Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rok 2017-2018

 

Ferata jako ve Švýcarsku

25. - 27. 5. 2018 - víkendový čundřík

20180526_123013.jpg

 

Tak jsme se zase jednou sešli na hlaváku v nevelkém počtu, vlastně takoví tři mušketýři v tradiční sestavě, a to Daví, Vojta Ž. a Myšák a na chvilku i Kuki. Ve třech jsme tedy vyrazili směr Vilsnice. Cesta vlakem byla vleklá, ale vzhledem k tomu, že to byl vlak vyšší kvality, tak jsme ani tolik netrpěli. Po výstupu z vlaku jsme okamžitě započali náš večerní výstup k místu našeho nocoviště. Stal se jím vrchol Chmelník, ze kterého byl krásný výhled na údolí řeky Labe a okolní kopce. Bylo zde i ohniště, ale na oheň nebyla příliš nálada, a tak jsme slupli dvě manga a šli pomalu na kutě. Až na všudypřítomné otravné komáry se nám spalo dobře a ráno nás proudilo příjemné sluníčko.

Jelikož nás v sobotu čekal opravdu nabitý program, nelenili jsme a vydali jsme se asi 7 km do nedalekého Děčína přímo k feratě, tam už na nás čekal Kuki (přijel z Prahy). Ten nám vysvětlil základní informace o tom, co jsou feraty a jak na ně bezpečně vystupovat, abychom byli na vše připraveni. Nebylo tedy již na co čekat, dychtivě jsme naskákali do úvazků a vzhůru na první trasu.

Jak se říká, důležité je nepřepálit začátek, a tak jsme zkusili pro začátek jedničku, nějaké kramle a žebříky, pomalu jsme se začali dostávat do tempa. Navázali jsme tedy složitější cestou, dvojkou. Lehký strach z výšky při pohledu na v hloubce se třpytící hladinu řeky Labe, nám byl kompenzován překrásnými výhledy na okolní krajinu a hrad na protějším kopci. Skoba střídala skobu, karabina zas karabinu, permanentně připojeni k ocelovému lanu jsme se dostali až do půlky cesty, kde jsme si mohli výhledy opravdu v klidu vychutnat a u české vlaječky dokonce udělat "vrcholové" foto. Po té jsme pokračovali po Karové mostě až na samotný vrcholek skalního masivu.

Po odpočinku naše výprava, seběhla dolů a vydala se na druhé kolo. Pro tentokrát byl zvolen náročnější úsek, který již neobsahoval kramle a byl zaměřen hlavně na sílu lezců a jejich odhodlanost. Při výstupu nás sice zastihla drobná přeprška, ale i kdyby pršelo více, nebylo by zbytí. Cesty jsou totiž pouze jednosměrné, takže jediná cesta vede pouze směrem vzhůru. Ani tato cesta nám však nedělala problémy.

V tuto chvíli nám už kručelo v břichu. Dali jsme si tedy oběd pod Děčínským mostem. Na to jsme se rozloučili s Kukim a pokračovali v našem putování. Abychom se vyhnuli úmornému šlapání po městě, zkrátili jsme si kousek cestu autobusem, kterým jsme se svezli až do  Bynovce. Odtamtud pak dále po červené, a jelikož slunce již pomalu zapadalo, rozhodli jsme se za Belvedérem, že vyhledáme nějakou tu jeskyni na spaní. Nenašli jsme sice nakonec na jeskyni, alebrž obyčejný převis. Neposloužil nám však o nic méně a tak jsme mohli v klidu ulehnout s plnými břichy ke spánku do sucha, chráněni skálou.

Ráno jsme se trochu prospali, sluníčko strašilo za kopcem, a tak nás vůbec nikdo nebudil. Jen ptáci co švitořili kolem a občasný vlak projíždějící údolím do Němec. Tento de jsme měli naplánovanou cestu na Pravčickou bránu, jako vždy jsme posbírali svých pět švestek a šlo se. Dýchajíce okolní čistý vzduch jsme překonávali jeden kopec za druhým,  až jsme se dostali lesními cestami do Janova. Tam jsme se podívali na udržovanou historickou budovu bývalého větrného mlýna a hrázděný dům v obci. Cesta pak vedla dále po zelené, kde jsme viděli krásné kapradí a dokonce i digitalis! A pak už jen z kopce a do kopce byli jsme tam. Pravčická brána se před námi klenula v celé své kráse. A ty výhledy (po cestě bylo mnoho dalších, ale to bychom už nic jiného nepsali). Kdo neviděl, nepochopí a hlavně, kdo nebyl, skoro bych řekl, že i prohloupil. No co tak třeba příště. ;-) Pod kopcem na nás pak téměř čekal autobus, z autobusu do vlaku a už jsme byli opět doma. Tak zase někdy. :-)

 

Fotky z akce zde

Myšák

 

Mikulášský výlet

2. 12. 2017 - společný výlet

18136019_1032725040196785_1487499225_n.jpg

Bertík, Anička, ještě jedna Anička, Matěj, ještě jeden Matěj, Karin, Erik, Vojta, Verča, Filip, Míša, Michal, Ondra a Káťa (druhá Káťa bohužel onemocněla) – to je ta odvážná parta, která se přihlásila na Mikulášský výlet.

Za vedoucí to byli Ondra, PX, Štika, Dita, Honza a já, a ještě nás doprovázeli Tomáš a Tobík.

Ani brzké vstávání nás nedokázalo odradit, a tak jsme se v osm hodin (opozdilců bylo tak moc, že nemá vůbec cenu je zmiňovat ;)) sešli před GJM v opravdu hojném počtu.

Po spočítání jsme mohli vyrazit. Vzhůru…do metra a na Hlavák. Ve vlaku nám pan průvodčí předal dopis, který prý byl od Mikuláše, psalo se v něm, že má pro nás přichystanou nadílku, že si pro ni máme dojet.

Po vystoupení v Dobřichovicích, nás překvapil skřítek, který nesl hroznou zprávu, o únosu Čerta, Mikuláše a Anděla, pak s námi došel až ke kraji lesa, ale dále už nesměl – už to bylo jen na nás.

Po cestě bylo občas nutné se schovat před skřety, také jsme si vyzkoušeli těžkou práci s roznášením nadílek a lovili soby do spřežení.

Bez větších potíží, či vzbouřeních se proti výběru trasy, jsme se dostali až na Skalku, kde bylo všeobecně odhlasováno, že oběd musí být u bufetu.

Zatím co jsme v klidu seděli a jedli, přiběhly nějaké dvě malé holky, že prý nás někdo volá o pomoc. Rozběhli jsme se tedy za nimi a objevili celou naši hledanou partu přivázanou ke stromu. Vznikly zde menší zmatky, protože někteří ještě jedli, tak nás tam nebyl plný počet a nebylo možné začít s osvobozováním. Nakonec přišli i ti největší opozdilci a Mikuláš nám řekl, co se stalo. Museli jsme najít jeho kouzelnou hůl, abychom je mohli uvolnit z provazů. Byli nám tak vděční, že odčarovali nadílku, kterou jim skřeti zakleli, při tom se k nám ještě připojili Myšák s Terkou, kteří si po vyslechnutí celé příhody také odnesli svůj balíček, poté se Mikuláš, Anděl i Čert rozloučili, protože měli ještě spoustu práce a zajetí skřety je zdrželo.

My se také vydali na cestu domů – na vlak. Vypadalo to, že závod s časem nemáme šanci vyhrát, ale protože jsme velice šikovní, tak po příchodu na nádraží bylo ještě patnáct minut do odjezdu. Vláček nás, sice pomalu, za to tam bylo teplo, dovezl až na Kačerov, odkud to je domů, co by kamenem dohodil.

Před GJM jsme se rozloučili a pogratulovali si k dobrému výkonu při záchraně mikulášské nadílky a osvobození skupinky, bez které by některé děti byly v úterý 5.12. smutné.

Příští rok snad nebude potřeba nikoho zachraňovat.

Už se těšíme!

Foto zde!

Mája

 

Skillzone

19. 11. 2017 - jednodenní hrací výlet

Poslední dobou přinášíme výlety relativně netradiční. Tentokrát jsme vyrazili do skillzony, do které jsme dorazili po krátké jizdě autobusem, usadili jsme se a začali měřit své síly. Sešli jsme se v počtu 5 - Daví, Šamby, Maikuláš, Dafča a Myšák. Ķřesla byla pohodlná, a tak jsme se během prvních pár minut ponořili do hry. Začali jsme klasikou prověřenou miliony pařmenů, kterou bylo CSko, ve které exceloval především Šamby,  a protože nás byl lichý počet, různě jsme střídali týmy, jednou polda příště záporák.  Dále jsme pokračovali bitkou z modernějšího prostředí COD, kde se zase nenechal zahambit Daví, ktery trefil všechno co neuteklo. Jednou Snaiper, příště kulometčík a mnoho jiných rolí jsme vysřídali na bitevním poli. Abychom však nevynechali  disciplínu, která je vlastní snad každému chlapci, zapilotovali jsme si nějaké ty vozy ve hře Flat out, a to jak na okruhu, tak i v ringu, která byla doménou Mikuláše, který svou rychlostí všechny přelstil.  A pak jsme se zvedli, a šli jsme domů. Dal bych si to někdy znovu a klidně i v domácím prostředí.

Myšák

 

Do Holyně bez holinek - pivní věž

28. 10. 2017 - jednodenní pěší výlet

pivni_vez.jpgVýlety na podzim jsou vždy trochu sázka na nejistotu. Nikdy nevíte jestli nebude prostě ošklivo. Jinak tomu nebylo ani tentokrát, ráno trochu poprchávalo a pofoukával větřík, ale my se toho nezalekli. Pořídíli jsme si popis cesty a s chutí vyrazili. A kdo vlastně šel s námi? Ti jako vždycky Daví, Vojta, Myšák a tentokrát nás doplnil Štika. A abychom se dostali na vrchol věže potřebovali jsme nějaký ten stavební materiál. Proto jsme začali shánět tematická hesla na stavbu. Od Lihovaru jsme se tedy vydali na Hlubočepy a prohlédli jsme si vrstvy skalního masivu, ve kterých se určitě chovávala spousta trilobitů. Potom jsme vystoupali na k lesní ZOO a pak jsme se trochu "ztratili" očekávala nás totiž pivní věž.

Vydali jsme se tedy k soutoku Vltavy s Berounkou. Tam na nás čekaly stavební kameny i připravené jištění s Kukim a Fílou. Úkol byl jasný dostat se s věží zhruba 7 metrů vysoko k vysněné odměně a osvěžení. Kluci byli šikovní a ničeho se nebáli, Netrvalo tedy dlouho a Daví využil všech 18 bas, které měl a dotýkal se vítězoslavně osvěžení. Vojta se poté táké snažil, ale zhatil mu to vítr. Se sílícím orkánem to prostě nešlo a tak i když mu chybělo málo, na vrchol nedosáhl.

Poté jsme sice vyrazili směrem k Holyni, ale do Holyně se nám už něchtělo, a tak jsme spokojeni došli do Radotína odkud jsme bez odkalu skočili na vlak a zpátky domů.

Nebudete mi věřit, ale mě to bavilo... a doufám, že kluky taky. Snad se povedou i příští akce a vy na nich budete s námi. :-)

Myšák

Fotky z akce zde

 

Singltrek pod Smrkem

2.- 4. 6. 2017 - víkendový cyklovýlet

ufofotosingrec.jpgV Pátek jsme se sešli všechny oddíly na společný výlet pod Smrk. Za nejmladší vyrazilo nejvíce odvážlivců -Honzík, Verča, Anička, Míša a Bertík, za mladší - Kuba a Anička a za starší - Šambi, Vojta, Daví a Bert.  Sraz byl velmi brzy na parkovišti u kina, abychom mohli naložit kola a batohy do aut. Posléze se Dita, PX a Davča vydali s dětmi na autobus směr Černý Most, kde na nás čekal autobus mířící do Nového Města pod Smrkem. Na Čerňák jsme dojeli velmi rychle a spěchali jsme k našemu autobusu. Tam jsme si ve frontě rozdali jízdenky a bez jakýchkoliv komplikací jsme se všichni uvelebili před tříhodinovou cestou. Cesta probíhala celkem dobře, ale těsně před Libercem jsme zastavili na jedné zastávce u dálnice a pan řidič oznámil, že tento autobus už nepojede, že je rozbitý a máme čekat na náhradní, který pro nás jede. Tak jsme si s dětmi zašli na benzínku pro vodu a zmrzku a čekáním nám vcelku uteklo.  Autobus přijel a my jsem s půlhodinovým zpožděním vyjeli. Pro děti byla cesta velmi dlouhá, ale vše jsme zvládli a dojeli jsem do Nového Města pod Smrkem. Hned  jsem se vydali do našeho kempu, který byl přímo v centru Singltreku pod Smrkem. Jelikož auto s Ondrou a Májou jelo na nákup, tak jsem v kempu byli dřív než oni. Než dorazili, šli jsme si prohlídnout celý kemp, který byl moc hezký. Když Ondra, Mája a Severka, který vezl kola přijeli, šli jsme rozdělat stany. Všechny děti si stany postavily sami, i ty nejmladší. Den byl náročný a tak jsem šli na kutě. Ráno jsme vstali, nasnídali jsme se a začali jsme si balit batůžky na kola. Každý oddíl si vybral jakou chce jet trasu. Trasy byly rozděleny podle obtížnosti do tří barev. Černá - obtížná, červená - středně obtížná a modrá - lehká. Nejmladší si vybrali modrou, mladší červenou i kus černé a starší červenou a černou. Areál byl opravdu velký a udržovaný. Singltrek byl na celý den, takže jsem si sbalili balíčky s jídlem a každý oddíl se vydal vlastní cestou. Nejmladší vyjeli. První část byla dvoukilometrová spojovačka mezi trasami. Dojeli jsme na začátek naší modré trasy, měla cca deset kilometrů. Singltrek spočívá v tom, že jedete po úzké jednosměrné stezce v drsném terénu. Všude kolem stezky jsou obří kameny, prudké zatáčky, dřevěné vyvýšené mosty, které vedou přes bažiny a tůňky, hupy a boule. Stezka vede většinou z kopce dolů, takže brzdy jsme využívali opravdu hojně. Občas přišlo nějaké to stoupání, které k tomu prostě patří. Když jsme našli nějaké pěkné místo , dali jsme si zde svačinu. Kus naší cesty vedl dokonce přes Polsko, takže jsem si naší první singltrekovou sváču dali v sousední zemi. I přes malé pády si všichni vedli moc dobře a jelikož jsme byli na naší trase velmi rychlí, rozhodli jsme se, že z modré uhneme na šestikilometrový úsek po červené. Ze začátku jsme se trochu báli, ale trasa nebyla o moc těžší, než předchozí modrá. Hupy a zatáčky byly častěji a skoro celé to bylo z kopce. No pěkně to frčelo! I když se děti trochu bály, nakonec si to červenou užily úplně nejvíc. Červenou jsme měli projetou hned, tak jsme se napojili na zbytek modré, která už vedla do kempu. Počasí se nám vyvedlo opravdu skvěle a jelikož bylo velké horko, tak jsem si v kempu zaslouženě zašli k místnímu rybníku, který byl součástí kempu. Zablbli jsme si ve vodě, koupili zmrzku a odpočívali. Postupně přijížděli i ostatní UFOuni, který rovnou zamířili do vody. K večeru jsem si dali večeři, zahráli jsem si pár her a už byl čas jít zase spát. V neděli ráno jsem měli spoustu času na sjezd dalších tras. Tak jsem začali balit stany a batohy, abychom mohli co nejdříve vyjet. Nejmladší se rozhodli, že rovnou pojednou na červenou, kam jeli starší oddíly. Jenže se z nenadání nad námi objevil strašný mrak a začalo pršet. Po půl hodně se začalo celkem vyjasňovat a tak jsem se rozhodli, že i přes ne moc dobré počasí na kola vyrazíme. Některé děti se báli a už se jim nechtělo. Mladší v kempu zůstali všichni, starší jeli bez otálení a pár odvážlivců od nejmladších vyjelo taky. Jako překvapení za námi přijeli Kuki mladší a Kuki starší a tak jeli s námi. Jelikož byla trasa po dešti mokrá s nejmladšíma jsem znovu projeli modrou a k ní kousek červené. Během cesty vysvitlo sluníčko a opět jsme si to náramně užili. Dokonce jsem se na jedné svačinové pauze sešli i se staršíma. Po nakonec povedené vyjížďce jsme se všichni sešli v kempu, kde jsem dobalovali poslední věci a dávali kola na vozík. Najednou nás překvapil ale opravdu obrovský intenzivní slejvák. Rychle jsme se schovali kde se dalo. Nastal čas se vydat na autobus z Nového Města zpět do Prahy. Tentokrát cesta proběhla bez problému a všichni se v pořádku sešli na srazu. Víkend byl náročný, ale myslím, že vydařený. 

