jako v minulých létech jsme tradičně vyrazili na mikulášský výlet, tentokrát do okolí hradu Karlštejn. Po drobných problémech s mapou (zeptejte se Honzy) jsme se vláčkem vykodrcali z Prahy směr Beroun, na zastávku....no hádejte....ano, pochopitelně Karlštejn :-).

Nabrali jsme směr k hradu, ale přímo pod ním jsme se stočili směrem na předem slibovanou Ameriku. Nejdřív na Ameriku Malou a pak i na Velkou. Po cestě od té krásy jsme si dali match v airbee. Občas vznikaly komické situace, protože vál opravdu pěkný vítr a s lehkým kruhem si pohrával jak chtěl. Po zápase přišel na řadu očekávaný oběd a aby nám nezlenivěly nohy, tak se po krátkém odpočinku zase pochodovalo, tentokrát směrem na západ na Srbsko.

Po cestě jsme potkali několik myslivců na číhané. Málem jsme potkali i prasátko, ale naštěstí se tak nestalo. Přeci jenom je nemám moc rád, kdo byl na táboře v Bílkovicích v roce 2006, tak ví :-) Kousíček před Srbskem přišla další hra, bylo za úkol skládat puzzle se známou osobností.

Bohužel Martin Dejdar byl uhádnut jedním týmem až na druhý pokus, druhý tým ho nepoznal vůbec. Škoda. No a vzhledem k tomu, že po cestě bylo možno za vyhrané hry získat mikulášské balíčky plné dobrot a zůstal poslední nevyhraný, musela se Mikulášovi zazpívat písnička... Poslechli jsme si hymnu Bayernu Mnichov a už nic nebránilo tomu jít se ohřát do hospůdky do Srbska. Já si osobně dal polévku a čajík a nemůžu si stěžovat ;-) Jediná chybka byla, že jsme se v hospodě rozseděli a pak jsme měli co dělat stihnout zpáteční vlak do Prahy. To se ale nakonec podařilo a cesta zpět proběhla bez komplikací.

(Peter´S)

na fotky se podívejte tady

 

PSÍ KRYT vol. 2

22. 11. 2008 - hra v zasněženém Krčáku 

ObrazekSešli jsme se poměrně v hojném počtu, abychom vyrazili do Kunratického lesa. Na sraz dorazili UFOuni v hojném počtu. Po dlouhém, ale ne marném hledání psího krytu a vyslechnutí pravidel mise, se dvě skupiny vydaly pátrat, kde je zakopaný pes.. :-) K tomu jim pomáhaly informace, které získávali po celém Kunratickém lese u vedoucích. Ale nebyly rozhodně zadarmo, skupinky musely nejdříve splnit nejrůznější úkoly. Skupinky měly každá evidentně jinou strategii. Zatímco jedna se snažila zakopaného psa najít a vysvobodit, druhé šlo především o zábavu a nehleděla ani na to, kde se zrovna nachází a kam by měla jít : -) A tak celá akce vypadala úplně jinak, než měla a vítězství bylo až příliš jednoznačné..

(Petra)

fotky si prohlédněte zde

 

Barrandovské a Radotínské skály

1. 11. 2008 - cyklovýlet

ObrazekVýlet se velmi povedl, takže na příští takový výlet jeďte určitě s námi. Takže to rozvineme.

Legrace začala na srazu, kdy Petra potřebovala dofouknout kolo. Potíž byla v tom, že všichni, kdo měli pumpičku měli na autoventilek a Petra má galusky. Nakonec se nám podařilo jednu z pumpiček přizpůsobit, a tak jsme vyjeli.

Jeli jsme celkem dlouho a když už jsme mohli vidět barrandovské skály, neviděli jsme je pro mlhu. Tak jsme přijeli blíž, až na úpatí jedné skály a mlha se začala pomalu zvedat. Jeli jsme nahoru, ale po druhé straně úzkého potoka. Když jsme potok přebrodili, jeli jsme až k ZOO venku.Vlastně to nebyla ZOO, ale jen venku vystavené klece a ohrady s různými zvířaty. Prošli jsme se a poté byl oběd na lavičkách u ZOO.

Sjeli jsme dolů a na svačinu jsme se stavili v cukrárně. Pak již následovala jen celkem rychlá jízda až do Prahy. Poté jen krátké rozpuštění a šlo se domů. A stejně byl ten výlet super.

(Péťa Fatka)

 

Kryštofovo údolí

26. - 28. 9. 2008 - víkendovka

ObrazekNa tento výlet se nevědělo, jestli se vůbec pojede. Byli jsme přihlášeni pouze tři – Já, Adam a Filip (proto nám děda zrušil předem objednané jídlo a servíroval svou kuchyni). Také se ale v této sestavě odjelo. Vedoucí byli překvapivě kompletní, tedy Kuki, Petra a Jarda. Odjezd se stanovil 15:45 před Gymplem. Všichni se dostavili poměrně včas, kromě Kukiho, který měl zpoždění 5 minut, i když začal balit už v 15:10. Samozřejmě nesmím zapomenout na Jardu, který s autem měl takové zpoždění, že jsme na něho nečekali a šli rovnou do metra. Do busu jsme se dostali sice ze štěstím, ale dostali, protože společnost Student Agency poslala ještě menší bus jako posilu. Cesta utekla fajn. V Liberci jsem správně odnavigoval na nádraží ČD. Poté jsme už směřovali do zastávky Novina. Při cestě do chaty už vidíme, jak děda navádí Jardu a Kukiho ve svém voze do chaty. Po vybalení zjištujeme jednu nepříjemnou novinu, a tou je, že Kuki snědl asi půlku buchty od Filipovy mámy. Poté jedou Petra a Jarda na nákup do Liberce a my se věnujeme nové hře „Dej sem mozek.“ Chvilku někomu trvá, než pravidla pochopí, ale za chvíli už je o mozek a karty pěkná tahanice. Večerka byla v 22:00. Ráno po (snad u všech) velmi vydatném spánku se Kuki pokouší si pro sebe opět něco získat. Nyní má každý svou obranou taktiku lepší než ve hře Cech zlodějů. V 10:30 vyrážíme na první etapu, jede s námi i velký místní expert. děda. Směr byl určen už předem do (mě oblíbených) Lužických hor. Nadjíždíme vesnici a napojujeme se na Jelení cestu, která má už bohužel místy povrch v opravě, jede se celkem dobře až na Filipův místní zevling. Ještě krátký prd´ák a jsme v sedle Trávník (666m). Teď je na pořadí skvělý tříkilometrový asfaltový sjezd. V půlce děláme pauzu na doplnění vody ze studánky a jsme na hlavní silnici na Děčín. Po kilometru z ní sjíždíme a jsme v Jítravě. Po staré silnici dojíždíme do Rynoltic. Před zdejším odchodem děláme pauzu na svačinu, nás členy však nejvíc zajímala dopravní značka, se kterou jsme mohli libovolně otáčet. Pak pádíme po modré přes Černou louži do Petrovic, při cestě ještě stavíme na společné foto na střeše bunkru.

Z Petrovic pokračujeme po červené pod Hvozd (750m) a jedeme k hraničnímu přechodu. Pokračujeme do vesnice Ojbin, kde jezdí turistická parní lokomotiva z Žitavy. Nyní už postupně sjíždíme k řece Nise. Pauzu děláme ve vsi Hartau na místním dětském hřišti. Oblíbenou atrakcí byl kolotoč (viz. foto na internetu). Sotva jsme se vymotali, už jedeme do Hrádku nad Nisou. Pauzu na oběd konečně děláme na tenisových kurtech. Dál pokračujeme po různých cestách proti proudu Nisy. Jede se fajn, cestu jsem zpestřil jedním přejezdem přes lávku. Dojíždíme do Chrastavy, asi 6 km za ní začíná závěrečné stoupání na chatu. V půlce zastavujeme ještě na návsi v Kryštofově Údolí a prohlížíme si betlém a kostel.

A jsme zpátky máme za sebou 63 km, za 8 hodin jízdy. Večer se nesl ve znamení hry Aktivity. Družstva byla pouze dvoučlenná (vedoucí, člen). Mně s Jardou se příliš nedařilo a skončili jsme poslední.. Vyhrál tým Filip, Petra. Večerka byla až ve 23:00.Další den ráno začal běžně snídaní, byla naplánovaná etapa na Ještěd. Navigaci jsem musel zvládnout už sám. Vyrazili jsme po lesní zpevněné cestě pod sedlo Výpřež. Sice se mi povedlo jedno zaváhání .ale po prohlédnutí mapy jsme to odčinili.a na Výpřež dojíždíme po modré. Ještě na Ještěd 3 kilometry po silnici. Na chatě Ještědka chvíli čekáme, ale hlavní pauza se koná ve 1012 metrech nad mořem. Dnes sice není viditelnost moct dobrá, ale přesto je vidět celý ještědský hřbet. Dál se jede kolem lanovek k hospodě Pláně. Čeká nás táhlý sjezd po žluté. Následný drncací krpál je dost náročný, ale pohled na Ještěd není k zahození. Už jenom sjezd a výjezd na už známou Výpřež. Potom pěkně táhlý sjezd a jsme doma. Potom (asi zřejmě Petra* pozn. redakce: všichni vedoucí) udělala špagetový oběd. My jsme potom umyli nádobí. Po chutném obědu spěcháme s Kukim vlakem do Liberce, ale na busovém nádraží se stává drobný zádrhel v podobě toho, že se nevejdeme do busu. Naštěstí do toho dalšího v 18 h se už vejdeme. Potom už klidněji dojíždíme ke Gymplu. Sice Petra s Jardou uvízli v zácpě, takže kola nemáme zpět hned, ale to dojem z akce za 7 losů nezkazí.

