Jdi na obsah Jdi na menu
 


LT Bílkovice 2016

starsi-vor.jpg13. - 28. 8. 2016

Tento rok čekalo v Bílkovicích UFOuny zase mnoho dobrodružství. Necestovali však na jiné planety, ani nepronásledovali záludné zločince. V letošním roce se soustředili jen na sebe, svůj výkon a boj o přežití v nejtvrdších
podmínkách. Hráli totiž o to, kdo přežije Bílkovice. Čekala na ně spousta výzev, během kterých bylo třeba obstarat denní stravu, část voru pro svůj tým, aby tak mohli uprchnout z nehostinného prostředí a v neposlední řadě i mušli pro svůj osobní prospěch a zlepšení svých podmínek pro přežití.

REPORTÁŽ z tábora Bílkovice 2016

fotky z tábora Bílkovice 2016

 

LT Bílkovice 2015

ltb2016.jpg8. - 23. 8. 2015

Na tento tábor jsme si připravili něco futurističtějšího než obvykle. V daleké budoucnosti, kde jsme se ocitli, bylo cestování do vesmíru relativně běžné. Vědci dokonce objevili novou planetu Bílkwi-tsee, která by měla být podle předběžných průzkumů obyvatelná. Nezbylo nic jiného než postavit vesmírnou loď, která pojme všechny členy výpravy, a vydat se na cestu. Na stavbě se podíleli všichni, od nejmladších až po největší. Sice cesta nebyla žádný luxus, ale loď úspěšně dopravila většinu dobrodruhů až na místo. Kontinenty na nově kolonizované planetě byly v celotáborové hře reprezentovány ostrovy, podobně jako v Osadnících. Bylo zde třeba vybudovat nejen infrastrukturu, ale i potřebné těžební stanice a další průmyslová zařízení, která zajišťovala vhodný přísun potřebných surovin, jako například ropa, uran či písek. Stavění strategických budov se pak odráželo i v denním programu.

REPORTÁŽ z tábora Bílkovice 2015

fotky z tábora Bílkovice 2015

 

LT Bílkovice 2014

2. - 17. 8. 2014nejmladsi1.png

A zase do Bílkovic... Tak jako každý rok, i loni se první dva srpnové týdny nesly ve znamení letního tábora oddílu UFO. Ten je každoročním vyvrcholením sezóny středečních schůzek a víkendových výletů všech tří UFO oddílů. Zní to téměř neuveřitelně, ale šlo už o 23. ročník! Na srazu nás uvítalo hezké počasí a spousta rodičů, a tak jsme vyrazili raději dříve, než se pokazí (to počasí, ne rodiče :-). Pro nejmladší přijel na Opatov autobus, Mladší a Starší UFOuni vyrazili směr Bílkovice na kolech... Více si přečtěte v příložené táborové REPORTÁŽI.

REPORTÁŽ z tábora Bílkovice 2014

fotky z tábora Bílkovice 2014

 

LT Bílkovice 2013

2. - 17. 8. 2013ltb2013--3-.jpg

Jsme zpět z letního tábora v Bílkovicích, jednalo se o první tábor pro nově vzniklý oddíl Nejmladších UFOunů, kteří ho zvládli bez problému. Užili si ho také členi ostatních oddílů, neboť nám počasí přálo, na žádném z cyklovýletů a ani na puťáku nám nepršelo. Ohledně bližšího dění v Bílkovicích více napoví fotky z táborového prostředí.

fotky z tábora Bílkovice 2013

 

LT Bílkovice 2012

sdc11901.jpg

4. - 19. 8. 2012 

Jsme zpět z letního tábora v Bílkovicích, měli jsme snad nejkrásnější počasí za celou historii oddílu a parádně se vyvedl jak program pro Nejmladší a Mladší v Bílkovicích, tak speciální bike a vodácký program pro Starší. První výběr fotografií si můžete prohlédnout v našem externím fotoalbu zde.

fotky z tábora Bílkovice 2012

 

LT Bílkovice 2011

6. - 21. 8. 2011

ufo_foto.jpg

Reportáže:

Reportáž LTB 2011 Mladší (*.pdf - 556 kB)

Reportáž LTB 2011 Starší (*.pdf - 720 kB)

Tak jako každý rok, prostřední dva týdny srpna se nesly ve znamení letního UFOtábora, tradičního vyvrcholení každoroční sezóny. Na srazu nás uvítalo docela hezké počasí a tak jsme radši vyrazili dříve, než se pokazí...

Celotáborovka Mladších se nesla ve znamení televizních společností. Z Mladších UFOunů se najednou stala jedna komerční televizní společnost s názvem Fajn Bezva TV (FBTV) a z jejich vedoucích televize veřejnoprávní BTV [čti BíTýVý]. Cílem hry bylo za pomoci vysílání nových filmů a seriálů získat co nejvíce hlasů v soutěži BýBý 2011.

Starší UFOuni byli letos přihlášeni do bombastické šestnáctidenní reality show, která nemá ve světě obdoby! Už věděli, že budou 24 hodin denně sledováni desítkami kamer a stovkami tisíc diváků, kteří sledují své oblíbené programy, soutěže a seriály, ve kterých budou nyní vystupovat! Úkolem bylo získat jejich přízeň a s elánem překonávat jednotlivé nástrahy, které připravili dramaturgové televize Bílcoolice!

Více se dozvíte v reportážích výše!

Táboroví vedoucí

fotky z tábora Bílkovice 2011

 

ObrazekLT Bílkovice 2010

7. - 22. 8. 2010

Recenze:

Recenze LTB 2010 Mladší (*.pdf - 300 kB)

Recenze LTB 2010 Starší (*.pdf - 340 kB)

A další tábor je za námi! Po počátečních skorozáplavách, kdy jsem se ani nemohli dostat do tábora bylo po zbytek času pěkně a celkem i sluníčko :-). Mladší soutežili s Asterixem a Obelixem na olympiádě a Starší se vydali po stopách Járy Cimrmana v celotáborovce "Cesta kolem světa za 16 dní", která byla zakončena dvojdenním sjezdem Sázavy. Mladší se naopak vydali zajmout Bruta v plné polní k Divišovskému rybníku. Časem se těště na reportáže a táborové dvoj-DVD 2009-2010.

Účastníci tábora:

Mladší: Fíla Kašpar, Fanda Kavka, Terka Kmoníčková, Martin Kovář, Šimon Kučera, Luky Pitín, Vláďa Poustka, Adam Přibyl, Vojta Trojan, Míla Valena.

Starší: Peťulix Fatka, David Chudek, Tomáš Jirsa, Adam Kašpar, Honza Klauda, Martin Kostohryz, Matyáš Krumphanzl, Gába Piskalla, Lucka Poustková

Vedoucí: Vojta Císař, Dafča Fatka, Peťa Franková, Jarda Hejný, Zuzka Hrabětová, Myšák Janda, Dominik Krejčík, Jirka KUKI Kukačka, Petr Kuki Kukačka, Honza Severka Severyn, Petr Peter'S Severyn, Filip Šenk

Návštěvy: Markéta Mlejnková, Ivča Zusková, Michal + Michal jr. Frankové, Kuba Koubele, Jirka Havlena, Petr Cvengroš, Tom + Blanka + Hynek + Soňa Ledvinkovi, paní hygienička Blanka Kučerová :-) a redaktoři MF DNES.

UFOtábor v MF DNES - článek ze čtvrtka 19. 8. 2010 (*.pdf - 2,46 MB)

fotky z tábora Bílkovice 2010

 

ObrazekLT Bílkovice 2009

8. - 23. 8. 2009

Recenze:

Recenze LTB 2009 Mladší (*.pdf - 3,6 MB)

Recenze LTB 2009 Starší (*.pdf - 4,9 MB)

Jsme zpět z letního tábora Bílkovice 2009! Tábor proběhl v pohodě a bez problémů a parádně nám vyšlo počasí - pořádně pršelo jen na bourání v sobotu :-). Mladší hráli celotáborovku "Z pohádky do pohádky" a starší "Joeland". Chcete-li vědět více, přeštěte si recenze výše nebo si prohlédněte si fotky kliknutím na odkaz níže.

fotky z tábora Bílkovice 2009

 

ObrazekLT Bílkovice 2008

9. - 24. 8. 2008

Recenze:

Recenze LTB 2008 Mladší (*.pdf - 6,9 MB)

Recenze LTB 2008 Starší (*.pdf - 6,8 MB)

Materiály k celotáborovým hrám:

Mladší UFOuni: CTH Mafia 2008 Diplomy (*.zip - 1,2 MB); Hrací plán - fotky (*.zip - 3,1 MB);

Starší UFOuni: CTH Spekulanti a byznysmani Diplom (*.pdf - 100 kB); Hrací plán - fotky (*.zip - 8,2 MB);

Program LT Bílkovice 2008 - Starší (*.pdf - 50 kB)

podívejte se na fotky z tábora

 

LT Bílkovice 2007

11. - 26. 8. 2007

Materiály k celotáborovým hrám 2007 ke stažení:

Mladší UFOuni: CTH Trpaslíci a Sabotéři - Pravidla (*.zip - 2 MB); Diplomy (*.zip - 322 kB); Vývoj hry - fotky (*.zip - 6,4 MB);

Starší UFOuni: CTH Sherwood Diplom (*.pdf - 675 kB); Vývoj hry - fotky (*.zip - 6,7 MB);

Program LT Bílkovice 2007 (*.pdf - 52 kB)

ObrazekPřesně v 16:00 dne 26. 8. 2007 přetrhla u GJM skupinka čtrnácti cyklistů, kteří vytrvali na táboře až do úplného konce, cílovou pásku LT Bílkovice 2007.  Počasí nám celou dobu přálo a tábor se po všech stránkách vydařil ...

Tábor z pohledu Mladších UFOunů:

 Na letošní tábor, musím říct, jsme se my, vedoucí, moc těšili. Jak se později ukázalo, měli jsme nač, protože tábor v Bílkovicích se letos opravdu, ale opravdu skvěle vyvedl. Přijeli na něj samí pohodáři a super lidi a počasí nám přálo jako nikdy předtím.. Už jen proto tamní atmosféra zanechala alespoň v našich srdcích hlubokou, moc příjemnou stopu. Pryč už s romantikou..
 Vše začalo v sobotu ráno 11. srpna. Jako obvykle byl sraz na parkovišti nedaleko stanice metra Opatov. Jako obvykle byl na místě menší organizovaný chaos. Jako obvykle byli Starší přichystaní na cestu do tábora na kolech a Mladší počítali s pohodlnější jízdou autobusem.
 Ještě v Bílkovicích malé nutně muselo potkat dlouhé čekání na odvoz zavazadel, ale uměli se zabavit a tak se nikdo nenudil. Z Mladších účastníků zájezdu se už většina osobně znala, takže seznamovací hry (už v táboře) neměly dlouhého trvání. Po vybalení se všichni seznámili s hlavními zásadami chování v lese a pak jsme se vrhli na jiné hry, jako je oblíbený BANG!. Ještě v sobotu před spaním se Mladší odebrali na okraj lesa, kde spatřili poctivé trpaslíky zlatokopy, jak se snaží dolovat štoly k pokladnicím se zlatem. V tom ale přiběhl zlý sabotér, který jim vše překazil, rozbil jim lucerničky a zahrabal, co vykopali. Marná práce..
Obrazek Letošní celotáborová hra byla na téma Trpaslíci a sabotéři. Mladší byli rozděleni do dvou týmů zlatokopů a jejich vedoucí se stali sabotéry. Zlatokopové se po celý tábor snažili kopat štoly k osmi pokladnicím, ve kterých se nacházelo zlato nebo kameny (nikdo ale nevěděl, kde co je) a sabotéři se jim snažili všechno překazit. A že se jim to docela dařilo.. : -)
 K dolování potřebovali všichni trpaslíci (i sabotéři) tři věci – vozík, lucernu a krumpáč. Rivalita během CTH byla nejen mezi zlatokopy a sabotéry, ale i mezi zlatokopy navzájem – zuřivě si ničili krumpáče a lucerny, aby se ti druzí k pokladnicím nedostali. Vítězem se stal ten tým, který dokázal získat nejvíce zlata.
 Doprovodnou „hrou“ byly trpasličí olympijské hry – TOH.