Foto zde.                                                                                          Dita

Jeskyňky

19. 3. 2017 - jednodenní pěší výlet

p3195138.jpg

V neděli ráno bylo při prvním pohledu z postele každému jasno, že není úplně výletní počasí a výlet nebude pro žádné měkoty.

I přes pošmourně vypadající počasí jsme se kupodivu sešli na Hájích u mozaiky relativně včas. Naše sestava se skládala z tradičních držáků, Vojty Ž, Davího, Vítka a Myšáka. Na nic jsme nečekali a vyrazili jsme vstříc novému dobrodružství. Museli jsme totiž stihnout vlak na hlaváku a také jsme se tam měli setkat s KUKIm, který se měl stát naším zkušeným průvodcem.

Na nádraží jsme na nic nečekali, koupili lístky a naskákali do vlaku. Po asi půl hodince jízdy, jsme se vyloupli v Srbsku, v jehož blízkosti nás čekala první jeskyně. V tuto chvíli začalo sice poprchávat, ale nic co by zastavilo zkušené výletníky, oblékli jsme bundy a pospíchali do sucha skal.

Před první Sedmidómovou jeskyní jsme se zastavili, a nasadili helmy a čelovky, a pomalu jsme se zanořili dovnitř. Ze začátku širší, potom užší chodbičky nám přišli fascinující, a tak jsme si vyzkoušeli i jak prolézt menším komínkem. Prostor to byl ovšem velký, vešli se tam i KUKI s Myšákem.  Nechyběly zde ani malé stalaktity, které se zde tvořili již po dlouhou řadu let. Před mříží, či  příliš dlouhými plazivkami, jsme však našeho zkoumání zanechali a vydali jsme se na obhlídku dalších podzemních útvarů.  

Rychle jsme se tedy převlékli do bund a utíkali k další jeskyňce. Tou byla jeskyně Barrandova. Je sice jednou z těch rozsáhlejších, ale pro její prohlídku je třeba speciálního vybavení, a tak jsme prohlédli jen začátek, a strašidelný kluzký tobogán, jenž vedl do jejího nitra.

Opět jsme v se navlékli do bund, a vyšplhali se po cestě na skalní masiv nad řekou. Výhled tam byl parádní. Dále jsme pokračovali k nedalekému lomu, kde jsme se usadili na oběd. Oběd byl vzhledem k nabitému programu rychlý, o to však v hezčím prostředí.  Obklopovaly nás skály a mnoho vchodů do štol i po žebřících. Tyto však nebyly příliš přístupné a tak jsme se vydali na cestu k dalším. Po cestě stále poprchávalo, nám to ale nevadilo. Cesta rychle ubíhala a my se těšili na to, až si prohlédneme nějakou tu štolu.

Prohlédli jsme si lomy Jižní Kříž, Želva, Modlitebna, Liščí a Pustý lom. Nevynechali jsme ani Liščí štolu, či Milanovu Štolu. Na  některých místech nás pak varovaly cedule o zimujících netopýrech. A opravdu tam byli. Hezky si tam viseli a tak jsme je potichoučku obešli. Navštívili jsme také přilehlé tábornické osady, ale bohužel jsme neměli příliš času na to si udělat ohýnek. Narazili jsme také na fascinující mříž, které připomínala spíše mnoho kusů náhodně svařeného železa, než něco pravidelného, ale o to byla beze sporu účinnější.

Po prohlídce, jsme již celí od bláta  vyrazili směrem k vlaku, podle očekávání stále poprchávalo, ale nám to moc nevadilo, byli jsme spokojení a dobře se nám šlo. Za nedlouho jsme tedy stanuli na vyhlídce nad vesnicí Karlštejn a  po chvilce jsme už posedávali na nádraží. V tu chvíli se rozpršelo, ale nám už to naštěstí nevadilo. Suší a lehce unavení jsme pak dojeli na Háje a rozutekli se domů k maminkám.
Doufám v dalších mnoho tak dobrodružných výletů, jako byl tento.

Speciální poděkování patří KUKImu, bez jehož zkušeností a přípravy by tento výlet nemohl být možný.

Myšák

Fotky z akce zde

 

První kontakt s úzkými prkýnky

25. 2. 2017 - jednodenní běžkovýlet

V sobotu nás čekala akce druhu, jaký se ještě nepovedl. Jelo se na běžky! Ráno jsme se sešli tak akorát na to, abychom naskákali k Vojtovi do auta a v sestavě Jonáš, KUKI, Dafča a Vojtové vyrazili směr Bedřichov.
Tam jsme zjistili, že i když celý týden předtím rosničkáři a zprávaři vyhrožovali oblevou, nemuseli jsme plavat a mohli jsme skutečně nazout lyže, sklouznout ke stadionu a pokračovat na Novou louku. Ze začátku jsme nevěděli, jak na tom kdo jsme, tak jsme trochu taktizovali. Projeli jsme nejhustší "Václavák" u Nové louky a na Kristiánově jsme se rozhodli, že nebudeme másla a dáme si velký okruh. Takže hezky do kopce na Čihadla a ke Knajpě, ale ne až k ní. Hurá dál, to zvládneme a bufáče jsou i jinde. Na vyhlídce u Krásné Máří jsme se kochali, spáchali pár fotek a ošetřovali jedno zranění. Pro Jonáše byla kombinace ledu, kamene a běžeckých bot trochu problematická a rozbil si koleno. Žádná velká škoda z toho ale nebyla, zakápli jsme ránu Betadinou a jelo se dál, až na Hřebínek. Tam už nás bufáč neminul, dali jsme si tedy čokoládu nebo třeba zelňačku a dobili energii na další cestu. Ještě jsme se rozhodli, že to přád ještě není na nejkratší cestu, a pokračovali na Bílou kuchyni. KUKI se rozhodl pro ještě delší západní variantu, tak jsme se s ním tam rozloučili a vzali to v klidu a pohodě přes Olivetskou horu zpátky na Novou louku a ke stadionu.
Tam mezitím stihly vyrůst asi nějaké dětské závody, ještě jsme ale nepřekáželi, takže jsme si v klidu mohli po trati vyběhnout až k autu. Sotva jsme sundali lyže, přiřítil se KUKI a referoval: "Tam dál je to strašný, samej šutr, skoro se nedalo jet." Ještě že jsme si uměli vybrat. Pak už stačilo jenom zase naskákat do auta a přes zastávku u pumpy (potřebovali jsme nutně různé podoby cukerného roztoku) dojet tak akorát na čas ke GJM.
Výsledek? 31 km v nohách, krásný výlet i počasí, všichni spokojení a předpoklad toho, že příští rok nás s běžkami čeká víkendovka. Tak trénujte, ať je nás víc!

Dafča

Fotky z akce budou zde.

 

Mikulášský výlet

4. 12. 2016 - jednodenní společný výlet

dsc_0261.jpgRáno jsme se se sluníčkem a všemi ostatními sešli u GJM. Tentokrát nás bylo opravdu hodně. Sešli se za nejmladší UFOuny - Dan, Verča, Míša,  Anička, Jirka, Tom, Vláďa, Bertík, Matěj, za mladší UFOuny - Anička, Michal, Matěj, Lucka, Filouš, za starší UFOuny - Vítek, Vojta Ž., Vojta S., Daví  a z vedoucích - Myšák, Kuki, Sevča, Mája, Johanka, Dita, Štika a Honza. Přidal se k nám i psí kamarád Tobík.   
Jako každý rok touto dobou jsme se vydali na již tradiční Mikulášský výlet. A abychom dostali nějakou nadílku, museli jsme se nejdříve dostat do oblasti, kde se Mikuláš v poslední době pohyboval. A tou bylo okolí Řevnic, kam jsme se dostali pomocí vlaku z Hlavního nádraží.  V  Řevnicích jsme sice trošku zabloudili, ale rychle jsme se nadílce dostali opět na stopu. Jako obvykle jsme si museli naši mikulášskou nadílku zasloužit a najít, protože balíčky jakýmsi nedopatřením skončily uprostřed lesů. První z nás, který si pak nadílku zasloužil byl Vítek, který zvládl postavit nejvyšší věž, tím, že jednoduše našel v lese největší padlý strom, který unesl. Cestu nám také znesnadňovali čerti, kteří se v lese hemžili kolem nás, a tak jsme se museli co chvíli schovávat.  Jelikož nebylo, i přes hřející sluníčko, nejtepleji, rozhodli jsme se přes poledne ohřát u ohně. A než jsme na naše obědové místo dorazili, rychlí poslové z pekel nám tam zatopili. Ohýnek jsme rozdělali v trampském tábořišti na kopci Babka, který byl současně nejvyšším bodem naši cesty.
Ani během oběda nás čerti nenechali na pokoji, a stejně tak i získávání balíčků.

Po cestě zpátky jsme se rozhodli, že si to od čertů už nenecháme líbit a tak jsme všem čertům utrhali ocásky. Alespoň vědí, že si nemají s Ufem zahrávat. Na závěr jsme si už jen na nádraží vyslechli tvorbu malých veršotepců, kteří na svých rýmech tvrdě pracovali po celou dobu. A pokud se někomu rýmy nezdály, jistě nepochopil, že šlo o dadaistické pojetí tradiční poezie. Po této části už měli všichni výletníci své zasloužené balíčky, a tak si je mohli v klidu vychutnat na zpáteční cestě domů.  Počasí nám ten den velmi přálo a myslím si, že se celý výlet se povedl. Tak zase za rok!

Myšák

Fotky z akce zde.

Trampolínky

20. 11. 2016 - jednodenní výlet

received_1500012506681476.jpegU gymnázia se nás ráno sešlo 5, Šamby, Miky, Kachna a Vítek, Dafča s Vojtou měli zpoždění a Vojta Ž. s Jonášem si spletli místo srazu. V plném počtu jsme se tedy sešli až na Hájích u mozaiky.

Naskočili jsme do metra a vydali se vstříc freestylovému centru. Do naší rezervace jsme měli ještě chvíli čas, a tak jsme se zašli ještě projít.

Po cestě jsme si dali oběd a v blízkém obchodu s nábytkem jsme si udělali rodinné foto na gauči... Ještě nám však zbývala chvilka a proto jsme se vyřádili s pár barevnými křídami na místním betonovém plácku, nechyběli samozřejmě ani krteček s jednorožcem a skákací panák.

Na trampolínách jsme to pak pořádně rozjeli. Nejen, že jsme skákali, ale zajezdili jsme si i v kruhu na skokanském můstku. Ten se pak stal osudný Kachnovi, který se při dopadu do molitanových kostek nějak zkroutil a poranil si žebra.

Myšák s ním tedy navštívil nemocnici. Nemějte však obavy, nakonec to bylo jen naražené, a tak jsme dojeli v pohodě domů.

Ostatní pak v klidu doskákali a s dobrou náladou se v pořádku vrátili domů k maminkám.

Myšák

Fotky z akce zde

 

Hrady, přehrada a kov

16. - 18.9. 2016 - víkendový čundr

zelezhory.jpgNa čundr do Železných hor jsme se sešli v komorní sestavě Mikuláš, Vojta a vedoucí Myšák a Dafča. První zajímavý okamžik nás čekal hned na nádraží. Totiž, Mikuláš si všiml, že ve vedru ještě v kupé topíme, takže jsme tomu mohli zabránit dřív, než jsme se uškvařili. Navíc jsme viděli větší množství pražských pionýrů, jak nastupují do stejného vlaku jako my. Nejspíš jeli na krajské setkání. My jsme s nimi ale nepokračovali a v Čáslavi po drátěném mostě přesedli na veselou lokálku do Třemošnice. Tam jsme vystoupili a vyrazili do kopce na první a nejcivilizovanější ze zřícenin naší cesty, Lichnici.

Do hradu se nám podařilo vniknout za téměř tmy a rychle jsme našli altánek s geologickými informacemi o Železných horách. Pro nás to byla střecha, pod kterou jsme se vešli, na slibovaných 19 mm srážek beze stavby přístřešků. Nepříjemné, hlavně pro Myšáka s alumatkou, bylo jenom to, že tento domeček byl vysypán ostrými kamínky. V noci se slibovaný slejvák nedostavil, zato se dostavila parta čarodějek zjevně využívajících kulisu hradu k nějaké atmosférické hře, takže se nám do spánku ozývalo "Wingardium Leviosa" i "Expelliarmus".

Ráno jsme se sbalili a zjistili, jak vypadá technologický pokrok: Z dětí měli s sebou powerbanku pro telefon všichni (2), z vedoucích nikdo. Tak jsme se radši sebrali a vyrazili přes pole do Pekla a k Sečské přehradě. U hráze jsme navštívili oblíbenou ceduli s technickými parametry nádrže, podešli tunelem skálu pod další zříceninou (Vildštejnem) a vylezli na třetí z nich. Na Ohebu jsme si dali obídek a prohlídku hradu (podobně jako zbytek cesty, pro Dafču dost nostalgickou - větší část této trasy už párkrát absolvoval) a mohli jsme pokračovat v obcházení přehrady. Tak jsme potkali i další z oblíbených cedulí (Soukromé molo) a zažili méně příjemné shánění vody od "ochotných" paní ve vesnici. No, naštěstí jsme vodu dostali.

Aby bylo dobrodružství, tak jsme si ušetřili na konci přehrady asi kilometr a Chrudimku místo lávky přešli přes kameny. To už pár kapek spadlo, ještě že nejsme z cukru. Na žluté za Klokočovem nám chvíli trvalo najít místo na spaní, nakonec jsme, skryti za oplocenkou, uspěli.