                                                                                                           (Kuba Jirků)

fotky v prokliku 

Video - kolotoč (27. 9. 2008 - Hartau)

 

 

Rok 2007 - 2008

 

Winter CAMP v Bílkovicích

14. - 16. 3. 2008 - bezva víkend na "naší" táborové základně

 

ObrazekOdjezd byl jako vždy na Hájích u ,,kosmonautů“. Sešli se Martin Š., Martin K., Péťa, Tomáš, Klára a Kuki. Potom se jelo na Roztyly, kde na nás čekal Jára. Půl hodiny jsme se rozmýšleli, kterým autobusem pojedeme. Když se vedoucí rozhodli, a spolu s námi vyčkali dlouhou frontu, tak už jsme konečně mohli jet. Tentokrát jsme měli štěstí, mohli jsme si totiž sednout☺.S jedním přestupem jsme dojeli až do Divišova, kde byla na řadě malá svačinka. Až byli všichni posilněni, mohli jsme jít pěšky k chatě.

Museli jsme udělat pár nutných drobností. Jelikož vedoucí nevěděli, kde se zapíná elektřina, proto abychom měli světlo, tak jsme zapálili pár svíček. Mistři topiči Martin a Martin výborně zatopili a celý večer oheň udržovali. Potom nadešla chvíle na fázi hledání žebříku. Hledali jsme všude. Byl ukryt nahoře na vrchním patře. Klára a Kuki nachystali matrace. S pomocí Tomáše dali nahoru i všechny bágly. Když se všichni sešli dole, zahráli jsme si super hru Blafuj☺.Po večerní hygieně se šlo spát. Ráno zatopili Tomáš s Klárou. Po snídani se vedoucí ještě nad něčím rozmýšleli a děcka si hrála. Potom se šlo na dřevo. Bylo třeba useknout suchý strom, který jsme rozřezali a
odnesli do tábora. Dřevo jsme pilovali na špalíčky, které se ještě rozsekaly. Po svačině si všichni, až na vedoucí, vyrobili golfové hole, které byly nutné k další hře-golf. Podle všech měl asi nejlépe vyrobenou hůl Martin K. po něm Klára a pak Tomáš. Nejhorší hole měl Péťa a Martin Š., jelikož to byly klacky. Ale hráli s nimi fakt dobře.

Po této hře byl oběd-smažený sýr s bramborami. Při poledním klidu se nemá běhat. Martin a Martin stejně běhali, tak je vedoucí rozdělili. Péťa s Tomem hráli na game boy a Klára si se všema povídala. Po poledním klidu všichni hledali ,,vraha“. Tuto hru jsme hráli až do večera. Jelikož jsme měli hlad, tak jsme si dali rozpadlé párky s kaší - která bohužel nebyla barevná. Pak byly buřty. Teprve potom se hrála poslední část hry. Všichni měli, až na vedoucí, jednu kouli. Vedoucí dvě. Každý se musel alespoň jednou dotknout boudy. V tom nám bránili vedoucí - kteří si pro životy chodili do jídelny. Ostatní si životy brali za potokem. Když se všichni dotkli, hráli jsme upíry. Vyhráli vedoucí. Jelikož Martin a Martin zlobili nemohli vidět večerníček - Krakonošskou pohádku, na kterou se koukali všichni ostatní. Když pohádka skončila, šlo se spát. Ráno bylo ošklivo – pršelo. Hráli jsme upíry☺a Klára vyhrála. K obědu jsme měli omáčku a těstoviny. Po obědě se hrál scrablle live. Písmena byla uložena na různých místech.Maximální počet písmen byl sedm z toho jsme skládali písmena. Začal velký úklid. Mylo se nádobí, zametalo se, donášelo dřevo. Uklízely se
matrace, oblečení i boty… Po velkém úklidu jsme mohli konečně vyrazit.

Z Divišova nás autobus bez komplikací odvezl až do Prahy. Chvíli jsme si hráli s frisbeem a potom všichni jeli na Háje, kde jsme se rozloučili☺.

(Klára Hašlerová a Martin Šilhánek)

fotky na prohlédnutí zde

  

Akce BORECZEK

9. 2. 2008 - jednodenní hra v centru CHODOV

Strávit víkend nebo alespoň jeden víkendový den v obchodním centru je idylka mnoha lidí, rodin dnešní doby. A tak jsme se rozhodli uspokojit naše touhy a vydat se na sobotní dopoledne nakupovat miliony úžasných a krásných věcí.. Věřte trvalému snížení cen!! :-)

MY jsme UFO gangstas a nějaký drzý trapný borečci nám lezli do rajonu.. No jasný že jsme je u nás nechtěli a tak jsme je šli trochu vokouknout abysme jim pak dali na srozuměnou kdo je tady šéfem.. To se ví že nic netušili, byli jsme fakt nenápadný.. Sledovali jsme je jako hustý špioni z těch drsnejch americkejch bijáků.. Věděli jsme o nich všechno, co si koupili, co snědli, měli jsme je prokouklý skrz naskrz.. Srabáci pak vzali nohy na ramena, když zjistili, co vo nich víme.. Náš rajon je teď fakt drsno cool vyhuštěnej, nikdo nám sem neleze, všichni maj respekt a tak to má bejt!! Jo.

(Petra)

 

Za pokladem Svatého Jiří - Říp

13. 1. 2008 - jednodenní pěší výlet

ObrazekDruhou letošní sobotu se sešli čtyři „bádáníchtiví“ UFOuni, aby se pokusili objevit tajemství, které skrývá už dlouhá staletí pověstmi opředená, pro český národ tak důležitá, hora Říp.

Po vystoupení z autobusu u vesničky Mnetěš našli UFOuni vzkaz pro všechny badatele, kteří do těchto míst přicházejí. Psalo se na něm, že podle staré pověsti zanechal svatý Jiří svůj poklad na vrcholku hory při svém válečném tažení se svojí armádou. A že určitě bude více vědět poustevník, který se čas od času pohybuje na úpatí hory na žluté značce..

Po náročném přechodu pole jsme poustevníka přece jen objevili a po zodpovězení jeho záludné otázky, jak vysoká je tato hora, jsme se dozvěděli, že nejlepší se bude zeptat starousedlíků na vrcholu. Po zledovatělé cestě tedy nebylo zrovna jednoduché se tam dostat, ale byla to aspoň i sranda.:).

Ale to nejtěžší bylo ještě před námi.. Najít přece poklad. A tak se UFOuni ptali a ptali až se nakonec doptali, že poklad je ukryt někde v místních skalních puklinách.. Po úspěšném nalezení pokladu jsme už jen došli zpět na autobus a jeli do Prahy..

(Kuki)

fotky naleznete tady

 

Výlet do Krkonoš

7. - 9. 12. 2007

Horní Sytová - víkendovka v hotýlku Jizera

ObrazekPlánovali jsme plánovali celý podzim nějaký víkendový výlet, ale až v prosinci se nám podařilo vyjednat bydlení v sympatickém hotýlku Jizera.

Sešli jsme se podle plánu v pátek odpoledne na Hájích u naší oblíbené kosmonautí sochy ve složení já, Adam, David, Martin, Kuba a Filip. Dali jsme sbohem rodičům a vyrazili na Hlavní nádraží, kde se k nám přidala Petra. Kuki se bohužel vzhledem k sobotnímu zápasu ve florbalu nemohl účastnit. No aspoň se takhle dozví, o co přišel.:)

Z Hlavního nádraží jsme vyrazili rychlíkem směrem na Trutnov, potom párkrát přestoupili, cestu propovídali nejrůznějšími zážitky posledních dní a než jsme se nadáli, stál vlak v zastávce Horní Sytová, kterou bychom, nebýt paní průvodčí, asi přejeli.:-)

Přestože hotel Jizera je od vlakové zastávky vzdálený sotva 100 metrů, stihl Adam cestou málem přijít k úrazu zakopnuv o neviditelný bílý patník.:-) Pan správce byl sympatický bodrý chlapík, sotva nás ubytoval v útulných pokojích, už se podávala večeře, která, ostatně i jako strava v následujících dnech, tak trochu připomínala školní UHO. Ale jak se říká, hlad je nejlepší kuchař a já alespoň za sebe mohu říci, že mně chutnalo. Po jídle se nám ale ještě nechtělo jít hned spát, a tak jsme si zahráli několik partiček karetních her – Blafuj a Cech zlodějů. Zpočátku jsme jeden druhého okrádali, až se hory zelenaly, ale postupně si každý vyvinul svůj systém ochrany zlaťáků, a tak zbývalo již jen pokoušet společný bank na stole, který však bedlivě střežili soupeři a něco ukrást se podařilo jen opravdu zkušeným a nenápadným chmatákům.