 Na neděli se určitě všichni vydatně vyspali, potřebovali hódně energie, čekal je totiž trošičku náročnější den v podobě již známého Sherwoodu (kácení, řezání, sekání: -)) Tím si kromě obědů na celý tábor zajistili vstup do štoly. Složení trpasličích týmů bylo jasné od rána, odpoledne i jejich jména – Krumpaslíci a Pidi trpaslíci. Stačilo už jen získat oheň do luceren, to bylo snad mnohem náročnější než sekání dřeva celé dopoledne. Oheň ne a ne vzplanout, padlo několik krabiček sirek.. : -) Nakonec se to ale podařilo alespoň Krumpaslíkům..
 Pondělek nebyl ani zdaleka třetí odpočinkový den. Dopoledne šli zlatokopové za trpasličím mágem, aby od něj získali mapu s vyznačením míst, kde se dá kopat. Mapu od něj získali, protože bez chyby vyluštili všechny jeho hádanky, ale mág jim poradil, že lepší mapu mají krvelační skřeti (Starší), kteří ji ukrývají ve své vesnici v temném lese. Zlatokopové neváhali, spolčili se se sabotéry a skřetí vesnici dobyli. Získali tak potřebnou mapu, podle které se odpoledne vydali hledat ideální místo na kopání štoly.
 Úterek celkem odpočinkový byl, dopoledne se chodilo poslepu po niti trpaslice Ariadny ve dvojicích z různých týmů – bylo to někdy velmi zajímavé : -) Ostatní se v táboře trénovali na TOH. Odpoledne bylo taktéž klidné, i když trochu nepředpokládaně – kvůli nezbedným zlatokopům se nemohlo uskutečnit zachraňování trpaslíka uvězněného v zatopené štole. Určitě uhodnete, jak tragický měl konec..
 Ve středu hned po snídani se ale děly věci.. Starší se rychle připravili na odjezd na celodenní výlet a zatímco čekali na ostatní, malí se šli podívat na dva zlatokopy, jak si ve své štole vesele kopou. Už toho měli oba dost, a tak si šli dát svačinu na čerstvý vzduch dál od štoly. V tom se objevil sabotér, který na tuto chvíli čekal a hodil zlatokopům do štoly dynamit.. Zase jim zkazil všechnu práci..
 Malí zlatokopové se báli, že sabotéři mají dynamitu moc a že je docela možné, že jejich štolu také zavalí. Jenže bylo jich tak málo, že byli v podstatě bezmocní – vydali se tedy požádat o pomoc trpasličího knížete Václava, který již léta sídlí v hoře Blaník. Vyluštili šifru, díky které byl Václav ochotný je vyslechnout. Požádali ho o pomoc a on přislíbil.. Tak hodný byl na zlobivé zlatokopy.. Ti se tedy vrátili zpět ke svým štolám, byli zmožení dlouhou cestou, která se jim ale vyplatila..
 Čtvrtek byl velkou výzvou. Očekávali příjezd knížete Václava a měli starosti s tím, jak ho dobře pobavit. Skoro celé dopoledne vymýšleli divadelní hry, při kterých mu předvedou svůj herecký talent. Když Václav přijel, jejich hrami rozhodně neopovrhoval, spíš naopak, náramně se bavil.. Dobře naladěn přichystal své vojáky na boj, který se měl odpoledne uskutečnit. Zlatokopové už také byli s pomocí velkých vojáků jistější, a tak se nebáli vniknout do sabotérského doupěte a ukrást těm zkaženým trpaslíkům všechny dynamity.
 Sabotéry tato velká loupež velice pobouřila, aby tak zlatokopům zničili lucerny a krumpáče, a tak nemohli dál dolovat. Vydali se proto, ti odvážlivci, na noční výpravu do staré, strašidelné štoly, kde byli jen samí trpasličí duchové, aby tam našli, co potřebují.. Bylo to děsivé, potkali hrobníka, oběšence, ducha a smrtku, ale nebáli se a došli až na samý konec štoly, kde je čekalo to, co potřebovali.
 V pátek trpaslíci utíkali před nebezpečným explozivním metanem.. S pomocí buzol nakonec východ z nebezpečných štol našli ještě před výbuchem.. Hned odpoledne je čekalo něco, co asi ani oni nečekali. Aby si vybojovali mapu (díky které mohli nahlédnout do libovolné pokladnice, aby prozradila své tajemství), museli všemožně běhat a na čas! Byla to hlavně týmová hra, která prozradila, jak jsou týmy sjednocené.. Běhalo se „co noha nohu mine“ i „co noha nohu nemine“, „co noha nohu neopustí,“ „jako jeden muž“ i v pěti lidech „o šesti nohách..“ : -) Myslím, že se bavili jak oni, tak diváci..
 V noci z pátku na sobotu přistihla v dolech trpaslíky velmi hustá mlha. Někteří se zcela ztratili, zřejmě odjeli. Kam, to nevíme. Ti zbylí, když se vymotali z dolů, si našli své nové družiny. Dolnaře, Kameníky a Pajzly.. Hned ten den se ještě utkali o nové zlatonosné doly nedaleko krmelce v lese nad táborem. Trpaslíci ale brzy pochopili, že jediná možnost, jak uspět v boji se sabotéry, je táhnout za jeden provaz. Proto si téhož odpoledne zahráli několik přátelských her, které si sami vymysleli. Mezi nejúspěšnější hry se zařadily olympijské hry a hon míčku po potoce. Olympijské hry se skládaly z několika disciplín – střelba ze vzduchovky, běh kolem hangáru a skok do dálky.
 Následující den, tedy v neděli, se dohrávaly ještě zbývající přátelské zápasy slepých rytířů. Někteří rytíři nedovedli dobře odhadnout vzdálenost soupeře a prohráli vyčerpáním svých třech pokusů na jeho zasažení kopím (ručníkem). Odpoledne si potom trpaslíci zahráli společně s vedoucími – sabotéry a s členy staršího oddílu – Sherwoodskými zbojníky, lesní „koulovací“ hru TURBOfight (čti: turbofajt). Každý, kdo byl zasažen, byl odveden do nejbližší věznice, kde musel strávit nepříjemné 4 minuty, které ho zdržely od získávání dalších skalpů. Nejoblíbenější věznice byla ta ve vysokém lese nad kaňonkem, na tzv. MICROSOFTplatzu (čti: majkrosoftplacu).
 V pondělí jsme vyrazili na celý den na kolo na výlet. Naším cílem byl zámek Konopiště. Ještě než jsme tam ovšem dojeli, stihlo se Filipovi rozbít kolo natolik, že musel opustit peloton ostatních a vrátit se do Bílkovic. O pár kilometrů později ho následoval David, kterému v kamenitém sjezdu vypověděla službu přední brzda a vyboural se (bohudík si nic nezlomil). Poobědvali jsme v Benešově a vydali se k zámku. Měli sice zavřeno, ale aspoň jsme viděli v místním příkopě živého (spícího :-)) medvěda. Cestou zpět se začala stahovat mračna, která s deštěm naštěstí vydržela až do chvíle, kdy jsme překročili hranice našeho tábora.
 Úterý a středu věnovali trpaslíci náročnému tréninku všech možných dovedností potřebných v boji se sabotéry. Netušili sice, co bude následovat, ale museli být připraveni na vše. Naučili se lovit :-) a péct kuřecí, stavět odolné přístřešky proti dešti, přenášet drahocennou vodu v ústech na sto yardů a zaměřovat vzdálené objekty. Ve středu večer dostali od kamaráda trpaslíka ze sousedních Býkovic vzkaz, že se sabotéři večer kolem deváté hodiny budou pohybovat na cestě z Takonína, tak by bylo dobré zjistit, co tam budou dělat. A aby byli trpaslíci nenápadní, využili právě své zaměřovací přístroje s úmyslem, že se na „místo činu“ další den vrátí..
 Ráno šli trpaslíci prozkoumat, co že se vlastně ten předchozí den na onom místě dělo. Tušili, že sabotéři zde prováděli nějaké nekalosti, ale jistí si být nemohli. Pro větší nenápadnost se vydali ke svým zaměřovačům postupně, a aby nebyli slyšet, domlouvali se pouze předem smluvenými signály. U zaměřovače tedy vždy jeden člověk signály naváděl ty dva ostatní k místu, kde se minulý večer sabotéři pohybovali. A když už hledači to místo objevili, nestačili se divit. V zemi zela obrovská jáma a v ní byl vzkaz od muže beze jména. Ten, jak uvedl ve svém dopise, dostal od knížete Václava pokyn doručit dopis právě jim. Kníže Václav je prosil o pomoc, neboť jeho poklad mu byl sabotéry ukraden, a trpaslíci byli jediní, kdo mu mohli pomoci. Muž beze jména však ještě před tím, než došel na místo, viděl sabotéry, jak kradou poklad i kamarádům trpaslíkům, zanechal tedy dopis od Václava na místě, kde sabotéři kopali, zanechal zde také vzkaz od sebe, ve kterém dal na srozuměnou, ať ho trpaslíci následují, neboť on půjde ve stopách sabotérů a bude doufat, že ho trpaslíci časem dostihnou, sabotéry zneškodní a navrátí spravedlnost tam, kam patří..
 Všichni nakonec zdárně dopis od Václava a muže beze jména našli, sbalili to nejdůležitější na cestu a vydali se na doporučení muže beze jména hned do obce Libež. Tam je opět čekal vzkaz. Sabotéři stále vytrvale pokračují na východ, ale cesta začíná být už trochu náročnější, tak trpaslíci doufají, že se sabotéři, nesoucí těžký poklad, brzy unaví. Pokračují tedy směrem k vesnici Psáře, kde se od muže beze jména dozví, že sabotéři mění svoji strategii, a aby své pronásledovatele setřásli, jdou teď přímo na sever k vesnici Otryby. Mají prohnaný plán. Cestou je potřeba totiž překonat řeku Sázavu a široko daleko není žádný most. Co teď? Sabotéři si hravě poradí, protože jsou zdatní plavci, ale co trpaslíci? Jedna možnost by tu byla.. V osadě Pelíškův Most už velmi dlouho žije starý převozník. Žije ale na druhé straně řeky a je hluchoněmý. Jeto velký podivín, ale není zlý. Potrpí si však na všemožné ozdůbky a kýčovité předměty. Že je tento převozník jedinou možností na přechod řeky trpaslíky trochu děsí, ale nedá se nic dělat. Do sedmi hodin musí do Pelíškova mostu dorazit, aby převozníka stihli. To, že je hluchoněmý, to trochu kazí trpaslíkům plány. Aby si jich totiž všiml, musí ho kontaktovat dotykem. A aby si jich vůbec začal všímat, musí se mu líbit dar..:) A tak ti nejodvážnější ze všech skupinek musí do vody.. Doplavat na druhou stranu řeky není nic jednoduchého, ale jiné řešení neexistuje.. Převozník převzal dary nakonec od všech skupin a převezl nakonec také všechny. Neobešlo se to ale bez několika pádů batohů i samotných trpaslíků do vody..
 Jelikož se už smrákalo a vypadalo to, že co nevidět začne ohromná bouřka, trpaslíci se dali do stavění přístřešků a sušení všeho možného. Ráno po probuzení se vydali opět na cestu.. Muž beze jména jim opět ve svém dopise zanechal vzkaz s radou, aby se za sabotéry přiblížili vlakem. Ušetří tak spoustu času a sil.. Z nedaleké stanice Vranice se trpaslíci svezli až do Českého Šternberka a od hlídače vozíků dostali opět zprávu, že si sabotéři odnesli poklad do svého doupěte, ke kterému vedla pouze jediná cesta, a to z Drahňovic. Doupě, jak se trpaslíci záhy dověděli, bylo opravdu skoro nedostupné. Ke dlouhé štole pod dálnicí se dalo dostat jen přes sabotérské stráže. Trpaslíci s nimi svedli tuhý boj, ze kterého asi po půl hodině vzešli jako vítězové. Projít štolou (rourou s potůčkem!!) pod dálnicí nebylo vůbec jednoduché, ale na konci se skrýval ukradený poklad. Konečně!! Trpaslíci si rozdělili zlato podle toho, jak byli úspěšní v boji a vydali se zpět, už beze strachu, přes Třemošnici a Divišov do tábora..
 Po pečlivém zvážení zlata královským zlatníkem a otevření zbylých pokladnic promluvil k trpaslíkům sám kníže Václav. Nejúspěšnější skupinu, Dolnaře, jmenoval hlídači královského pokladu. Další, méně úspěšné skupiny, a to Kameníky a Pajzly, jmenoval zástupci hlídačů.
 Další den, kdy už byla celotáborová hra dokončena, se klasicky boural tábor. Večer proběhl závěrečný oheň se slavnostním vyhlašováním. Každý trpaslík dostal kromě diplomů i UFOlahev, upomínkový předmět na letošní tábor. Druhý den se zvládlo už jen to, co se nestihlo předchozí den a proběhl už jen přesun na kolech do Prahy.