Ráno nás probudilo sluníčko, takže jsme za zpěvu staré znělky z pokémonů mohli soutěžit ve vrhu šiškou do prázdna a ve výrobě záchoda z vykotlaného pařezu, nasnídat se a vydat se na cestu. Ze stráně nad Libicemi (nebo Libicí?) jsme viděli většinu naší nedělní cesty až do Chotěboře, kam jsme také došli. Tam jsme se setkali s historickou parní lokomotivou, naobědvali se, vystřídali na jediném nádražním záchodě (klíč u pokladny a čisto) a mohli jsme se pokojeně vrátit domů a rozpustit se v Praze, totiž hlavně v Jižáku.

Myslím si, že ležérní styl čundru svědčil a akce se povedla i přes těch pár kapek, co si na nás dovolily spadnout.

Dafča

Fotky z akce zde

 

 

Rok 2015-2016

 

Rokytá

10. - 12.6. 2016 - společná víkendová akce

chalupa115.jpgSešli jsme se v pátek odpoledne ve složení: Šárka, Kája, Michal, Šambi, Verča, Eliáš, David, Vojta a Jáchym. Naše první kroky vedly na Hlavní nádraží, odkud jsme se vydali vlakem do Mnichova Hradiště, z něhož Mladší a Starší jeli asi 10 km na kole přímo do Rokyté a Nejmladší se svezli autem. Večer jsme už stihli jen postavit základní tábor a šupky dupky do hajan.

Druhý den jsme se nasnídali a vypravili se na celodenní cyklovýlet. Mladší a Starší udělali krásný asi 50 km okruh, při kterém navštívili Bezděz a Nejmladší podnikli okruh vedoucí okolními lesy a dále např. přes Ralsko. Celkově ujeli zhruba 30 km. Večer jsme se všichni sešli v základním táboře a opekli si buřtíky.

V neděli dopoledne jsme si zahráli několik her, např. Sochy v akci, dali si výborný oběd od šéfkuchařky Dity, zbourali naše malé stanové městečko a tentokráte včetně Nejmladších jsme dojeli do Mnichova Hradiště na vlak. Odtamtud jsme se, všichni pospávajíc, dostali zpět domů.

Ondra

Fotky z akce zde

 

Sázava

20. - 22. 5. 2016 - voda

voda_sazava_2016.jpgTak to nakonec vyšlo, výlet na přání sice neměl předpokládaně hojnou účast, takže nás bylo akorát tak do člunu. Sešli jsme se u GJM, kde jsme naložili do auta věci, a vyrazili na autobus. Autobusem a později i vlakem vyrazili Daví, Vojta, Jonáš a Myšák. Dafča s Vojtou jeli autem napřed, aby nám připravili lodě. 

V Horních Měcholupech jsme chvíli počkali na vlak a hurá do Senohrab, odkud jsme si udělali, krátkou procházku z kopce dolů k řece Sázavě do Zlenic. Když jsme dorazili k řece, Vojtu s Dafčou jsme sice viděli, ale lodě moc pojízdné nebyly. Po krátkém zamyšlení se je, ale ovšem podařilo zprovoznit a tak jsme v klidu mohli přeplout do kempu. 

Večer jsme pak ještě potrénovali na další den, zaházeli si frisbíčkem a po klidném posezení jsme se odebrali na kutě. 

Ráno jsme se probudili do krásného jarního (spíše letního) dne. Sluníčko se nám pomaličku vloudilo do stanů a tak jsme se rozhodli vylézt ze spacáků a posnídat v rosou vlhké trávě. Kolem desáté pak dorazil Vojta s autem, a tak jsme naložili věci do auta a mohli jsme spustit raft na vodu. Cesta nám s dobrou náladou rychle ubíhala a ani nám moc nevadilo, že je to skoro pořád jen "volej". I přes to, že nebylo moc vody, povedlo se nám jeden jezík sjet (sešoupat). Jelikož sluníčko hřálo, mohli jsme se i hezky vykoupat. 

Na večer jsme pak chtěli ohýnek, a proto jsme si zastavili kus před Týncem nad Sázavou u lesa a nějaké dříví jsme nasbírali. Trošku unavení jsme se pak doplavili až do cíle denní etapy, kde jsme se opět setkali s Vojtou a společně se navečeřeli. Po večeři jsme jsi pak rozdělali náš ohýnek a jako odměnu jsme si opekli buřta. Vzlykaje nad našimi spálenými koleny jsme se pak vydali na kutě.

Třetí den, nás vzbudilo velké vedro ve stanu. Sluníčko zase pálilo o sto šest a bylo nám jasné, že to dnes nebude jednoduché. Posnídali jsme čokokuličky, zabalili si a opět jsme se vydali na cestu. V tomto úseku nás čekalo relativně hodně jezů a tak jsme se na ně všichni těšili. Jaké to bylo pak zklamání, když jezy byly více méně suché a pod nimi následovali úseky plné kamenů, kde se občas nedalo ani ponořit pádlo, natož jet. Po obědě se to naštěstí, ale zlepšilo, jezy sice stále nebyly příliš sjízdné (až na pár výjimek), ale voda už docela dobře tekla a moc jsme už o kameny nedrhli.

Nakonec jsme, trošku více zarudlí než v sobotu, vystoupili z lodě v Pikovicích, kde jsme vyfoukli člun a vyrazili vláčkem domů. A jelikož to byl výlet kouzelný, tak zmizel! 

Jako obvykle, kdo nejel, prohloupil. :-)

Myšák

Fotky z akce zde

 

Křivo-coto?

22. - 24. 4. 2016 - víkendový čundr

lany.jpgNa startu čundru blízkou stranou Křivoklátska jsme se sešli čtyři. V sestavě Vojta, Bert, Solda a Dafča jsme se tak mohli vydat na nádraží, kde se k nám přidal Myšák a byli jsme komplet. Odtamtud nás vláčky odvezly do Městečka u Křivoklátu, kde byl skutečný start.

A hned u startovního stoupání na hřebínek této oblasti jsme měli první událost: Dafča našel (a nakonec si až domů donesl) paroh. Jeden, nejspíš shozený na podzim. Jak jsme tak hledali, kde bychom hlavy složili, potkali jsme větší množství zvířátek i živých, ne jen jejich shozených kousků. Totiž větší množství srnek a v místě, kde jsme se chtěli utábořit, samozřejmě skupinku prasátek. Nu, co se dalo dělat, jsou tam doma a je jich dost, odešli jsme radši budovat bydlení na hranu pole asi o kilometr dál.

Noc z pátku na sobotu proběhla bez větších potíží, ráno byli kluci k nezastavení a mohli jsme tedy zvolit delší postup, kdy jsme přes Mečnou vyrazili na Pařeziny (kde jsme se dozvěděli, že lánská obora je skutečně oplocená a veřejnosti nepřístupná) a k Novému domu, kde jsme si dali oběd u místní studny. Po obědě jsme vylezli přes místo podle názvu nejnevhodnější k nocování (tedy Chladnou stráň) a za stálého podlézání závor kolem několika hájoven. Divili byste se, u kolika z nich bydlí i srnka nebo dokonce stádečko. Potkali jsme i partu výletníků, kteří brali výlet do přírody trochu jinak než my a z auta dělali kravál nejen na altánek, kde byli, ale i na půl lesa. No, nepřidávali jsme se a protože začínalo kapat, sotva jsme se dostali z dosahu hustě rozmístěných hájoven, radši jsme začali stavět. Těsně jsme to stihli a mohli se vyspat v takovém suchu, jak to jen šlo, ještě předtím, než začala padat voda ve velkém.

Voda přestala padat někdy v chladné noci (ráno bylo kolem nuly), takže jsme mohli pokračovat už za sucha. Dokonce i sluníčko se občas objevilo a prohřívalo studený vzduch i trampy.

Radši jsme se vydali na cestu a zahřáli se pohybem. Během dopoledne spadla trocha sněhu, ale stejně se oteplovalo a oběd jsme si mohli dát v Lánech na autobusové zastávce, aby domorodci koukali.

Když jsme v Lánech byli, podívali jsme se i na prezidentský zámek a množství vojáků, kteří tam hlídali, i když pan Zeman na místě asi nebyl. Tak jsme jim nechali aspoň v písku pozdrav - logo Ufo, vyryté myšákovou pečlivě opracovávanou holí. Pak už stačilo se jenom dokutálet do Stochova a mohli jsme se rozjet vláčkem domů.

Výlet se vydařil, nikdo nezmrzl ani nezmokl a těšíme se na dalším čundru.

Dafča

Fotky z akce zde

 

Letadla?!?

19. 3. 2016 - jednodenní výlet

letadlaJak už tomu tak bývá na začátku každého výletu, sešli jsme se před GJM. Sešlo se nás tu na naše poměry docela dost (Vojta Ž., Vojta S., Daví, Kachna, Honza, Lukáš, Dafča a Myšák).

Netrvalo dlouho a už jsme se vezli na letiště. Jelikož byla sobota ráno, cesta byla poměrně hladká a v žádné zácpě jsme neuvízli.

Na Terminál 3 Ruzyňského letiště jsme dorazili právě včas, abychom přebrali návštěvnické čipové karty a vydali se prohlídku. Pán, který prohlídku vedl, nám řekl něco o historii letiště, a tak jsme si mohli představit, o kolik letiště vyrostlo za posledních padesát let. Jelikož měla naše další cesta vést do autobusu na ranveji, bylo nutné projít kontrolou s bezpečnostním rámem. Vyndali jsme klíče, sundali pásky a poslali je rentgenem, nikdo z nás pak ani nepípal a tak jsme byli v bezpečí. Po průchodu kontrolou jsme se ocitli na druhé straně maličkého třetího terminálu a neskytl se nám pohled na obrovskou prázdnou plochu.

Prohlídka začala. Nejdříve jsme si z blízka prohlédli marocký a uzbekský speciál, kterým přiletěli vládní delegace. Tím to, ale nekončilo, na letišti jsme potkali mnoho dalších zajímavých zaparkovaných letadel. Menší osobní, jen pro pár lidí, ale dokonce i armádní letadlo herkules, nebo známý Boeing 747 (Jumbo Jet), který se řadí mezi největší civilní letadla na světě. Dále jsme pokračovali k nakládce a vykládce letadel, dozvěděli jsme se, jak se nakládá letadlo, jak se parkuje, tankuje, a spoustu dalších. Samozřejmě nám nesměla uniknout ani přistání a odlety, a tak nás odvezli přímo k startovací a přistávací dráze odkud jsme si to mohli krásně prohlédnout. Viděli jsme zde starty menších, ale i přistání velkých letounů. Dokonce nám někteří piloti i zamávali anebo na nás zablikali přistávacími světli. Na závěr nás pan průvodce vzal do místní požární zbrojnice, která byla plná nejmodernější hasičské techniky včetně vozů Panter s titanovým hrotem na propichování letadel.

Přesyceni nově nabytými informacemi jsme po obědové pauze opouštěli letiště. Nebe se nám zamodralo, a tak jsme se v příjemném jarním počasí prošli přes les až na Divokou Šárku na tramvaj. Po cestě jsme také měřili síly, kdo dohodí polenem nejdále, a zjistili jsme, že to je Vojta S., ale ostatní mu celkem slušně dýchali na paty.

Při zpáteční cestě MHD už jsme byli lehce unaveni, a tak když jsme došli před GJM, byli jsme rádi, že už jsme doma.

Myslím, že jsme během výletu viděli leccos, co člověk jen tak nevidí, a že to stálo za to. Už abychom jeli na další!

Myšák

Fotky z akce zde

 

Zimní Bílkovice

12. -14. 2. 2016 - víkendová akce

BB_obed

Po chvíli čekání na Hájích, se nás sešlo 7, Vojta Ž., Vojta S., Bertík, Kachna, Daví, Dafča a Myšák. Jelikož nám jel za chvíli autobus z Roztyl, na nic jsme nečekali a naskákali do metra. Cesta rychle uběhla a tak jsme se ocitli v Bílkovicích, kde na nás už čekal Myšák s vyhřátou boudou. Zabydleli jsme se a vrhli jsme se na Hobity. Pro to, aby se stal člověk nejlepším hobitem, není třeba jen umět dobře jíst, pít a mít kondičku, důležité je mít i nějaký ten majetek a nenechat se o něj připravit ostatními. Potom jsme se pomalu odebrali na kutě. Někteří sice protestovali a snažili se klást odpor pomocí chemických zbraní (deodorant Playboy), ale odpor byl překonán a všichni sladce usnuli.
Druhý den ráno začínal pro některé účastníky časně. Škola moc neunaví a tak se dobře vstává už před sedmou. Tentokrát kladli odpor vedoucí, jejich statečný výkon ovšem stačil jen asi na osmou hodinu. Po snídani nás čekala zpráva o zachycení gravitačních vln, a tak jsme se jako správní UFOuni rozhodli nebýt pozadu, a také si vytvořit vlastní detektor. Některé výtvory byly účinnější než jiné, ale to se stává, ještě že se nám podařilo jejich existenci potvrdit a také jich pár chytli.
K večeru pak následovalo objevování vzdálených vesmírných soustav, na které nás upozornili přicházející gravitační vlny, přitom se nám také setmělo a tak jsme museli cestovat vesmírem po tmě. Po návratu na základnu jsme si také zaházeli se svítícím talířem. Bylo to docela náročné, hlavně když se kluci pořád měnili a nikdo nevěděl, komu hází. V jednu chvíli tam byl Bertík, a pak Vojta, no zkrátka úplný guláš.
Po talíři jsme zasedli do tepla boudy, a zatímco kluci hráli krávy, Myšák s Davím, připravili pomazánky a topinky na večeři. Večeře se táhla a táhla, až jsme to zakončili pečenými brambůrkami v troubě s trochou soli. Pak jsme jen spokojeně trávili a povídali, až nastal opět čas na to odebrat se nahoru.
V neděli ráno už nikdo brzy nevstával a tak jsme v klidu pospávali až skoro do desíti. V klidu jsme posnídali, a dali jsme se na hraní baseballu, tedy spíš nějaké jeho podivné variaci. Tomu jsme se věnovali až do oběda. K tomu jsme měli těstoviny se špenátovosýrovou omáčkou. A jelikož se náš čas strávený v Bílkovicích začal chýlit ke konci, začali jsme pomalu, ale jistě uklízet a mýt nádobí. Něco po třetí jsme pak vyrazili na autobus do Bílkovic. Autobus, na který jsme čekali nám, ale nezastavil, a tak jsme museli čekat na další. No co, stane se. I přes lehké komplikace s návratem se všichni vrátili s dobrou náladou. Už, aby tu byla další zima a k tomu i víc sněhu než letos hurá opět do Bílkovic!