Druhý den jsme se hned po snídani vydali na výlet do za kopcem ležící Jilemnice. Ačkoliv cesta podle mapy neměla být daleká, trvala nám překvapivě dlouho.:-) Sotva jsme totiž vyšli, nabízely nám okolní sluncem nasvícené kopce a mlhou zalitá údolí úžasnou podívanou. I nějakou tu lesní zvěř jsme občas zahlédli. Další zajímavou atrakcí byly kusy ledu, které kluci dolovali z částečně zamrzlých kaluží a prováděli s nimi psí kusy.:-) (viz video na oddílovém webu). Když už to vypadalo, že máme Jilemnici na dohled, koukáme s Petrou, že partu pěti špuntů za sebou nikde nevidíme. To oni se lumpové asi někde zapomněli. Tak čekáme, ale stále nic. Až po telefonu jsme se dozvěděli, že kluci poněkud nepochopitelně odbočili na rozcestí po značce do protisměru. Hledání naštěstí netrvalo dlouho, a v tu ránu jsme byli na jilemnickém náměstí. Tam jsme se doptali na místní bazén. Paní v pokladně vypadala, že je ráda, že má práci. Tedy, že někdo přišel.:-) V bazénu, kde plavali všeho všudy dva lidé, jsme pochopili proč. Měli tam také zajímavý informační systém mezi paní v pokladně a plavčíkem, kdy v pokladně dostanete vstupní lísteček s časem, který pak na bazéně odevzdáte plavčíkovi a ten kontroluje, jak jste v bazénu dlouho. My kluci jsme měli i vlastní soukromou šatnu, pravda nevalné úrovně – spíš klícku s věšáčky. Po asi hodinovém blbnutí, hraní na babu a vožení se po plovacích destičkách nám řádně vyhládlo, pročež jsme se na doporuční rozhodli navštívit místní restauraci v roubené chaloupce. Jídlo bylo o poznání vyšší úrovně, ovšem stejně tak i cena. Ještě než jsme opustili město, zastavili jsme se v Krkonošském muzeu a shlédli místní expozici vycpané krkonošské fauny, jakož i celé řady všech možných i nemožných druhů lyží, saní, sněžnic a podobných spíš již dříve užívaných dopravních prostředků. Advent byl v plném proudu, a proto jsme byli navíc také přizvání k mimořádné atrakci, a sice hrajícímu a pohyblivému betlému poháněnému mechanickou silou - závažím. Pomalu se začalo smrákat a my jsme vyrazili na cestu, abychom ušli ještě alespoň kus cesty za světla. Cestou jsme narazili na malou sjezdovku, kde se ještě povalovaly zbytky sněhu, a tak ani Adamův „ježdík,“ který nosil neustále při sobě a jež budil ve vlaku zejména mezi sněhovými pesimisty značnou pozornost, nepřišel nazmar. Cestou jsme ještě potkali partu, která se také vracela z výletu a bydlela s námi v Jizeře.

Po večeři jsme se opět věnovali hrám, v jídelně jsme to rozparádili s Aktivitami. V různě obměňovaných týmech jsme hráli několik her, hlavně při pantomimě byla vždycky legrace..:-)

Přestože v sobotu bylo navzdory předpovědi počasí krásně slunečno, v neděli se již předpověď naplnila - bylo zataženo a co chvíli sněžilo. Ven se nám proto moc nechtělo a raději jsme se věnovali dalšímu kolu Cechu zlodějů, nyní již všichni profesionálové, a Bangu, kterému vládli banditi a vždy zvítězili. Některým se dařilo dokonce až do konce hry úspěšně tajit svou identitu. Avšak blížil se také potřebný úklid v pokojích před odjezdem, což je ta nejlepší příležitost zahrát si věž o vynesení odpadků a další nelibé leč nutné úkoly. (Martin se na fotografii vedle evidentně hodně soustředí.:-)) Ještě před obědem se kluci rozhodli pomoci panu správci s drobným úklidem kolem domu, co zbylo po rekonstrukci. A vysloužili si tak každý slíbeného nanuka.

Čas odjezdu vlaku se rychle přiblížil, že jsme se sotva stačili rozloučit a prchali na zastávku. Vlaky byly plné vracejících se lidí, ale někteří šťastnější z nás i seděli. Jeden čas se nám podařilo mít dokonce své vlastní kupé, kde jsme se ještě naposled pokusili navzájem oblafnout roztomilými zvířátky. Ta se v závěru cesty vypravila do sousedního kupé, aby unavení kluci moli v klidu dospat do Prahy. Ti ale místo toho povykovali, až zvířátka vyplašili. Netopýři, smrduté ploštice, ale i rusi, pavouci a zkrátka vše se rozprchlo po vlaku. Dvě ropuchy se pak už nepodařilo najít. Budiž jim věčné cestování vlakem lehké :-) a podobně vyvedenými výlety ať se nám kronika jenom hemží ;-) Jarda .

   (Jarda)

Zde můžete shlédnout/stáhnout video z výletu a pokochat se fotečkami

 

A takovýhle pěkný banner jsme měli :-)

 

Aquapark BABYLON

4. 11. 2007 - jednodenní výlet do bazénu

ObrazekHned první listopadovou neděli jsme vyrazili do Liberece abychom navštívili největší a nejznámější aquapark v České republice.. Uvnitř jsme strávili několik hodin a opravdu se nedá říct, že bychom se nudili..

Chodili jsme na tři různé tobogány, někdo na space bowl, skluzavku, pak zase do proudu divoké řeky.. Beze strachu jsme se prolezli v lanové prolézačce až u samého stropu Babylonu nad rourami tobogánů.. Pěkná bitka dětí proti vedoucím ukončená plavčíkem proběhla ve vedlejším bazénu na tzv. ostrově, kdy jsme se v ukrutném boji snažili ostrov obsadit.. Tak jsme šli relaxovat do vířivek a do sauny, odkud jsme se pak nekompromisně museli všichni jít schladit do ledové vody..

Celkově jsme si pobyt v Babylonu užili, myslím, že všichni..

(Peťa)

fotky z bazénu

 

Cukrárna u Cukráku

6. 10. 2007 - jednodenní cyklovýlet

Obrazek

Na začátku října jsme se vydali na poslední letošní cyklistický výlet.. Počasí bylo trochu sychravé, ale optimista by řekl spíš yklistické..:) Komu se přece chce jezdit ve třicetistupňových vedrech.. Účast byla docela hojná, po středečním cyklokrose byli asi všichni nevyježdění, tak si přece nemohli tento jedinečný zážitek nechat ujít..

Vyjeli jsme tedy pomalým, ale vytrvalým, tempem, směrem na jih.. Občas jsme museli zápasit se zvýšeným provozem, ale to trvalo jen několik prvních kilometrů do Dolních Břežan.. Hned jak se dalo, tak jsme zabočili na turistickou značku, kde už cesta byla příjemnější.. A hned jak se dalo, tak jsme se na této plánované odbočce rozdělili, asi se zadní skupince nechtělo do terénu..:)

Po náročném výjezdu a sjezdu jsme si dali malou pauzu, kde jsme si stačili zahrát i jednu pamatovací hru, podívat se na zvířátka v místní mini ZOO, ale pak se jelo zase dál.. A nutno dodat, že pauza přišla opravdu vhod. Ten nejtěžší úsek nás teprve čekal.

Začali jsme tedy stoupat nahoru. A protože to byl výšlap opravdu náročný, rozdělili jsme si ho na dvě půlky, a tu druhou jsme vyjeli už pěkně naobědvaní..:) Odměnou nám byl pohled na vysílač, kterého jsem si ale vlastně skoro ani nevšiml..:) Ale dlouho jsme se zde nezdrželi, jenom jsme vše „zfotodokumentovali“ a vydali se zpět.. Sjezd dolů si neužili snad jen milovníci pomalé jízdy, ale co si zase užili všichni, to byla návštěva cukrárny Mašinka v Černošicích. Cesta zpět probíhala už bez větších komplikací, ale ke GJM jsme dojeli přece jen s nějakým tím zpožděním.. Aby taky ne, na kontě jsme měli hezkých 60 kilometrů..:)

(Kuki)

fotky z výletu zde

 

Rok 2006 - 2007

 

Sázava 2007

15. - 17. 6. 2007 - víkendovka se sjezdem Sázavy

ObrazekÚčastníci: Mladší: Kačka, Klára, Kuba, Adam, Tomáš, Martin Š. a Martin K.; Starší: Vojta, Michal J., Honza Severka, Kuba. M., Dan; vedoucí: Petra, Míša, Maruška, Petr N., Jarda, Peter´S, Ota, Kuki a KUKI.

Stalo se to, co bylo už hodně dlouho v plánu...oddíl UFO vyrazil historicky poprvé se současnými členy na vodu. Plán vyšel naprosto dokonale, v pátek se celá skupina vydala na kolech do Týnce nad Sázavou do kempu. Tady už čekali s polorozestavěnými stany (urvat v kempu nějaké místo byl boj) Petra s PeterSem a dosud pro oddíl neznámou Míšou. Po ubytování, vysušení zmoklého oblečení a nezbytné večeře se šlo spát. Všichni se těšili na druhý den, na řeku. Druhý den ráno, celkem po brzkém vstávání, začala příprava na první sjezd, nafukovaly se lodě, proběhla instruktáž a rozdělení do lodí.

Každá posádka lodi měla svého vedoucího, s vyjímkou pálav, ty byly obsazeny těmi největšími vodáky co oddíl nabízí..:) Ještě nesmíme zapomenout na rafťáky s korvetním kapitánem Otou...