Petra, Jarda, Kuki, září 2007

Tábor z pohledu Starších UFOunů:

Obrazek Na letošní, v pořádní již šestý, tábor oddílu Starších v Bílkovicích vyrazilo čtrnáct UFOunů. Je to o trochu méně než loni, ale na druhou stranu se jednalo o samé ostřílené, mnoha tábory prověřené členy, kteří již tušili, co se na ně chystá.
 První zatěžkávací zkouškou byl tradiční přesun do Bílkovic. Na kolech jsme vyrazili z Opatova směrem na jih. Trasa na tábor má asi 58 km, takže se dalo předpokládat, že vše proběhne bez problémů. A taky proběhlo. Cestou jsme ještě přibrali jednoho pasažéra z Myslíče – Šimona – a i s ním jsme v odpoledních hodinách dorazili do tábora. Tam nás čekaly různé táborové, zvláště úklidové práce … ostatně jako každý rok.
 Druhý den následoval Sherwood. O CTH zatím ani zmínky, zato Sherwood jako celodenní program :-). Všichni mákli a podařilo se nám natahat tolik klád a naštípat tolik dřeva, že to vydrželo celý tábor a ještě něco zbylo na zátop při zimních akcích. Proč byl ale potom Sherwood vyhlášen v programu i na celý další den?
 Večer čekalo první překvapení. Jídelna se změnila v kino a pomocí nejmodernější techniky jsme si promítli film o Robinu Hoodovi. Film jsme sice nedokoukali, ale všem už bylo vše  jasné … letošní celotáborovka se jmenovala Sherwood, a Robin Hood v ní hrál jednu z hlavních rolí. UFOuni byli rozděleni do tří družin. Robin z Locksley totiž nikdy neexistoval … je to jen legenda. I malé dítě :-) přece ví, že tolik skutků, taškařic a přepadů by jedna, ať už jakkoliv schopná družina, prostě nemohla zvládnout. V lese okolo Nottinghamu totiž žilo loupeživých band mnohem více a všechny se vydávaly za tu pravou a jedinou družinu Robina Hooda. Táborníci byli rozděleni do tří družin: Modré, Zelené a Orandžové :-) a jejich cílem bylo získat za celý tábor co nejvíce Slávy pro svou družinu. Družina s nejvíce body Slávy měla v CTH zvítězit. Body se jako obvykle rozdávaly při večerní hře u plánu v jídelně. Plán letos znázorňoval les Sherwood a okolí města Nottingham, kde sídlil zlý a proradný šerif, zástupce krále Richarda Lví srdce vyrazivšího na křížovou výpravu.
 Mladší hráli celotáborovku „Trpaslíci a Sabotéři“ a během tábora hráli spoustu her s námi. Nebo my s nimi? No prostě společně :-).
 Od pondělí ráno již následoval plnohodnotný táborový program. Myslím tím spoustu her, výlety na kole, službičky, hlídky a také rozcvičky. Letošní rozcvičky byly ve znamení hledání zbojníků. Na některé byla vypsána velká odměna, na některé menší, na některé žádná. Za jejich chycení se daly získat slušné peníze. První hrou, kterou jsme hráli spolu s Mladšími, byla „Obrana vsi před Kelty“ v lese nad latrínami. Ves se podařilo ubránit, i když někteří Kelti pronikli dovnitř … Odpoledne jsme vyráběli papírové koule. Při boji s Kelty se jich totiž poměrně dost poztrácelo v lese. Také nám pršelo, takže jsme druhou část odpoledne strávili v jídelně u karetních her.
 Úterý ovládla hra „Sherwoodská Scrabble“. Na stanovištích byla písmenka, pro která se muselo doběhnout. Z nich se pak skládala slova na klasickém „scrabblím plánu“. Slovo za nejvíc bodů složil, pokud se nemýlím, Vlček a jednalo se o trojnásobný „Zázvor“. Odpoledne jsme pak přenášeli oheň z tábora ke Skautu a tam vařili vajíčko na tvrdo a poté hráli Pavučinu – provlékání lidí skrz síť.
 Ve středu nás čekal první celodeňák na kolech. Cílem byl Vojenský historický ústav v Lešanech u Týnce nad Sázavou. Expozice byla poměrně úchvatná a tak rozsáhlá, že hodinka vyhrazená na prohlídku stačila tak akorát na to projít si celý areál. Nejzajímavější částí byla asi simulace bitvy v samostatném hangáru, kde si člověk připadl opravdu jako ve válce.
Druhý výlet nás čekal po víkendu v pondělí. Vyrazili jsme na Neštětickou horu západně od Benešova. Kopec nahoru byl dost drsnej a dolu ještě lepší :-). Nahoře jsem se zapsali do návštěvní knihy na vrcholku rozhledny a frčeli zpět.
 Ve čtvrtek a pátek před víkendem jsem hráli „Nepoměrné poměry“, intelektuální běhací hru v okolí tábora, kterou s přehledem vyhráli Modří, s Mladšími plížečku „Průnik do Nottinghamu“ a strategický „Útok na pevnosti“, kde šlo o to správně rozvrhnout síly a být ve správný čas na tom správném místě. Mladší nedali Starším nic zadarmo a bodově dosáhli téměř stejných hodnot jako družiny zbojníků. Večer čekala zbojníky slepá noční bojovka, kdy byli po matoucí jízdě autem vysazeni se zavázanýma očima u Skauta. Poslední předvíkendovou hrou byl „Bílkovický Turbogolf“ po několika kilometrové trati lesem, polem i po cestě.
 Na víkend se jako každý rok sjela spousta návštěv. My v sobotu stavěli kus nové dálnice a hráli hru „Přístavy v noci“. Tu s velkým náskokem vyhrál Kuba Koubele. Šlo vlastně o klasické „Přístavy“, ovšem s malou komplikací – v lese v noci nebylo moc vidět a baterky byly zakázány. V neděli se připravovaly divadelní scénky s námětem Robina Hooda, které se posléze točily na video. Odbornou porotou byla oceněna zvláště scénka Orandžových. Odpoledne jsme hráli lesní „Turbofight“, bojovku s koulemi v lese nad táborem a oblíbenou „Svíčkovou“, večerní hru na sfoukávání plamínků.
 V úterý po výletě připravil Vlček „jízdu zručnosti“, kterou jsme po něm i pojmenovali. Plány nám sice trochu překazil bagr, který rozšiřoval náš potůček, ale podařilo se ho zastavit do doby, než všichni závod objeli. Odpoledne následovalo ringo a fotbálek s návštěvou a po sportu oblíbené špízy na ohni.. Všichni si nakonec, doufáme, dobře pochutnali.
 Ve středu už všichni netrpělivě čekali puťák. Při hře „Robin a Šerif“ padl dokonce Robin Hood do zajetí. Král Richard se vracel z vítězného tažení a nečekal vůbec, že na něj zákeřný šerif připravuje léčku. Ani našim zbojníků se nepodařilo krále dostatečně včas varovat. Poslední hrou před putákem byl „FotoScoreLauf“. Vtipem této orientační hry bylo, že na každé kontrole byla pouze fotografie se zakroužkovaným místem někde na obzoru. Až tam čekala hráče odměna. Takže docela náročné a nepředvídatelné.
 Král Richard padl do léčky a bylo nutno vyrazit mu na pomoc. Byl vězněn neznámo kde, možná dokonce bez jídla a mučen. Puťák začal nočním balením. Protože Modrá družinka během tábora ztratila polovinu členů, na cestu vyrazily pouze dvě skupiny: Zeleno-Modrá a Orandžovo-Modrá.  Z tábora se pak vycházelo okolo třetí hodiny ranní. První kontrolou byl Divišovský rybník. Tam bylo nutno doplavat pro zprávu na bojce se svíčkou uprostřed rybníka. První družina poctivě plavala a vzkaz vyzvedla i pro družinu druhou. Zpráva poslala obě družiny zpět do Divišova, odkud je autobus zavezl do Benešova. Tam zbojníci dokoupili zásoby pečiva a vydali se okolo Konopiště Měsíčním údolím směrem na jih. Kousek od Poříčí nad Sázavou všechny čekalo adrenalinové slaňování v lomu a další dlouhý přesun vlakem až k vesnici Chlístovice. Kus od ní se nachází zřícenina Sion, kde Šerif věznil nebohého krále. Bylo nutno obelstít stráž a krále vysvobodit. To se povedlo Honzíkovi. Protože se schylovalo k pěkné bouřce, rychle jsme po hře postavili přístřešky a to přímo uprostřed zříceniny. Zvládli jsme i ohýnek a pak začal obrovský slejvák. To byl teprve test pro naše bivaky. Některé obstály, některé bohužel ne. Holt chybami se člověk učí …
 Ráno se vyráželo opět na vlak do zastávky Bahno. Chybička se vloudila a zbojníci zapomněli vystoupit tam kde měli. I přesto byli dvakrát přepadeni šerifovými stoupenci, bohužel se pokaždé ubránili :-). Čekal je i závod na Sázavě na Pálavách. Předposlední kontrola byla lanová lávka přes řeku. Ta nebyla moc vyplá a když šel člověk dostatečně dlouho, došel až na dno řeky :-). Přesto se líbila … především těm na břehu. Do tábora dorazili všichni až v pátek za tmy. Za absolvování náročné expedice z dílny Toma a Hřiba jim náleží všechna čest!
 Sobota se nesla ve znamení bourání tábora. Večer u slavnostního ohně jsme vyhodnotili celotáborovku. Po zásluze vyhráli Zelení, poslední skončili Růžoví :-). Všichni dostali balíček se sladkým překvapením, diplom a hlavně novou luxusní cyklistickou UFOláhev, nový propagační oddílový předmět ze série UFOdesign. V neděli jsem jen dokončili co se nestihlo v sobotu a přes Mnichovice jsme i s oddílem Mladších dorazili na kolech do Prahy.
 Doufáme, že se letošní tábor líbil!

KUKI, září 2007

A kdo všechno byl na táboře 2007:

Mladší UFOuni: Šimon Hřebecký, David Chudek, Tomáš Jirsa, Adam Kašpar, Martin Kostohryz, Jakub Kučera, Jonáš Kučera, Tomáš Šimůnek, Filip Šmídek, Matěj Šmídek.

Starší UFOuni: Císař Vojta, Fatka Davča, Havlena Jirka, Janda Michal, Kostohryz Honzík, Koubele Jakub, Krejčík Dominik, Kršňák Adam, Mareš Filip, Severyn Honza, Šenk Filip, Šenk Ondra, Ulrych Dan, Vlk Martin.

Vedoucí: Tomáš a Blanka Ledvinkovi, Petra Franková, Petr Kuki Kukačka, Jarda Hejný, Petr PeterS Severyn, Michal Frank a Jirka KUKI Kukačka.

Už teď se můžete těšit na táborové CéDéčko (DVDéčko) s mnohem více fotkama, videíčkama, audio bonusem a možná i Bílkovickým filmečkem ...

Zatím se můžete mrknout na videíčko z jedné hry Mladších a na výběr fotografií ve Fotogalerii.

 

LT Bílkovice 2006

12 - 27. 8. 2006

  • ve středu 20. 12. 2006 vyšlo táborové CD, pokud ho ještě nemáte, žádejte u vedoucích.

Materiály k celotáborovým hrám 2006 ke stažení:

Mladší UFOuni: CTH Rychlé Šípy (*.pdf - 702 kB)

Starší UFOuni: CTH Záhadný ostrov - Prolog (*.pdf - 39 kB);

Diplomy (*.zip - 445 kB); Vývoj hry - fotky (*.zip - 8 MB)

Recenze z pohledu Mladších UFOunů:

ObrazekPo roce se opět konal a byl pro oddíl Mladších UFOunů připraven tábor v Bílkovicích u Divišova, a tak už nebyl problém se ponořit do víru děje a užít si parádní 2 týdny bezvadných her a výletů na kole v pěkném prostředí tamní přírody.

Na srazu jsme nastoupili do autobusu a ani ne za hodinku jsme už byli na místě. A jelikož někdo toto místo ještě neznal, byl v Bílkovicích poprvé, zahráli jsme si na úvod nějaké seznamovací a týmové hry, ve kterých se všichni dohromady vzájemně poznali a naučili se pracovat jako jedna skupina.

A ta slova „jedna skupina“ byla po celý tábor ohromně důležitá. Mladších bylo totiž právě šest, a tak nebylo v programu proti sobě soupeřit a být lepší než někdo jiný, nýbrž naučit se držet pospolu a táhnout za jeden provaz.

Jak se říká: „Nejdřív práce, pak zábava.“ Toto platilo i zde, a tak se všichni dohromady na začátek, abychom měli po celou dobu pobytu čím topit, chopili sekyr a pil a šla se udělat nějaká ta „prácička“.. Pokáceli jsme několik soušek, pečlivě je nařezali a naštípali a když jsme měli už hotovo, konečně se kluci dozvěděli, proč vlastně sem na tábor přijeli. Když si právě užívali zasloužilého volna, zahlédli, jak nějaký nevychovaný holomek (převlečený Jarda) mlátí shrbeného staříka o berlích (převlečeného Kukiho). Tak na nic neváhali a šli staříkovi pomoci. Společnými silami holomka přemohli a zahnali, pomohli staříkovi vstát a ten se jim za jejich službu náležitě odměnil. Řekl klukům, že když ho dokázali tak rychle zachránit, bude jim říkat: „Rychlé Šípy“. A taky, že doufá, že i nadále budou tak čestní a spravedliví. A tak vznikl jejich spolek.

Odpoledne už bylo v plném proudu. Kluci věděli, že to, co slyšeli od staříka, nemohou brát na lehkou váhu. Když si uvědomili, kdo to vlastně Rychlé šípy byly, chopili svojí šanci mít takový klub pevně za pačesy. Věděli, že to nebude nic lehkého a že někdy přijdou i krize, ale byli pevně přesvědčeni, že klub mít budou, ať to stojí co to stojí.

V té chvíli se tábor proměnil ve Druhou stranu, místo, kde Hoši Rychých šípů žili a kde byli v bezpečí. Lesy a vesnice kolem tábora najednou byly Stínady, čtvrti, do které měli hoši Rychlých šípů zapovězený vstup a rozhodně se tam nebylo moudré potulovat jen tak bez žádného cíle. Žili tam totiž Vontové, úhlavní nepřátelé samotné Druhé strany a Rychlých šípů. Nosili v klopě kabátů žlutý špendlík, který byl jejich poznávacím znamením a každého, kdo špendlík neměl, okamžitě vyzpovídali, kdo vlastně je a co v jejich čtvrti dělá. Doufám, že si dokážete představit, co by se asi dělo, kdyby tam Rychlé šípy potkali. Okolí klád se stalo čtvrtí nazývající se Dvorce. Čtvrtí, ve které byly tenisové kurty a kam si Rychlé šípy jako sběrači míčků chodili občas vydělat nějaké ty peníze.