Myšák

Fotky z akce zde

 

Techmánie

24. 1. 2016 - jednodenní výlet za poznáním

techmania_stranky.jpgSešli jsme se v sestavě šesti dětí a tří vedoucích (Martin, Sebastian, Vojta S, Šamby, Lukáš, Honza a Myšák, Davča a Vojta) 28.ledna. Vyrazili jsme na metro a jeli jsme na zastávku Zličín. Tam jsme vystoupili a nastoupili na starší Student Agency a už jsme jeli do Plzně. Když jsme dojeli do Plzně, zašli jsme do obchůdku, ve kterém si každý koupil věc podle chuti. A mohli jsme vyrazit. Po pár minutách jsme šli kolem jediného 3D planetária v České republice. Jsme na místě a Vojta řekne, že máme chvilku na svačinu a po sváče jsme se domluvili, kdy se sejdeme. Rozdělili jsme se na dvě skupiny (Lukáš, Sebastian a Honza; druhá Vojta, Martin a Šamby). Byly tam expozice Chemistři, Vzhůru dolů, Pod hladinou, Člověk a zvíře, Vodní svět, Filmohraní a Vesmír. Obě skupiny prošly téměř vše a nakonec jsme šli do 3D planetária. Ke konci výletu jsme nastoupili na nový Student Agency. Po hodině jízdy jsme byli v Praze a šli jsme domů.

Fotky z akce zde

Sebastian

 

Mikulášský výlet 2015

5.12. 2015 - jednodenní pěší výlet

mikulas_foto_k_recenzi.jpgNa Mikulášský výlet vyrazilo deset dětí. V sestavě David, Vojta Ž., Vojta S., Lukáš, Šambi, Vítek, Michal, Filouš, Verča, Tomík jsme vyrazili směr Mirošovice. Z Mirošovic jsme se, už po svých, vydali směr Senohraby a dále na Čtyřkoly. Po cestě jsme se dozvěděli, že Mikuláš pro nás připravil různé úkoly, kterými jsme si měli vysloužit nadílky. Ale nebylo to tak jednoduché... Po úspěšném splnění úkolu dostali děti jen vouchery na jejich nadílky a vyměnit je mohli až na samém konci výletu. Postupně v různých dovednostech jako např. luštění šifer, střelba ze vzduchové pistole, nebo mrštnost, získaly vouchery všechny děti kromě Šambiho, který musel na konci ukázat alespoň umělecké cítění a zarecitovat básničku. Mikulášův posel nám tedy vyměnil naše vouchery za nadílku a my jsme se unavení vrátili zpět do Prahy.

PX

Fotky z akce zde

 

Krhnaj 2015

28. 11. 2015 - florbalový turnaj

28667.jpgV sobotu 28. listopadu se nesešly oddílové děti běžně. Sešel se tým a šlo se na turnaj pořádaný spřátelenými skauty Krhúty. V sestavě David, Pavlík, Kachna, Vítek a Šamby a s koučsko-realizačním týmem Myšák, PX, Ondra, Dafča, Dita se vydali na Květňák. Tam jsme zjistili spoustu věcí. Za prvé, turnaje se účastnilo pět týmů (Ufo, Ginkgo a tři Krhútské). A za druhé, když jsme si přečetli pravidla věkových kategoií, plnohodnodně do týmu se přidali Dita a později dorazivší Honza, neb ještě směli.
Organizační tým chvíli řešil novou tvorbu tabulek - Ginkgo mělo nahlášeno dva týmy, nicméně nakonec dorazil jen jeden. I to se podařilo vyřešit a mohlo se začít.
První zápas proti domácím Netopýrům byl velmi technický, význačný především  precizní obrannou hrou z obou stran a nakonec vítězný 3:1. Druhý jsme však prohráli s pozdějšími vítězi Lišáky vysoko, takže na třetí proti Ginkgu jsme šli s jasným cílem - porazit je znamená pojistit si medaili. No a to se podařilo s přehledem. Pauza a poslední překážka, zápas rozhodující o druhém či třetím místě. Tým proti nám měl jen jednoho výrazně dobrého hráče, ten ale převyšoval v podstatě všechny ostatní na hřišti o několik tříd (a hlav), takže jsme odcházeli se třetím místem. Ostudu jsme tedy rozhodně neudělali.
Vyzdvihl bych hlavně Pavlíkovu útočnou hru, kdy si ho soupeři často všimli, až když byl míček v bráně.
Ještě chvilka mimosoutěžní hry podle velikosti (ne původní týmové příslušnosti), vyhlášení a závěrečná exhibice. V té se utkali vedoucí Ufa (koučsko-realizační tým plus Honza, Štika, Ota a brankář Severka) proti vedoucím Krhútů. Hra byla tvrdá, ale ne tolik vražedná jako některé předchozí ročníky a velmi vyrovnaná. Fenomenální brankář Severka předváděl výkony na hranici lidských možností a i ostatní ze sebe v poli vydali, co to šlo, nicméně Krhúti předváděli něco podobného a nakonec těsně vyhráli 6:5. Dalo jim to ale velkou práci a jediná situace, kdy někdo vedl o dva góly, bylo vedení Ufa v době poločasu 3:1, takže ani tam jsme si ostudu neutrhli a mohli jít i s dětmi spokojeně zpátky ke gymplu a rozeslat je domů.
Pokud se na tuto tradiční akci vydáme znovu, nakrhneme jim trika ještě důkladněji.

Dafča

Fotky z akce zde

 

Říp

17. 10. 2015 - jednodenní pěší výlet

rip.jpgRáno bylo pošmourné, ale ani tak jsme se počasí nezalekli. Na srazu jsme se sešli v komorním složení (Vojta Ž. David, Vítek, Myšák a Vojta). Sotva jsme se vydali na metro, už tam na nás čekalo, a tak jsme doběhli do zavírajících se dveří. Na Masarykově nádraží na nás pro změnu čekal vlak, a tak jsme opět naskočíli a hurá na Říp! Po cestě vlakem jsme probrali co je vlastně to strdí, které praotec Čech zaznamenal z hory a zapinkali jsme si nafukovacím, balonkem. :-D

Po vystoupení z vlaku naše skupinka začala pořádně postupovat k cíli. Zastavili jsme se také v žabce pro občerstvení, a pak už nás nemohlo nic zastavit. Cesta rychle ubíhala a my ji celeou prokecali. Nezastavil nás ani kopec, který jsme museli zdolat, abychom se dostali k úpatí té slavné hory. Na jeho vrcholu se nám naskytl pohled na Říp a hned nám bylo jasné proč ten praotec všechno tak hezky viděl. Nikde jinde žádný jiný kopec není, tedy jen v dálce a to s hradem Házmburk (myslíme si, že to byl on).

Při výstupu na vrchol jsme postupovali v tempu, hlavně kluci, kteří nás "staré" nešetřili a nadělili nám dobré tři minuty. Předjížděli nás i cyklisti, keří se navzdory sychravému počasí  rozhodli pro výlet. Celkově tam bylo lidí dost, hlavně na vrcholu, kde jsme si dali náš zasloužený oběd, prozkoumali rotundu svatého Jiří a zahráli si tematickou hru "mlíko, strdí", které vypráví příběh o praotci Čechovi, tak jak se opravdu stal. Trochu zapomínal a tak si musel udělat pomůcku, aby nic nezapoměl (mrkněte na to ve videu). Pak jsme si ještě prohlédli vyhlídku směrem na Prahu a Mělník a vyrazili jsme pomalu na autobus. Z kopce nám to hezky šlapalo, a proto jsme byli ve Ctiněvsi ještě s předstihem. Od tamtumtud jsme se už jen svezli do Roudnice a rovnou vláčkem domů. Jelikož byl výlet náročný, unaveni jsme si někteří ve vláčku zdřímli. Myslím, že kdo nejel prohloupil, už se těším na příště. :-)

Myšák

Fotky z akce zde

 

 

Rok 2014-2015

 

Z pekla do Ráje

24. - 26. 4. 2015 - víkendový čundr

raj_foto.jpgDo Ráje se vydalo celkem pět účastníků, na srazu jsme se tedy setkali v sestavě David, Vojta, Bert, Myšák a Dafča. Autobusem jsme se dostali do Mladé Boleslavi a po rozdělení stanu na nástupišti nás vlak dovezl do Mladějova. Ve vlaku jsme mezitím potkali tlupu skautíků, prý že jedou na setkání a že nám bude v noci zima. No jak myslíte, my zase tak snadno neměkneme. Ani to ale nic moc neměnilo na tom, že jsme z vlaku vylezli až za soumraku (prokletí pátků) a po chvíli zjistili, že mapa je sice (aspoň že tak) KČT, ale poněkud zastaralá a navíc cyklo, takže jsme v ní nenašli hned první značku a od té doby nám mapu dělal spolehlivější Myšákův telefon. S jeho pomocí jsme se akorát dokýblovali na vrch Hradiště, kde bylo místo jako stvořené pro utáboření se. To jsme také provedli.
Po snídani nás cesta vedla do cíle výpravy, na hrad Trosky. Když jsme přesvědčili trochu nejístého mladíka v pokladně, že podobně jako Rodinná štafeta na cyklokrose, ani jejich rodinné vstupné není omezeno na rodinné příslušníky, mohla začít chvilka nezbytného kochání a schodolezectví s batohy. Takže jsme si dali zmrzlinu a pokračovali k rybníku Vidláku, cetou dál k Čertoryji jsme se zastavili na prvním příhodném místě na oběd a Čertoryjí jsme se dostali až k jednomu z nejvyšších kopců v okolí, placaté Rovné Radči. Na to jsme vylezli a kryti hustníkem se nachystali k spánku.
Ráno nás probudilo pár kapek a celý den se počasí nrmohlo rozhodnout, jestli chce pršet, nebo ne. Nakonec se na to naštěstí vždycky vykašlalo. Na značce jsem potkvali cyklisty, kteří se tvářili trochu sportovněji, než aby se nám jim chtělo překážet, takže jsme uhnuli směrem ke Kopicovu statku a k Jezírku. No, cestou od Jezírka jsme je potkávali v protisměru zase a přiznávám, že by se mi do toho sjezdu moc nechtělo. Dalším významným bodem naší cesty pak byla skalní vyhlídka Hlavatice, kde jsme, kromě oběda, našli taky trojici klasických trampů. Vyjádřili nám sympatie a předváděli práci s křesadlem, ze které jsme nabyli dojmu, že zrovna před nimi je les v bezpečí. Pak už jsme se jenom skutáleli do Turnova na vlak, nasedli a znovu potkali skautíky, i když moc jsme toho s nimi nenapovídali - jak my, tak oni byli dost utahaní a cesta probíhala spíš ve znamení tlučení špačků.
No a byli jsme doma a mohli se rozeslat zpátky do péče maminek.

Dafča

Fotky z akce zde

Video z akce, o jehož tvorbě zmínka v reportáži není, zde

 

Zachránili jsme Černou říši

21. 3. 2015 - jednodenní pěší výlet

2015-03-2111.36.11.jpgNa stránkách viselo povolání do akce od císaře Černé říše kvůli houfujícím se nájezdníkům na východní hranici. Vzhledem k utajení nakonec do akce vyráželo jen tříčlenné komando ve složení David, Pavlík a Vojta s podporou domorodých průvodců Dafči a Myšáka a z Hájů jsme se vydali na Masaryčku a odtamtud vláčkem přímo do srdce Černé říše. Naštěstí jsme přišli na to, že by to mohly být Dolní Počernice a vydali se pro rozkazy do císařského paláce. To se tak chvilku jde, projde se skrz císařskou zahradu (což byla sama o sobě překážka, protože tam zrovna káceli a na většinu se nesmělo) a pak přijde skutečná zkouška. No, s vodním (spíš bahenním) příkopem měl největší starosti Myšák, ale i ten se do paláce dostal. Mapu stejně nafasovaly děti.

Podle této mapy jsme pokračovali cestou tak skrytou, že o ní nevěděly ani naše kontakty, natož pak nájezdnické hlídky, přes oběd u Běchovic (Krásný přístřešek, ale proč stál druhý stejný o sto metrů dál, zůstává záhadou. Že by evropské dotace nebo něco podobného?) a speciálním úsekem. To byla část přes stavbu (asi opravy trati) a džungli, která se neobešla bez krve (Dafčovi se spustila z nosu), která nás vyplivla rovnou v Klánovickém polesí. Tady, na nájezdnickém území, bylo třeba zachovávat opatrnost, tak jsme jenom zjistili, že náčelníkovo sídlo se jmenuje podle něj, totiž Štamberk, a vydali se tam. Kupodivu se nikomu nepodařilo nás přepadnout, tedy jsme mohli chána spokojeně zamordovat, ve stanici Klánovice osedlat ocelového oře (a potkat velký oddíl Medvědi) a zmizet, než se nájezdničtí bojovníci stačili vzpamatovat.

Dafča

Fotky z akce zde

 

Bílé Bílkovice 2015

13. - 15. 2. 2015 - zimní víkendová klasika

Bílé Bílkovice 2015 MladšíPo malých zmatcích se nás většina sešla v metru na Hájich. Netrvalo dlouho a vyrazili jsme metrem na Roztyly. Tam jsme přestoupili na autobus, který nás odvezl nejkratší cestou do Bílkovic. V autobuse už jsme byli v kompletní sestavě, protože nás na Roztylech dojel Vojta. A kdo tedy vlastně jel? Na výlet vyrazil Bertík, Vojta Ž., Vojta S., David, Kachna, Myšák a Vojta.
Do Bílkovic jsme dorazili už za tmy, noc byla světlá, a tak jsme se vydali do tábora po tmě bez baterek. Když jsme dorazili na místo, rychle jsme si zatopili a připravili místo na spaní. Před spaním jsme si ještě zahráli nějakou tu karetní hru a pak oblíbenou hru na broučky (hlavně mezi vedoucími) a spali a spali...
Ráno jsme se probudili do docela hezkého dne, sluníčko trochu svítilo a na trávě se povalovaly zbytky ztvrdlého sněhu. Jelikož jsou UFOuni vynalézaví a pracovití, dokázali i v těchto podmínách postavit sněhový monument větší než všichni jeho stavitelé.
Po obědě jsme pak kromě tradiční věže o nádobí zařadili obíhačku u místního pingpongového stolu a dost jsme se u toho nasmáli.
Po venkovních aktivitách jsme se vrátili zpět do boudy, kde jsme se prohřáli s teplým čajem v ruce a před večeří zahráli nějakou tu deskovku.
Za tmy jsme se pak snažili proplížit  s hlidači "Slandermanovi" a zjistili jsme, že není žádná sranda se ani v noci plížit tak, aby nebyl člověk vidět ani slyšet.
Vzhledem k náročnosti večerního programu, nebylo divu když jsme se všichni probudili až kolem desáté. Po snídani jsme si dali ještě pár her venku, abychom si užili krásny slunečný den a poté jsme začali pomalu balit a připravovat se k odjezdu a myslím, že jsme kompletní úklid zvládli dokonce v rekordním čase.
Pak už jsme jen dokráčeli do Bílkovic a tradá domu za maminkami. Zkrátka to byl dalši povedený víkend.

Myšák

 

Aquapark Šutka

10. 1. 2015 - jednodenní výlet za vodou

aquapark.jpgNa akci, slibující všemožné vodní hrátky, jakož i jiné aktivity s vodou se pojící, dorazilo devět dětí a dva vedoucí, totiž Sebík, Vojta S., Šamby, Kachna, David, Bert, Matěj, Vojta Ž., Kanec, Myšák a Dafča. Když jsme tedy Kance objevili (nejsou kosmonauti jako kosmonauti), nechali jsme pražského krtka, ať nás hodí na Kobylisy. Zde se projevila davová psychóza, když jsme společnými silami (za vydatného zjišťování, kdo všechno má v okolí babičku) přesvědčili Myšáka, že chceme vystupovat na druhou stranu, než je Salesiánské centrum. Jak jinak, byla to chyba a museli jsme skrz metro ještě jednou a dál, pořád rovně až na nás vyskočila podivně prosklená budova s čouhající tobogánovou věží a vůně chlóru (spíš uvnitř), neklamné příznaky aquaparku.