A jelo se...kolem krásná příroda, šplouchající vlnky...co více si můžete přát. Jediné co kazilo radost, bylo pravidelné čekání fronty na jezech a v některých místech málo vody, což zapříčinilo mnohé karamboly a otáčení lodi na kamenech..:( I přesto se nakonec podařilo dorazit včas od cíle, to jest Pikovice. Následovalo sušení "zvrhlíků" (rozuměj, ti co se zvrhli do vody), návštěva cukrárny a odjezd vláčkem zpět do Týnce. Tady všichni znavení pádlováním padli do jednoho :), šlo se tedy brzo spát, mnozí nevydrželi ani na kulturní vložku, kterou zařídila Míša, to jest hraní na kytaru a zpěv. Jejich škoda... Druhý den probíhal podobně jako první, akorát se zkrácenou trasou do Kamenného Újezdce. A už se jelo domů, opět na kole, jen s malou změnou...se sluníčkem..:)

(Peter´S)

na první fotografie z vody se můžete podívat tady

 

Místo vrcholu přišla týmová prémie

13. 5. 2007, Praha - skorojednodenní cyklovýlet

ObrazekDruhou květnovou neděli jsme se vypravili na letos již druhý cyklistický výlet. Chvilku po desáté jsme se sešli na obvyklém místě před GJM. Kromě mě a Kukiho ještě 6 Ufounů: Martin K., Martin Š., Péťa, Kačka, Tomáš a Kuba. Zároveň se dovídáme, že Petra to předcházející den trochu přetáhla s učením k maturitě, a proto se k nám připojí až později. Jelikož já mám také před zkouškou, dohodli jsme se, že výlet nebude až do večera, jako obvykle, ale že jej poněkud zkrátíme. To v kombinaci s několika defekty cestou vedlo nakonec bohužel k tomu, že jsme nedosáhli plánované vrcholové prémie, tedy Cukráku.

Z Jižního Města jsme vyrazili přes Krčský les do Kunratic, kde jsme se rozdělili do týmů a zahráli si malou přemýšlivou hru - z nastříhaných kousků papíru se měl složit čtverec. Po krátké svačině jsme pokračovali přes Libuš do Modřanské rokle a na Točnou k letišti, kde jsme chvíli pozorovali modeláře. Potom jsme si užili pěkný sjezd lesem do Komořan a projeli na cyklostezku k Vltavě, kde nás potkal první defekt. Jeho opravu jsme se proto rozhodli spojit s obědem a další hrou. Zatímco Kuba pomáhal Martinovi s výměnou duše (v plášti byly zapíchnuté hned tři trny), ostatní si dávali do nosu :-) Další týmové body mohli Ufouni získat za co nejrychlejší předání si mince mezi sebou v týmu. Potíž byla ovšem v tom, že se jí po celou dobu směli dotýkat pouze hřbetem ruky. Tým Martinů opět vyhrál. Zvedáme se a pokračujeme po zbrusu novém úseku cyklostezky až ke zbraslavskému mostu a přes Zbraslav do Radotína. Jedeme podél Berounky, načež u soutoku s Vltavou potkáváme již odpočinutou Petru.

Nemáme už mnoho času, a tak pokračujeme po stezce směrem k Barrandovskému mostu. Na křižovatce v Lahovicích jsme se trochu roztrhli, Kuba proto vyráží kousek zpět pro zbytek skupiny. Hurá, už jsou tady. Ale najednou slyším: "Ssssss." Tajně doufám, že to jen někomu šumí sodovka v cykloláhvi. Ale né, je to Kubovo přední kolo. Sesedám, vytahuji nářadí, Kuki nám půjčuje pumpu a jdeme opravovat. Ostatní jedou napřed, s Kubou je snadno dohoníme. Míjíme chuchelskou loděnici, kde jsme se plánovali zastavit na limonádu, ale mají bohužel zavřeno. Pokračujeme tedy dál. V Braníku dojíždíme ostatní. Já vyrážím domů. UFO-peloton pokračuje přes Krč a Krčský les zpět ke gymplu, kde vítězný tým přebírá od Kukiho zaslouženou sladkou odměnu. Je něco po čtvrté a všichni vyrážejí domů.

Počasí bylo nádherné, škoda jen toho nedosaženého vrcholu. Alespoň máme tip na některý z dalších výletů.

(Jarda)

 

Na kole do Jevan

14. 4. 2007 - jednodenní cyklistický výlet

ObrazekPrvní jarní cyklistický výlet jsme měli naplánován do Jevan. A jelikož jsme měli v Dáše průvodkyni jak se patří, nemuseli jsme se bát, že se po cestě ztratíme. Společně ještě s Kubou, Martinem K., Tomášem, Adamem K., Kačkou, Klárou, Martinem Š. a Filipem jsme za nádherného počasí opustili bezpečí GJM a vydali se na cestu. Kdo se před výletem nenatřel opalovacím krémem, udělal špatně, protože sluníčko svítilo ostošest..:-)
Plán byl následující. Dokud budeme mít síly, pojedeme co to dá, abychom při zpáteční cestě mohli více lenošit. Cesta do Průhonic a Čestlic byla víceméně po rovině, takže příjemně utíkala. Co nevidět jsme byli v Říčanech, kde jsme si udělali první větší pauzu, občerstvili se zmrzkou a stačili si koupit i prošlé brambůrky.
Nikomu se nezdálo divně, že stojí v SUPER VÝHODNÉ akci jen pět korun. Jenom vedoucím. Po důkladném zkontrolování data spotřeby putovaly všechny brambůrky do odpadkového koše.
Po výjezdu z Říčan na nás čekaly konečně polní i lesní cesty, kde jsme si odpočinuli od všudypřítomného sluníčka. Ve Voděradských bučinách bychom skoro ani nestačili nasát zdejší atmosféru a vůni a byli bychom v Jevanech. Proto jsme si ještě zahráli hru na odhad času, abychom se v tom nádherném prostředí ještě chvíli zdrželi..
Ale co nás hned následně nečekalo. Technický sjezd nás zavedl přímo do Jevan, našeho cíle. Uspokojeni touto metou jsme neváhali a dali si druhou větší pauzu. Naobědvali se a aby nám trochu slehlo, zahráli si takovou jednu chodící hru. Kdo však chtěl, mohl i běhat, ale nikdo tak neučinil..:-) Hra byla opět na odhad času, ale byla mnohem složitější než ta předchozí. Muselo se v ní i trochu myslet. No, hrálo se na tři trojice a vyhrály holky. Co k tomu víc dodat..
V Jevanech nás opustila průvodkyně Dáša, kterou si vyzvedla maminka. A co se nestalo. Hned po výjezdu z Jevan jsme zabloudili v nedalekém lese. A to jsme se ptali i místních a ti nás ujišťovali, že jedeme správně. Nakonec jsme se nějak z lesa vymotali, ale ztratili drahocenný čas. Museli jsme si proto zkrátit cestu po frekventované asfaltce. Ale že to jelo. Dojeli jsme po ní opět do Říčan, tam navštívili dopravní hřiště a plni nových informací dojeli zdárně přes Kolovraty a Křeslice do cíle.
Kdo nejel s námi, těžko uvěří, že jsme ujeli 61 kilometrů. Pochvalu proto zaslouží každý.

(Kuki) 

fotky z výletu

 

TOP SECRET akce

18. 3. 2007 - hra ICE AGE v Hostivařském lese
 
ObrazekTuším, že to byla zrovna neděle, když jsme se my tři s vámi šesti sešli dopoledne u kosmonautů. Počasí nám moc nepřálo, foukal vítr a bylo sychravo. Ale všichni jste na dobu ledovou byli zjevně dostatečně připraveni jak psychicky, tak výbavou do zimy.
Na nedalekém hřišti u Kukiho baráku jste si vylosovali své role a ztratili jste jednoho z vás. Možná jste tomu zprvu příliš nerozuměli, ale věřte, že on sám byl zmatený také. Byl totiž ještě malé batole :-).
Konečně jste se seznámili sami se sebou jako s pravěkými zvířátky a vyrazili jste na dlouhé putování do teplejších krajin.
Ale co se nestalo, malé batole jste náhodou našli. A byli jste tak šlechetní a hodní, že jste se rozhodli mu pomoci a najít jeho tatínka, který měl naštěstí tak velké nohy, že jeho šlápoty byly nepřehlédnutelné.. Tak jednoduché jste to ale neměli, po celou cestu vám byli v patách zlí šavlozubí tygři, kteří chtěli malé batolátko jako trofej. Nicméně vám nebyli na obtíž proto, že by jste před nimi utíkali, ale spíš vás zdržovali. Vaše válečné výpravy proti tygrům vám zabraly až příliš času, vzhledem k tomu, že utíkali oni před vámi. Tak žádostiví jste byli jejich krve (a hlavně vačičáci), že jste ani nedbali tání ledovců a nikterak jste nepospíchali do bezpečí. Batolátko se při sledování lovu na tygry nejspíš také dobře bavilo, moc se mu asi po tatínkovi nestýskalo..
Tatínkovy stopy vedly kamsi do dálky, ale nevzdávali jste to. Cestou jste si i našli sladké občerstvení, kterým jste se posilnili na další dalekou štreku.
Váš zvířecí instinkt vás dovedl až na místo, kde jste konečně našli zoufalého a sklíčeného tatínka. Trochu jste se ho všichni lekli, jak se náhle při spatření svého jediného syna štěstím rozzářil.. Byli jste šťastní a pyšní, že jste to dokázali, ale úplně největší radost mělo batolátko, které nesmírným údivem a blahem nedokázalo říct ani slovo, i když povětšinou mluví až příliš..
Mise dopadla skvěle. Kdo jste se účastnili, víte, kdo ne, zeptejte se, jaké to bylo zúčastněných - mamuta, vačičáků, lenochoda, hodného šavlozubce, batolátka a také zlých šavlozubců a tatínka. Nezapomeňte se podívat na fotky na webu, moc jich není, ale překvapené batolátko za to stojí :-)

(Petra)

fotky z akce

 

