Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tato stránka musela být založena, protože původní stránky pro Kroniku akcí oddílu 2002-2008 dosáhla konce své možné kapacity. Starší výlety do roku 2005/2006 včetně naleznete na původní stránce zde.

  

Rok 2007 - 2008

 

UFOvoda Sázava 2008

28. 6. 2008 - jednodenní sjezd Sázavy

ObrazekTrasa: Týnec nad Sázavou - Pitkovice, na detailní trasu s projetými jezy koukněte zde a zde.

Den po vysvědčení jsme se vydali na vodu. Byla to naše druhá UFO - voda. Vyjeli jsme ráno kolem osmé z obvyklého místa : ). Zúčastnili se Filip M., Filip, David, Jarda, Ota, Honza, Kuki, KUKI, Lucka, Petra a nakonec Zuzka a Peter’S. Jeli jsme vlakem z Krče do Týnce nad Sázavou, kde na nás už čekal Peter’S, Honza, Zuzka a ještě lodě. Když jsme se převlékli a všechno nachystali, tak jsme se vypravili na cestu…

Po cestě jsme potkávali hodně banánů (lodě z půjčovny v Týnci :)). Cestou na nás taky čekalo pár jezů, na kterém se vyklopila Lucka a Petra. Cestou jsme se také zastavili na koupačku, počasí sice nebylo moc moudré, ale nepršelo. Také jsme si mohli vyzkoušet Otův kajak, který byl sice děravý, ale byla to sranda.

Když jsme přijeli do Pikovic, tak jsme uklidili lodě, převlékli jsme se a vydali jsme se do Pikovické cukrárny na dortíky. Pak jsme sedli na vlak a jeli zpátky domů.

(Filip)

na fotky z akce se mrkněte zde

  

Tour de Prague

2. - 4. 5. 2008 - brašny, návratovka z Havlíčkova Brodu domů

ObrazekJednou v pátek odpoledne jsme vyrazili do Havlíčkova Brodu. Odtamtud jsme pokračovali již za tmy do asi 7 kilometrů vzdálených Kvasetic, poblíž nich jsme zahájili mód utajení a utábořili se. Druhý den ráno jsme se sbalili a vydali se na cestu směr Humpolec. V Humpolci jsme sice zvažovali, jestli se nepodíváme na Hliníkův Pomník, ale nakonec jsme tam nejeli. Rozhodli jsme se, že radši pojedeme rychle směrem k místu oběda, protože jsme začínali mít hlad. Projeli jme vesnicí se zajímavým jménem SMRDOV a pokračovali přes vodní nádrž Sedlice, vesnici Želiv na nádhernou vyhlídku nad Trnkavou, kde jsme výtečně poobědvali. Užili jsme si spoustu zábavy, když jsme přenášeli spadlé kmeny a haldy roští s naloženými koly.

Následně jsme projeli spoustu vesnic, mezi nimiž byly: Červaná Řečice, Rovná, Vyklantice, Lukavec až do Načeradce, ve kterém v jedné hospodě přestal fungovat mrazák, a tak jsme nakoupili ještě pořád zmrzlé nanuky za malý peníz.

Po krásnem dlouhém sjezdu jsme se ocitli v námi již známých Louňovicích pod Blaníkem z našich táborových výprav. Už se schylovalo k večeru, když jsme dojeli za kraj CHKÓčka, postavili jsme stany, uvařili a šli spát.

V neděli ráno jsme vyrazili směr Praha, ale jen po pár kilometrech nastal první defekt, KUKI píchnul. Po opravení nás čekala několikakilometrová trasa do Bystřice, během níž jsme se zastavili na zmrzlinu u pumpy a kousek za Ouběnicemi těsně před obědem KUKI opět píchnul. Než si KUKI opravil kolo, dali jsme si v Bystřici oběd. Po cestě domů už nás naštěstí žádný další defekt nečekal, a tak jsme v klidu dojeli přes Neveklov, Kamený Přívoz a Jesenici až do Prahy.

Výletu se zúčastnili: KUKI, Peter's, Adam, Filip, Severka, Dafča, a Myšák.

(Myšák)

fotky k prohlédnutí tady

 

Noční přechod Brd

12. - 13. 4. 2008 - noční výlet

ObrazekNa sraz k této netradiční akci dorazili UFOuni v počtu pěti, a to Myšák, Filip, Kiri, Honza a já-Davča, vše pod velením KUKIho a Peter’Se. Vzhledem k pozdní době odjezdu byla po příjezdu na místo určení už tma jako v pytli, tedy jsme mohli směle vyrazit. Vyrazili jsme vcelku čile do prvních pár kopečků. Cestou jsme klasicky tlachali o všem možném:-). Když jsme vylezli na první větší kopeček, dali jsme první sváču a pak jsme se bavili tím, jak to vypadá, když hodíte ve tmě kámen na suť. Jiskřičky lítaly:-)! No, les jsme naštěstí nepodpálili, ačkoli v některých chvílích jsme k tomu nebyli daleko:-), tedy jsme mohli pokračovat směr jeden z mnoha a ještě více brdských „sroubků“, abychom si mohli vytvořit ohýnek a poobědvat buřtíky i jiné poživatiny.Tam jsme se moc příjemně rozseděli a tak nebylo divu, že další pochod už nebyl tak svižný a zásoby paliva – čokolády a koly – se všem vůčihledě tenčily. Přesto jsme, ač notně utrmácení, nakonec dorazili k cíli v, pokud se dobře pamatuji (přece jen píšu s určitým nemalým časovým odstupem), Dobříši, kde jsme nasedli a autobus a jeli a jeli… A protože patřím mezi ty, kterým se v autobuse podařilo usnout, nemohu přidat z této fáze výletu žádné pikantní historky. Celkově si myslím, že výlet dopadl velice dobře a kdo nejel, byl ochuzen a nemálo krásných, ale především silných a působivých zážitků.

Trasa: Háje 20:40, Řevnice 22:00, Pražec 3:00, Dobříš: 6:30.