Zaujala nás naplněnost kapacity (92 %), ale očividně jsme se vešli a tak narváno nebylo. Než jsme mohli na atrakce, bylo potřeba si rozdělit samohlídací trojice a rozplavat se v bazénu. Když to vypadalo, že se neutopíme, mohli jsme konečně navštívit tobogány, klouzačky, vířivky, divokou řeku, vlnobití (fyzika v praxi, konkrétně rezonance) i páru. Řádění bylo přerušováno jen pravidelnými hlášeními, že jsme se stále ještě neutopili, a sváčou nahoře v šatnách obohacenou o veselou epizodu "najdi hadr". Když už toho bylo dost, došlo ještě na méně veselou epizodu "najdi ztracené brejle", kdy se je objevit Dafčovi nepodařilo, a to i přes to, že brejle měl (což pomáhalo už i Machovi).

Pro cestu zpátky zvolil Myšák dobrodružnou variantu Ze stráně dolů, která však končila v nezmapovaném plotě vybaveném navíc ostnatým drátem a o kus vedle v neprostupných houštinách. Tak jsme zjistili, že se hrdinný sestup nekoná a vynořili jsme se zpátky u bazénu a na druhý pokus to vzali radši stejnou cestou, jako jsme přišli a z Kobylis nás krtek dovezl na Háje a dvojka ke Gymplu.

Kdo nejel, přišel o dost, akce se povedla. Tak zase za rok v nějakém aquáči nebo za méně někde jinde.

Dafča

Fotky z akce zde

 

Mikulášský výlet 2014

6. 12. 2014 - jednodenní výlet

gopr1882-2-.jpgSešli se tak jednou za polo-ošklivého počasí UFOuni na Hájích a přemýšleli jestli jsou všichni. Po chvíli čekání už bylo jasné, že nikdo jiný nedorazí, a tak UFOuni vyrazili bez Davida, který ještě spal doma. Na hlaváku se pak přidal Myšák a už jsme byli v plné sestavě (Dita, Johi, Vítek, Lukáš, Vojta Ž., Vojta a Myšák) a mířili si to směrem na Řevnice pěkně v teple vláčku.
V Řevních nebylo také úplně vlídně, ale byli jsme stateční a trošky vody jsme se nezalekli. Vyrazili jsme směrem na Babku, po cestě jsme si na náměstí zatrsali s místními spolky lidových tanců, popovídali, a začali pomalu vymýšlet nějakou tu básničku, kterou bychom uctili Mikuláše.
Když se naše výprava doškrábala na vrchol, spatřila tam partu čundráků u ohně, a tak získala trochu tepla pro klidný oběd. A co by to bylo za romantiku, kdybychom si přitom neupekli ani jeden buřt, a tak jsme si dali každý jeden. :-)
Po obědě už na nás čekali čerti, kteří v sobě skrývali tajné kódy od zámků Mikulášových řetězů. Ani těch jsme se nezalekli a pěkně jsme si na nich smlsli.
Mikuláši pak byli vězněni nedaleko, a byli vystopováni pomocí moderní techniky. Když byli Mikuláši osvobozeni, vložili jsme do cesty terénní vložku a po jejím absolvování jsme postupovali směr Skalka po zelené značce.
Cesta byla blátivá, mokrá a klouzavá, ale i přesto jsme se v pořádku dostali na Skalku, kde už si od vysvobozených Mikulášů vykoledovali první své balíčky. Výběr básní byl rozmanitý a tak došlo jak na váženější poezi, tak i na humornou. V ojedinělých případech pak dokonce i na vlastní tvorbu, která se Mikulášům tuze líbila.
Na závěr jsme už jen seběhli do Mníšku, odkud nám jel za nedlouho vlak, tedy vlastně jsme ho jen tak tak stihli. A to hlavně díky obětavosti všech zúčastněných, kteří nebyli líní a vydali ze sebe v závěrečném běhu maximum.
I přes sychravé počasí si myslím, že se výlet povedl, a proto je škoda, že nás jen nejelo víc. Třeba příští rok. ;-)

Myšák
 
Fotky z akce zde

 

Mindcraft

23. 11. 2014 - jednodenní hra po Praze

2014-11-23-13.12.23.jpgSraz byl v neděli v časných ranních hodinách a my jsme se tam sešli vši (Myšák, Kuki, Fíla, Michal, Šárka, Kája, Marek, Dita, Johča, Matěj, Honza, Štika, Pavlík, Kachna, David, Šamby a Vítek). Venku byla zima, ale nám to nevadilo. Těšili jsme se na den plný dobrodružství a tak jsme na nic nečekali a začali. Účastníci byli rozděleni do třech týmů, Millerovi (Nejmladší), Balážovi (Mladší), a Čermákovi (Starší). 

Všechny tyto rodiny měly na začátku jasný úkol, a to prohlédnout si s průvodcem co nejvíce památek. Ale jak to tak bývá, nic není tak, jak to bylo naplánované, a tak se brzy rozdělily. Nejprve se oddělili Millerovi po útoku na průvodce. Jejich úkolem bylo ochránit průvodce s důležitým kufříkem a zařídit jeho bezpečí při cestě na bezpečné místo. První cesta vedla do Edenu, kde jim měly být předány informace. (Díky mami :-D) Mezitím se v Ječmínkovi Čermákovi dozvěděli, že mají opustit rodinu Balážových a že na ně na Budějovické čeká taxík. Co čert nechtěl, Čermákovi byli uneseni do MATRIXU, odkud není cesty zpět. Od této chvíle se Starší snažili dostat z virtuální reality, aby se zachránili. 

Mladším se samozřejmě nelíbilo, že byli jejich přátelé uneseni, a proto dělali vše, o co je vyděrač žádal. Nejprve si museli prohlédnout různé památky a vše zdokumentovat, aby byl vyděrač spokojen. To mu ovšem nestačilo a chtěl, aby vzali na procházku i jeho blízkého přítele Boxíka, o jehož umístění byli kluci informováni pomocí UFOunského zpravodaje v trafice na Václavském náměstí.

Starší mezitím hledali zprávu na Nám. Bratří Synků, která je poslala na Hlavní nádraží pro balíček. Mobil z balíčku pak posloužil jako komunikační prostředek a dorozumívání se zlounem. Pomocí nalezeného QR kódu se také snažili nalézt kontaktní osobu před Palladiem, ale marně.

V tuto chvíli už měli nejmladší vyzvednutý batoh z vlaku a pelášili na bezpečné místo. Samozřejmě se museli předtím zeptat kudy kam a tak jim byly informace předávány třeba telefonní budkou.

Balážovi už obcházeli vytyčené památky s Boxíkem a živě se s ním dokumentovali. Ke konci také dospěli pod horu Petřín, kde na ně čekal kontakt, který je odvedl nahoru a předal nějakou abecedu. Tam se shledali s Millerovými, kteří už netrpělivě vyčkávali jejich příchodu na bezpečném místě. No jo, ale kde jsou Čermákovi? Ti se díky snažení Balážových dozvěděli o cestě ven z Matrixu a tak se museli všichni prohrabat tunelem ven. Po cestě našli podezřelý klíč a tak si ho vzali s sebou.

Na Petřín dorazili Starší, ve chvíli kdy už ostatní věděli co se vlastně všechno stalo. Klíč použili k uvolnění kufříku, abecedu k rozluštění tajné zprávy z kufříku, která jasně hovořila o ukrytí odměny pro všechny zúčastněné a tak netrvalo dlouho a všichni si pochutnávali na nějaké té mňamce.
 

A proč vlastně "MindCraft"??? Zkuste se v tom vyznat. ;-) 

Myšák

Fotky z akce zde

 

Krhnaj 2014

22. 11. 2014 - jednodenní floorbalový turnaj

450--21-.jpgTento dne začal netradičně. Po ránu jsme se sešli hned dvakrát. Jednou pouze Nejmladší po osmé a podruhé Starší s Mladšími něco po jedenácté. Nejmladším začínal turnaj chvíli po deváté a tak rychle vyrazili na "Květňák". Po příchodu se rychle převlékli do sportovního a vyběhli na sportoviště. Konkurence byla letos silná, ale UFOuni se jí nebáli. Mezi ty odvážné patřili Šárka, Michal, Martin, Kája a David, na střídačce na ně potom dohlížel zkušený kouč Kuki a asistentni trenéra PX a Ondra. Během dopoledne pak bylo odehráno pět zápasů, během kterých si Nejmladší vedli suveréně a nedopřáli soupeřům ani jeden bod za vítězství a odešli s hlavní cenou.
Kolem poledního pak řady UFOunů doplnili Starší a Mladší. Ti už se těšili, jak si ten pošmourný den zpestří. Mezi statečnými se objevili z Mladších, Kachna, Šamby, Tomáš, Pavlík, Vojta, David a Vítek (trenéři Myšák a Dafča), ze starších pak Štika, Dita, Honza, Tomáš, Kuba a Matěj (trenér Severka).

Vzhledem k rozdělení skautských věkových skupin spadali Mladší i Starší do stejné kategorie (10-15 let) a ač to pro Starší znamenalo velkou výhodu, Mladší se nezalekli a vyrazili bojovat. Nutno přiznat, že věkový průměr Mladších 10,5 roku byl ze všech týmů jednoznačně nejnižší a tak není divu, že jejich snažení neskončilo medailemi. Na druhou stranu ovšem Mladší svedli několik velmi vyrovnaných zápasů, s výsledky 5:6 a 6:8, při kterých se soupeři oprávněně obávali o své vítězství. V některých zápasech pak byli zapojeni fandící Nejmladší a za velkého úžasu diváku si vodili 14leté soupeře po hřišti a dokonce i několikrát skórovali.
Na druhou stranu Starší nastoupili bez obav do všech zápasů, které od první chvíle vyhrávali. Mezi střelci se pak prosadili jak chlapci, tak dívky, a za skvělých výkonů brankáře Štiky neměli zkrátka soupeři žádnou šanci. Zaslouženě si pak všichni odnesli zlaté medaile.

Speciální díky bych chtěl vyslovit odvážné hráčce Šárce, která nastoupila, kromě Nejmladších i v bráně Mladších a dokonce i Starších, kde působila při finálovém zápase jako nepřekonatelný oříšek pro soupeřovy útočníky.

Myšák

Fotky z akce zde

 

Za zlatými doly

31. 10. - 2. 11. 2014 - víkendová akce na chatě

Na akci na10612723_10203641144562974_1773752018060825390_n.jpg přelomu října a listopadu se nás vydala jen komorní sestava, totiž děti David a Vojta, vedoucí Dafča a Myšák a auto Ještěr. Nasedli jsme tedy do Ještěra a vydali se směr Jílové a Radlík, kde už na nás čekala Myšákova chata. Po jejím základním zobyvatelnění jsme změřili síly ve hrách klasických více (Halma) i méně (např. Hobiti) a ulehli, neb akce byla přece jen náhradou za čundr a na sobotu bylo tedy naplánováno nějaké to čundrání. To se druhý den také konalo, dokonce i k těm zlatým dolům jsme se vydali. A hned u první štoly, kde jsme dávali obídek, nás čekalo ne úplně milé překvapení - štoly jsou otevřeny o víkendu a svátcích, ovšem jen do října. Takže, když jsme tam byli prvního listopadu, utřeli jsme. Sešli jsme tedy ještě dál k řece, kde jsme se vyvalili na sluníčku, spokojeně zpracovávali piškoty a hráli si se psem místních rybářů a když se pes i rybáři vzdálili, věnovali jsme se chvíli házení žabek a lezení na zídku, načež jsme se vydali okolo poslední ze štol (Halíře) zpátky do chatičky, do které jsme se dostali právě akorát za soumraku. Večer jsme si upekli buřty a poté, co nás chlad zahnal do chaty, přišli na pár černých historek a upadli do snění. Ráno jsme zúčastnili pravého pit-stopu, takže nás Ještěr měl večer jak odvézt, a po obědě (byly těstoviny) a nádobí (vyhrál Dafča) jsme si ještě ukázali, jak blízko to je k nájezdu na jeden z nejoblíbenějších (např. rodinných) cyklovýletů v okolí Prahy, známých Třináct brodů Davelských (tedy turistická značka podél Zahořenského potoka). My jsme si tentokrát boty radši nemáčeli a před prvním nevyhnutelným brodem se stočili zpátky. Přišli jsme tak akorát, abychom chatu tak nějak zazimovali a osedlali Ještěra směrem ke GJM. Až když už jsme v autě seděli, přepadl nás první záludnější vrtoch počasí. Okolo Jesenice byla velmi slušná mlha, ale řidič Myšák se jí nebál a jen s malým zpožděním vydal účastníky zpátky rodičům.
Celkově měla akce komorní, pohodovou atmosféru a když nás někdy bude zase málo, není to ideální, ale jak jsme si právě ověřili, nevadí to.