Medník

14. 1. 2007 - jednodenní pěší výlet
 
ObrazekBylo krásné lednové dopoledne, absolutně stvořené pro výlet do přírody. A co tomu náhoda nechtěla, zrovna bylo 14. 1. 2007, tedy den konání výletu na kopec Medník. Osm statečných (Péťa, Filip, Dáša, Martin Š., Klára, Kačka, Adam K. a Tomáš) se společně vydalo směr Hlavní nádraží. Petra si nechala ujít krásnou a romantickou projíždku vláčkem, jelikož měla zajištěný ranní odvoz autem s tatínkem. A jelikož ráno ještě posnídala nakládaný hermelín, našli jsme ji v Pikovicích šťastnou a spokojenou. Dohromady jsme vyrazili po červené turistické značce. Ale hned jak jsme chytli tempo, rozpršelo se. Schovali jsme se v nedalekém kiosku, kde jsme se ještě stačili občerstvit a narazili jsme tam na zajímavého pana prodavače. Tvrdil nám, že tyhle přeháňky dobře zná a že za dvacet minut přejdou. No, moc jsme mu nevěřili, při našem štěstí, tak jsme v to alepoň doufali. Za dvacet minut byla obloha opravdu jako vymetená, nikde ani mráček. V zápětí se UFOuni dozvěděli, proč na výlet vlastně přijeli. V místních lesích totiž žije hodně druhů zvířat. A jelikož zde nejsou podmínky zrovna ideální, musí si hodně pomáhat, aby náročnou zimu přežila. Každý UFOun dostal tedy kartičku s obrázkem zvířete a takto utvořili 4 dvojice. V těch se pak odehrála první hra. Protože zvířátka nepoužívají přední tlapky k držení předmětů, musí si v nošení zásob na zimu do svých pelíšků pomáhat. UFOuni to hned předvedli s tenisovými míčky, které museli ve dvojici udržet mezi svými čely a projít vytyčenou dráhu tak, aby jim míček nespadl. Nakonec se to povedlo všem, takže nikdo hlady neumřel.
Šli jsme tedy dál. Štěchovická stezka byla opravdu nádherná. Krásný pohled na rozvodněnou Sázavu místy až bral dech. Ale po čase jsme ji bohužel museli opustit a napojit se na další turistickou značku. Abychom si zpravili chuť, naobědvali jsme se a zahráli si Zvířecí Bobity.
Naše výprava se blížila do cíle. Medník byl už nedaleko. Avšak na jeho úpatí se UFOuni dozvěděli nemilou věc. Medojedi, vůdci okolí, se vzbouřili. Ukradly všechny lesní zásoby medu a ukryli je na vrchol Medníku do svého úkrytu. K přemožení medojedů to chtělo odvahu a především um, jelikož medojedi se nechtěli dát jen tak přemoci. Po napínavém boji však byli medojedi přemožení a vzali do zaječích.
Na vrcholu Medníku jsme se pokochali výhledem, uvařili se horký čas, přimíchali úlovek a po chvíli se už zase řítili dolů. Vlak jel zanedlouho, tak jsme si museli trochu pospíšit, jak se už stalo takovým zvykem.
Ve vláčku jsme už jenom odpočívali a těšili se z úspěšně splněné mise. Protože cesta byla náročná, proběhl přesun do Prahy a následně z Vršovického nádraží ke GJM v klidu.

(Kuki)

fotky z výletu

  

Prosincové Bílkovice

1. 3. 12. 2006 - víkend na letním tábořišti

ObrazekBílkovice, jak jistě někteří vědí, je vesnička poblíž naší táborové základny, kam už  léta v létě s UFOuny jezdíme. A nejen v létě... Vezmu to hezky od začátku. U GJM se sešli „účastníci zájezdu“, a mezi nimi pouze jeden, který už Bílkovice znal, to byl David (není z oddílu). Ostatní – Martin Š., Klára, Tomáš a Jirka – se mohli těšit, že slavné Bílkovice konečně poznají.. Cesta z Roztyl do Benešova byla poněkud vyčerpávající a nepohodlná, autobus byl tak plný, že jsme museli zůstat v uličce a sednout si tak maximálně na vlastní batohy. Doprovodný program nám zajistila skupina metalistů. Svými rozhovory a příběhy metalisté bavili celý autobus. V Benešově jsme přestoupili a už pohodlně dojeli do Divišova. Po zelené značce jsme šli zhruba tři kilometry až do tábora. Bylo to už po tmě, takže jsme se často stávali oběťmi přírodních pastiček a malých zrad. K táborové boudě jsme došli živi a zdrávi a hned jsme ji začali připravovat k zabydlení. Komín opět zlobil, takže místo z něj se nejdřív kouřilo z boudy.. Když už jsme se zabydleli, zahráli jsme si věž (zatím jen tak) a Macháčka, který se hned po prvním kole stal velmi oblíbenou hrou. Už bylo dost pozdě, a tak se šli účastníci zubit a pak spát. Druhý den ráno šikovní kluci sami zatopili. Po malé rozcvičce, při které jsme si trochu zaběhali a prohlédli brod a hájovnu, jsme se posilnili snídaní z domova a šli opět běhat. Tentokrát ale za frisbeečkem. Často jsme ho museli sundávat ze stromů : -) Poté jsme si odpočinuli v boudě při hraní Macháčka a Pítrsova prší. Odpočatým „účastníkům“ jsme s Jardou zavázali oči a vyvedli jsme je všechny společně (udělali hada) nahoru do kopce a trochu dál od tábora, kam se měli vrátit. Když jim ale Jarda rozvázal oči, jakoby všichni hned věděli, kde přesně jsou, a rozeběhli se správným směrem k boudě. Tam dorazili v mžiku (a to jsem si myslela, že budu mít hotový oběd než se vrátí..). S vařením mi mnozí pomáhali, jiní zase sekali třísky. Oběd byl vskutku luxusní, měli jsme těstovinky s omáčkou a sýrem, pochutnal si snad každý. Po „O“ jsme si dali lehký polední klid, opět jsme si zahráli macháčka, ovšem až po věži, kterou jsme si teď už zahráli na ostro – o to, kdo bude mýt nádobí po obědě. Po poledňáku jsme se vydali na velkou běhací hru do lesa. Já s Jardou jsme střežili naší vlajku a chránili ji před vetřelci, kteří se snažili nám ji ukrást. Zezačátku se nás hodně báli, ale nakonec pronikli až do bezprostřední blízkosti vlajky a zmocnili se jí. Tímto jejich úspěchem hra skončila. Jelikož se ale už setmělo, čas před večeří jsme strávili v blízkosti boudy nebo v ní. K večeři jsme si dali gulášovku s chlebem, takže moc nádobí zašpiněného nebylo – ani už nevím, kdo pak věž shodil.. Večer jsme si zahráli prší, Černého Petra a samozřejmě Macháčka. Po nutném opakovaném zubení se účastníci zájezdu vydali do lesa, aby našli bludičku (Jardu). Když ji chytili a přivedli zpět do tábora, šli na kutě. V neděli ráno kluci opět úspěšně zatopili a dali ohřívat čaj. Po dlouhé rozcvičce jsme se nasnídali a pak jsme měli tak pestrý program, že už ani nevím, jak to šlo za sebou – jelen, frisbee, schovka, škatulata, Macháček, stavění domečků, cesta do hradu.. Pak už nás čekalo moc práce na to, abychom něco hráli, takže jsme se pustili do mytí nádobí z večera, balení věcí a uklízení boudy, abychom mohli včas odjet. K obědu jsme měli „výbornou (!!)“ bramborovou kaši z pytlíku a párky. Po „O“ jsme se rozloučili s Tomášem, kterého si vyzvedl tatínek a pak jsme si zahráli jen rychlou věž o nádobí a pustili jsme se do prací, které zbývaly udělat. Už jsme neměli mnoho času do odchodu z tábora. Kvůli zlobidlům jsme vyrazili pozdě a tak jsme museli na autobus téměř utíkat. Z tříkilometrové cesty do Divišova se stal maratónský běh. Bylo to příšerné, ošklivým a zrádným terénem se šlo opravdu špatně, když jsme se blížili k Divišovu, už jsme ztráceli síly i naději - autobus už měl vyrážet, jen jsme doufali v jeho zpoždění. Naštěstí jsme ho s Klárou stihly. Zdržovala jsem řidiče co to šlo: když jsem mu řekla, že chci lístek pro dva dospělé a čtyři děti, docela se divil, za mnou stála jen Klára.. : -) Hned na to se ale všichni ostatní objevili opodál a řidič byl tak hodný, že ještě chvilku počkal. Za tento obdivuhodný sportovní výkon jsem ocenila všechny borce dvěma losíky navíc. V autobusu jsme se úplně vyčerpaní pohodlně rozložili a vegetili jsme až do Prahy. Ke GJM jsme dorazili přesně na čas. Tam jsme se rozloučili a každý šel vlastní cestou.