(Davča)

fotky tady

 

Karlštejnské lomy a jeskyně

8. 3. 2008 - jednodenní akční výlet

ObrazekV sobotu ráno jsme se sešli na Hájích a vydali jsme se na Hlavní nádraží, odkud jsme pak pokračovali vlakem do Berouna.

Tam jsme si zašli na klasickou berounskou limonádu a vydali jsme se podél řeky Berounky směrem k jeskyním. Počasí nebylo ještě moc teplé (bylo kolem 10 ), zúčastnili se: Dan, Filip, Ondra, Klára, Kuki a Jarda. Naše první jeskyně do které jsme se šli podívat byla místy hodně malá, v jednom kousku jsme se museli dokonce plazit. Poté jsme šli dál, v Srbsku jsme přešli most přes řeku a vydali se po druhé straně řeky zpět k Berounu. Po chvilce jsme odbočili od cesty a šli jsme do hodně prudkého kopce, skoro na vrcholku se dalo vlézt do jeskyně, kde právě jiní lidé slaňovali dolů do jeskyně, my jsme žadnou výstroj neměli, a tak jsme pokračovali dál směrem na Ameriku : ).

Když jsme po dlouhé době našli vchod do lomu Amerika, tak jsme se vydali dovnitř , ale po chvíli se objevily mříže a my jsme nemohli dál, tak jsme to otočili a vydali jsme se na vlak do Srbska…

Místa: Tetínské jeskyně, Barrandova jeskyně, Soví Ráj, Jižní Kříž, Pustý lom, Liščí lom a Želva.

(Filip)

fotky k prohlednutí tady

 

Aquapark Příbram 2008

9. 2. 2008 - bazén

ObrazekV sobotu 9. 2. 2008 jsme se jako skoro již tradičně vydali do aquaparku. Tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet ten v Příbrami. Ráno jsme se sešli na Hájích a vyrazili jsme autobusem do na místo.

Od autobusové zastávky jsme to neměli moc daleko, a tak už jsme po chvíli kupovali lístky(čipy). V šatne jsme měli trochu problém s čipy na skříňky, ale nakonec se všem podařilo bezpečně zavřít skřínku, a dokonce jsme s tím pomohli i nějaké paní. A už jsme se mohli jít vysprchovat a konečně také do bazénu. Po (velmi) krátkém plavání jsme se vydali na tobogány. Byly zde dva - temný Black out a pro odvážlivé TURBO. Tobogány jsme si zpestřili soutěží o nejvíc sudů v tobogánu Black out, kterou vyhrál Vojta s 16,5 otáčkami. Mezi tobogány jsme si zašli také zarelaxovat do vířivky a Myšák si vyzkoušel i dětskou klouzačku v brouzdališti. Nakonec bohužel všechna zábava skončí, a tak jsme se ještě občerstvili v bufetu a vyrazili domů.

 

(Honza)

fotky si prohlédněte tady

 

Bílé Bílkovice IV.

11. - 13. 1. 2008 - klasika klasik :-)

ObrazekBílé Bílkovice IV. Je to již příjemná oddílová tradice vyjet na víkend na naší táborovou základnu do Bílkovic. Nejinak se tomu stalo i tento rok. Naprosto klasicky proběhl sraz v 16:30 na Hájích a odjezd autobusem z Roztyl v pět. Co se dělo na cestě a následně asi 2 hodiny po příjezdu bohužel nevím, dorazil jsem mnohem později s autem plným překvapení, tedy hlavně jídla :) Večer jsme si zahráli nějaké stolní hry, nejčastěji snad BANG. Spát se šlo asi okolo třetí hodiny, což mělo za následek i něco pozdější vstávání druhý den...ve dvanáct.

Po malé snídani nastal pro všechny nelehký úkol, a to najít vhodný svah na lžícování, nejlépe se sněhovou pokrývkou. Jak jsme nakonec zjistili, tak jediná možnost byla zledovatělá příjezdová cesta, která ačkoliv není příliš prudká, tak poskytovala dokonalé svezení. Vyzkoušeli jsme si i hrátky na tenkém ledě....bílkovický bazén. Po procházce nastal čas práce a přípravy oběda, přeci jenom nám trochu vyhládlo. A co se podávalo? Zase klasika jako minulý rok, a to smažený sýr s bramborem a tatarkou. Nechci se chlubit, ale myslím si, že všem chutnalo.

Po dobrém obědě samozřejmě nesměl chybět dobrý odpočinek. Po odpočívání bylo na programu opět pár stolních her, Bílkovické topinky, zase hry, noční frisbee.

Na druhý den jsme si dali závazek vstát brzy a udělat všechny potřebné práce a včas odjet zpátky do Prahy. Nakonec zbyl i čas na malou běhací hru, ve které měli kluci za úkol složit a poznat na fotce Zdeňka Svěráka. Vše se nakonec povedlo a  tak jsme všichni šťastne odjeli a spokojeně vrátili zpátky do Prahy.

(PeterS)

 

fotky k prohlédnutí zde

 

 

Mikulášský výlet - Kokořínské skály a skalní města

8. 12. 2007 - tradiční jednodeňák

ObrazekTradiční výlet do netradičně vzdálené lokality :-). Ale co se dá dělat, když máme všechna místa poblíž Prahy už projetá a prozkoumaná. Navíc Kokořínsko je jedním z moc pěkných míst naší republiky a rozhodně stojí za to se do něj podívat. Autobusem jsme dorazili do Mšena a vydali se po červené značce směrem ke vzdálenému Kokořínu.
 
O zábavu hned z počátku se postaral zlomyslný Mikuláš Peter´S, který ukryl balíčky se sladkostmi vysoko na kopci do různých schovek ve skále. To ale účastníci výletu netušili a když spatřili na cestě jeden balíček sladkostí, kterého se bleskurychle zmocnil Filip, vyrazili někteří po značce hledat balíčky další. Ostatní se vydali do kopce a doufali, že balíčky naleznou tam.

Takže od začátku bylo veselo. Někteří z účastníků si tak v honbě za Mikulášem prodloužili výlet o dobrých několik kilometrů :-). Ale jakou pak měli radost :-)))). Nakonec se k každému výletníkovi dostal jeho balíček s mikulášskou nadílkou (někdy se zlomyslným listím :-) a mohlo se pokračovat mezi samými skalami a občas i korytem potoka až do Kokořínského dolu. Pod převisem „U bobříka odvahy“ jsem poobědvali a zahrabali spoustu věcí a lidí do hromady listí.
 