Dafča

Fotky z akce zde

 

 

Rok 2013-2014

 

Beroun-Brdy-Praha

30. 5. - 1. 6. 2014 - víkendový cyklovýlet s brašnami

foto_brasny.jpgJe to tady, konečně jsme se dočkali prvních brašen s Mladšími UFOuny. Tito dorazili v celkovém počtu čtyř dětí, tedy Šambyho, Vítka, Vojty a Berta. Pro dobrou míru se přidali dva vedoucí, Dafča a Myšák a po překonání úvodních technických komplikací jsme se mohli vydat na cestu. Nejprve na Háje a metrem, takže jsme si stihli vyzkoušet různé vlastnosti plně naloženého bicyklu. Ano, s několika kily zátěže přímo nad zadním kolem se jede trochu jinak, hlavně se kolo nesmí tolik naklánět a má mnohem větší setrvačnost. Samozřejmě, výrazné bylo i to, o kolik jsou najednou náročnější schody včetně eskalátorů. Přes to všechno jsme se dostali na Hlavák a slíbeným vláčkem do Berouna. Cestou z něj do Tobolky se na nás podívala jediná víkendová a navíc slabounká přeprška, takže na kopci nad Tobolkou jsme mohli najít útočiště a postavit stany, dát si večeři a spokojeně chrupat.
V noci sice nebylo úplně vedro, ale nic strašného se taky nedělo a po snídani jsme mohli vyrazit přes Měňany a Všeradice do Podbrd, ze kterých nás čekal nejnáročnější výšlap výletu na centrální hřeben Brd v oblíbeném, leč ne nejnižším místě. Cestou jsme potkávali závodníky v cykloorienťáku, kteří tu zrovna jeli pětihodinovku a jeden lampion jsme potkali o něco později i na druhé straně Brd, nakonec jsme se ale přece jen na Stožec vyškrábali a za odměnu nás tam čekal obídek. Po něm Myšák opět předváděl, kolik odpadků se vejde do zavírací sklenice, aby se daly odvézt (všechny naše včetně konzervy) a zároveň jsme se bavili pračlověčími pokusy, kdy jsme o asfaltku rozbíjeli velký kámen a sledovali tvary a hrany odštěpků. Pár slušných sekeromlatů by se mezi výtvory našlo, na Myšákův první (neúmyslný) však neměl žádný. Protože jsme díky tomu byli hromadně tak nějak na suchu, u Knížecí studánky jsme doplnili vodu a přes Chouzavou a Kytín se dostali až na Červený kříž, kde rada starších rozhodla zkusit, co najdeme na bývalém keltském hradišti naproti Babce. Nu, v současnosti je to spíše trampské hradiště a tak jsme tam našli ohniště i plácek na stan pro případ deště. Nakonec nebyl potřeba a rozložili jsme se v dobré víře pod širákem. U táboráku jsme, jak jinak, opékali, co se dalo a povídali si do okamžiku, kdy jsme se dozvěděli, že nám přijede návštěva. Tu Myšák nejprve po telefonu navigoval, co to šlo, aby si pro ni nakonec na Babku došel. Zatímco byl pryč, sázeli jsme se, za jak dlouho asi přijde a jestli bude návštěvu mít s sebou. Inu, přišel asi po hodině a Niki s ním byla.
V neděli už jsme se kutáleli k Berounce, když jsme se dozvěděli, že výlet bude mít i nepříjemnou dohru. Zatímco byla Niki s námi u ohýnku, nějaký zluduch jí vykradl zaparkované auto. S tím jsme ale na místě nic dělat nemohli a nic vyloženě důležitého snad taky nezmizelo, takže jsme mohli pokračovat přes Dobřichovice a Černošice k Lahovickému mostu (oběd jsme si dali těsně za Černošicemi i se zmrzkou, pro kterou jsme si došli) a odtamtud do Braníka, kde jsme si dali poslední velkou pauzu na hřišti. Zde jsme se napojili na klasickou cyklostezku okolo baseballových hřišť a po té jsme se dostali do Krčáku. Ještě před největším stoupáním neděle (což byl právě Krčák) si Myšák všiml, že něco nehraje. Mobil mu nehrál! Zapomněl ho totiž právě na oné pauze. I vydal se pro něj zpátky (našel ho netknutý v trávě) a my ostatní jsme mohli v klidu pokračovat až ke gymplu, kde už se děti daly rozdat rodičům a rozpustit.
Nakonec jsme všichni přežili a počasí se taky chovalo, jak mělo, takže jsme si to i užili.

Dafča

Fotky z akce zde

 

Koko-koko-šutry

25. - 27. 4. 2014 - víkendový pěší čundr

banda.jpgNa druhý čundr v historii oddílu Mladších UFOunů nakonec vyrazilo celkem 5 menších a 2 větší trampové, jmenovitě pak Vojta, David, Šamby, Matyáš a Petr, společně s Myšákem a Dafčou.
Těsně před startem nám trochu vyhrožoval déšť, ale nakonec jsme mu dokázali ujet a on byl tak překvapen, že už se radši neukázal. Vláček nás odvezl do Hněvic (to je naproti přes řeku od Štětí), kde jsme si rozdělili stan a vařiče, upravili batohy a mohli jsme vyrazit. Přicházel už večer a páteční přesun rozhodně nebyl zadarmo, přesto jsme už za rychle padající tmy našli jeskyni Mordloch, kde za třicetileté války bydleli loupežníci. To už je nějakou dobu pryč, takže nebyli doma a mohli jsme se tam ubydlet my. No a ráno na cestu. Potkali jsme větší množství soch, které v místních pískovcových skalách zanechal sochař Václav Levý, jako Hada a Harfenici. U Čertových hlav jsme našli i místo vhodné pro obídek, i když muselo být trochu stranou, abychom nepřekáželi z cíle se vracejícím orienťákům, kteří zrovna měli Želízech závody (zdravím Lídu, pokud si to někdy přečte). Posilněni jsme mohli ve vesnici od hodného pána doplnit vodu a pokračovat přes Zimořský a Truskavenský důl k jeskyni Klemperka, kde snad kdysi taky bydlel loupežník, teď tam hlavně zimují netopýři a nám přišlo, že koukat protějšímu domu do oken by nestálo za to, proto jsme si místo jen prohlédli a pokračovali až na Rozbořenku. Tady si z bývalého skalního příbytku udělali bydlení trampové, kteří doma taky nebyli a my měli kde si udělat ohníček, najíst se a vyspat.
Ráno chvíli vypadalo náročněji, přijeli se na nás podívat hasiči a lesáci najednou. Naštěstí nám zřejmě věřili, protože na pokročilou diplomacii nemuselo dojít a jediný z nich, kterého jsme zajímali, byl malý Vendelín. Měli proč nám věřit, bordel ani hořící les jsme za sebou nenechali a mohli jsme pokračovat. Obešli jsme Kokořín a přes oběd na kraji Sedlce jsme se dostali na vláček postupně do Mělníka, Všetat a konečně Prahy, kde jsme se rozutekli domů, za maminkami, sprchou, večeří a postelí.
Cestu jsme na některých místech v mapě vyluštili všichni a já se těším na další víkendovku (v květnu jsou brašny).

Dafča

Fotky z akce zde

 

Hvězdy tvrdí, že jaro je tady

22. 3. 2014 - jednodenní pěší výlet

20140322_134141.jpg

Sešli jsme se takhle druhé jarní ráno, sluníčko svítilo a na nebi nebyl ani mráček. Trochu překvapivé na to, že předpověď uváděla na tento den déšť. Před GJM nás byl skromný počet Vojta, Pavlík, David, Myšák a Martin, který dnes doplňoval skupinu tým vedoucích. Netrvalo dlouho a ocitli jsme se pěšky na Hájích, odkud nám jel autobus na nádráží v Měcholupech. A odtud dále vláčkem až do Senohrab. Po výstupu dostlali kluci mapu, a tak jsme zamířili za první hvězdou a to mistrem Mikešem, který pobývá v Hrusicích. Vedení se ujal Pavlík, a když jsme narazili na krásnou rovnou louku, neváhali jsme ji využít k zahrání frisbee  při kterém jsme se prohřáli na sluníčku. Poté jsme pokračovali až do Hrusic bez přestávky, kde jsme poobědvali a dostali dopis zanechaný místní celebritou, který nás posílal směrem na Ondřejov (byl na dovolené :-)). Po cestě do Ondřejova nás bohužel Myšák mystifikoval, a jelikož jsme byli zapovídaní, nikdo si toho pár kilometrů nevšiml, a tak jsme si dost zašli. I přesto jsme však stihli do Ondřejova doputovat a po cestě vyzkoušet nějaké naše dovednosti, jako vytrvalost, a schopnost zamířit na cíl. Ve finále jsme došli/doběhli až do Třemblat, kde jsme stihli jen tak tak správný autobus, který nás dovezl zpět domů. Na závěr akorát začínalo pršet, a tak jsme byli rádi, že nám počasí krásně vyšlo. Příští výlet si určitě nenechám ujít. :-)

Myšák

Fotky z akce zde

 

Bílé Bílkovice 2014

7. - 9. 2. 2014 - víkenová akce

Na srazu jsme se sešli tři. Naštěstí, na druhém srazu se nás sešloimg_6043-1280.jpg požehnaně a tak jsme jako skupinka desíti mohli vyrazit k autu, které bylo nedaleko. U auta jsme se už sešli všichni, Davča, Niki, David, Bertík, Šamby, Pavlík, Sebík, Matěj, Vojta, Vítek a Myšák. Hned jsme naložili věci a rychle vyrazili na cestu autobusem do Bílkovic. Když jsme dorazili na místo, čekala na nás už předehřátá bouda, kterou stačilo jen zabydlet. A tak jsme se do toho pustili, uklidili nákup, rozložili ležení a mohli jsme se vrhnout na véču od maminek a následný večerní program. Když jsme se dostali k aktivitám, vyrušil nás nečekaný příjezd vetřelců, kteří přepadli naše bydlo. Naštěstí nebyli nebezpeční, protože se jednalo o Vojtu s Filipem, kteří se rozhodli nás trochu postrašit. Po dohrání jsme se už pomalu odebrali na kutě.

Druhý den ráno nás čekalo překvapivě teplé počasí, a i když nám stav sněhu moc nepřál, zahráli jsme si alespoň koulovanou s papírovými koulemi. Něco po poledním jsme si dali oběd, po kterém nenásledovalo nic jiného než věž o nádobí, která odsoudila dva nešťastníky k dřezům. po obědě nás také opustili Vojta, Filip, a KUKI s Verčou kteří nás přijeli na oběd pozdravit.  Odpoledne jsme si ještě zahráli nějaké běhací a taktické hry venku a pomalu jsme se stáhli do vyhřáté boudy.  Kde jsme si ještě před večeří, zahráli Bang!. Když nám po večeři vytrávilo, zjistili jsme, že v okolí tábořiště se opět někdo vyskytuje, tentokrát nám však dával morseovkou tajnou zprávu o pokladu, který je nutno hledat a tak jsme hledali v okolí tábora skryté indicie.

Jelikož byli všichni unaveni z náročné soboty, nikdo se nehnal ráno z postele a tak jsme v klidu dospali skoro deváté hodiny. Po snídani jsme procházeli polem plným nástrah, abychom se dostali k pokladu a někteří to zvládli zkrátka bravurně.  Po dohrání jsme se už jen v klidu naobědvali a začali se pomalu, ale jistě balit domů. Kvůli velké spotřebě bylo nutno také dodělat dřevo pro další návštěvníky a proto jsme měli zbytek odpoledne co dělat.

Pak už jsme jenom doběhli do Bílkovic a tradá zpátky domů za maminkami! Už se těším na další. :-)

Myšák

Fotky z akce zde

 

Aquapark Barrandov

11. 1. 2014 - výlet do bazénu

20140111_152244-1.jpg

Pro tradiční lednový výlet jsme tentokrát vybrali jeden z nejpopulárnějších bazénů v Praze, aquapark Barrandov. Ráno jsme se jako vždy sešli před GJM a v hojném počtu (Vojta, Dafča, Myšák, Bertík, Vojta S., Vítek, Matěj, Sebík, David, Šamby, Jonáš, Lukáš, Kachna) jsme vyrazili za vodními radovánkami. Cesta tam nám uběhla jako voda v tobogánu a než jsme se nadáli, stáli jsme před vchodem. Uvnitř nás však čekalo nemilé překvapení v podobě tak dlouhé fronty, že nikdo z nás nedával naděje tomu, že se dostaneme dovnitř. Vojta zůstal ve frontě, zatímco ostatní šli zahrát nějaké ty hry, aby si to čekání zkrátili. Když se Vojta konečně dostal nařadu a koupil vstupenky, mohli jsme se konečně všichni převléci a HURÁ dovnitř! Rozdělili jsme se do skupinek po 3 a začli jsme si užívat bazénů, tobogánů, vířivek nebo třeba i páry. Po třech hodinách cachtání jsme bazén opustili a dali si zasloužený oběd. Každý si vybalil svačinku z domova, nebo si koupil něco dobrého v místním bufetu :-) Na zpáteční cestě k tramvaji jsme si ještě vyzkoušeli parádní prolézačky v barrandovském sídlišti, kde jsme si užili né o moc méně, než v samotném bazénu. Návrat byl poklidný, jelikož jsme se všichni vyřádili v bazénu a byli jsme unavení. Myslím, že každý, kdo na akci byl, už se těší na příští rok, kdy navštívíme další bazén.

Vojta

 Fotky z akce zde

Mikulášský výlet

8.12. 2013 - jednodenní pěší výlet

dsc02979.jpg

Náš úkol zněl jasně: Zachránit Mikuláše, kterého unesli čerti, aby nemohl obdarovat hodné děti. Mikuláš při svém únosu naštěstí stihl napsat pár dopisů, podle kterých jsme šli po jeho stopách. První dopis nás zavedl do Mrače, ze které jsme vyrazili do Poříčí nad Sázavou. Z něho dále po červené směrem na Benešov. Po cestě jsme si zahráli Mikulášskou poštu, Čertovskou honičku a další. Abychom mohli pokračovat, museli jsem určit podle přírody sever, díky kterému jsme mohli určit jih. Došli jsme až na Konopiště, kde jsme porazili čerta, který hlídal Mikuláše. Nakonec jsme ho zachránili a děti od něho za odměnu dostaly nadílku. Celkově jsme ušli úctyhodných 12 km.

Ondra

Fotky z akce zde

 

Krhnaj 2013

30.11. 2013 florbalový turnaj
450.jpegI letos nás oddíl Krhútů pozval na tradiční florbalový turnaj s názvem Krhnaj. Jednalo se o 8. ročník tohoto turnaje a oddíl UFO se ho účastnil již po 4. Turnaj byl rozdělen do 3. částí jako první přišly na řadu kategorie mladších hráču, kterého se účastnil i náš oddíl Mladších UFOunů. Musíme pochvalit celý tým i s coachem Myšákem protože neprohráli ani jeden zápas a soupeři dovolili jen 1 remízu. V posledním rozhodujícím zápase potvrdili skvělou formu a turnaj vyhráli. Starším UFOunům, jejichž kategorie začala lehce po 11. hodině se dařilo stejně dobře. Bez ztráty bodu vyhráli skupinu B do které byli nalosováni. Velkou zásluhu je nutno připsat Štikovi, který v bráně doslova čaroval. V semifinále si Starší lehce poradili s týmem "Hmyzáků" a začali se připravovat na finále proti "Ostré sekeře". Ve finále přišla první komplikace, zápas byl velice vyrovnaný, ale nakonec Štika svůj tým v rozhodujících okamžicích podržel a i Starší vyhráli finále a skončili na 1. místě. Po vyhlášení výsledků už všichni netrpělivě čekali na exhibiční zápas mezi dospělým týmem UFa a Krhůtů. Po strhujícím výkonu nakonec tým UFa porazil Krhůty rozdílem 8:5. Nejlepším hráčem byl za UFO vyhlášen PetrS, za za neskutečný výkon v bráně. Těšíme se na příští rok.
 
Severka
Fotky si můžete prohlédnout na http://www.krhuti.cz

Za pozemskými spojenci
18. - 20. 10. 2013 -  víkendová cykloakce

dsc_0900.jpg

V pátek jsme se sešli u GJM v počtu 9. A to ve složení Myšák, Niki, Filip, David, Šamby, Áďa, Bertík, Vojta Ź. a Pavlík. Rychle jsme naložili kola a věci do aut a nechali jsme Prahu za sebou.

Když se začínalo stmívat, pomalu jsme dojížděli do Bujesil, a po setmění jsme už byli pěkně v teple chaty, kde jsme si rychle zatopili. V klidu jsme dojedli večeře od našich hodných maminek, které nám sebou zabalily, a po černých historkách jsme se odebrali na kutě. Druhý den ráno přijel Vojta a nahradil tak do počtu Filipa, který odjel už v pátek večer.

Ranní start byl trochu pomalý, ale komu se chce také v sobotu vstávat. A tak jsme z tepla chaloupky vyrazili až okolo půl 11. Když jsme odcházeli, dozvěděli jsme se o další informace o nemoci, která se rozšířili mezi lidmi. A jelikož jsme jako UFOuni imunní, rozhodli jsme se jim pomoci. Honem jsme se tedy vydali do nemocnice pro léčivo, ale cesta nebyla vůbec snadná ani krátká. Po cestě jsme potřebovali splnit několikero úkolů, abychom získali bližší informace o nemoci. A to v podobě složitých vzorců, kterým rozumí jen v nemocnici.