(Petra)

fotky z Prosincových Bílkovic

 
 
AQUAPARK Kladno

11. 11. 2006

ObrazekV sobotu 11. listopadu jsme se krátce po deváté hodině ranní sešli před GJM. Do  tváří nás šlehal ostrý chladný vítr, který vydržel celý den. Počasí celkem ideální pro příjezd Martina na bílém koni, kterého jsme se ale nakonec až do večera nedočkali. S vidinou teplého bazénu jsme vykročili ve složení Martin K., Dáša, Kačka, Klára, Martin Š., Péťa, Filip, Adam, Jirka, Petra, Kuki, moje maličkost a paní Fatková, která nás podpořila slevou na vstupném. Cesta na Dejvickou uběhla jako nic a spolu se skupinkou skautů mířících také na Kladno jsme chvilku spolu mrzli na zastávce čekajíce na autobus. Někteří jedinci chladné počasí hůře snášeli, pročež se zahřívali zlobením a byli za to řádně „odměněni“. Pan řidič v autobusu měl trochu problém s násobilkou při výpočtu ceny jízdného, neboť tolik lístků najednou asi ještě neprodával. Měli jsme totiž rekordní účast na výletě, celých 9 UFOunů a 4 dospělí, celkem tedy 13 lidí. Cesta vyhřátým autobusem trvala příjemnou půlhodinku, jen jsme si nebyli příliš jisti, kde v Kladně vlastně vystoupit. Plánek města a informační tabulky nás ale nakonec zdárně dovedly k areálu aquaparku. Zatímco se všichni labužnicky oddávali svačině, já jsem vyrazil do davu před pokladnou zakoupit lístky. Místo lístků jsem ale dostal pro každého elektronický čip ve tvaru náramkových hodinek, který kromě otevírání vstupního turniketu sloužil i k pohodlnému zamykání šatní skříňky. Bylo možné vybrat si libovolnou volnou a díky vychytané mašince u vstupu do šaten nebylo ani nutné si pamatovat její číslo. V bazénu jsme potom vytvořili dvě akční skupiny, které různě navštěvovaly vždy se svým velitelem příslušné atrakce. Na výběr jsme měli dva tobogány (rychlejší a pomalejší), kruhový proud, kde jsme hráli na honěnou, dvě perličkové lázně (na ležení a na sezení) – tam se zvlášť dobře lenošilo, asi nejoblíbenější atrakcí se staly dvě skluzavky, které, přestože se nezdály, jezdily do přistávacího bazénku nevídaně rychle, a trychtýřovitý tobogán, který jsme si ale vzhledem k minimálnímu věku pro vstup 12 let moc neužili. Dvě hodinky utekly jako voda, ale ještě než jsme vyrazili do šaten, dali jsme oběma Martinům pořádného hobla. Mohlo být něco před druhou hodinou, když jsme vyhlásili oběd a vzali útokem stánek s občerstvením ve vestibulu areálu. Venku začalo totiž pršet, a proto jsme s odchodem příliš nespěchali. Když déšť trochu zmírnil, vyrazili jsme zpět na autobusovou zastávku, kde jsme si čekání na autobus zkrátili oblíbenou hrou „Komín, komín, šáší“. Jelikož se kvůli počasí nemohla uskutečnit ještě jedna plánovaná hra, přijeli jsme zpět do Prahy poněkud předčasně. Ti, kdo neměli s rodiči domluven samostatný odchod domů, osídlili ještě na chvíli přízemí v GJM, kde jsme hráli „Križom, nekrižom“. Jelikož systém, podle kterého se podávaly dvě propisky mezi hráči dokola buďto křížem nebo nekřížem, zřejmě zatím nikdo neobjevil, pokračovali jsme s objevováním principu na další schůzce, nutno zmínit, že neúspěšně.

(Jarda)

fotky z AQUAPARKU

 

Cyklovýlet do Davle

21. 10. 2006

Poslední společnou projížďkou na kole v tomto roce byla cesta na jih od Prahy. Až do Davle, kam jsme měli namířeno, jsme sice nedojeli, ale byli jsme tak blízko, že stydět se rozhodně nemusíme : -) Sportovního ducha nepochybně mají Péťa, Martin Š., Tomáš, Filip a Kuba, kteří se s námi vydali na tento výlet. Musím je pochválit, protože terén byl docela náročný a i když to někdy drhlo, dojeli jsme všichni včas. Na těchto UFOunech oceňuji jejich odhodlanost, sílu a tvrdost k sobě samým. Totiž, nedá se říct, že by nám počasí zrovna přálo - sluníčko nás nehřálo, vítr foukal a déšť na večer také nepočkal. Od GJM jsme vyrazili po cyklostezce do Kunratického lesa, který jsme projeli a pokračovali do Modřanské rokle. Hned za lesem jsem ale zpozorovala, že se mi něco leskne na předním plášti.. Byl to krásný kovový připínáček s asi 2cm dlouhým hrotem. Následovala svačinka a názorná instruktáž výměny duše :-) Modřanskou rokli jsme rychle projeli a už jsme se směrovali k Davli. Cholupice a Točnou jsme za sebou měli hned, trochu nám dalo zabrat krátké stoupání na kopec Šance, ale pak jsme si všichni užili dlouhou jízdu až dolů k Vltavě (přes řeku byly vidět Záběhlice). Po červené značce směrem k Davli se jelo opravdu pohodlně, žádné stoupání, krásná, dlouhá, oddechová cesta podél řeky. Značky jsme se drželi až za Oleško, kde jsme se rozhodli, že do Davle jet nemusíme a nechceme a tak jsme červenou v Libřicích vyměnili za modrou. Pár kilometrů jsme jeli podél Záhořanského potoka. Je to moc zajímavá cesta - co kilometr, to brod.. Musím přiznat, že já jsem nadšení s ostatními příliš nesdílela a raději jsem v kopřivách hledala lávky. Ale ne vždy se mi podařilo je najít, a tak mi pak hezky čvachtalo v botách. Nevím, proč ostatním ne?! : -) V Zahořanech jsme se s potokem rozloučili a už jsme šlapali domů. Projetá místa se načítala: Okrouhlo, Libeň, Zlatníky, Hodkovice, Vestec, Hrnčíře, Šeberov. Na Opatově jsme sjeli opět na cyklostezku, na které jsme začali. Když jsme dojeli přesně na čas ke GJM, na tachometru bylo celých necelých 60 kilometrů a to je tedy velmi slušný výkon! Doufám, že se výlet líbil nejenom mě, Járovi a Kukimu, ale hlavně malým UFOunům, kteří jeli s námi.
Už se těšíme, že s námi pojedete i na první jarní cyklistickou vyjížďku.

(Petra)

Kokořínsko

23. - 24. 9. 2006 - pěší čundr

ObrazekSobotní ráno jsme se sešli nebývale brzo. Na sraz, který byl v 7:15 u GJM dorazili 4  UFOuni (Adam, Martin K, Filip a Kuba). Na Jardu se dnes bohužel nečekalo, protože nemohl jet. Počkali jsme tedy jen už na Petru, která s sebou vzala i pesnu Rebeku, se kterou jsme se nemuseli bát i do těch nejtemnějších kokořínských hvozdů, a pomalu jsme vyrazili
Na to, že byl sraz už tak brzo ráno bylo ve vlaku docela živo. Kluci se tam přeli o všechno možné a jelikož i tak ve vlaku vládl čilý ruch, nemohl Kuki realizoval svůj velký vlakový plán – trochu si ještě zdřímnout. Ani jsme se nenadáli a byli jsme ve Všetatech, kde jsme přesedli na další vlak. Projeli jsme Mělníkem a Liběchovem a dorazili do Štětí, našeho prvního cíle. S menšími obtížemi jsme se napojili na žlutou turistickou značku a shlédli jsme pesno-kotěcí zápas, ze kterého se jeho hlavní aktéři nakonec rozešli smírně. To byly asi tak poslední reálné okamžiky, které jsme prožili někdy kolem 11:30, potom jsme se už všichni přenesli do minulosti inspirované místními legendami. V 18. století vládl zdejším místům hrabě Clary ze Snědovic. Byl opravdu krutý a neměl v sobě ani za nehet citu. Terorizoval starousedlíky, sedláky i normální obyvatele svého panství, které se rozléhalo až tam, kam oko z nejvyšší věže hradu Kokořín dohlédne. Vraždil pro potěšení a absolutně bez důvodu. Jednou se mu však jeho bezhlavé řádění stalo osudným. Místní na něj přichystali léčku a v roce 1720 ho při cestě v kočáře právě u jedné kaple přepadli. Poslední, koho uviděl byli dva bratři z nedalekého Mšena, kteří mu naráz prořízli hrdlo dlouhými dýkami. Od té doby se tomuto místu říká Hraběcí kaple. O 286 let později jsme se na toto místo dostali my. O této legendě však UFOuni nevěděli, tak aby jim Hraběcí kaple vypověděla své tajemství, museli splnit úkol a spočítat, kolik hrabě Clary za svůj život zabil lidí. No, UFOuni se dostali na docela zajímavá čísla, ale nakonec odpověděli správně a kaple jim své tajemství odhalila. Pověděla jim, že čin bratří ze Mšena byl nepochopen a byli za něj nespravedlivě odsouzeni tím, že se proměnili v kámen v obci Želízy a od té doby se jim nedostalo pokoje. Prozradila také, že pokud je chtějí osvobodit, návod jak na to se jim možná podaří zkompletovat cestou, ale že teď mají jít ke zkamenělému hadovi a ten jim poví zase více. Inu, vyrazili jsme tedy. Had odhalil, že ve skále je vlastně zakletý hrabě, který v těchto místech stále škodí. Šli jsme tedy dále a stále nevěděli, jak tuto záhadu rozluštit. O nějaký ten kilometřík dál jsme narazili na úchvatnou „zkamenělinu“. Místo se nazývalo Harfenice a šlo o slečnu hrající na harfu a 4 postavy. Po zodpovězení otázky nám harfenice vypověděla tajemství, že ty 4 postavy jsou pomocníci hraběte, kteří ji nutili, aby pro jejich potěšení stále hrála. Byli stejně krutí jako hrabě a když už byla na samotném konci sil a zahrála jedinou notu falešně, vpletli ji do ostrých strun harfy a nechali zemřít. Vypověděla jim také, že pro rozluštění záhady musíme na vrchol kopce v obci Želízy. Do obce Želízy jsme se dostaly opravdu záhy. Vyšplhali do obrovského kopce a opravdu. Viděli jsme před sebou asi osmimetrové hlavy ve skále. Byli to zakletí bratři. Prosili nás o osvobození. Řekli nám, že jediný možný způsob jejich záchrany je ten, že musíme rozdělat oheň někde u Mšena, jejich rodné vesnice právě za pomoci pouze dvou sirek, jako symbol dvou dlouhých dýk. Dali jsme se tedy na svižnější pochod. Vlak do Mšena nám jel asi za hodinu a na nádraží to bylo ještě asi 5 kilometrů. No, nakonec jsme to stihli, ale měli jsme opravdu namále. Vystoupili jsme ve Mšenu doplnili poslední zásoby vody a vydali jsme se hledat místo na rozdělání ohně. A protože se už i stmívalo, plánovali jsme se na tomto místě i vyspat. Asi po půl hodině jsme našli pěkný plácek, kde jsme si postavili přístřešky. Teď ale nastal ten očekávaný okamžik. Kluci se jali zapalování ohně. První sirka začala hořet ale oheň nepodpálila. Dřevo bylo trošku mokré. S druhou sirkou to nebylo o moc slavnější a tak zůstali bratři ze Mšena stále zakletí ve velké skále a UFOuni tak legendu moc neupravili.No, oheň se podařilo zapálit až vedoucím a taky ne na dvě sirky, tak jsme si na něm aspoň upekli buřty a šlo se spát. Jediný, kdo měl spánek po vysilujícím pochodu trošku měkčí než ostatní byl Kuba, který začal v noci chodit po lese jen v ponožkách jako náměsíčný. Druhý den po probuzení jsme si uvařili čaj a nasnídali se. Protože ten den měl být spíše odpočinkový, zvolili si UFOuni trasu sami a naplánovali si, které z mnoha zajímavých míst na Kokořínsku chtějí navštívit. Nakonec jsme asi při 10 kilometrovém okruhu stačili navštívit Skalní bludiště a Obří hlavu se žábou. Vylezli jsme taky na Pokličky, kde jsme si dali oběd. Na nádraží jsme došli podle plánu, ale jelikož si Kuki napsal špatně odjezdy vlaků, museli jsme se vracet autobusem. Asi jenom tento fakt kazil dojem z pohodového výletu podpořeného nádherným počasím..