Dál jsme se vydali po okružní naučné stezce s žebříky a mezi skalami. Cestou se nám naskytl i pěkný výhled na hrad Kokořín, který jsme nakonec ani nenavštívili. Byl dost z ruky a nebylo jisté, že bychom stihli vlak. Takže jsme raději vyrazili dále po značce. Vojta ještě stačil vyfotit novou Fabii combi a poté jsme se znova  ocitli v objetí skal. Navštívili jsme památnou rokli Apatyka a kus před Mšenem jsme se ještě stihli rozdělit na dvě skupiny, akční, která vyrazila cestou mezi skalami a pohodlnou, která zvolila cestu po rovině. Obě skupiny se nakonec setkaly u vyhlášené mšenské cukrárny, kde jsme utratili nemalé jmění. Nutno dodat, že celý výlet se nesl ve znamení Slovního fotbalu, který se zalíbil zvláště Severkovi, zato spoustě jiných už začal pěkně lézt na nervy, a  že pocta patří zejména Davčovi, který položil Coca Colu light za oběť vědě :-). Do Prahy jsme vláčkem dorazili až za tmy.

(KUKI)

fotky z výletu

 

ObrazekSuper tajná akce

16. - 18. 11. 2007 - tajná akce, měli jste jet :-)

Byl celkem pěkný podzimní pátek a oddíl starších Ufounů vyrážel na další dobrodružství. Tentokráte se jelo pod pevnou střechu k Járovi na chalupu, samozřejmě nesměla chybět kola. Jeli pouze 4 odvážlivci, kteří se nebáli zimy ani nebezpečí ozáření radioaktivitou :-) Divíte se proč radioaktivitou? Járova chata je jen pár kilometrů od jaderné elektrárny Temelín. Nedalo nám to a po pátečním náročném příjezdu na chalupu a vydatném spaáku jsme vyrazili do nečasu směr elektrárna. A když říkám nečas, tak pořádný. Celou dobu drobounce pršelo a když nepršelo tak sněžilo. Bohužel nejvíce právě při objíždění elektrárny, takže nic moc vidět nebylo, jen v husté mlze obrysy chladících věží...škoda :-( Zpátky do chalupy jsme dorazili promrzlí, ale za to plni nevšedních zážitků ;-)

Po večeři jsem musel vzhledem k rodinným záležitostem odjet zpátky do Prahy, ale podle vyprávění se celá akce nesla v nastolené pohodě a zdárně dopadla až do konce.

(PeterS)

fotky z Super tajné akce

 

Babiččino údolí

26. - 28. 10. 2007 - víkendovka s brašnami

ObrazekÚčastníci: Davča, Filip Š., Michal J., Peter´S, KUKI.

Najeto: 96 km ... pohodovej víkend.

Tímto výletem jsem symbolicky uzavřeli UFOuňáckou cyklosezonu 2007. Nešlo proto o žádné polykání kilometrů, za celý víkend jsme jich pohodovým tempem urazili necelou stovku. Na kola vyrazilo s brašnami pět UFOunů: Davča, Filip Š., Michal J., Peter´S a KUKI.

Hned v pátek nás čekala jako vždycky veselá cesta vlakem, tentokrát díky využití úschovy kol během přepravy poměrně bez problémů. Přímým vlakem jsem dorazili do Hradce Králové, ten jsme projeli s pomocí satelitní navigace a kus za městem jsme zatábořili v hlubokém lese.

Ráno nás čekala vynikající snídaně, zvláště vedoucí, kteří na pánvičce usmažili mňamkózní vajíčka se slaninou :-) … a hurá do pedálů.

Celý den bylo trochu sychravo, ale to se dalo v říjnu přeci jen čekat. Občas trochu mrholilo, ale vše vyřešily bez větších problémů šusťákové bundy.

Přes České Meziříčí, kde jsme královsky poobědvali v místní Sokolovně, jsme dorazili ke kraji přehradní nádrže Rozkoš, odkud byl už jen krůček k České Skalici, za kterou začínalo Babiččino údolí – cíl naší výpravy. Babiččino údolí je od roku 1952 národní přírodní a kulturní památkou a je známo hlavně díky Boženě Němcové a jejímu románu Babička. Nejznámější místa spojuje 7,5 kilometru dlouhá naučná stezka. Na její trase leží obec Ratibořice s původně barokním zámkem - letním sídlem Kateřiny Vilemíny Zaháňské. "Paní kněžna" tu také založila rozsáhlý anglický zámecký park. Součástí areálu je i Ludrův mlýn i starý vodní mlýn. Prohlédnout jsme si mohli i známé Staré bělidlo u náhonu poblíž Viktorčina splavu. Kousek dál stojí známý pomník Babička s vnoučaty :-).

Chvíli jsme se museli schovávat před deštěm, ale nakonec jsme zdárně vyjeli z přírodní rezervace a zakempovali v lesíku mezi vesnicemi nad údolím. Ráno nás přišel navštívit jakýsi pejsek s pánem, ale jak se rychle objevil, tak zase zmizel. Čekala nás jízda po značkách, která zdárně skončila u zámku Kuks. Davča nás zevrubně seznámil s místní raritou, alegorickými sochami Ctností a Neřestí od Matyáše Brauna a pak jsem se odebrali do zámeckého parku poobědvat. To se neobešlo bez úsměvných situací, ale vše nakonec dopadlo dobře a my mohli pokračovat směrem na Jaroměř, kde jsem očistili zablácená kola a vyrazili vlakem domů. Důvtipným taktickým manévrem se nám podařilo získat prázdné kupé, takže cesta domů proběhla velmi příjemně :-).

(KUKI)

fotky z akce

 

Procházka po Brdech

21. - 23. 9. 2007 - pozdimní čundřík


ObrazekÚčastníci: PeterS, Ota, KUKI, Davča, Michal J., Filip Š., Dan.