Klub byl tedy stvořen, ale každý klub má nějaká svoje pravidla a aby fungoval, museli se jeho členové naučit spolupracovat. Museli vědět, co můžou od ostatních očekávat a co dělat, když přijde nějaká vypjatá či neočekávaná situace. Zahráli jsme si teda hru. Kluci se tedy nasoukali do žebříku, respektive udělali řadu a každý měl v žebříku svojí „přihrádku“. Takhle měli projít vcelku složitou dráhu, kde se museli točit kolem dokola stromů a pohybovat se přitom na vcelku prudkém srázu. No, řekli byste si, že je to vcelku v pohodě,ale všichni, kromě prvního, měli zavázané oči. První navigoval svoje kamarády nejdříve mlčky, v druhém kole mohl i mluvit. To tedy vyl asi takový první náznak komunikace ve družině. Zahráli jsme si také hru,ve které je cílem se z jednoho místa jako skupina přemístit na místo druhé za pomocí určitého počtu rukou a nohou. Nutno poznamenat, že Rychlím šípům toto moc nešlo, ale pokaždé úkol splnili a prováděli přitom skoro ekvilibristické prvky.

Další ráno jsme se probudili do vcelku pěkného dne. Kluci věděli, že jako správný klub budou muset mít i nějakou tu klubovnu, kde se budou moci scházet a dohadovat tam všechno možné. Věděli také ale ,že na to budou potřebovat nějaké peníze. Ve Dvorcích si dříve sice vydělávali vcelku rádi, ale teď se tam na ně Dvorečtí dívali skrz prsty jako na vetřelce. Když tam sbírali míčky, a dostávali od bohatých tenistů řádně zaplaceno, nebylo moudré se s penězmi v kapsách v této části města moc zdržovat, jelikož Dvorečtí by jim peníze bez milosti vzali. Dostali nápad, že by si mohli nějakou klubovnu pronajmout. Nabídky se jen hrnuli. Mohli si jí zřídit pod latrínou, v latríně nebo před ní. Dokonce taky v kopřivách nebo na obrovském kopci. Ale jak se říká, za více peněz, více muziky. Nejdražší nabídka bylo místo ve stínu za stany. To si tedy kluci dali za cíl. Ve hře, kde se měly sbírat trenisové míčky, aniž by je chytil nějaký vedoucí a sebral jim všechny peníze, uspěli. Mohli si tedy začít stavět svojí klubovnu a všemožně ji zdobit. Dali si na tom velmi záležet. Vyrobili si lavičky a doprostřed postavili i totem. Když byli s klubovnou hotovi, jen tak ze srandy jsmesi ještě zahráli tichou poštu, při které bylo docela veselo, a šlo se spát.

Ráno při rozcvičce našli na chatce zajímavou kresbu. Byl to ježek v kleci. Ježek v kleci nebylo nějaké zvíře ani něco takového, byl to složitý hlavolam, který kdysi patřil jednomu sirotku jménem Jan Tleskač. Jan Tleskač byl vlastně nalezenec, který byl nalezen jako malinké dítě, a jediné, co na sobě měl, byly roztrhané hadry a právě toho ježka v kleci. Ale proč byl najednou okole ježka v kleci takový rozruch? A proč zde byl nakreslen? To byla právě ta záhada, kterou se rozhodli kluci vyřešit. Ale aby byli na přechod do Stínadel připraveni, musel být připraven i jejich klub. Kluci se učili morseovku a práci s buzolou. To pro případ, že by se ve Stínadlech ztratili a aby nebyl jejich počin počinem posledním. S buzolou se vypravili na orientační běh, ve kterém všichni uspěli ale morseovka, to byl tvrdší oříšek. Kluci si měli přenést pomocí signálů, při kterých neměli povoleno používat zvuky, zprávu. Napoprvé sice vcelku tápali, ale nakonec se jim to povedlo. Byli tedy připraveni. O poledním klidu kluci nakreslili mapu Stínadel. To proto, aby se tam neztratili a vyvěsili si ji na nástěnku. Založili si také deník, do kterého si psali veškeré postřehy. Pro odreagovaání jsme si pak ještě zahráli golf. Ne sice ten, který znáte z televize, ale golf s tenisovým míškem a vyrobenými holemi, při které bylo třeba natipovat počet úderů, za který se míček dostane do jamky.

Další den byla na plánu nebezpečná cesta do Stínadel na kolech. Aby byly Ryclé šípy v bezpečí, dostali na cestu žluté špendlíky, které museli nějak na sebe, ne do sebe, jak někdo učinil, připevnit. Plán byl dojet do těchto vesnic: Bílkovice, Slověnice, Ctiboř, Radošovice a Onšovice. Nakaždém místě získávali kluci informace o tom, co to vlastně ježek v kleci byl. Získávali všemožné užitečné i neužitečné informace, ale nakonec v Onšovicích potkali starého kostelníka (převlečený Jarda), který jim pověděl to, že Jan Tleskač chodil k němu zvonit do kostelu sv. Jakuba. A pověděl i to, že Tleskač zemřel velmi mlád po podivném pádu ze zvonice. Říkal, že když šel Tleskač nahoru zvonit, s ježkem v kleci si ještě hrál. Po následném pádu ho však u sebe už neměl. To bylo vše. Když jsme se vrátili do tábora, jeli jsme si zaplavat do bazénu. Navečeřili jsme se a po cochcárně jsme pro všeobecnou únavu skoro už nic neudělali. Ujeli jsme opravdu pěknou řádku kilometrů.

Druhý den se kluci probudili plni odhodlání. Chtěli se o smrti Tleskače něco dozvědět. Do kostela sv Jakuba se vypravili hned odpoledne. Hra, kdy měli nepozorovaně proniknout daným územím, aniž by byli chyceni nebezpečným Vontem (vedoucím), patřila mezi nejpovedenější. Martin sice neobjevil v kostele (posedu) ježka v kleci, ale něco neméně cenného. Byl to Tleskačův deník, který si ve zvonici psal. Po hře se jali kluci do luštění jeho zápisků. Zalezli si do klubovny a zůstali tam velice dlouho.

Tábor utíkal jako voda a najednou byl pátek. Kluci měli deník pevné v rukách, ale co se nestalo. Byl jim doručen dopis, ve kterém stálo, aby došli do Stínadel, položili ho v obálce na okno domu číslo 5 a výměnou si vzali obálku s penězi, která bude ležet na okně. To teda ne, řekli si kluci. To neuděláme. Deník je pro nás moc cenný a jsou v něm cenné informace. Přichystali tedy léčku. Vzali si sebou poze obálku s prázdnými listy a šli. Přes Divišov došli do Litichovic, kde byl i dům číslo 5. Potkali tam muže (vedoucího), který jim dopis poslal, ale ten na ně taky přichystal léčku. Odhalil jejich plán a objevil, že v obálce deník není. Chytl tedy Tomáše, který obálku nesl. Ostatní se dali na útěk a utekl nakonec i Tomáš, který měl obrovské štěstí, že se mu podařilo vysmeknout. Vrátili se tedy zpět s nepořízenou, ale zase se zajímavými informacemi a postřehy. Ten muž ten deník opravdu chce, ale proč? Nicméně po návratu si kluci zahráli klasickou táborovou hru slepí rytíři a večer soutěžili v silových disciplínách proti návštěvě, která přijela vypomoci na víkend. Hrálo se nějak úpodobně jako v pevnosti Boyard.

V sobotu ráno nebylo zrovna moc hezky a tak jsme si zahráli pouze nějaké menší hry v táboře. Ještě před obědem ale vysvitlo sluníčko, a tak jsme si zasoutěžili v tom, kdo rozdělá nejrychleji oheň a přepálí tenký klacík v asi metrové výšce. Odpoledne nastal očekávaný okamžik. Šla se hrát rovněž klasická, ale hlavně asolutně geniálně strategická hra zvaná Obchod. Obchodovalo se s Bratrstvem Kočičí pracky,j istě znáte Dlouhé bidlo a spol, se 4 předměty (pastelky, mapy, kompasy a kuličky). Cílem hry bylo měnit takovým způsobem a prodávat, aby se podařilo mít na konci hry co nejvíc peněz. Všem se obchod víceméně dařil, ale nepsaným vítězem se stal Jonáš, který, přijel asi v půlce hry a skoro se dotáhl na vítěze Martina (poznamenám, že hra trvala 3 hodiny).

V neděli bylo opravdu nádherně. V plánu jsme měli se jít opět koupat, ale až odpoledne. Dopoledne jsme strávili stavěním přístřešků. David si postavil opravdu výborný přístřešek, pod kterým by v noci, narozdíl od některých, určitě nezmokl. Vysloužil si tím nejen obdiv všech kolem, ale i nějaký ten bonus do celotáborové hry (CTH). Odpoledne jsme se šli koupat a zahráli jsme si hru pyramidy, běhací a strategickou hru v lese. Je docela těžké ji vysvětlit, ale kdo byl na táboře, ví o čem mluvím.. Večerní hra Hledání černého Červenáčka dělala klukům docela problémy. Schovaného Kukiho v lese našla jen hrstka vyvolených, ostatní měli holt smůlu..:)

Jo, skoro bych zapomněl. K Rychlím šípům patřil neodmyslitelně klubový pes Bublina (fenka Anye našich kamarádů Hřebeckých, kteří na táboře také byli). Ten den ji ale nemohli najít. Ztatila se a nikdo nevěděl kam. Kluci se ji vydali hledat. Dojeli jsme do Bílkovic, kde nějaká paní prý černého psa viděla, jak utíká směrem na Takonín, ale jestli to byla Bublina, to nikdo netuší. Dojeli jsme tedy do Takonína, ale když jsme ani tam Bublinu nenašli, udělali jsme si aspoň pěkdý cyklistický výlet. Přes Bořeňovice a Jemniště jsme dojeli do Postupic, kde jsme si dali pauzu na oběd. Poté jsme vyrazili zpět do tábora. Po cestě jsme se párkrát zastavili a zahráli si nějaké malé hry do CTH. Když jsme se vrátili do tábora, Bublina nás už vítala. Vrátila se asi hodinu potom, co jsme se ji vydali hledat.

Celý tábor jsme měli štěstí na hezké počasí, a takhle ke konci se to začalo kazit. Nešlo sice o nic dramatického, ale celý den jsme museli nosit pláštěnky. Dopolední program jsme si zpestřili hraním BANGu a Macháčka. Odpoledne jsme se přenesli do dávných časů a na ohních jsme si urožnili maso a uvařili brambory. Nyní asi chutnalo opravdu každému a nikdo neohrnoval nad jídlem nos, protože všichni viděli, jak je příprava jídla náročná. Jedlo se až velmi pozdě (nějakou dobu to trvá, než se vše na ohni upeče) ale bylo snědeno velmi rychle..:)

Konec tábora se už neodvratně blížil. A kdo byl v Bílkovicích už loni, ví, že neodmystitelnou tečkou na závěr je vícedenní puťák. Klukům se konečně podařilo rozluštit, co vlastně v deníku bylo napsáno. Osobní deník Jana Tleskače ukrýval návod, jak ježka z klece vyndat. Tím, že se ve stínadlech kluci vyskytovali docela často, nepoznali pouze to, kde se nacházel kostlel sv. Jakuba, ale věděli i, kde je Tleskačova dílna, kde se vyučoval na zámečníka. Naposledy se ted vydali do Stínadel. Uspějí?

Velice nebezpečná pouť začala. Kluci mělo sbaleno do batohů vše potřebné. Kde je Tleskačova dílna už věděli, teď se tam jenom potřebovali dostat. Když došli k dílně (Zelená kaple), po chvíli kopání objevili v zemi zakopaného ježka v kleci. Otevřeli ho a nestačili se divit. Návod na sestavení létajícího kola je už na dosah ruky. Návod na geniální vynález, kteý by Tleskačovi jistě zaručil slávu a bohatství je tak blízko. Návod na vynález, který nestačil stvořit jen kvůli tomu, že mu nebylo přáno žít déle, se skrýval u Divišovského rybníka. Do večera tam tedy došli. Protože už nebylo možné se vrátit zpět do tábora před setměním, postavili přístřešky. Bylo jim ale něco divné. Jako by je nějkdo neustále sledoval. Když návod objevili, nestačili si ho ani prohlédnout. Vontové jim byli v patách. Přepadli je a návod ukradli. Hulákali na Rychlé šípy, že už ho nikdy nenajdou, že ho rozstřihají a ukryjí po městě. Kluci se ale nedali. S obrovskou vůlí a sebezapřením se vydali kousky plánu najít. Sváděli při tom nekonečné boje s Vonty. Jelikož je také i stopovali, podařilo se jim velkou část návodu ukořistit vcelku rychle, ale na poslední část se hodně nadřeli. Přesto výbornou strategií v srdci Vontovského klanu (spřízněný letní tábor) získali i ten poslední kousek.

Stalo se, na co čekali Rychlé šípy celou tu dobu. Podařilo se jim létající kolo sestrojit a umožnili tak aspoň Janu Tleskači klidnější "spánek". Tleskačovo dílo bylo dokonáno. Další den se na létajících kolech (kola byla na místo druhého přespání dopravena autem) kluci dopravili zpět do tábora. Večer byly vyhlášeny výsledky celotáborové hry a rozdány ceny a diplomy.

Další den se jen pokračovalo s úklidem tábora, který byl započat den minulý a odpoledno se jelo domů. Tábor utekl jako voda, ale to tak už bývá. Podpořilo to i nádherné počasí (vydatněji pršelo asi jen dvakrát) a výborná nálada. Takže se už teď rozhodně těšte na LT Bílkovice 2007.