(Kuki)

fotky z čundru

 

Rok 2005 - 2006 

 

Víkend v Čími

9. - 11. 6. 2006 - společná oddílová akce

ObrazekBylo slunné červnové páteční odpoledne a na místo srazu ke společné UFOakci se  začali scházet členové Mladšího a Staršího oddílu. Dohromady nakonec dorazilo čtrnáct odvážlivců, kteří si chtěli víkend náležitě užít, projet se trochu na kole a v neposlední řadě se odreagovat od náročného týdne ve škole, jednoho z posledních v minulém školním roce. Inu, blížil se už čas odchodu, tak jsme zanechali všechna zavazadla a kola na místě srazu společně s Michalem, do něhož jsme vložili veškeré naděje, že všechno řádně naloží na korbu dodávky, která ještě nepřijela, a bezstarostně jsme se vydali na autobus. To jsme ještě ale netušili, že se nám do našeho plánu vloudí malinkatá chybička. Poctivě jsme metrem dorazili na zastávku Na Knížecí a čekali. Odtud ale žádný autobus odjíždět neměl a ten, kterým jsme měli jet už dávno ujel, tak jsme si zašli ještě na zmrzku a z nedalekého Smíchovského nádraží přece jen za pár chvil nakonec odjeli. Na místo určení jsme dorazili za necelou hodinu a půl i s cestou od autobusu. Ubytovali jsme se na zahradě chaty našeho spřízněného kamaráda Oty (někdo ho zná z tábora). No, ubytovali je takové hodně nadnesené slovo. Prostě jsme postavili stany a zanedlouho jsme už dělali to, na co se každý těšil - šli jsme na dřevo, aby se mohl rozdělat oheň. Někteří u ohníčku jedli ještě svoji pečlivě z domova připravenou večeři, a jelikož nás zítra čekal náročný den, šli si pro jistotu všichni lehnout raději dříve než později. Ano, to co jsme říkali, se opravdu stalo skutečností. Na celodenní výlet se všichni připravovali opravdu svědomitě. Ještě jedna záložní láhev s vodou do batůžku byla vcelku nutností, jelikož předpověď na celý den byla vcelku optimistická - 33 stupňů a jasno. Vyjeli jsme tedy plni elánu, zvolili takové tempo, abychom se nevyřídili hned zezačátku, ale Dobříšská pahorkatina je vcelku neúprosná. Krátké sjezdy s dlouhými výjezdy se střídaly vcelku neustále. No, co vám mám povídat, prostě něco pro milovníky kopečků, kterých je v oddíle dozajista velmi mnoho.. :-) Na Veselý vrch, což byla první delší zastávka, jsme se nakonec vyškrábali všichni. Na jeho vrcholku je postavena 42 metrů vysoká telekomunikační věž z roku 1999, která je současně vyžívána jako rozhledna. K vyhlídkové plošině, která je ve výši 25 metrů vede 137 schodů. Věž umožňuje nádherný kruhový rozhled do bližšího i vzdálenějšího okolí. Za dobré viditelnosti lze shlédnout celý hřeben Brdské vrchoviny, Prahu a dokonce i Šumavu s nápadným vrcholkem Boubína. Pod rozhlednou jsme si dali malou sváču a pokračovali v cestě. Celý zbytek cesty se jel už ve velmi vlažném tempu, jelikož sluníčko hřálo možná víc, než bychom si přáli. Asi deset kilometrů před cílem jsme si ještě dali takový opožděný oběd. Zpět jsme dorazili vcelku vyčerpaní. Večerní program se tedy skládal z relaxace, pojídání výborné gulášové polévky a samozřejmě z přípravy ohně. U něj jsme vydrželi ještě kratší dobu než večer minulý... :-) Hned zrána se už všechno začalo chystat k odjezdu. Abychom ještě aspoň dopol- edne smysluplně využili, jeli jsme si zahrát jednu strategickou hru do lesa, ve které měli UFOuni za úkol se proplížit v přestrojení přímo k jádru afghánských bojovníků a vyslídit tam co nejvíce informací o jejich bojové strategii, aniž by byli zpozorováni. Hra se povedla, akorát všeobecné nadšení kazil jen fakt, že každý druhý měl po ní na sobě alespoň jedno klíště. Vrátili jsme se zpět, sbalili poslední věci a vyrazili do Prahy. Cesta proběhla kupodivu bez sebemenších problémů. Nutno říci, že se výlet i díky krásnému počasí povedl a už se těším na další společnou oddílovou akci, která proběhne zase před hlavními prázdninami.

(Kuki)

fotografie z Čími

 