Trasa: Kytín, spaní kemp Pražec, pak skrze Hřebeny přes různé kempíky, druhé spaní Mateří tábořiště, po zelené Příbram, kde nám ujel bus :-).

Počasí: skvělé po celý víkend, takže dva širáčky. A kolik rostlo hub ...

(KUKI)

fotky z Brd

 

Rok 2006 - 2007

 

Sázava 2007

15. - 17. 6. 2007 - víkendovka se sjezdem Sázavy

Obrazek

Stalo se to, co bylo už hodně dlouho v plánu...oddíl UFO vyrazil historicky poprvé se současnými členy na vodu. Plán vyšel naprosto dokonale, v pátek se celá skupina vydala na kolech do Týnce nad Sázavou do kempu. Tady už čekali s polorozestavěnými stany (urvat v kempu nějaké místo byl boj) Petra s PeterSem a dosud pro oddíl neznámou Míšou. Po ubytování, vysušení zmoklého oblečení a nezbytné večeře se šlo spát. Všichni se těšili na druhý den, na řeku. Druhý den ráno, celkem po brzkém vstávání, začala příprava na první sjezd, nafukovaly se lodě, proběhla instruktáž a rozdělení do lodí.

Každá posádka lodi měla svého vedoucího, s vyjímkou pálav, ty byly obsazeny těmi největšími vodáky co oddíl nabízí..:) Ještě nesmíme zapomenout na rafťáky s korvetním kapitánem Otou..

A jelo se...kolem krásná příroda, šplouchající vlnky...co více si můžete přát. Jediné co kazilo radost, bylo pravidelné čekání fronty na jezech a v některých místech málo vody, což zapříčinilo mnohé karamboly a otáčení lodi na kamenech..:( I přesto se nakonec podařilo dorazit včas od cíle, to jest Pikovice. Následovalo sušení "zvrhlíků" (rozuměj, ti co se zvrhli do vody), návštěva cukrárny a odjezd vláčkem zpět do Týnce. Tady všichni znavení pádlováním padli do jednoho :), šlo se tedy brzo spát, mnozí nevydrželi ani na kulturní vložku, kterou zařídila Míša, to jest hraní na kytaru a zpěv. Jejich škoda... Druhý den probíhal podobně jako první, akorát se zkrácenou trasou do Kamenného Újezdce. A už se jelo domů, opět na kole, jen s malou změnou...se sluníčkem..:)

(Peter´S)

na fotografie z vody se můžete podívat tady

 

ObrazekTrutnovské kopečky

11. - 13. 5. 2007 - cykloturistická víkendovka s brašnami

Jak to všechno začalo...Někdy v zimě jste si odhlasovali, že byste rádi s kolem vyrazili někam do hor. S KUKIM jsme si řekli, super, konečně pořádná víkendovka s brašnami. Jak mi ale vysvětlíte, že vás jelo pouhopouhých 5 ?!?! Účastníci: zleva Michal Janda, PeterS, KUKI, Adam Kršňák, Honza Severka, Vojta Císař, Davča Fatka, Sněžka ;-).

No nevadí, každopádně škoda pro ty, kteří chyběli, protože tento výlet se myslím nám všem vryl hluboko do paměti. Tím tedy nemyslím jenom všudypřítomné megální kopce, celodenní hlad (KUKI a já), opruzující déšť, sychravý vítr, druhý den nesnesitelné horko, ale hlavně přírodu a její panorama. O tu šlo asi nejvíc. A že se bylo na co koukat, alespoň podle fotek, co vy na to?

A jak to všechno probíhalo? Abych řekl pravdu, jak se povedl páteční odjezd nevím, jako už tradičně jsem celou skupinku dojížděl v sobotu. Jen jsem slyšel něco vyprávět... Jediné co vím určitě je, jak mi KUKI celou dobu tvrdil, že za chvíli dojedou do Svobody nad Úpou. No co, čekal jsem na skupinku v dešti, naštěstí v autobusové zastávce. Po hodině a půl čekání jsem se odvážil zvednout telefon a zeptat se KUKIHO jakou má představu o jeho "chvilce". Co myslíte? Ano, ano, jeli úplně na druhou stranu!!! Následovala tedy moje malá vrcholová časovka ze Svobody přes Jánské Lázně do Černého Dolu, kde jsme se všichni KONEČNĚ sešli. Mimochodem říkal jsem, že ostatní mezitím kromě KUKIHO a mě obědvali? No nic... Z Černého Dolu to bylo zase "přes kopec" (krpál jako ... + déšť) do Pece pod Sněžkou. Do Pece pod lanovku jsme dorazili s vyplazeným jazykem s tím, že lanovka v pět hodin zavírá. No skoro jsme měli pravdu, celí šťastní jsme dorazili za 5 minut 5 hodin a lanovka si dál vesele jezdila až do sedmi večer. No prostě smůla..:) Vzhledem k německým cenám jízdenek se dalo vyjet pouze na Růžovou Horu a odtud se kochat výhledem na naši nejvyšší horu. Sněžka zůstala nepokořena..:( Už nastal čas večera a bylo tedy na čase :) pošupajdit někam na spací místo (přeci jenom nejsme tak bohatí a takové kempování v KRNAPu je drahá záležitost). Jako jedna z možností nás napadlo to samé místo co minulou noc. Proč ne? A tady následovala naprosto suprová a ten den nečekaná věc. Když jste na horách, tak kopce jenom nevyjíždíte, ale i sjíždíte :)

Jet celých cca 15 km jenom z kopce se opravdu nepovede každý den :), jenom kdyby to závěrečné spací místo nebylo v kopci..:( No nevadí, šlo to i tak. Postavily se stany, vyšel čas i na papání (KUKI a já jsme jedli poprvé od snídaně...) a podle KUKIHO slov se šlo s "plnými žaloudky" chrupkat. Druhý den už nebyl zdaleka tak náročný jako předchozí, vzhledem k tomu, že jsme byli prakticky před cedulemi Trutnova, naplánoval se malý výlet na bojovou pevnost Stachelberg. Pevnost byla překvapivě na kopci, ale i ten se dal zvládnout..:) Po prohlídce a nezbytném obědu před pevnůstkou jsme otočili kola a vydali se zpět směrem na Trutnov na nádraží. A to by nebyly hladové pražské děti ani rozežraní vedoucí, aby se jim nepodařilo vykoupit v místním nádražním bufetu všechny párky v rohlíku..:) Chuť byla veliká...