(Kuki, prosinec 2006)

Recenze z pohledu oddílu Starších UFOunů:

            Po roce se opět sešel téměř celý oddíl i s Obrazekkamarády, kteří s námi již léta na tábor jezdí, v Bílkovicích u Divišova. Všechny čekalo příjemných šestnáct dní plných táborového života, her, výletů na kole i táborových prací.

Oddíl Starších dorazil na tábor v počtu osmnácti dětí. Až na malé výjimky dorazili všichni na kolech z Prahy. Po prvním dni táborových prací a odpoledni s krycím názvem Sherwood propukla naplno celotáborová hra „Tajuplný ostrov“. Táborníci se octli v dávno zapomenutém čase v rolích hrdinů, mágů a vojevůdců rodů elfů, barbarů, skřetů a trpaslíkům a vydali se osídlit nově objevený ostrov v západních mořích svého nového světa. Nebylo to však jednoduché, protože ostrov chtěl každý národ hlavně pro sebe, takže kromě spousty diplomacie a dohod došlo i k několika bitvám.

CTH byla založena na systému hry Osadníci z Katanu, šlo vlastně o deskovou strategii, těžily se suroviny, stavěla města, vesnice a pevnosti a verbovaly armády. Život na ostrově dobrodruhům navíc znepříjemňovali divoši, kteří zde pokojně žili dlouho před jejich příjezdem. Z povedených her jmenujme třeba „Ekly a klky“ - bojovku se strháváním krepáků, „Řekou napříč ostrovem“ - hru s pingpongáčem v potoce, „Scorelauf“ - taktickou půldenní hru s mapou nebo obchodovací „ Přístavy“. Čtyři pěkné hry také připravily jednotlivé družiny vždy pro zbytek oddílu a vedoucí. Podnikli jsme dva cyklovýlety, první na Velký Blaník, druhý k přehradní nádrži Želivka. Nechybělo koupání v bazénu, frisbee na fotbalovém hřišti, ohníčky s kytarou, zpěvem a buřtíky, grilování špízů, noční hlídky a služby v kuchyni. Povedenou akcí byla návštěva filmu Rafťáci v letním kině ve Vlašimi a následná noční cesta na kolech zpět do tábora nebo třeba noční „Gangsta bojovka“.

Celotáborová hra končila puťákem. Ten byl vyprovokován invazí národa lidí. Obrovské početní převaze lidské armády se nebylo možno bránit přímo, komando elitních bojovníků bylo proto vysláno na extrémně nebezpečnou misi s cílem proniknout mezi nepřátele a eliminovat samotného lidského krále Svatomíra Dobroděje II :-). Tento čin měl vnést zmatek do řad nepřátel a donutit je k ústupu. Po průchodů podmořským tunelem, překonání moře (sjezd řeky Sázavy) na kanoích, bitvě na kopci, proniknutí do lidského tábora pomocí železnice, vypozorování schůzky dvou generálů a následném kontaktování Temného mága pomocí e-mailu byly dobrodruhům poskytnuty informace, které je opět vlakem zavedly na hlásku vedle hradu Český Šternberk, na které byl po krátké bitvě spáchám úspěšný atentát náčelníkem barbarů Vlkem z Mělnic. Armáda lidí vyděšená smrtí svého vůdce začala ustupovat a hrozba byla zažehnána. Celotáborovu hru nakonec zaslouženě vyhrál národ trpaslíků.

V sobotu se už jen bouralo a v neděli jsme se vydali novou cestou, kterou vymyslel Michal, zpět do Prahy.

Letos nám snad poprvé parádně vyšlo počasí, pršelo jen párkrát a trochu a tábor se také díky tomu, myslím, maximálně povedl.

(KUKI, 10. 9. 2006)

Seznam účastníků LT Bílkovice 2006:

Mladší UFOuni:

Šimůnek Tomáš, Kučera Jonáš, Volek Tomáš, Hanák Samuel, Kostohryz Martin, Chudek David.

Starší UFouni:

Beneš Michal, Císař Vojta, Fatka Davča, Havlena Jirka, Janda Michal, Kirchner Kuba, Kostohryz Honzík, Koubele Jakub, Krejčík Dominik, Kršňák Adam, Mareš Filip, Markovič Jakub, Němeček David, Severyn Honza, Šenk Filip, Šenk Ondra, Ulrych Dan, Vlk Martin.

Vedoucí:

Tomáš a Blanka Ledvinkovi, Petra Franková, Petr Kuki Kukačka, Jarda Hejný, Petr PeterS Severyn, Michal Frank, Ota Makeš, Jirka KUKI Kukačka.

fotografie z tábora 06

 

LT Bílkovice 2005

13. - 28. 8. 2005

Recenze z pohledu oddílu Mladších UFOunů:

ObrazekByla to právě druhá sobota v měsíci srpnu, kdy se sešla většina účastníků Bílkovického tábora 05. Starší měli pořádně promazaná kola, vydali se totiž na dlouhou cestu do tábora právě na nich. My mladší jsme se v klidu do Bílkovic svezli autobusem. Pak to do tábora bylo jen kousek, který jsme zdolali během chvilky. V táboře nás čekala samá práce, museli jsme vybalovat, uklízet a pomáhat vedoucím. Jakmile se naskytla volná chvíle, všichni kdo jsme se neznali, seznamovali jsme se za pomoci různých her, po chvíli jsme si většinu jmen zapamatovali. Večer vedoucí vysvětlili pravidla celotáborové hry, stali jsme se ufony, kteří hledají vhodnou planetu pro její osídlení naším obyvatelstvem.
V neděli ráno jsme byli probuzeni a vyhnáni ze stanů na rozcvičku, která nás prý čekala už každé další ráno do konce tábora. Na této první rozcvičce jsme se rozdělili do posádek. Dopoledne byla na programu zase práce, museli jsme oškrábat kotlík brambor na oběd a potom jsme se vydali do lesa na dřevo. Nebylo to moc zábavné, ale bylo to potřeba udělat. Po obědě už byl program úplně jiný, na kolech jsme objeli okolí abychom si z nalezených surovin sestavili loď. Ačkoli nás zlobilo počasí a na kolech nás obtěžovaly létající pláštěnky, oběma posádkám se sestavení povedlo, už jsme měli čím po vesmíru létat. A taky že jsme už dnes večer létali, objevili jsme i nějaké planetky.
Když jsme se v pondělí ráno probudili, všude venku bylo mokro a pořád pršelo, to nás pronásledovalo celý den. Po snídani jsme byli schovaní pod střechou altánku a hráli elektriku a pexeso. Po obědě byla vyhlášena debordelizace stanů. Za ty dva dny se to tam nějak záhadně nahromadilo ☺. Zatímco se jedni sprchovali, druzí psali pohledy domů a hráli domino. Před večeří jsme hráli macháčka, hru s kostkami, zkoušeli jsme lhát co nejvíce přesvědčivě, ale někdy to stejně nešlo nepoznat.. Po večeři jsme se trápili se hrou červená škodovka, takových záludností tam bylo, že nikdo ne a ne vyhrát. Museli jsme ji proto nechat na druhý den, odměny za vítězství totiž byly velice lákavé.
Úterní ráno už bylo více příjemné, bylo jasněji a nepršelo. Hned po snídani jsme dohráli červenou škodovku (čistý čas hry byl asi tři hodiny) a za získané body jsme opět objevovali, tentokrát i jiné vesmírné objekty, dokonce americkou družici!! Dopoledne jsme se ještě naučili morseovce a zahráli si na jelena a běhali jako škatulata. Odpoledne nás čekala hra v lese, byla docela obtížná, běhali jsme v kopci a hledali kartičky, na které jsme se podepisovali, bylo jich opravdu hodně, některé dokonce zůstaly úplně bez podpisu. Večer jsme hráli podivnou hru, neznali jsme totiž pravidla, na ty jsme měli přijít. Jmenovala se križom-nekrižom, některým to trvalo hodně dlouho, ale nakonec na to přišli skoro všichni.
Ve středu bylo počasí už super, svítilo sluníčko a tak jsme si hned po snídani užívali fekálu ☺. Byla to hra, kdy jsme štafetově běhali pro vodu, kterou jsme nabrali do pusy a měli jsme jí co nejvíce pronést na start, kde jsme předali štafetu a naplnili vodou nádobu. Některým to přišlo tak vtipné, že nepřinesli vůbec nic, protože cestou buď všechnu vypili a nebo vyprskli ☺. Tento den jsme neměli oběd v táboře, ale dostali jsme balíčky a šli jsme na výlet. Cestou jsme prozkoušeli naše orientační smysly. Potom jsme šli k nedaleké osadě
Moravsko. Odtamtud jsme už spěchali k malému lomu, u kterého jsme si zahráli na slepé ovečky, které k sobě volá jejich pastevec. Když si je všechny svolal, vydaly se všechny ovce včetně vedoucích dolů pod lom, kde jsme se všichni naobědvali. Pak už nás čekala jen cesta do tábora, na večeři. A večer konečně byl ZAHAJOVACÍ táborový oheň.
Čtvrteční dopoledne jsme trávili spolu s velkými. Hráli jsme jednu velkou hru, Microsoft, všichni proti vedoucím. Potřebovali jsme vniknout do Gatesovy firmy a loupit tam programy, které byly potřebné pro počítačovou výbavu našich lodí. Bylo to docela těžké, honili nás členové security teamu, kteří nás chtěli vyhodit. Dokonce se někteří z nás potýkali se samotným Billem Gatesem. Odpoledne jsme závodili na kolech, trasa byla od bazénu k táboru a zase zpět. Pak jsme se sešli na bílkovickém fotbalovém hřišti a házeli si s aerobie. Večer jsme po tmě hledali bludičky, byly dobře schované v jedné stráni, ale stejně jsme je našli.
V pátek jsme jeli na celodenní výlet na kolo, cestou jsme vykoupili jeden obchůdek. To ale nebyl obchodování konec, potom jsme obchodovali s naší obuví, se zavázanýma očima jsme si měli z hromady bot vybrat ty své, popřípadě vyměnit cizí za vlastní. Večeři jsme měli už v táboře, potom jsme všichni poseděli u ohně a zazpívali písničky. Přijeli i kamarádi vedoucích, tak jsme si s nimi zahráli městečko Palermo. V noci nás čekalo velké překvapení, byli jsme uprostřed noci probuzeni! Vyrazili jsme na noční bojovku, šli jsme za světlem z tábora až skoro ke skautu. Chvílemi to bylo děsivé, ale na konci nás čekali vedoucí. Byl konec celotáborovky, uznali jsme vítězství jedné posádky a někteří z nás dostali mimořádné diplomy za různé vykonané skutky.
Sobotní ráno jsme si troch přispali, měli jsme posunutý budíček kvůli té noční bojovce. Rozcvička nás bavila, běhali jsme okolo trojnožky. Po snídani jsme se bohužel museli rozloučit s některými členy našich posádek. Dopoledne bylo takové volné, zastříleli jsme si na terče vzduchovkami, po skupinkách jsme se naučili pracovat s mapou a taky pracovat v týmu při hraní družice. To jsme měli na provázcích uvázaný kroužek a do něj posazený míček, ten nesměl spadnout, zatímco jsme s celou družicí procházeli různým terénem. Hlavním odpoledním programem byli slepí rytíři. To byla sranda. Do souboje šli vždy dva rytíři se zavázanýma očima a uvázaní každý na jednom konci lana. Účelem bylo se neslyšně dostat co nejblíž k tomu druhému a sejmout ho ručníkem. Rytíři vymýšlely nejrůznější taktiky, leckteré vycházeli velice dobře. Na večer jsme započali novou celotáborovku, pravidla byla stejná, avšak posádky jiné.
Nedělní dopoledne jsme strávili převážně na hřišti, kde jsme hráli fotbal, výsledky byly velmi překvapivé a pro jedno družstvo velice uspokojivé. Odpoledne jsme měli s velkými společnou hru, obchodovali jsme na meziplanetárních letištích s různým zbožím. Ale obchody nám nemilosrdně překazilo počasí, lilo jako z konve a nechtělo přestat. Tak jsme se všichni uchýlili zpět do tábora a začali sušit promočené věci.
V pondělí nám sice počasí nepřálo, ale i přesto jsme se vydali hledat do okolí nebezpečného, celo vesmírně hledaného zločince abychom ho zajali. Přistihli jsme ho v divišovském obchodě. Po jeho zatčení už jsme se mohli v klidu naobědvat. Vrátili jsme se do tábora a večer jsme objevovali další vesmírné objekty, prozkoumanou jsme měli už velkou část vesmíru na naší mapě.
Když jsme se v úterý probouzeli, nevěděli jsme, jaký úkol nás dnes čeká. Záhy po snídani jsme stavěli přístřešky z celt a igelitů. Vedoucí museli uznat, že napoprvé se to povedlo špičkově! Po obědě jsme opět jako slepci překonávali terénní překážky, které nám stály v cestě podél provázku, kterého jsme se drželi. Náš další a těžký úkol následoval. To se nám nestalo snad ještě nikdy, abychom si vařili večeři sami. Sice jsme měli dlouho velký hlad, ale velmi nám chutnalo☺. Udělali jsme si vlastní ohýnek, nanosili vlastní dřevo a potom jsme vařili brambory a pekli si své špízy. Trvalo to přeci jenom déle, ale stálo to za to!
Středeční dopoledne jsme napůl trávili v lese a napůl na louce. Mezi stromy jsme běhali po kartičkách s čísly a s těžkými otázkami. Pravidla byla hodně složitá, pochopili je snad jen dva z nás ☺. Na louce jsme si házeli s aerobie, a zároveň jsme pozorovali starší, kteří poslepu měli trefit ze hřiště do vlastních stanů, byla to docela sranda ☺. Po obědě jsme vyrazili na kolo, někteří členové skupinek byli uneseni a jejich kolegové je jeli vysvobodit. Povedlo se, ale bylo to moc daleko, tak všichni byli cestou znavení. Zrovna tento den jsme my mladší měli službičku, ale jeli jsme pozdě, tak za nás práci vykonal kdosi jiný ☺. Po večeři jsme už netoužili po ničem jiném než ulehnout do spacáku a spát a spát.
To bylo tedy překvapení ve čtvrtek. Jak jsme se probudili, tábor byl úplně prázdný, velcí byli fuč. Někteří z nás chtěli taky na puťák jako velcí, ale ne všichni. Vedoucí nás napínali, ale nakonec nám oznámili, ať si hezky rychle zabalíme, že co nevidět odcházíme. Sbalení si věcí do batohu se nezdá být tak těžké, ale když jsme to pak zkoušeli, moc dobře to nešlo, za žádnou cenu se tam nechtělo vejít všechno co jsme potřebovali.. Nakonec jsme tedy s plnou polní na zádech vyrazili z tábora. Prošli jsme Bílkovicemi a po zelené značce zamířili do kopce směrem na Radošovice. Bylo to vyčerpávající, odpočívali jsme každou chvíli.. První zastávka byla po dvou kilometrech. Tam jsme si dali sváču a ze svého oblečení svázali dlouhého hada. Jeho délku jsme předem odhadli úplně přesně a za to jsme byli náležitě pochváleni. Pak jsme se vydali na druhé stanoviště, pořád jsme šli do kopce, uf. Po několika kilometrech jsme došli na další stanoviště, které bylo pod kopcem Kalamajka. Tam jsme házeli do dálky papírem a klackem, dařilo se jak komu. Také jsme se na tomto místě pořádně naobědvali, měli jsme hlad jako vlci. Po obědě jsme šli až za Domašín, kde jsme měli přespat. Došli jsme ještě za světla, takže na stavění přístřešků jsme viděli dobře. K večeři jsme měli výbornou polévku ze společného kotle. Hladově jsme se na ní vrhli všichni, v nohách jsme měli víc jak osm kilometrů a to s batohem na zádech. Spát jsme šli brzo a bez odmlouvání, museli jsme načerpat vydanou energii.
Všichni jsme se vyspali do růžova, přístřešky jsme postavili dobře, takže jsme nezmokli. Ráno jen co jsme breptáním vzbudili Petru s Jardou, začal fofr, rychle sbalit všechny věci, nasnídat se, uklidit okolí a vyrazit zpět do tábora. Cesta byla už opravdu vyčerpávající, bolely nohy a záda. Nikomu z nás moc nechutnala zelenina, co jsme měli s sebou a tak jsme se pustili do výměnného obchodu mezi sebou a dokonce i s vedoucími. Měnily se sušenky za jablko, oplatky za dvě mrkve a podobně. Ten, kdo se nebál vyměňovat většinou dosáhl svého ☺ a byl spokojen. Do tábora jsme dorazili znavení, chtěli jsme si už konečně dát šlofíka. Dostalo se nám ho, spali jsme jako zabití.
Další den, v sobotu, se už tábor chýlil ke konci. Hned po snídani jsme si sbalili svých pět švestek a všichni jsme se pustili do bourání stanů a úklidu tábořiště. Během dopoledne byla vyhlášena nejlepší badatelská posádka ve vesmíru, dostali jsme různá ocenění a diplomy. Odpoledne jsme se chystali na spaní, ještě jsme sbalili poslední věci a připravili je na zítřek. Taky jsme připravovali závěrečný oheň, u kterého jsme večer všichni seděli a hleděli do jeho plamenů. Každý pak spal, kde si ustlal.
V neděli ráno už byl definitivní konec. Ještě se sklidilo co se nestihlo v sobotu. A jeli jsme domů do Prahy. Starší odjeli zase na kolech a my jsme se vezli autobusem z Bílkovic do Benešova a tam odsud vlakem do Prahy. Jel s námi i jeden starší, protože měl rozbité kolo. Ve vlaku jsme hráli karty a střílečku a povídali si o táboře. Byli jsme všichni spokojení, že už brzo budeme doma.
Doufám, že příští ročník se vydaří alespoň tak, jako ten letošní.