Po malé terénní vložce, jsme si dali v Kamenci oběd a pokračovali do Radnic, kde už na nás čekal malý zdravotní kvíz. Nasvačili jsme se a vydali se zpět na cestu. Cesta byla ještě dlouhá a teréních vložek přibývalo, protože jsme se v té spleti cest zamotali, ale přezevšechno jsme se nakonec do nemocnice dostali.

V nemocnici nám dali podle našich informací o nemoci prastarou houbu, která se po namočení má změnit ve vakcínu. A tak jsme se vrátili se stmíváním do "Hotelu", kde na nás už čekala večeře připravená od Niki. Po večeři jsme si zahráli věž o nádobí a musím říct, že takové soupeře už jsem dlouho nezažil. :-) Pak jsme si už jen zahráli pořádnou střílečku a utíkali si po namáhavém dni odpočinout.

Když jsme se ráno probudili, z houby byla už jen zelená slizovitá vakcína. A jak ji dostat co nejlépe do světa? Zvolili jsme cestu vzduchem, a proto jsme se vydali na nedaleký kopec na druhém břehu Berounky. Tam jsme veškerou vakcínu pořádně rozmetali do světa, aby se pěkně rozšířila do okolí a dostala se tak, ke všem potřebným. Po obědě v hotelu jsme už jen zabalili, uklidili a jeli domů.

Nekteří dojeli včas, a někteří také ne, protože se jim povedlo zapadnout. :-D Ale i tak jsme to zvládli. Na začátku jsme očekávali hojnou účast. Nakonec byla účast komorní, ale tím lépe. Aspoň jsme si to všichni pořádně užili. :-)

Myšák

Fotky z akce zde

 

Přes sedmero Brdy

27. - 19. 9. 2013 - čundr

img_5968-864.jpg

V pátek se nás na srazu sešlo 6, a to ve složení Myšák, Dafča, David, Bertík, Vojta a Tobiáš. Bylo krásné teplé odpoledne a po mracích na nebi ani stopy. Pouze čtyři odvážlvici se rozhodli vydat na první dětský čundr po několika letech.

Po malém váhání na srazu nad váhou batohu jsme nastoupili do metra a vyrazili směrem Na Knížecí. Netrvalo dlouho a po krátké cestě jsme vystupovali v Dobřši na náměstí, kde jsme posvačili a vyrazili směr Brdské hřebínky. Chvíli jsme také přemýšleli, jak rozdělit spravedlivě stan, ale David se rozhodl vzít osud stanu do vlastních rukou a vzal ho na svá bedra. Asi po dvou hodinkách chůze jsme si dali větší pauzu se zamyšlením nad mapou, kde se kluci podívali, kde jsme, aby se nám po cestě neztratili. Za padající tmy až na zem jsme našli naši pátečni cílovou stanici, sroubek Zlatá bleskovka, který byl naštěstí prázdný, a tak jsme se hned ubytovali a šli po náročném osmikilometrovém vyšlapu spinkat, abychom načerpali síly na další den. V sobou ráno naše výprava v klidu posnídala u ohýnku a po rychlém zabalení vyrazila na cestu. Dnes vzal na sebe stan Bertík, a to do konce čundru. Netrvalo dlouho a dali jsme si svačinu pod rozhlednou a kousek od nedaleké studánky; tam jsme potkali cyklisty, kterým se porouchalo kolo a tak jim David jako pořádný jezdec poskytl nářadí na opravu, které měl náhodou s sebou. Po další hodince se našlo ohnišťátko na oheň, a tak jsme začali vařit. Když jsme měli hotovo, zahájili jsme lítý boj o to, kdo první rozdělá oheň pomocí přirodních zdrojů bez sirek apod.. Týmy byly jasné, vedoucí vs. děti, a ač jiskry lítaly, nikomu se nepodařilo oheň rozdělat, a tak jsme se opět vydali na cestu.

Když nás dohonila zima a slunce zapadalo, rozhodli jsme se vyhledat nějaký ten kempík, který by nám byl útočištěm pro dnešní noc. Tak jsme se zamysleli nad mapou a našli sroubek Stará Dakota. Když jsme dorazili na místo, nemohli jsme ho za nic na světě najít, protože už byla docelaitma, ale nakonec se to přeci jen povedlo. A tak jsme si v klidu udělali večeři a jako večer předchozí jsme po náročném dni šli na kutě. Noc byla chladná, plná hvězd, a proto nás také ráno přivítalo sluníčko.

Po rychlé snídani jsme opět začali pochodovat, tentokrát na Hradec, největší kopec v okolí. A i ten jsme zdolali, dokonce neznačenou cestou, kterou jsme si sami prošlapali. Nevím, jestli to bylo dostatkem sil nebo motivací oběda, který jsme měli naplánovaný na vrchol, ale suveréně ho zdolal Vojta jako první. Nahoře jsme si pak dali zasloužený oběd a krásný výhled do krajiny, který jsme si za tu těžkou cestu zasloužili.

Po obědě jsme už jen seběhli z kopců na vlak, a ač to nebylo blízko, stihli jsme vlak, který jel ve tři a ve který jsme ani nedoufali. Bohužel nám výluka rychlíku zkazila rychlý návrat domů, ale i tak si myslím, že se čundřík povedl, a že zas na nějaký rád pojedu.

Myšák

Fotky z akce zde

 

 

Rok 2012-2013

Čím místo Karla IV.

14. - 16. 6. 2013 - společná víkendová cykloakce
krenicna.jpgI přes nepřízeň živlů, které vyplavily kemp, kam jsme původně měli jet, sešlo se v pátek 14. června dohromady 10 dětí a 7 vedoucích, aby navštívili chatu v Čími. Autobus ze Smícháče naštěstí jezdí až do dané vesnice přímo, takže cesta nebyla nikterak náročná. Čas však velel dost rázně, takže stačilo už jen postavit stany a zalézt do nich.
V sobotu se jednotlivé oddíly rozprchly na průzkum terénu do všech světových stran: Honza se Severkou a Filipem se vydali neznámo kam, zatímco Mladší s Dafčou a Kukim vyrazili na sever, kde se po obědě ve Štěchovicích dostali až k Hadí řece, tedy slavné trampské Kocábě. Povodně tu škod napáchaly dost, takže nás ani nepřepadli divocí trampové, kteří měli své starosti. Terén s cestami poznamenanými povodněmi nám zvládl být udatným protivníkem i bez pomoci a cyklistika se tak občas měnila v pěší turistiku s oporou kola. Nejmladší s Dášou a Petrou pak zamířili na jih a přes několik z náročnějších kopců se dostali na Živohošť a jeden z nich jim dal zabrat i na cestě zpět do Čími. Myšák se měl co učit na zkoušku, takže hlídal chatu a připravil nám dobrou večeři, kterou jsme všichni po náročné vyjížďce potřebovali.
Večer jsme si pak zahráli modifikované Aktivity, kdy Honza spolehlivě porážel i dva hrající vedoucí.
Neděle už byla méně cyklistická, společně jsme dojeli do lesa k Novému Knínu, kde jsme si vysloužili balíček s obědem tím, že jsme unikli zákeřným Ufoprůjmům. Těm se nejlépe dokázala vyhnout Kiki, najedli jsme se však nakonec všichni. Po příjezdu na chatu už bylo potřeba uvést ji do původního stavu a naložit kola na vozík, což trvalo tak akorát, že jsme se mohli vydat zase na autobus a zpátky ku Praze.
 
Dafča
 
Fotky z akce zde
Video z akce zde

 

S bublinami za Bublákem

18. 5. 2013 - jednodenní cyklistický výlet
2013-05-18-16.55.41.jpg
Po ranním váhání jsme na kolo nakonec přeci jen vyrazili. V jedenáct na posunutém srazu se to jen hemžilo veselými tvářemi a tak jsme brzy vyrazili v hojném počtu (Myšák, Dafča, Míša, Ondra, Ondra, Sebík, Šamby, Terka, Verča, Vítek, Matyáš, Vojta P. a Lukáš). Kousek za Milíčákem jsme se dozvěděli o nemocném potoku Bublákovi, který potřeboval donést záchranné bubliny, aby mohl opět začít bublat, a tak jsme si nafoukli a pojmenovali naše bubliny a  vyrazili mu na pomoc. Po obědě v nedaleké Uhřiněvsi jsme si ulovili do našich bublin duchy, aby méně praskaly. Brzy na to se rozestoupily mraky a zasvítilo na nás sluníčko. Neváhali jsme  odložit naše teplé oblečení, aby se nám do kopečků lépe šlapalo.
Po nějakých těch kopečcích jsme se přeci jen dostali až k potoku. Asi zabrali duchové v bublinách, protože bubliny dovezli skoro všichni. Sotva jsme mu pomohli, udělalo se mu lépe a radostně zabublal. Od cíle bylo jen kousek nádraží, a tak jsme se vydali směrem k němu. Kousek před nádražím nás však postihl defekt a dojeli jsme tam až po plánovaném odjezdu vlaku. Ač měl k naší velké radosti vlak zpoždění, nevešli jsme se do něj, kvůli turistům z pochodu Praha-Prčice.  V dalším vláčku, ale už bylo volno a tak jsme se v klidu dovezli zpět do Prahy a doputovali až domů.

Myšák

 Fotky z akce zde

 

"Na kolo s dětmi ... A UFEM 3"

27. 4. 2013
sdc12275.jpg
Na náborovém výletu se sešla více jak dvacítka cyklistů, která si chtěla užít pohodový výlet podpořený nádherným počasím. Letos se nesl v trochu netradičním duchu, jelikož ihned po příjezdu do Milíčovského lesa jsme se přenesli do začarované oblasti plné skřítků a slepých uliček. Zabloudili jsme a museli jsme najít cestu zpět. Pomohla nám k tomu mapa, kterou jsme našli i přesto, že ji skřítkové schovali velice pečlivě. Ti se však ani přesto nevzdávali a snažili se nám naše úslilí co nejvíce zněpříjemňovat. V jednu chvíli, abychom vůbec mohli dál, jsme se s nimi museli utkat dokonce v kartách! Po pár dalších zastávkách nám však pan Motál poradil, jak se ze začerovaného lesa vymotat, a tak se už jelo veseleji. Projeli jsme Kunratickým lesem, kde jsme si dali oběd a ještě splnili poslední úkoly, za které jsme dostali indicie vedoucí ke šťastnému návratu do reálného světa. Kouzelnou bránu jsme nakonec našli na kopcích u metra Opatov a společně jí prošli nohou společnou a nerozdílnou. Ujeli jsme přes 20 kilometrů, což je parádní výkon.

Kuki

Fotky z akce zde

 

Za záhadou starého mlýna

23.3. - jednodenní pěší výlet

photo-mar-23--12-10-28.jpgV sobotu 23. března 2013 se na expedici do starého mlýna, s cílem prozkoumat jeho tajemství, vydala jedenáctičlenná expedice.
Zkušení záhadologové Myšák a Dafča vedli své mladé a perspektivní učedníky ve složení Vojta Ž., Sobík, David, Vojta P., Lukáš, Ondra Š., Pavlík, Míša a Ondra B. na cestu, jejíž první kroky vedly na Smíchovské nádraží. Odtud expedice pokračovala autobusem na Zbraslav a druhým nejslavnějším trampským vlakem u nás (Vlak na Dobříš; po Posázavském pacifiku) do Malé Hraštice. Z té jsme konečně mohli vyrazit po vlastních přes Velkou Hraštici a směrem k Novému Knínu. Po cestě jsme se setkali s podivným vypravěčem z centrální písně, který nám prozradil, že z mnoha mlýnů v okolí je pro nás nejzajímavější Čámského mlýn.
Pokračovali jsme tedy i po obědě v závětří(!), kdy jsme si vyzkoušeli, jak těžké je nést takový žernov (=mlýnský kámen) z lomu do mlýna. Pak už jsme se dostali ke skutečné překážce. Tou bylo divoké prase v houští, kterému jsme se radši vyhnuli, a valící se řeka Kocába s mostem nebo alespoň lávkou nikde. Naštěstí se podařilo objevit příhodný kmen, přes který jsme se dostali na druhý břeh všichni suchou nohou a se suchými batohy, což vzhledem k teplotě pod bodem mrazu bylo rozhodně tou lepší z možných variant.
Na druhém břehu pak začaly mlýny. První z nich nebyl ten, který jsme hledali, zato tu bydlel zlatokop a mezi rýžováním nám i sdělil, že místo drobných nugetů zlata poslední dobou nachází cizokrajné mince. To pro nás byl další střípek do celkové skládanky.
Tu jsme konečně složili a jak to vlastně zjistili právě u Čámského mlýna poté, co jsme ho uhasili a našli tajemného vypravěče.
Pak už stačilo jenom objevit autobus domů, leč s návratem pro zapomenutý batoh se nezadařilo, takže jsme se ještě prošli po okolí a zahráli pár her, i na čaj jsme zašli aby se do nás zima tak nepouštěla. Jízdní řád tomu bohužel chtěl, že jsme v Novém Kníně strávili celkem o tři hodiny více než bylo v plánu, ale i přesto si myslím, že jsme si výlet užili jak se patří. 
    
                 Dafča
 
Fotky z akce zde
 

Bílé Bílkovice 2013

22.2. - 24.2. - tradiční víkendovka

img_4034.jpgNa Háje ke kosmonautům, přišlo nakonec 11 přihlášených UFOunů, kteří byli připraveni vyrazit s námi a užít si víkend plný her a sněhových radovánek. Jelikož již několik dní před odjezdem bylo jasno, že Bílkovice budou letos opravdu "Bílé", přibalili členové výpravy s sebou také různé boby, ježdíky a lopaty. Po přenesení věcí k autu jsme se vydali metrem na Roztyly, odkud nám odjížděl autobus přímo do Bílkovic. Cesta nám velice rychle uběhla a po příjezdu do Bílkovic nás čekala jen asi 20 minutová cesta do tábora. Potom co jsme dorazili do boudy se všechny děti ubytovaly ve vytopeném patře a vedoucí zatím připravili čaj. Všichni postupně dojedli zbytky svých večeří od maminek a mohla začít první zábava v podobě hry "Times Up" zde někteří UFOuni vyhráli své bonusové losíky a jelikož se nám hra protáhla, zbývalo jen si vyčistit zuby, jít spát a tešit se na zítřek. Hned po ranní snídaní (vánočce s nuteloou, marmeládou a dalšími pochoutkami) jsme se vydali bobovat na blizký kopeček. Musím říct, že nejen děti mají tuto zimní činnost rádi a proto se k nim postupně přidali i někteří vedoucí. Po bobování jsme ještě před obedem stihli připravit sněhové pevnosti na odpolední klasickou koulovačku. K obědu byl výborný Myšákův smažený sýr s bramborovu kaší. Po poledním klidu a umytí nádobí a usušení mokrých věcí přišel čas na slibovanou koulovačku. Byla celkem 3 družstva (2 dětí a 1 vedoucích). I přes počáteční převahu jednoho z týmu, byly však konečné výsledky vcelku vyrovanné. Jelikož jsme si však rtrochu protáhli polední klid, byla již po chvíli celkem tma a i my jsme začínali být mokří. Proto jsme se raději přesunuli do teplé boudy usušit věci. Po večerním buřtguláši (opět od šéfkuchaře Myšáka) byl dobrovolný program v podobě hraní Bangu! a protože větsína dětí již byla unavená šlo se hned potom spát. Další den již na moc věcí nebyl čas, přesto jsme však stihli soutěž ve stavění snehuláků, pak jen následoval oběd (rizoto od Myšáka a jeho týmu), úklid a odjezd. Celý výlet se myslím vcelku vydařil a doufám, že i přiští rok bude účast tak velká. 
    