A jaký byl konec? Vláček nás všechny plné nových zažitků a zkušeností v pořádku dopravil až do Prahy. Všem účastníkům patří velká pochvala, protože se s nepřízní počasí i náročností trasy poprali naprosto na jedničku a bez zbytečného remcání ...

(Peter´S)

fotky z Krkonoš

 

UFOhra Sabotéři live

11. 3. 2007 - hra v Krčáku

ObrazekZ původně plánované Březnové kombo akce se kvůli sobotnímu dešti vyklubala pouze nedělní hra v Krčáku ...
… zlí Sabotéři se chystají ovládnout Trpasličí říši a už jen krůček jim zbývá k uskutečnění jejich zrádného plánu. Trpasličí král je po smrti a jeho poklad ukryt kdesi v hlubokých lesích. Korunovační klenoty ztraceny ... Pouze hrstka odvážných trpaslíků kopáčů se vydává na nebezpečnou a strastiplnou cestu, na jejímž konci, jak doufají, bude králův poklad. Ale nic není jisté nebezpeční Sabotéři číhají na každém rohu a jsou chytří, rychlí a zákeřní. A taková oprava rozbitého nářadí zabere vážně hodně času …
Celá akce začala vlastně už ve čtvrtek, kdy jsme s PeterSem vyrazili zakopat po celém Krčském lese spoustu lahviček s indiciemi a pokračovala v sobotu před hrou, kdy jsme zakopávali další. My však měli rýč, o kterém si hráči o den později mohli nechat jen zdát.
V neděli ráno se všichni sešli klasicky na Hájích. Byly rozděleny týmy, uděleny základní instrukce, předán průvodní list a první šifra. Rychle jsme s Petersem spěchali do auta a vyrazili do Krčského lesa. Tam už na nás čekali Ota s Járou, dnešní Sabotéři. Jen tak tak jsme se stačili domluvit a už přicházejí první hráči. Dozvídají se o ukrytém pokladě trpasličího krále, dostávají mapu a nářadí (krumpáček, lopatičku, lucerničku) a vyrážejí po stopách ukrytých indicií.
Ty jsou ukryty vždy v zemi, je tedy nutno je vykopat a zachovat se podle nich. Na konci cesty by měl být ukryt poklad Trpasličího krále. Přichází druhá skupinka, zatímco první je už lovena Sabotéry. První indicie všechny naše skupinky zavedla na druhý konec lesa, pod zříceninu Hrádek. Zatím ještě netuší, že zde bude celá hra končit. Ale čeká tu na ně i nejlepší překvapení dneška - tajní Sabotéři Hanka s Péterem. Jen si to představte, že si jen tak jdete, a najednou po vás úplně cizí lidé začnou házet papkoule :-). Jim se to prý také moc líbilo. Ani jeden z týmů neunikl naší tajné dvojici. Další indicie posílají kopáče křížem krážem lesem, který je plný nebezpečných Sabotérů. Týmy trpaslíků čeká i jeden velmi těžký úkol a to probojovat se k menhiru, který znají jen podle obrázku a zjistit komu patří. Obránci jsou však nelítostní a zákeřní. Poslední indicie posílá všechny týmy na Hrádek, zde mají opět pouze podle fotky nalézt pod jednou z cihel mapu pokladu. Hrádek - sídlo mrtvého trpasličího krále - je sice silně střežen, nicméně bojovníkům se podaří obranu prolomit. První tým nachází mapu a vydává se po stopách pokladu. Netuší, že jeden z pokladů je falešný. Nepospíchají a to je zřejmě nakonec stojí vítězství. Druhý tým doráží asi s desetiminutovým zpožděním, ale pravděpodobně volí rovnou správný cíl.
Prý šlo o vteřiny, ale po napínavém finále o fous vyhrál Červený tým - Mari, Honza Severka a Vojta. A o co se hrálo? Mimo takové maličkosti jako královské žezlo a koruna byla pro vítězný tým připravena igelitka (opět pořádně hluboko zakopaná) plná dobrůtek …

A kdo všechno si zahrál: kopáči Lucka a Filip, Mari, Honza Severka, Davča, Michal, Jirka Havlena, Ondra, Vojta, Adam a Sabotéři Hanka, Péter, Ota, Jarda, Michalové, PeterS a KUKI. Po napínavém finále o fous vyhrál Červený tým - Mari, Honza Severka a Vojta.

(KUKI)

fotky ze hry

úvodní dopis na stáhnutí

 

"Bílé" Bílkovice III.