(peťa)

Recenze z pohledu oddílu Starších UFOunů:

ObrazekUplynul další školní rok, snad ještě rychleji než ten předchozí. Děti dostaly na konci června vysvědčení a už se nemohly dočkat dvou měsíců prázdnin. UFOuny navíc čekal v druhé polovině srpna letní tábor v Bílovicích. Ještě ve školním roce jsme do Bílkovic s oddílem zavítali dokonce dvakrát. Jednou v zimě pěšmo, to jsme zažili i bílovický sníh. A potom na jaře na kolech. Ale tábor, to je něco úplně jiného. Šestnáct dní, to je dost dlouhá doba na to pořádně poznat ostatní a odnést si spoustu zážitků, doufám, že převážně těch příjemných.

Letos se stany v Bílkovicích zaplnily skoro do posledního. Na tábor totiž vyrazil už po čtvrté oddíl Starších a poprvé nový, teprve na jaře založený, oddíl Mladších UFOunů. Když se všechny děti sečetly dohromady, vyšlo úctyhodné číslo, v jistých chvílích bylo na táboře i více jak třicet děcek. Jen tak tak jsme se vešli do jídelny. Chod tábora mělo na starost osm vedoucích, kterým často přijela na pomoc nějaká návštěva. Vedoucí se do boudy taky často ani nevešli, někteří proto obědvali venku pod přistavěným altánem.

Počasí se na nás zase vyřádilo. Nedosahovalo sice pravděpodobně takových kvalit, jako na táboře v roce 2002, kdy Prahu postihly záplavy, ale pršelo nám dost a často. Kvůli dešti musel být bohužel zrušen nejeden výlet na kole a některé hry.

V sobotu 13. srpna ráno se všichni účastníci sešli na Opatově. Ač doprava proběhla různými dopravními prostředky, odpoledně jsme se zase všichni potkali v Bílovicích. Mladší jeli autobusem a Starší jako správní cyklisté podnikli poprvé celou cestu na tábor na kolech. Aby taky ne. Už jsou velcí. Z Opatova také odjíždělo auto s koly Mladších a posledními zásobami, Tomáš jel dokonce na skútru.

Cesta na tábor proběhla nad očekávání bezproblémově, sice jsme neopomněli píchnout, ale defekt byl bez problémů odstraněn, a taky trochu zmoknout v Benešově, ale to jsme se zase chytře schovali do průchodu. Prostě pohodička. V Myslíči jsme navštívili Hřiba a pak nás čekal už jen poslední předbílkovický kopec do Struhařova. V táboře jsme měli v nohách pěkných šedesát kiláčků a za sebou příjemnou letní projížďku.

Tábor na nás čekal jako každý rok v plném běhu. Vlastně jsme opět zase jen vystřídali předchozí obyvatele, kteří tím samým autobusem, kterým naši Mladší přijeli, odjeli zpět do Prahy. Vedoucí navíc byli v Bílovicích už pár dní před táborem, dovést tam spoustu zásob a postavit hangár.

Hned po vybalení a ubytování čekala táborníky práce, co byla potřeba udělat co nejdříve. Debordelizoval se tábor a mnohé další. Večer pak proběhlo zasvěcení Starších do letošní celotáborovky. V té bylo přichystáno spousta novot a změn oproti předchozím letům.

Mladší měli celotáborovku samostatnou, létali neznámým vesmírem, objevovali a prozkoumávali nové planety, mlhoviny a galaxie. Název hry Starších - “Svět” - vystihuje asi nejlépe její zaměření. Každý z táborníků zastupoval jeden stát a jeho úkolem bylo vést svou zemi co nejlépe uměl. Jako obratný politik vyjednávat s ostatními zeměmi různé smlouvy a pakty, jako zkušený generál svou zemi bránit proti nepřátelům či jako nejlepší sportovec reprezentovat svoji domovinu na Olympijských hrách. Celým táborem létaly miliardy dolarů, které se přelévaly mezi jednotlivými státy podle toho, jak byla politika kterého státu úspěšná. Úspěšnost jednotlivých zemí byla měřena jejich bohatstvím, které bylo přehledně zaznamenáváno do grafu, visícího v jídelně.

Zajímavou inovací byla absence jakýchkoliv pevně stanovených družinek. Protože úkoly a problémy, které musely v průběhu tábora státy řešit, byly značně globálního charakteru, jeden stát by je nikdy nezvládl sám. Bylo proto nutno tvořit smluvní pakty, které spolupracovali. Někdy byly pakty tříčlenné, někdy třeba pěti, jak bylo kdy potřeba. Pakty se navíc losovaly, takže se družinky klidně přeskupily i několikrát denně a skoro na každou hru vyrážel každý stát s jinými spojenci. Během losování bylo navíc možno získat například dotace OSN, které se přičetly k bohatství státu nebo naopak odhalit korupci ve státních úřadech a daňové úniky.

Důležitou součástí hodnocení celotáborovky byly Emise. Celosvětově schválený Kjótský protokol zavazoval jednotlivé země udržovat určitý pořádek ve svých stanech a nároky rostly čím více se blížil závěr tábora. Státy, které měli na svém území čisto a uklizeno, mohli prodávat své přebytečné emisní body prasátkům, která ze ně musela tvrdě platit. Kdo nesehnal potřebné emisní body, dostal vysokou pokutu.

Každé ráno v 7:30 vyrážely dělníci jednotlivých států do práce. Čekala je těžba důležitých stavebních a energetických surovin. Je zajímavé, jak mají dělníci v různých státech různou pracovní morálku. Třicet sekund by mělo stačit každému dělníkovi na probuzení a převlečení, těm rychlejším i k vyčištění zubů. Někteří dělníci již každé ráno netrpělivě vyčkávali a jakmile mohli, hned naskákali do náklaďáků, bagrů a jeřábů. Jiní naopak vyspávali a do práce chodili o pár minut později. To ale pak nelze očekávat žádné velké zisky. Najít suroviny, když můžou být úplně kdekoliv, také není úplně snadné, ale nakonec se vždy podařilo. Mnohdy se stalo, že několik nejrychlejších států vytěžilo veškerou ropu nebo uran ještě dříve, než se ostatní o nalezišti vůbec dozvěděli …

Druhý den tábora, v neděli, čekal všechny oblíbený Sheerwood. Všechno zafungovalo stejně dobře jako loni a za půl dne byla připravena zásoba dřeva na půlku tábora. Sekáči i voziči už dobře vědí, že nebude-li dřevo, nebudou hry, tak je lepší jeden den zamakat a mít pak čas na zábavnější činnosti. Navíc byla vytvořena dostatečná zásoba dřeva i na druhý týden, které už stačilo pouze nasekat. Po práci proběhla první hra. Příznačný název “Kde domov můj?” možná mnohým napoví … ano, šlo o rozdělení zemí. Každý měl dokonce šanci zastupovat zemi dle svého výběru, stačilo jen být rychlejší než ostatní. Někteří naopak nechali to, jakou zemi budou reprezentovat, náhodě, a zaměřili se už rovnou na získání nějakého toho miliónku dolarů navíc …

A třetí den začalo pršet … to ovšem neodradilo posádky dobrodruhů od “Letu balónem”. Za časový limit šlo o to doletět daným směrem co nejdále a zase se vrátit zpět. Přistát balónem není vůbec snadné, snad proto se jedna ze skupin trochu zatoulala. Příště by ale mohli dát na letiště vědět alespoň vysílačkou …

V pondělí se stala ekologická katastrofa. Na pobřeží Mauretánie ztroskotal tanker a do vody se vylily tuny ropy. Hrůza! Na místo ihned vyrazily záchranné týmy a potápěči z celého světa. Nejdříve ale musely překonat byrokratický kolotoč a získat spoustu povolení, například od mauretánského prezidenta či předsedy vlády. Domluvit se někdy nebylo vůbec jednoduché. Nakonec se vše podařilo a mohla začít záchranná práce. Tu ale velmi komplikovali žraloci, kteří bránili svá loviště před neznámými vetřelci. Ropu bylo nutno přečerpat a odvézt pryč. Závažnost situace a nutnost akutního řešení donutily některé potápěče transportovat ropu dokonce v ústech J …

Další den následoval první výlet. Původně měl být samozřejmě cyklistický, ale plány nám nečekaně zhatily záplavy v Portugalsku a hrozící nebezpečí vln Tsunami. Státy vytvořily nové pakty a vyrazili k Divišovskému rybníku pomoci Portugalcům. Zvolili jsme sice neobvyklou cestu lesem, ale do Divišova jsme nakonec dorazili možná rychleji než po zelené značce. U Divišovského rybníku dostaly družinky za úkol postavit si přístřešky, které vydrží i zásah právě nebezpečnou vlnou Tsunami, která se zrovna valila na Portugalsko. Vydržel jak přístřešek Michalův, tak i přístřešky všech států. Některé sice lépe a jiné jen tak tak, ale nikoho vlna vysloveně nevyplavila. Večer po návratu z výletu pak proběhl táborák s kytarou.