                 
Severka

 

Za vynálezci!

13. 1. 2013 - Jednodenní výlet do technického muzea

dsc_0206-1-.jpg

Na lednový výlet nemuseli mladší UFOuni daleko. Vyrazili jsme se totiž podívat do Národního technického muzea v Praze. Sraz byl v 10 hodin tradičně před GJM, takže ani nebyl problém se vstáváním. :-) Když jsme se sešli, vyrazili jsme na metro a co nevidět jsme byli na místě. Po zaplacení vstupného a odložení věcí do šatny se nám naskytl nádherný pohled na obrovskou halu, plnou zajímavých strojů. Nejprve jsme si dali rozchod, aby se každý v muzeu rozkoukal. Myslím, že každý si v hale našel své. Kromě různých automobilů, vlaků či motorek spojených s českou historií jsme totiž mohli obdivovat i letecké unikáty, či kola. Když jsme se asi po třičtvrtě hodině sešli, čekala nás hra. Každý musel zjistit nějaké informace týkající se exponátů. Ceny v podobě ovoce a zeleniny za to určitě stály a myslím, že za sebe mohu říci, že každý splnil svůj úkol perfektně. Když jsem si vše prohlídli, vyšli jsme před muzeum, kde nás čekal oběd s krásným výhledem do zahrady. Po obědě nám zbývalo ještě dost času a tak jsme se rozhodli trochu se projít po Praze. Nikdo tomu nechtěl věřit, ale došli jsme až na Václavské náměstí! Cestou domů z Opatova jsme ještě zahráli nějaké běhací hry na zahřátí a závěrečný kvíz o tom, co si kdo zapamatoval z muzea. Myslím, že se nově zrenovované muzeum Pájovi, Fildovi, Matyášovi, Sebastianovi, Verče, Matějovi, Vítkovi, Filipovi, Davčovi i mě(Vojtovi) líbilo a že jsme si to všichni náležitě užili.

Vojta

Fotky za akce zde

 

 

Za nadílkou na Gryblu

2.12.2012 - tradiční Vánoční jednodenní akce

sdc12097.jpgJe již příjemnou tradicí, že se Oddíl UFO vydává na začátku prosince na společný Mikulášský výlet. Ani letos tomu nebylo jinak. Všechny vedoucí velice potěšilo, že je o tento výlet stále větší zájem, neboť se na srazu sešlo celkem 14 UFOunů + 4 vedoucí. To je v historii Mikuláškého výletu absolutní rekord. 

Sešli jsme se na Hájích v mírně po 8. hodině a po pár organizačních záležitostech jsme vyrazili na Hlavní nádraží na vlak. Nastoupili jsme do vlaku směr Jílové u Prahy. Během cesty k nám přistoupili také Jára a Peťa a rozšířili tak počet účastníků na rovných 20. Potom co jsme v Jílové u Prahy vystoupili a ušli nezbytný kousek cesty k lesu, obdrželi UFOuni zalepené obálky, ve kterých nalezli dopis od Mikuláše. V nich jim sděloval, že si pro ně přichystal nadílku o něco dřív. A jelikož nic nebývá zadarmo, museli si i UFOuni své balíčky zasloužit. Možností bylo během cesty dost. Vlastně hned první pro ně přichystal sám Mikuláš, který jim v dopise zanechal 2 hádanky k rozluštění. V této disciplíně se ukázali jako velmi zběhlí hlavně nejmladší členové výpravy a nakonec si nadílku zasloužili hned 3 UFOuni. Po rozdělení balíčků, již jen Severka vysvětlil 2 hry, které se hráli po celou dobu výletu. Kdykoliv někdo z vedoucích zavolal "Pozor, pozor čerti jdou!“, museli se všichni UFOuni co nejrychleji schovat. Kdo nebyl objeven, započítal si bod. Druhá hra spočívala v tajném předávání titulu "Rarach", představovaném ve formě kolíčku. Kdo, měl kolíček na konci výletu, prohrál a musel říkat básničku. Cesta po červené trase nám hezky ubíhala, místní les nám připravil hezké překvapení v podobě zasněženého lesa, takže jsme si chvílemi připadali jako v pohádce. Po cestě jsme si také zahráli další hry o Mikulášské balíčky – „Zamotaní čerti“ nebo třeba „Proběhni kolem Čerta“ Během cesty jsme si také udělali krátkou pauzu na oběd a vyrazili dál. Odpoledne jsme si ještě zahráli  Souboj pekelných draků. To už se však blížil pomalu čas myslet na návrat domů a my se vydali směrem ke Krhanicím, odkud nám jel vlak do Prahy. Po cestě se ještě párkrát změnil "RARACH" a také párkrát "přišli" čerti. Na nádraží přišlo vyhlášení titulu Raracha Ondry a ti UFOuni, kteří dosud nezískali balíček, si ho mohli zasloužit za básničku. Na konec už jen přijel vlak a my v pořádku dorazili domů na Háje.

Severka

Fotky z akce zde

 

KRHNAJ

24.11.2012 - jednodenní akce
ufo-mladsi.jpg

Ani tento rok jsme nemohli opomenout možnost srovnání s ostatními dětskými oddíly, a tak jsme vyrazili na KRHNAJ, florbalový turnaj. Něco po osmé hodině jsme se sešli u GJM a vyrazili směr Květňák, kde se měl velký souboj uskutečnit. Cesta byla sice na časné ráno dlouhá, ale díky povídání nám rychle utekla. Těsně po tom, co jsme dorazili na místo, už na nás čekal první zápas. UFOuni bojovali udatně, ale nade vše marně. Ani v dalších zápasech se nám nedařilo, a tak jsme prohrávali, co se dalo. Nutno říci, že soupeřové byli o mnoho starší než Mladší UFOuni, a tak se není za co stydět. Avšak ne každá kaše se jí tak horká a ke konci turnaje pro mladší naši UFOuni přece jednoho soupeře po vyrovnaném souboji udolali. Po zápasech jsme se šli na chvíli provětrat ven s Krhúty, se kterými jsme si zahráli pár netradičních her a vrátili se na finále starších dětí, mezi nimiž hráli i naši Starší UFOuni. Ani na ně ale nepadlo příliš mnoho štěstí, a tak jsme bohužel naše loňské vítězství neobhájili. Po exhibičním zápase vedoucích, na který speciálně dorazili členové Klubu UFO, jsme se už jen vrátili živí, zdraví a plni nových zážitků domů. I přes naše herní neúspěchy si myslím, že se akce povedla.

Myšák

Účastníci:Tobiáš, Šamby, Matyáš, Pavlík, David, Matěj, Sebastián, Štika, Kuba, Míla, Lukáš, Matěj, Myšák, Dafča, Filip, Severka, Dáša, KUKI, Pítrs, Kuki, Jára, Háňa

 

Objevná výprava přes vodu

27. 10.2012 - jednodenní cyklovýlet ZRUŠENO :(

Perun a Morana, vládci počasí (a hlavně zimy) u nás, možnosti poznat bohy z džungle nepřáli a vypustili na nás předpověď hrozných věcí, snad dokonce i mrazů. Hrdinní badatelé, nevzdávejte se. Do džungle u Zahořanského potoka se přece někdy vypravíme, jen to bohužel nebude letos, ale spíše někdy, kdy pojede větší výprava (do středy se přihlásil jeden dobrodruh) a bude o něco tepleji. To oboje by mělo s broděním se a cestováním cizím nepřátelským prostředím pomoct. Vyslat uspěchanou a nepočetnou výpravu do zimy by byla cesta do záhuby!

 

Na kolo s dětmi... a UFEM!

22. 9. 2012 - cyklovýlet

dsc01354.jpgNa srazu jsme se se sešli i přes ranní uplakané počasí v docela hojném počtu a vyrazili jsme směrem ke Krčskému lesu. Tam jsme si na úvod zahráli 2 menší hry na seznámení a nemohla chybět ani UFOevoluce, když už se jednalo o náborovou akci.:-) Dále jsme pokračovali po cyklostezce kolem softbalového areálu Altron Krč a pomalu jsme se dostali k Vltavě. Tam na nás čekalo trochu sluníčka a také vodní příšery s různým počtem nohou, rukou a hlav. Cesta příjemně ubíhala a dočkali jsme se i oběda. Protože se v obědové pauze trochu zatáhla obloha, zahřáli jsme se hraním wietnamského badmintonu. Po dopinkání s míčky až z daleké Asie jsme se začali vracet k domovu. Přes Modřanskou rokli jsme se dostali až do údolí obrů. Zde jsme nejdříve museli zneškodnit zlé ufouny foukačkami, abychom se dostali k hlavnímu strážci území, k samotnému Gulliverovi. Když jsme splnili úkol a složili jeho portrét, propustil nás z rokle a my mohli směle směřovat ke GJM. Chvíli před koncem jsme si ještě zahráli Kyselé úsměvy a přes Šeberov jsme dorazili do cíle. Nakonec nám i přálo počasí a ujeli jsme slidních 30 km.

Kuki

Účastníci: Štika, Vítek, Verča, Honza, Michael, Mirek, Pavel, Mumie, Ondra, KUKI a Kuki.

Fotky z akce zde

 

Výlet na Vysočinu

14.-16.9.2012 - víkendová akce

To jsme se tak jednou v pátek sešli u GJM, naložili věci a odfrčeli na Vysočinu. Cesta uběhla jak img_5387-1024.jpgvoda a po krátké procházce jsme dorazili k chatě. Chata byla prostorná a tak jsme po zabydlení vyndali hry. V sobotu ráno jsme se vzbudili do poloošklivého počasí, ale i přes to jsme vyrazili na výlet za pokladem. Dojeli jsme do Ledče a vydali se po stopách stopaře. Ten nás upozornil na medvěda, který nám řekl kde je poklad. Po objevení pokladu jsme úspěšně dojeli bez jakéhokoliv deště zpět s úctyhodnými 35km v kopcovitém terénu. K večeru následovali hry na dobrou noc a zasloužený odpočinek. V neděli jsme si vyzkoušeli naše nově nabyté schopnosti získané pokladem a odpoledne odjeli z Ledče autobusem domů.

Myšák

Účastníci: Míša, Pavlík, Matyáš, Dan, Bertík, Vítek, David, Míša, Eliška, Honza, Štika, Dafča, Filip, Severka, Dominik a Myšák

Fotky z akce zde

 

Rok 2011-2012

 

Let do neznáma

24.6.2012 - jednodenní výlet

b.jpeg

V neděli jsme se vydali já (Vojta), Dafča, Vítek, Pája, Matyáš a Míša hledat na kolech bájné letiště na Točné. Počasí nám přálo, a tak jsme se všichni těšili a s chutí jsme vyrazili. Vyrazilijsme směrem na Krčský les a dále na Libuš. Pak už to na Točnou bylo jen kousek. Cestou jsme si zahráli spoustu her a na místě jsme si dali všichni zasloužený oběd a vyblbnuli se na hřišti. Po cestě zpět jsme si zastavili na zmrzlinu, doplnili zásoby vody, protože sluníčko pálilo a výlet jsme zakončili poslední hrou v Milíčovském lese. I přes úmorné vedro jsme si všichni výlet užili a najeli jsme nezanedbatelných 42 km! 

Vojta

 

Za Kuchyňskými Duchy

27.5.2012 - jednodenní výlet

img_4949-1024.jpg

Ráno jsme vyrazili za krásného počasí, a dokonce nám i vydrželo po zbytek výletu. Hned povyjetí 

jsme si ujasnili, co nás čeká. Kluci si potřebovali uvařit, ale neměli co a na čem, a proto začali získávat potřebné věci pro přežití. Po cestě potkali například starého hádankáře, chatrnou stařenku, a i duchy dokonce pobili! Nakonec si všechno pěkně uvařili a snědli. :) Všichni byli rádi, že nám to tak pěkně vyšlo.

Účastníci: Míša, Ondra, Filip, Dafča a Myšák

Myšák

Fotky z akce zde

 

Na kolo s dětmi ...a Ufem!

21. 4. 2012 - akce pro děti, rodiče a případné příchozí

a.png

Ne úplně tradiční cyklovýlet zamířil 21. dubna k Vltavě. Tradiční nebyl zvláště proto, že na něj rodiče nejenom směli, ale dokonce byli přímo zváni. Stejně tak jsme předpokládali zvýšenou účast dětí (i s rodiči), které ještě nebyly členy našeho skvělého oddílu, a bylo tedy třeba jim ukázat, jak takový pořádný oddílový výlet vypadá. Na srazu to vypadalo přesně podle této myšlenky, takže se na něm sešli vedoucí KUKI, Filip a Dafča, zkušený člen Starších PX, budoucí členka Mladších Míša s maminkou Ivanou a tři čerství členové právě vznikajícího oddílu Nejmladších s dalšími dvěma maminkami.

V této silné sestavě jsme se vydali po cyklostezce do Krčského lesa, kde nás čekala první hra. Šlo o evoluci, takže se stříháním udatně bojovalo o další vývojový stupínek, až se nakonec mnoha zvířátkům podařilo dosáhnout kýženého stupně člověka. I ty, kdož zůstali na některé „zvířátkové“ úrovni, však čekal sjezd k rybníku Labuť. Odtud jsme pokračovali podél baseballových hřišť po oblíbené cyklostezce do Bráníka. To už ale byl skoro čas oběda, takže jsme se uvelebili na dětském hřišti. Než jsme však mohli začít jíst, museli jsme dát dohromady několik oblud s různými počty rukou a nohou a dokonce dorazil i další vedoucí Myšák, takže nakonec na výletě byl/a Míša třikrát.

Po obědě je lepší jet hezky po rovině, takže co třeba podél Vltavy až do Modřan. Než jsme uhnuli směrem na Modřanskou rokli, nesměli jsme vynechat hromadné foto ještě s pozadím řeky a trochu kličkování uličkami dolních Modřan. Jarní Modřanskou roklí jsme pak vyjeli k přehradě na hřiště, kde žijí obři. Podařilo se nám poskládat obrovo puzzle, ale když jsme se na něj byli podívat, asi nebyl doma. Pokračovali jsme tedy přes zastávku v Kunratické cukrárně kolem vysokoškolských kolejí, kde jsme pro změnu zjistili, jak se létá balónkům, když kolem pobíhá špendlík. I to jsme zvládli a mohli jsme už jen dojet před GJM, kde jsme celou akci ukončili přesně minutu před tím, než začalo poprvé za den pršet. Výlet se tedy povedl i s načasováním ukončení.

Dafča

Fotky z akce zde