23. - 25. 2. 2007 - tradiční zimní víkendovka

ObrazekTentokráte sice nebyly bílé, ale spíše hněho-zelené, ale i přes tento handicap se podle mě maximálně povedly. Autobusem jsme se klasicky z Roztyl přes Benešov dopravili do Divišova. Cestou s námi opět jeli nějací Skauti, přistoupivší v Benešově, ale zapoměli vystoupit s námi, takže jsme je nemohli zmást jako posledně. Po strastiplné cestě temnou nocí nás čekal PeterS, který jel do Bílkovic a autem, a začouzená chata. Klasicky jsme čekali, až se kamna umoudří, jenže ony ne a ne přestat čudit. Po asi půl hodině, kdy se už Peter´S chystal zahrát si na kominíka, kdosi všímavý zjistil, že vypadla dlaždice na vymetání sazí a proto komín netáhne. Za chvíli jsme se už hřáli uvnitř :-). Trochu poklidit, připravit horní patro na spaní, navečeřet se a šlo se na Carcassonne a spoustu nových oddílových her. A potom na kutě.
V sobotu nás čekala práce i zábava. Práce klasická - dotáhnout nějaké to dřevo, nařezat (na nové bílkovické koze :-) a naštípat. Na návštěvu za námi přijeli i Michal s Michalem a Janou, takže jsme měli o pomocníka víc. K obědu jsme si pochutnali na vynikajícím smaženém sýru s tatarkou od šéfkuchaře Peter´Se. Poo byla připravena hra Bílkovický terénní golf.
Dva týmy si vyrobily sadu golfových holí a účelem bylo s tenisákem projít co nejrychleji a na co nejmenší počet úderů několika set metrovou trať v okolí tábora a zvládnout při tom všechny „jamky“.
Nejtěžším místem bylo určitě překonání brodu, což poznala hlavně moje skupinka. Také nakonec skončila na krásném druhém místě … K večeři na přání Bílkovické topinky se všemi možnými pomazánkami a přílohami. Po večeři následovala návštěva Smrtě, zábava s Powerballem a večerní specialita - Nightbee. Svítícími tyčinkami oblepený létající talíř je v noci parádně vidět a když k tomu má každý na ruce svítící náramek, dá se hrát skoro jako ve dne. Vydrželi jsme si jen tak házet víc než hodinu. Do pozdní noci jsme se opět bavili karetními hrami, zvláště Cechem zlodějů.
Ráno jsem vstával pozdě. Dole už bylo zatopeno, připraven čaj a na stole opět kartičky. Bylo třeba pomalu začít uklízet, k obědu vynikající zelené těstovinky, sbalit se a pomalu vyrazit na autobus a zpět domů.
Nutno dodat, že orkán Kyrill napáchal v Bílkovicích pěknou neplechu. V místě, kde sekáme dřevo, je několik obrovských vývratů, spousta popadaných stromů v kaňonku a okolí Skauta je doslova srovnáno se zemí … holt přírodě neporučíš ... příště zavítáme do Bílkovic až v srpnu.

Účastníci:Davča, Honza, Vojta, Filip a Ondra, Dan, Honza Durdil, Dominik,  Peter´S a KUKI, Jana + Michal + Michal na skok.

(KUKI)

fotky z Bílkovic

 

AQUAPARK Kladno

13. 1. 2007 - jednodenní výlet na tobogány do Kladna

ObrazekJak jsme jeli do aquaparku, aneb výlet vláčkem za Kladno. Bylo, nebylo, jeden lednový sobotní krásný den. A právě na ten den sudičky oddílu rozhodly, že se Starší UFOuni pojedou vycachtat do mýty opředeného kladenského aquaparku. Už to ráno začínalo zvláštně a nezvykle … opravdu jsem bez problémů a bez odmlouvaní vstal z postele. Už to mi mělo být divné, ale přeci jenom, den byl ještě mladý. Po sbalení všech potřebných věci jsem vyrazil na sraz. Po předchozí zkušenosti, co jsme byli s klubem také v bazénu, jsem zabalil i ručník. Přeci jenom stepování před sušákem na vlasy vás naučí si takové důležité věci nezapomínat. Sraz proběhl naprosto bez problémů, mám i pocit, že nikdo nepřišel pozdě. Plán byl dostat se za 40 minut na Masarykovo nádraží a odtud hezky vláčkem couráčkem na druhou zastávku v Kladně, to jest Kladno - Město. Bohužel takto úžasně vymyšlený plán nevyšel a my jeli o půl hodiny později jiným vláčkem, bohužel už spěšným. To si ale už nikdo neuvědomil a tak se stalo co se stát muselo ... No věřili byste tomu, že spěšný vlak staví v Kladně ne jako couráček dvakrát, ale jenom jednou? Je to tak, my to pocítili na vlastní kůži, druhá zastávka totiž nebylo Kladno - Město, ale vesnička, možná dokonce i městečko s líbivým názvem Stochov. Dokonce máme i jednu pěknou fotku :-)
Poté co jsme zjistili, že další vláček nazpátek pojede až za necelou hodinku, muselo se vymyslet co se bude dělat. Šlapaná brzo omrzela a tak ji nahradila úplně jiná zábava a to focení záběrů, za které by se nemusel stydět ani sám Keanu Reeves alias Neo. Kdo nezná ani jedno z těchto jmen, snad napoví, když řeknu jedno slovo. Matrix. Výsledek zde nejde popsat, holt se musí vidět. Po příjezdu vláčku a návratu zpět do Kladna jsme se konečně přesunuli před halu aquaparku. Úleva, konečně na místě. Teď jenom honem zaplatit vstupné, převléknout do plavek a hurá plavat. No plavat ... ano, hádáte správně, do aquaparku se nechodí plavat, do aquaparku se chodí tobogánovat. A tak se jezdilo, červený tobogán, žlutý tobogán a samozřejmě nesmíme zapomenout na legendární trychtýř Space Bowl. Po vytobogání přišlo vhod malé občerstvení v místním bufítku, poté jsme se po příjezdových zkušenostech přesunuli na stanici autobusu, který nás odvezl do matičky Prahy.    

Peter´S

fotky z výletu a bazénu

 

Mikulášský výlet

9. 12. 2006 - tradiční pěší jednodeňák

ObrazekDne 9.12.2006 jsme vyrazili na jednodenní Mikulášský výlet. Zúčastnili se Kiri, Davča, Honza, Dan, Myšák, Mary, Dominik, Ondra, Filip a já a samozřejmě i vedoucí Kuki a PetrS. Sraz byl v 8 hodin na Hájích u mozaiky odkud jsme potom vyrazili metrem na I. P. Pavlova. Tam jsme nasedli na autobus a vyrazili směr Třebenice.
Jakmile jsme byli na místě,vyrazili jsme podél řeky Vltavy. Šli jsme úzkou cestou po skalách a nad stráněmi. A tak jsme šli a  šli až jsme došli na hřiště,kde jsme hráli známé hry, jako je Hututututu a jiné. Dostali jsme Mikulášskou nadílku a po lehkém obědě jsme vyrazili dál. Cestou zpátky jsme ještě hráli hru Puma - Medvěd - Potopa. Zanedlouho jsme došli do Štěchovic. Začalo pršet a tak jsme rozhodli, že bude rozumnější jet domů dřív. Namířili jsme si to přímo do Píkovic, odkud jsme jeli vlakem na nádraží Praha - Krč. Z Krče jsme jeli autobusem na Kačerov a pak metrem na Háje kde jsme se rozešli. Z výletu jsme se vrátili mokří a utrmácení, ale šťastni a spokojeni.