Ve čtvrtek k nám zavítal známý miliardář Bill Gates, majitel “Microsoftu”, který zuřivě chránil svoji firmu před hackery a zloději software. Našim počítačovým pirátům se ale přece jen podařilo mu několik instalačních CD s operačním systémem Windows různého stáří zcizit. Kdo by také platil ty přemrštěné ceny, ne? Šanci všechno uhlídat neměli ani securiťáci, ani záludný Scandisk, který restartoval počítače jednotlivých hráčů. Celou hackerskou operaci podpořili také počítačoví experti z řad Mladších. Po obědě jsme potom vyrazili na krátkou projížďku na kolech, abychom procvičili nohy před celodeňákem, který měl následovat hned další den …

… a taky že následoval. Posádky všech států se zúčastnily proslulého Rally Paříž - Dakar. Od startu jeli všichni společně, ale ve Vlašimi se jednotlivé skupiny rozdělily a každá vyrazila s jedním vedoucím dle svého vlastního navigačního plánu. Dominik musel ze závodu odstoupit a vrátit se na stanoviště startu, drsné podmínky písečných dun připravily jeho závodní speciál o šlapku. Naše posádka vyrazila hezky terénkem po modré značce do Libeže, odtud ještě kus po modré a pak po červené značce až na druhý břeh Sázavy, do Soběšína. Návrat jsme zvolily klasicky přes Český Šternberk, kde jsme si ještě stačili prohlédnout hrad. Celou trasu se posádka musela bezvadně orientovat a kdykoliv na mapě do jedné minuty ukázat naprosto přesně, kde se právě nacházíme. Zvláště na značkách to nebylo vůbec jednoduché, ale zmátnout se mi je podařilo jenom jednou a to jen o pár set metrů. Večer pak čekal na všechny táborák a “Městečko Palermo”.

Po sobotní snídani propukla v lese nad táborem “3. světová válka”. Vedoucí světové mocnosti získaly na svou stranu ostatní velké země a započaly souboj o světovou nadvládu. Rusko pod vedením generála PeterSe, Čína pod generálem Michalem a Spojené státy pod velitelem KUKIm rozmístily vojska na svém území a válka mohla začít. Číňané se schovávali v rýžových polích, Rusové obsadili pohraniční pohoří a obě co do historicko-politické stránky značně spřízněné velmoci sevřely v kleštích ubohé Američany, kteří museli vést válku na dvou frontách. Proběhla spousta dohod a jejich následných porušení. Realitou se ovšem stalo, že Pentagon - hlavní velitelství Američanů - bylo dobyto čínskými výsadkáři a USA musely započít sebezničující útočnou válku. A jak to tak bývá, když se dva perou, třetí se směje … 3. světovou válku jednoznačně vyhrálo Rusko pod velením generála PeterSe a uštědřilo tak oběma svým protivníkům drtivou porážku. Tato hra byla asi nejakčnější ze všech letošních. Koulí v lese bylo určitě ztraceno nepočítaně a mrtvých musely být miliony … Odměnou přeživším vojákům byl večerní oheň spojený s opékáním Béček a kytarou.

Nedělní den se nesl ve znamení deště. Proběhlo sportovní dopoledne na hřišti - fotbálek a přehazovaná. Na odpoledne byla připravena velká obchodovací hra “Letiště” kterou měly hrát dohromady Starší i Mladší. Hra však musela být kvůli špatným letovým podmínkám odvolána. Pitomej déšť …Večer se odehrálo první kolo bílkovické mutace známé soutěžní hry 1 proti X. Ani nechtějte vědět, kolik je X. A kdyby přece, stejně si to už nikdo nepamatuje J … Na horkém křesle excelovali zejména Jirka a Vojta. Ostatní se ujali role publika a nedali soutěžícím nic zadarmo.

V pondělí ráno … co myslíte … zase prší. To už je vážně k vzteku. To ale neodradí naše jachtaře od účasti na mezinárodních závodech. Dopoledne bylo věnováno výrobě jachet a během odpoledního výletu proběhl závod v bílkovickém bazénu. Hned poté vystartovali ještě mokří jachtaři do vesmíru. Opravdu. Mezinárodní posádky totiž čekal vesmírný průzkum. Na výlet jsme kvůli počasí vyrazili pěšky směrem na Slověnice. Během průzkumu však posádky zjistily nemilou skutečnost. Na Zemi řítí obrovský meteorit, který za několik málo týdnů hrozí zničit veškerý život na naší planetě!!! Návrat z výletu byl poznamenám orientačním nesmyslem několika již mnohaletých táborníků a tak jsme se do tábora dostali poněkud netradiční cestou z netradičního směru.

Ihned po návratu na Zemi započaly celosvětové přípravy na eliminaci hrozby, kterou objevili vesmírní průzkumníci. V úterý proběhl ještě “Turnaj slepých rytířů”. Mladší navštívil na jejich vesmírném putovaní Velký černý ufoun a nejlepší bojovník planety Země - Kiri - ho vyzval na souboj. Neměl ale ani nejmenší šanci. Černý ufoun si na něm doslova smlsnul a Kiri byl trefen ručníkem ani nevěděl jak. Odpoledne poté proběhlo tradiční samostravování formou na ohni upečených vlastnoručně vyrobených špízů.

Ve středu se už ale svět plně soustředil na zvládnutí vesmírné hrozby. Mezinárodní týmy astronomů sestrojily super přesné optické zaměřovací zařízení s pomocí kterých v noci ze středy na čtvrtek zaměřily blížící se meteorit. Výpočty byly natolik přesné, že i ráno věděli vědci naprosto jistě, kde se právě meteorit nachází, a byli schopni spočítat na pár metrů přesně jeho budoucí dráhu. Byly ustaveny speciální mezinárodní týmy kosmonautů, které byly pověřeny nelehkým úkolem meteorit zničit. V pět ráno jsme měli budíček a vyráželo se na puťák. Většina týmů byla sbalena do hodinky a připravena k odchodu. Dle optických zaměřovacích zařízení byla naplánována trasa letu, na palubu bylo naloženo obrovské množství výbušnin, s pomocí kterých měl být meteorit zničen. Posádky se zanedlouho přiblížily na dohled pro Zemi nebezpečnému vesmírnému tělesu a podařilo se jim přistát na jeho povrchu. Nastal čas na snídani, kosmonauti totiž od budíčku nejedli. Po snídani byly zahájeny práce na povrchu meteoritu a ten byl na několika místech navrtán. Do vrtů byly umístěny nálože a ty pak synchronizovaně odpáleny. Meteorit byl zničen a Země zachráněna!!! Jaké bylo ale překvapení posádek, když zjistily, že jádro meteoritu se skládalo ze samých drahých kovů a rud. Tisíce kilogramů zlata, uranu, platiny a mnohých dalších se tak rozlétly po vesmíru a stačilo je jen posbírat. Plánovaný návrat na Zemi byl odložen a každá posádka se vydala do hlubin vesmíru posbírat pro sebe co největší bohatství, které pak na Zemi náležitě zpeněží.

Druhá část puťáku byla pro kluky do značné míry nová. Neměli žádnou pevně stanovenou trasu, ale dostali pouze seznam kót - míst, kde se bude v konkrétní dobu nacházet úlomek meteoritu. Kdo byl na daném místě v danou dobu, mohl z úlomku vytěžit něco drahých kovů, kdo přiletěl jako druhý, vytěžil už méně. Když se někdo byť jen o minutu opozdil a nevešel se do časového limitu, nevytěžil nic. Šlo tedy hlavně o to všechno co nejlépe naplánovat a projít ve správné doby co nejvíc kót a to ideálně jako první. Možných kombinací trasy bylo hodně, nicméně některé byly výhodnější a jiné méně, některé dokonce téměř nerealizovatelné. Večer v půl šesté se různě úspěšné posádky sešly s vedoucími ve vesnici Kobylí a společně jsme dorazili do nedalekého lesa, kde se nocovalo. Případný noční déšť nebyl problém, spali jsme pod přístřešky. Večer i ráno jsme na kraji pole udělali malý ohýnek a na něm uvařili. Po snídani vyrazily posádky opět na cestu vesmírem a pomalu se vracely k planetě Zemi. Stále ještě měly šanci natěžit spoustu zlata a jiných drahých kovů a rud. Po návratu na Zem - do tábora - byli všichni dost vyčerpaní, někdo se dokonce nevyhnul nepříjemným puchýřům. Nejúspěšnější posádka páteční den naplánovala naprosto bezchybně a podařilo se jí tak získat celkové vítězství v puťáku na svoji stanu, jiní někde pochybili a nasbírali toho oproti včerejšku velmi málo. Co se dá dělat … hra je hra.

Celotáborovka dospěla puťákem ke svému závěru. Zbývalo jen rozdat diplomy, ceny a pro každému táborníkovi bílkovickou kšiltovku. Na skvělém třetím místě se umístil prezident Jirka Havlena, na ještě lepším druhém prezident Honzík Kostohryz a prvenství patří zaslouženě Španělsku a Štěpánovi Farskému.

Zbývalo už jen jako každoročně zbourat tábor, což nám zabralo celou sobotu, a připravit se na odjezd. Škoda, že všechno musí jednou skončit. Byl připraven velký rozlučkový oheň, u kterého se sedělo až do pozdních večerních hodin. Poslední noc tradičně pod širákem, ráno douklidit a následoval odjezd. Do Prahy jeli Starší zase celou cestu na kolech, takové typické ukončení UFOunského tábora …

Těšíme se zase za rok …

 

(KUKI, 13. 12. 2005)

Seznam účastníků LT Bílkovice 2005:

Mladší:

Monika Hamouzová, Šimon Hřebecký, Matěj Šmídek, Filip Šmídek, Jakub Jirků, Martin Kostohryz, Jonáš Kučera, Kuba Ledvinka, Martin Musil, Pepa Šlehofer.

Starší:

Michal Beneš, Vojta Císař, Štěpán Farský, Davča Fatka, Jirka Havlena, Michal Janda, Kuba Kiri Kirchner, Vojta Kohout, Honzík Kostohryz, Jakub Koubele, Dominik Krejčík, Adam Kršňák, Filip Mareš, David Němeček, Honza Severyn, David Sochor, Filip Šenk, Ondra Šenk, Tomáš Šimek, Martin Vlk.

Vedoucí:

Tomáš a Blanka Ledvinkovi, Petra Franková, Petr Kuki Kukačka, Jarda Hejný, Petr PeterS Severyn, Michal Frank, Jirka KUKI Kukačka.

fotografie z tábora 05

 

LT Bílkovice 2004

7. - 22. 8. 2004 

    Letošní Bílkovický tábor je úspěšně za Obrazeknámi. A myslím, že mohu říci, že se nám povedl. Tento tábor se od táborů let minulých lišil hned v několika aspektech. Zásadní změnou bylo věkové složení účastníků. Dříve s námi jezdil současně oddíl Starších, ale ten se letos rozhodl uspořádat dvě kratší sólo akce, takže se do Bílkovic vydal jen oddíl Mladších. To byla pro nás velká neznámá. Takový tábor skýtal mnohá úskalí, která ale byla, jak už teď mohu klidně prohlásit, zdárně a bez jakýchkoli problémů překonána. Šlo třeba o práci se dřevem, ale té se kluci zhostili na jedničku. Porazit soušky a následně z nich udělat spoustu malých polínek do kamen byla otázka jednoho dopoledne a několika zhruba hodinkových akcí, kdy se pořádně "máklo" a zásoba dřeva byla na světě. Mohu dokonce říci, že speciálně dřevo zabralo letos mnohem méně času než loni. Takže pochvala.

    Druhou novotou byl přesun na tábor. Druhý turnus na tábořišti v Bílkovicích skončil totiž už týden před naším táborem, takže autobus, na který jsme byli zvyklí, tentokrát nebyl k dispozici. Došlo tedy na přesun, jak se říká "po svých", v našem podání na kole, s tím detailem, že jsme si trochu vypomohli vlakem.

    Třetí neznámou byl počet dětí. Není tajemstvím, že počet členů oddílu není nijak závratný a již před rozdáním přihlášek bylo jasné, že naplnit tábor tak, aby se mohl reálně uskutečnit, nebude nic jednoduchého. Docela překvapením tedy bylo, když se nakonec počet táborníků ustálil na čísle 19. Z toho byla zhruba polovina UFOunů a zbytek externích oddílových příznivců, z nich někteří s námi jezdí již pravidelně, ale některé jsme na táboře viděli poprvé.

    V den odjezdu (sobota 7. srpna 2004) ráno jsme se všichni zdárně sešli u Gymnázia Jižní Město a po nezbytných procedurách vyrazili na cestu. Abychom se vešli do vlaku, rozdělili jsme se na dvě skupiny. První jela vlakem s KUKIm z Uhříněvsi a druhá hned vlakem následujícím s Michalem a PeterSem z Říčan. Všichni jsme se šťastně setkali v Benešově a vyrazili směrem do Bílkovic. Do tábořiště jsme dorazili okolo druhé hodiny. Nováčci byli seznámeni se základními fakty a principy (například kde se nacházejí latríny - to je docela důležité) a proběhlo ubytování ve stanech. Poté jsme se dali do práce. První dny jsou vždy pracovní, protože v táboře je potřeba udělat spoustu věcí ještě předtím, než naplno propukne táborový program. Večer byli kluci seznámeni s letošní celotáborovou. Celým světem hýbe vlna terorismu a oni jsou ti jediní, kdo ho mohou zachránit před plánovaným teroristickým útokem nepředstavitelného rozsahu. Všichni se ihned převtělili do rolí vojáků speciální zásahové jednotky Armády České republiky a čekal je náročný výcvik. Ti nejlepší se po jeho úspěšném absolvování měli zúčastnit supertajnétajné protiteroristické akce NATO, při které bude třeba nasadit vlastní život a pokusit se překazit plánovaný teroristický útok. Nic víc nikdo nevěděl, vše samozřejmě podléhalo přísnému utajení. Top secret! Jak taky jinak.