Prokopské údolí

6. 5. 2006 - jednodenní cyklistický výlet

ObrazekProkopské údolí je pražská přírodní rezervace kolem Dalejského potoka severozápadně od Barrandova. Jelikož je to lokalita s mnoha paleontologickými a krasovými jevy, a protože jsme tam s oddílem Mladších UFOunů ještě nebyli, vypravili jsme se tam na cyklistickou projížďku. V sobotu ráno na místo srazu dorazilo pět odvážlivců (Kuba J., Dáša, Péťa, Martin K. a Jonáš). Jelikož bylo nádherné počasí a všichni se už těšili na cestu, tak jsme jen počkali na Jardu, a co nejrychleji vyrazili. Přes Krčský les a cyklostezkou přes Braník jsme se dostali až k Vltavě. Nyní nám zabralo trochu času, než jsme objevili způsob, jak se pohodlně dostat přes Barrandovský most, ale než jsme se stačili nadát, byli jsme už nad řekou, mávali jsme vodákům a především všudypřítomným autům, od kterých nás dělily jenom svodidla, a jejichž řidiči se na nás nedívali zrovna mile, protože jsme jeli daleko rychleji než oni... :-) No, čekali byste, že bude Barrandovský most v sobotu ráno prázdný? Zanedlouho jsme už byli opět napojeni na cyklistickou stezku a pokračovali dále v cestě a nezadržitelně se už blížili do Prokopského údolí. Předtím jsme si dali ještě malou přestávku, abychom se mohli napít a hlavně podívat na vysoký železniční viadukt, který je opravdu zajímavou stavbou. Inu, po tomto odpočinku jsme se konečně „vřítili“ do Prokopského údolí a napojili se na naučnou stezku, která informuje o geologických a botanických zajímavostech. Prvním tím zajímavým místem, které jsme navštívili, bylo tzv. Jezírko. Na informační ceduli před oním místech předčítala Petra všem UFOunům údaje z textu, které Jezírko charakterizují. Přesto, že se zdálo, že to bylo prospěšné jako házení hrachu na stěnu, UFOuni překvapili a Kuba si například zapamatoval, že jezírko vzniklo výronem spodní vody po odstřelu horniny v roce 1905, je 107 metrů dlouhé, 27 široké a jeho maximální hloubka je 10 metrů.. :-) Dali jsme si zde opět malou pauzu na svačinu. Dáše, která se už od rána potýkala s mírným nachlazením, se zde udělalo špatně, a tak jen přihlížela tomu, jak se jdou ostatní, za dohledu Petry, podívat na horní okraj zatopeného lomu. Dáša s námi při další cestě bohužel nemohla pokračovat, a tak odjela s maminkou autem předčasně domů. Jeli jsme dále a na naučné stezce jsme objevili další zajímavé místo - asi stometrový tunel, o kterém nikdo nevěděl, k čemu slouží. Tak jsme ho prošli tam a zpět, pokládali za úspěch, že si nikdo neukopl palec, jelikož tam byla vcelku tma, a při té cestě nás napadlo, že se tam asi kutal kámen - spásná to myšlenka... :-) Vyrazili jsme dál a jelikož už každému kručelo v břiše, zastavili jsme na jednom příhodném místě na oběd. UFOuni už skoro vyndávali svoje podomácku vyrobené pochutiny, ale to se šeredně spletli. Jídlo si museli něčím zasloužit... :-) A tak museli uspět ve hře, která spočívala v tom, že společně ve skupině, kde měl každý zavázané oči, vyfasovali dlouhé, na koncích svázané, lano a museli z něho složit čtverec. A tak tvořili.. V okamžiku, kdy si už mysleli, že každý stojí na vrcholu čtverce, položili lano na zem, sundali šátky a nestačili se divit, jaký že to vytvořili šišoid. A tak se úkolu chopili ještě jednou. Plni zkušeností z předešlého nezdaru a díky Jonášově taktice se jim podařilo vytvořit „skoročtverec“ a tak si teda už mohli v klidu vychutnat toliko vydřený oběd... :-) Po obědě jsme jeli dál, nestačili se ani unavit a už jsme projížděli Butovicemi, které leží nedaleko od Řeporyjí. A když jsme byli už tak daleko, rozhodli jsme se, že by bylo záhodné navštívit Středověké městečko Řepora (dříve známé pod názvem Tuležim). Jedná se o středověký skanzen přibližující veřejnosti reálie středověkého období ve věrohodně ztvárněném prostředí. Všechny stavby jsou postaveny ze dřeva či hlíny a jsou kryté slaměnými došky či dřevěným šindelem. Při vstupu na vás „dýchne“ to kouzlo minulosti a při procházení všech míst se duchem přenesete do dávné doby středověkých řemesel. Kuki už jednou toto místo navštívil, tak dovnitř nešel a hlídal kola (v poloze ležmo)... :-) Ostatní si při prohlídce zkusili zazvonit na zvon kostelíku, nakrmit kozla a ovce. Podívali se dokonce na šibeniční vršek i ke studni. Po ukončení prohlídky nám zbývaly tři hodiny na návrat. A jelikož jsme sem jeli hodin pět (hrubého času), rozhodli jsme se, že nebudeme zahálet, abychom stihli být u GJM včas. Cestou zpět jsme jeli obdobnou trasou, jen jsme museli překonat pár terénních nerovností. Stačili jsme se ještě zastavit na zmrzce a konci Prokopského údolí si zahrát ještě jednu hru nazývající se Maršál a špión - taktickou deskovou hru převedenou do reálu. Protože se trošku protáhla, neměli jsme po jejím skončení už moc času, tak jsme nasedli na kola a uháněli domů. Přejeli jsme opět Barrandovský most, a po cyklostezce a znovu přes Krčský les jsme se dostali na Jižní Město, odkud to už ke GJM bylo jen, co by kamenem dohodil a zbytek ujel na kole.. :-) Tam jsme dorazili v 17:57, celková délka trasy se na většině tachometrech o nějaký ten kilometřík lišila, tak jsme délky zprůměrovali a výsledná délka vyjížďky, která se i díky krásnému počasí vcelku povedla, nám vyšla na 46 kilometrů.

(Kuki)

fotky z výletu

 

Na kole k McKačerovi - (Pátrání po vrahovi)

4. 3. 2006 - strategická hra s vysílačkami

Na tuto sobotu jsme původně plánovali první jarní cyklistickou projížďku, ovšem plán nám zhatila paní Zima, která nad námi dlouho vládla pevnou rukou. Rozhodli jsme se tedy pro alespoň dopolední procházku po Milíčovském lese. Na srazu před Gymnasiem se sešlo šest otužilců ve složení Filip, Martin K., Jonáš, Péťa, Jakub a Míša. Za mírného sněžení jsme se vydali směrem k muldám. Tam jsme čekali chvilku na Kukiho. Mezitím jsme soutěžili o nejhezčí výtvor ze sněhu a občas na nás vykouklo i sluníčko. Nejvíce bodů nakonec získal Jakubův originální nápad „Kopec“. Poté, co jsme se ještě na plácku pohoupali na houpačkách, jsme se vnořili do lesa, kde jsme měli náš první sraz s Bossem (Kuki). Od něj jsme získali horkou stopu na zločince, který údajně brázdí místní okolí. Dostali jsme plánek, kde byla zakreslena místa s uložením tajných informací o popisu vraha. Abychom ale nebyli nápadní, rozdělili jsme se do dvou skupin a informace jsme si předávali pomocí vysílaček. První indicii jsme nalezli v altánku u rybníka, respektive v altánku na plácku. Tady jsme se dozvěděli o dalším setkání s Bossem na cyklostezce pod muldou. Boss nám pověděl o šifrovaných zprávách, které jsme měli najít dále. V mírně pozměněném složení jednotlivých týmů jsme se vydali k ZŠ K Milíčovu, respektive do jihovýchodního cípu Milíčáku. Měli jsme najít dvě zprávy s popisem oděvů hledaného. Napřed jsme našli první dopis, který nám ale sám o sobě nedával vůbec smysl. Až když jsme našli i druhý, dalo nám to dohromady, že vrah má na sobě modré kalhoty a oranžové tričko. Výsledek své šifry jsme vysílačkou sdělili druhé skupině. Na poslední konspirativní schůzce nám Boss prozradil tajnou informaci, kdy jsme se dozvěděli, že zločinci mají za nedlouho schůzku v nedalekém altánku. Přikrčeni za stromy jsme tiše naslouchali. Námi hledaný vrahounek (Jarda) prý údajně dnes chystá další akci v nedalekých vilkách. Společně jsme se tam hned rozeběhli. A opravdu. Za zelenou budovou trafostanice se skutečně procházel. Spousta z nás byla však zneškodněna vrahem dříve, než jsme se k němu mohli přiblížit. Filip však zvolil dobrou taktiku, proplazil ze zasněženým křovím přímo do týlu vraha a nemilosrdným úderem do zad jej skolil k zemi. Tou dobou už nám ale všem pořádně vyhládlo a se sbíhajícími se slinami jsme se vydali domů k obědu.

(Jarda)

Divoká Šárka

18. 2. 2006 - jednodenní pěší výlet

ObrazekU GJM se sešlo pět odvážlivců, kteří i přes ošklivé počasí byli odhodlaní prozkoumat přírodní park na severozápadě Prahy. Hra začala už u GJM. Po nalezení první obálky se všichni stali vědci, kteří mají bádat po vzniku názvu Divoká Šárka. Vědci plnili různé úkoly a hledali další obálky, které je naváděly na správnou cestu k poznání. Když jsme stanuli na vyhlídce Džbán, někteří se těžko udrželi na nohách a zápasili s větrem : -). Pak jsme se ale posilnili obědem a vítr zahnali. Další obálky nás zavedly na skálu, která se jmenuje Dívčí skok, tam si vědci vyslechli první příběh. Počasí se trochu umoudřilo a my jsme mohli pokračovat v bádání. Cestou jsme potkali i něčí ponožku na stromu. Její kolegyně byla na stromu o tři sta metrů dál :-). Vědci díky svým snahám také zjistili, že informace v jedné obálce byla podvodná a naváděla je úplně jinou cestou. Ale díky úspěšnému rozluštění několika hesel našli i jednu z posledních hodně důležitých obálek. Tu úplně poslední také našli, u pomníku, kterým, jak dobře zjistili, byl Jarda. Teď už zbývalo jen určit příběh, podle kterého se Šárka jmenuje jak se jmenuje. Bohužel, ačkoli se snažili a dávali na všechno dobrý pozor, hádali špatně. To ale vůbec nevadilo a šli jsme zakončit zdařený výlet do vokovického (mek)mekáče :-).

(Petra)

fotky z výletu

 

Plavání v Letňanech

7. 1. 2006 - návštěva bazénu

Po vydatném sobotním obědě se společně s velkými UFOuny do Letňanského bazénu vydali i 4 malí UFOuni (Dáša, Jakub, Míša a Filip). Dopravili jsme se tedy pěšky na Háje a odtud metrem až na Ládví, zde následoval první přetěžký úkol – zapamatovat si, jak se jmenuje zastávka, kde budeme vystupovat. Zapamatovat se zastávku Tupolevova byl tedy opravdu přetěžký úkol. Když jsme konečně dorazili na místo určení, všichni se už těšili do bazénu. A nutno zmínit, že v tom letňanském toho bylo možností na vyblbnutí se opravdu mnoho. Chvíli jsme všichni společně plavali a když nás to omrzelo, šli jsme blbnout do výřivky, kde jsme po sobě mohli stříkat vodními děly apod. Kdo byl hodný, mohl i na tobogán. Po skončení jsme si čekání na autobus krátili pojídáním různých dobrot v tamním bufetu. Míša si zde koupil v automatu želatinové míčky, se kterými si ostatní UFOuni hráli při cestě domů.

(Kuki)

 

Noc v Bílkovicích

19 - 20. 11. 2005 - zimní víkendovka do míst letního tábořiště