(Vojta Císař)

 

KUKIho chata - 2. pokus

17. - 19. 11. 2006 - víkend se zázemím na chatě

Tento povedený výlet začal nepříjemně brzkým vstávání, Obrazeksraz totiž někdo naplánoval už na osmou hodinu ranní. Už to nikdy neudělá :-). Každopádně se všem podařilo vstát, podařilo se i nacpat zavazadla do Petersova auta a mohli jsme vyrazit. Přesun na místo určení, KUKIho chatu v Dolním Podkozí, proběhl hladce a bez problémů klasickou trasou přes Barandovský most a Slivenec. Stavili jsem se i v Červeném Újezdě na hradě, který byl postaven v letech 2001 až 2002. Opravdu! Pokud vám to přijde jako nesmysl, stavte se tam a přesvědčte se na vlastní oči.
Po příjezdu na chatu už bylo zatopeno a Peters nás přivítal teplým čajíkem. Bylo nutno se zabydlet a potom nařezat a naštípat trochu dřeva do kamen a na sobotu na ohýnek. Večer již za tmy jsme šli na krátkou procházku do osady Mirodol a potom při svitu petrojelky hráli až do noci stolní hry.
Nakonec následovalo PeterSovo překvapení - večerníček promítaný na notebooku. Po večerníčku se šlo samozřejmě spát.
Příjemně pomalé vstávání nás uvítalo do dalšího dne. Byl naplánován celodenní výlet. Vyrazili jsme po červené turistické značce terénem směrem na Loděnici, ale co čert nechtěl, po pár kilometrech Honza píchnul. Oprava by zas tolik času nezabrala, kdyby duši nenafoukl a nezjistil, že opět uchází. Takže celé znova. Kde se stala chyba nevíme. Ostatní zatím hráli Šlapanou nebo pomáhali Honzovi s výměnou.
Když se konečně zadařilo, bylo jasné, že původní plán - Koněpruské jeskyně - padá. Dorazili jsem do Loděnice, kde jsme si dali obídek (někdo dokonce pizzu) a celý výlet zkrátili na okruh, který pokračoval přes Beroun. V Berouně jsme navštívili legendární bufet na nádraží, kde prodávají točené limonády, ale zrovna měli „Pro nemoc zavřeno“. Jaká smůla. Výjezd z Berouna sice všechny pořádně unavil, přesto se našlo dost odvážných, kteří si sjezd k chtě z Horního Podkozí zpestřili terénní vložkou.
Večer nás čekal příjemný táborák a buřty, kluci zkoušeli nějakou noční hru a před i po táboráku jsme hráli Burzu.
V neděli ráno nás čekal velký úklid. Vše se stihlo a my mohli podle plánu vyrazit domů. Pro Filipa přijela maminka, protože musel být v Praze neodkladně o něco dříve … proč … to vám poví on sám a nás ostatní čekal přesun na kole. Jaká smůla, Dominik, který ještě nikdy nepíchl, měl defekt hned dvakrát a to v rozmezí několika kilometrů a na tom stejném místě. Ke GJM jsme dorazili už za šera s rozsvícenými světly.
Na výlet vyrazilo devět UFOunů: Dan, Davča, Michal Janda, Filip Mareš, Honza, Vojta, Dominik a vedoucí Peters a KUKI. Vrátilo se jich osm, ztráty 11,1 %.

(KUKI)

fotky z tohoto víkendu

 

České Středohoří

20. - 22. 10. 2006 - výkendové cykloputování s brašnami

Celý výlet začal směle přesunem do Ústí nad Labem. ObrazekSamozřejmě vlakem a navíc s přestupem v Roudnici nad Labem. Moderní vláček z Masarykova nádraží měl na kola vyhraženu spoustu místa a kupodivu s námi nikdo další s bicyklem necestoval :-). Přestup jsme hravě zvládli a ač jsme se úplně netrefili do těch správných dveří pro rozšířenou přepravu kol, zbytek cesty do Ústí proběhl bez větších problémů. V Ústí už byla tma, tak jsme rozsvítili všechna světla a vyrazili skrze město ven. Na to, že jsme se orientovali pouze dle klasické turistické mapy, jsme se trefili dobře. Nějací místní Gangstas na nás hulákali: „Hele, tatínek, maminka a děti ...“, asi v té tmě špatně viděli … A nás čekal velký kopec od řeky. Smog byl tak hustý, že by se dal krájet. Na kopci jsem zajeli do blízkého lesa, postavili stany a unaveni ulehli do spacáků. V noci okolo vyštěkával nějaký pes, přesto jsme se ráno vzbudili živí a zdraví.
Těsně před odjezdem začalo krápat. Když jsme vytáhli igelit a postavili provizorní přístřešek, jako na potvoru přestalo a když jsme ho zase sbalili, začalo, klasika :-(. Nenechali jsme se ale vystrašit a vyrazili směrem na Litoměřice, kde jsme měli okolo poledne sraz s PeterSem, který kvůli práci nestíhal odjezd v pátek. Cestou se stala malá nehoda, Michalovi podklouzlo na mokré silnici v zatáčce kolo, ale odnesl si z ní jen sedřenou dlaň a bok. Nic vážného. V Litoměřicích jsme zastavili u nádraží a za chvíli se objevil PeterS. Celý den bylo pod mrakem a bylo jen otázkou času, kdy začne pršet. Naštěstí sprchlo právě, když jsme obědvali v restauraci Hradní bašta těsně vedle nádraží. Vážně pěkná hospůdka a ty porce … Déšť ne a ne přestat, ale my museli pokračovat dál. Dohodli jsme se, že dojedeme do Terezína a kdybychom cestou promokli, popojedeme kousek do Roudnice a ještě tentýž večer se vrátíme předčasně do Prahy. V Terezíně jsme s průvodcem absolvovali prohlídku Malé pevnosti. Zážitek to byl poměrně silný a asi každý si z něj odnesl něco trochu jiného.
Po prohlídce se udělalo docela hezky a my pokračovali přes Roudnici směrem k hoře Říp. Původně bylo v plánu zdolat ji ještě večer, ale po zralé úvaze jsem raději postavili stany v lesíku na úpatí kopce a výjezd nechali na ráno.
Michalovi, který byl těsně po nemoci, nedělala jízda v sychravém počasí tak brzo po zánětu průdušek dobře, tak ráno odjel raději s rodiči domů a my v oslabené sestavě pokračovali dále. Vyjeli jsme na Říp (456 m), prohlédli si rotundu sv. Jiří a sv. Vojtěcha, občerstvili se a vyrazili k domovu. Obědvali jsme v Kralupech nad Vltavou a v Praze jsme přes Stromovku dojeli na Nádraží Holešovice. Než se prodírat nedělní Prahou, raději jsme zvolili přesun metrem až na Háje …A kdo vlastně na výletě byl? Davča, Vojta a Michal Janda a z vedoucích PeterS a KUKI.