    Hned v neděli ráno byla celé jednotce vysvětlena detailnější pravidla. Celotáborovka měla prakticky dvě oddělené části, co se hodnocení a úspěšnosti týče. První byla část individuální. Každý voják začínal na hodnosti vojína a za zásluhy v boji nebo třeba za vzorný úklid a jiné chvályhodné činy mohl být povýšen. Povyšovalo se každý den ráno a někteří na konci hry dosáhli až hodnosti majora. Daná hodnost v podobě peciček a hvězdiček zdobila nárukávník každého z vojáků a kdokoli tak mohl vidět, s kým má tu čest. Navíc důstojník s nejvyšší hodností byl pro daný den velícím důstojníkem jednotky a mohl využívat různá privilegia, například navštěvovat speciální důstojnickou latrínu s extra jemným toaletním papírem hned vedle latríny vedoucích, nebo třeba sedět u nejlepšího stolu v jídelně spolu s ostatními velícími důstojníky ostatních jednotek. Druhá část hodnocení byla takzvaná týmový úspěšnost. Celá četa byla rozdělena do čtyř jednotek. Černá jednotka ve složení: Vojta Císař, Jirka Havlena, Michal Janda, Pepa Klenot a Ondra Šenk; Modrá jednotka ve složení: Giron Cohen, Davča Fatka, Petr Janda, Jakub Markovič a Filip Šenk; Zelená jednotka ve složení: Jakub Koubele, Dominik Krejčík, David Němeček a Tomáš Šimek a konečně Žlutá jednotka ve složení: Kuba Hora, Kuba Kirchner, Honzík Kostohryz a Honza Severyn. Devatenáctý účastník - Adam Kršňák - bohužel těsně pře táborem onemocněl a tábora se tudíž nemohl zúčastnit. Generální štáb se skládal z plukovníka Michala, generálmajora PeterSe, generálporučíka KUKIho, armádního generála Toma a Blanky, která měla jistě také velmi vysokou hodnost, ale bohužel tajnou. Týmová úspěšnost se zaznamenávala do obřího grafu. Hodnotila se jednak každá činnost a hra zvlášť a jednak celková týmová úspěšnost za celý tábor.

    Třetí den již bylo vše potřebné hotovo a mohl naplno začít armádní výcvik. Ten byl realizován spoustou her a jiných činností. Za zmínku stojí zvláště velké několikahodinové strategicko taktické lesní hry, jako například "Nácvik osvobození zajatého novináře", "Bojové cvičení jednotek NATO" neboli "Maršál a špion live action" nebo "Obchod s překupníky" neboli "Přístavy". Každý voják byl vycvičen určité specializaci (Střelec, Spojař nebo Průzkumník) v rámci výcviku vojáků specialistů a žádný z vojáků neušel přípravě speciální vysokoenergetické vojenské stravy GP - 50, česky škrábání brambor. Protože každý voják se musí umět orientovat, prošli všichni náročným výcvikem formou azimuťáku. Podnikli jsme také dva celodenní výlety na kolech. První mířil k Hřibovi do Myslíče. Dina měla zrovna malá štěňátka, takže o zábavu bylo postaráno. Při druhém výletu jsme již v rámci ostré akce zamířili mnohem dále a to až na hranice samotného Afghánistánu. Úkolem jednotky bylo najít a zneškodnit supertajnou biologickou zbraň, ale to se nakonec nepovedlo. Co se ale během tohoto výletu povedlo byla hra "Jak dědeček měnil až vyměnil". Každý tým dostane na začátku jehlu a úkolem je vyměnit ji postupně s místním obyvatelstvem - v našem případě s Afghánci - za věc co nejlepší a nejdražší. Nechyběli ani hry noční. Vtipná byla hra "Vožralí vojáci", které museli naši vojáci bezpečně dopravit z lesa na nosítkách a náročná hra "Odrazková" - noční běh s baterkou po odrazkách. Samozřejmě se nezapomnělo na klasiku. Tou jsou třeba "Slepí rytíři" a "Triangl", "Střílečka" u ohně nebo turnaj v ping - pongu. Nesmím také zapomenou na několik táboráků s buřty a kytarou v podání Blanky nebo Toma, na rožnění špýzů, koupání v Bílkovickém koupališti, ani na méně zábavné, o to více však potřebné každodenní službičky a noční hlídky.

    Za celý tábor se u nás vystřídalo množství návštěv, zvláště z řad starších členů oddílu. Zhruba v polovině tábora dorazili Michalova sestra Petra a můj brácha Petr a zůstali až do konce, aby nám pomohli s organizací a hrami.

    Celý tábor vyvrcholil puťákem. Místem zásahu byl opět Afghánistán a celá speciální jednotka se vydala po stopách nejhledanějšího teroristy světa - Usámy bin Ládina. Pochod nebezpečným územím Afghánistánu trval celé dva dny, dvakrát také bylo nutno zabivakovat, postavit hlídky a přespat v lese. Jednotka ale nakonec slavila úžasný úspěch, který se zapíše do historie celého světa. Po noční přepadové akci se podařilo Usámu bin Ládina zatknout a dokonce i přežít následný ústup před armádou teroristické organizace Al-Kajda, která chtěla svého vůdce získat zpět za jakoukoli cenu. Celodenní ústup navíc znepříjemňoval silný a vytrvalý déšť.

    V sobotu se kompletně boural tábor. Opět nám do toho pršelo, což mnohé práce velmi znepříjemňovalo, ale nakonec jsme vše zvládli a večer mohl být zapálen závěrečný rozlučkový táborák. V sobotu zbývalo už jen doladit maličkosti, rozdat ceny a "Řády bílého lva" za celotáborovou hru, kterou nakonec na plné čáře vyhrála Žlutá jednotka. Okolo poledne jsme vyrazili domů. Opět na kole s malou výpomocí od Českých drah. Cestou jsme sice ještě stačili píchnout, ale ke GJM jsme dorazili dle plánu a beze ztrát.

    Jak už jsem tedy napsal na úvod, tábor se rozhodně zdařil a určité dílčí problémy, které v průběhu samozřejmě nastaly, nemohou zkazit celkově dobrý a fajn pocit z tábora jako celku. Příští rok zavítáme do Bílkovic opět a doufáme, že ve stejně hojném (ne-li hojnějším) počtu, jako letos.

(KUKI)

fotografie z tábora 04

 

LT Bílkovice 2003

2. - 17. 8. 2003

Mladší:

    ObrazekSkončily letní prázdniny a s nimi je za námi i letní tábor v Bílkovicích. Tábor, pro mladší členy oddílu již druhý v pořadí, který byl v mnohém podobný tomu prvnímu, avšak v mnohém se naopak lišil. Tábor, který byl, jak doufáme, nejen zábavný, ale i v něčem poučný a přínosný.

    Počasí nám celou dobu přálo, zapršelo asi jen dvakrát, z toho jednou zrovna v noci, kdy jsme spali pod přístřešky v lese. Každý den jsme se jezdili koupat do Bílkovického bazénu, někdy dokonce i dvakrát. Na rozdíl od minulého roku, kdy stále pršelo, bylo celý letošní tábor vedro. Nutno říci, že některé činnosti to komplikovalo stejně jako déšť.

    Celotáborová hra byla letos z úplně jiného soudku, kluci se vrátili v čase do 1. poloviny 19. století - doby osidlování Severní Ameriky - a stali se železničními projektanty. Jejich úkolem bylo postavit transkontinentální železnici napříč celými Státy od západního pobřeží na východ. Hra byla inspirována reálnou událostí, avšak v minulosti probíhal tento závod trochu jinak. Z města Washington vyrazila společnost Rail Road Washington (kapitán Honzík Kostohryz, Jirka Havlena, Dominik Krejčík, Kuba Kirchner a Ondra Šenk), z Charlestonu se vydala směrem na západ společnost Great Train Travel Filip (kapitán Filip Šenk, Davča Fatka, David Němeček, Jakub Markovič, Jakub Koubel a Honza Severyn). Stavbu oběma společnostem ztěžoval terén - pohoří a řeky, ale hlavně indiáni, někdy přátelští, ale mnohem častěji naladění nepřátelsky a bojovně. Nutno také zmínit některé vydařené hry, za všechny připomenu velkou hru" Little Big Horn", kterou jsme hráli společně s velkými a hru" Stavba železnice", se kterou nám pomohli indiánští návštěvníci a při které byla potřeba i trocha manuální zručnosti při svazování provázků (kolejí) ke špalíčkům (pražcům). Za další z povedených a náročných her považuji noční hru " Průnik do indiánského ležení". Na této hře bylo zdaleka nejnáročnější všechny o půlnoci vzbudit, což trvalo bezmála hodinu, tudíž déle než samotná hra.

    Jak už jsem zmínil, asi v půlce tábora nás navštívili indiáni a při raním přepadu, zrovna když jsme po přespání v lese nad táborem balili přístřešky, ukradli oběma společnostem kolejnici, která symbolizovala veškerý stavební materiál. Bez kolejí a pražců nelze stavět železnici, to dá rozum, a tak museli stavitelé podstoupit den plný indiánských zkoušek, aby materiál dostali zpět a mohli pokračovat ve stavbě.

    Titul " nejvtipnějšího" z táborových zážitků patří bezesporu dopoledni rožnění a opékání kuřat. To by nebylo za normálních okolností nic tak zajímavého, kdyby doprostřed opékání nepřijela kontrola z Krajské hygienické stanice Benešov, naše oblíbená osoba, paní hygienička. Lepší chvíli si vybrat opravdu nemohla. Poté, co paní hygienička nakrátko zmizela v dohledu, nastal hromadný úprk do lesa. Zmizel pes, zmizela návštěva, kuřata na rožních i s veškerými ingrediencemi se utekla schovat do lesa, některá kuřata se také chytře ukryla mezi rámy kol v hangáru. Naštěstí byla paní hygienička hodná a chápavá a když viděla, že si jen na ohníčku vaříme brambory, ani se nešla podívat blíže, rozloučila se a odjela.

    Podnikli jsme také dva celodenní cyklovýlety, ale kvůli vedru se nedalo nikam pořádně dojet. První výlet skončil u Divišovského rybníku, kde se mohli zájemci vykoupat (moc jich nebylo) a druhý měl za cíl vesnici Chotýšany.

    Několikrát za tábor jsme měli večerní táborák s kytarou, jednou jsme opékali buřty a u dalšího zase obdrželi všichni účastníci tábora nová oddílová trička. Největší z ohňů byl samozřejmě ten poslední, rozlučkový, ten však začal vinou nepozorného stavitele hořet už během večeře. Plameny švihaly asi do čtyř metrů, což spolehlivě vyhnalo všechny z táborového kruhu.

    Celotáborovou hru zakončoval dvoudenní puťák, na který vyrazily obě společnosti časně z rána. Šlo totiž o poslední míle železnice a před započetím puťáku si obě společnosti v závodě vedly velmi vyrovnaně. Na zádech vše potřebné na přežití dvou dnů, vydali se stavitelé nejdříve k Bílkovickému lomu, kde se od vládního telegrafisty dozvěděli další trasu. Puťák poté pokračoval přes Divišov, Všechlapy a Libež, za níž jsme přenocovali na starém skautském tábořišti. Postavili jsme přístřešky a zapálili oheň, abychom si uvařili polévku k večeři. Do tábořiště vedla přes řeku Chotýšanku jen vratká lávka a dostat se na druhý břeh byl dost akrobatistický výkon. Večer pak přišla jediná bouřka za celý tábor, nicméně přístřešky splnily svůj účel, někdo se ráno probudil trochu mokrý, někdo vůbec. Nejmokřejší byl ovšem PeterS, kterému se voda záhadně dostala pod spacák, i když celé okolí karimatky bylo suché... Následující den jsme se už postupně vraceli do tábora, poslední zastávkou bylo Bílkovické koupaliště, neboli v naší hře Tichý oceán. K oceánu dorazila o několik minut dříve a celotáborovku tím vyhrála družina červených Rail Road Washington. Celkově jsme urazili asi 28 km, z toho první den zhruba 18, což je docela slušný výkon.

    V sobotu před odjezdem se dopoledne konala Bílkovická pouť, kde si každý podle své obratnosti a zručnosti mohl přijít na docela slušné množství sladkostí a zhodnotit tak svůj úspěch v celotáborovce. Odpoledne se pak boural tábor, následoval rozlučkový oheň a spaní pod širákem.

    V neděli velcí tradičně odjížděli do Prahy na kole, ale tentokrát ani menší nezůstali pozadu. Na kolech do Prahy dorazili také, jen se asi polovinu cesty svezli vlakem.

(KUKI) 

fotografie z tábora 03

 

LT Bílkovice 2002

3. - 18. 8. 2002

fotografie z tábora 02

 

Historie oddílových táborů v Bílkovicích v roce 2001

Na táborové základně v Bílkovicích jsme pořádali již 11 ročníků táborů, z toho dvakrát dokonce dva turnusy, zvlášť pro mladší a zvlášť pro starší UFOuny. Na louce s dvaceti stany a v okolních lesích strávila pokaždé příjemných, ale někdy i náročných 14 dní parta 20 - 30 UFOunů.

zpět na začátek