(KUKI)

fotky z výletu

 

Ralsko

22. - 24. 9. 2006 - víýkendový pěší čundr

Čundr na Ralsko. Po táboře první oddílová akce s Obrazekrelativně velkou účastí čundráků. A kdo že vlastně jel? Vojta, Davča, Filip M., Honza S., Dan, Klan rodiny Šenků :), Maruška, KUKI a Peter´S.
 Sraz byl stanoven v pátek něco po čtvrté hodině na Hájích, Peter´S, který jel rovnou z práce dorazil rovnou na "Hlavák". Cesta vlakem ubíhala celkem klidně, nevím jak ostatní, ale co se týká vedoucích, my se bavili slovním fotbalem, který skončil až v sobotu... :) Po výstupu z vlaku (Staré splavy), se začínalo stmívat a tak nebylo složité zabloudit. Naštěstí nám hodní domorodci poradili cestu na modrou stezku, od které jsme později kousek spali. Místo na spaní bylo krásné, mělo jen jedinou vadu a to dost podstatnou....svah! Ráno jsme se přepočítali a když jsme zjistili, že se nikdo neskutálel dolů, začala snídaně, hygiena, prostě to co každé ráno. Ale ouha...Peter´S v tu chvíli nenachází v batohu bombu na vaření, zdá se, že vedoucí budou celý víkend cucat pytlíky čaje a chroupat tvrdé těstoviny. To přece není možné, určitě jsem ho balil...ajaj. No co, musí na žebrotu k ostatním a opravdu, za chvíli se vrací i s úplně novou bombou. Nikdo tomu nevěří, ale dvojice Davča-Vojta se špatně domluvili a mají bomby dvě. V Davčovi se probudil duch obchodníka a bombu Peter´Sovi jednoduše prodal. Slušností je dodat, že nebyla stanovena žádná lesní přirážka a cena bomby se odvíjela od ceny v pražském obchodě. Po naplánování cesty na sobotní den vyrážíme Cestou míjíme zajímavé pískovcové útvary, samozřejmě nám to nedá a na některé vylezeme. Z jednoho byl krásný výhled na letiště Hradčany, jednoho z cílů naší cesty. Pokračujeme tedy na něj, při obědě na hangáru z povzdálí sledujeme tunningové nadšence porovnávající si své "rychlé" Škody 120. Po obědě následuje výprava na lehko k prozkoumání území, kde se příští týden má odehrát Kukiho postapokalyptická hra.
Po ní nám už nezbývá nic jiného, než přejít celé letiště a pokračovat dál. Asi kolem šesté večer se začala projevovat únava, ale bohužel i nedostatek vody. Co s tím? Rychle jsme našli místo na spaní a rozdělili se na dvě skupiny. Jedna v čele s Peter´Sem šla na křížovou výpravu do nejbližší vesnice za vodu, druhá pod vedením Kukiho připravovala zásobu dřeva na táboráček.
Druhé přespání bylo, tedy alespoň co se týče mě mnohem pohodlnější než to první. Po probuzení do příjemného rána přišel další vtip a to když Maruška vylila vedoucím ranní čaj cca 10 minut před odchodem. Co se dá dělat, pít se musí a tak se začala vařit voda na čaj nový. Jenom se musí říct, že jsme opravdu odešli přesně v tu chvíli, kterou jsme si domluvili před touto politováníhodnou událostí. Problém byl v tom, že čaj se ještě nedal pít a tak ho Maruška nesla ještě asi další 2 km v ešusu. Kupodivu i když se šlo azimutem lesem na Bezděz bylo vylito minimum čaje...obdivuhodný výkon. Jak jste jistě pochopili z předchozí věty, dalším cílem byl hrad Bezděz. Naplánovali jsme oběd právě na Bezdězu, takže bylo potřeba doplnit ještě ve vesnici před stoupáním vodu. V duchu jsem si říkal, kdo vyrobil takový kopec, musel být machr. Uznejte sami, chtěli by jste se celý den nosit s hlínou na takovou hromadu. A ještě na ní postavit hrad, jó holt kdo umí, ten umí. Po výšlapu nahoru a zdolání hradní věže se nám naskytl nádherný výhled na okolní krajinu. Krásně bylo vidět, kudy jsme celý víkend putovali. Kochání nad krajinou nakonec přerušil žaludek, hlásící se o kus žvance. Takové žádosti se samozřejmě musí vyhovět, šlo se vařit. Měli by jste vidět ty smutné oči vyhladovělých turistů koukajících na nás jak baštíme. Po obědě byla vzhledem k časové tísni stanovena nejkratší cesta na vlak do Doks. Nebylo náhodou, že to bylo  zrovna cesta Karla Hynka Máchy, který na ní určitě hledal inspiraci pro spoustu svých slavných děl. Na nádraží jsme dorazili včas a tak nebyl problém využít slabou půlhodinku pro vykoupání v Máchově jezeře. U této kratochvíle jsem nebyl, takže se bohužel nemohu podělit ani o teplotu a čistotu vody, ani o nějaké jiné zajímavé informace. Snad někdo jiný. Já jen vím, že jsem část zpáteční cesty v přeplněném vlaku z únavy prospal... :)

(Peter´S)

fotografie z čundu Ralsko