Jdi na obsah Jdi na menu
 


V kronice Klubu UFO nejsou samozřejmě všechny akce, které proběhly. Dáváme sem hlavně výlety, které byly natolik zajímavé, že k nim byla napsána recenze nebo ke kterým máme alespoň fotky ... 

 

  • v sekci Download si stáhněte (neúplnou) historie akcí Klubu UFO a vedoucích od roku 1997 do 10. 12. 2006.
 
 
Rok 2017 - 2018
 

Vltava 2018

22. - 24. 6. 2018 - voda

vltava--36-.jpgPo delší době domlouvání jsme se konečně s vedoucími domluvili a vyrazili na vodu. Volba padla na tradiční Vltavu. Vzhledem k tomu, že jsme měli na sjetí pouhý víkend, byl zvolen úsek z Českého Krumlova do Boršova. V pátek jsme podnikli pouze mírně zdlouhavější cestu a vzhledem k tomu, že jsme se do kempu dostali pozdě, pouze jsme se navečeřeli a šli jsme spát.
Ráno nás i přes nevlídnou předpověď přivítal relativně pěkný, i když mírně pošmourný, den. Hlavní však bylo, že nepršelo. Rychle jsme se nasnídali, zaplatili za stany:-), vyzvedli lodě a už se těšili na řeku. Nejvíc se těšil Myšák, který byl tak nedočkavý a při prvním kontaktu s řekou skončil celý pod hladinou i s lodí a barely (pokračování o Myšákově barelu se dočtete dále:-)). V každé výpravě je však nepsaným pravidlem, že se minimálně jedna posádka musí cvaknout, a tak jsme mohli být už do konce plavby v klidu.
Dopoledne nás čekaly 4 jezy. Kvůli stále se rozmáhajícímu turismu byly v Krumlově všechny postupně upraveny, což jim bohužel ubralo na zajímavosti. I přesto však byly zajímavým zpestřením. První jsme s přehledem všichni projeli, i když jsme samozřejmě nabrali vodu. Druhý, asi nejtěžší, jez v Krumlově jsme si zkušeně prohlédli a zvládli ho bez výraznějších problémů. Následně bylo trochu času se porozhlédnout po památkách ze zajímavé perspektivy. Udělali jsme pár fotek a už pospíchali na oběd, kde jsme doplnili síly. Odpoledne probíhal už jen klasický zewling, ale do kempu ve Zlaté Koruně jsme se zkušeně dosoulodili.
Při stavbě stanů jsme zjistili, že nemáme stany (které jsme nyní naopak zaplatili:-)) a Myšák při vybalení spacáku vlastně zjistil, že nemá spacák. Následoval večerní program a noční stavění stanů za tmy:-)
Neděle byla opět zamračená, ale nám to nevadilo. Čekalo nás pěkných 20 km po relativně svižném úseku. Plán byl jasný, a to vrátit lodě do 17 hod. Nelenili jsme a včas vyrazili za zpěvu písní. Cestou jsme se zastavili pouze na placky (zde proběhla kontrola bufíku:-)) a oběd, ale zbyl čas i na Opičí a Vrbičkový challenge. Častokrát se nám naskytl pohled na prázdnou řeku, což je v zde v poslední době v sezoně v podstatě zázrak. V Boršově jsme stihli lodě vrátit včas a už jsme se těšili na Pražskou kavárnu.

Kuki

fotky zde

 

Vánoční čundr 2017

22. - 24. 12. 2017 - čundr

pc236507.jpgLetošní Vánoční čundr nejenže překonal úctyhodný rekord z roku 2015, ale zůčastnil se ho i rekordní počet UFOgenerací. No považte sami. Od pátku se z Lochovic na Plešivec vydali Myšák s Terkou, Ondra s Tobim, Tom s Blankou, Fíla a Myšákův kámoš Martin. Přespali kus od vrcholu ve sroubku u Smaragdového jezírka a ráno pokračovali na centrální srazoviště v Krkavčím údolí. V sobotu 23. 12. ráno vyrazilo několik dalších skupin: Jára s Háňou a Aničkou v krosničce spolu s Petrou a Honzou dorazili autem na Velkou Babu a po asi hodině bloudění nakonec šťastně dorazili také. To už hořel ohýnek, který připravil skupina, co přijela vláčkem do Hostomic: Severka, Cvengi a KUKI. Jako poslední dorazil sólista PeterS s Emou na zádech. Počítáte správně: 18 účastníků, zkontrolovat si to můžete na hromadné fotce! U Krkavců jsme si opekli buřty k obědu, ochutnali první cukroví a poté se vydali na Studený vrch, kde jsme ozdobili vánoční stromek s esíčkem na špičce. Došlo i na prskavky a (jednu) koledu :-). A pak jsme se začali rozpadat... PeterS s Emou to vzdali už pod kopcem, Jára a spol. závislí na autě to museli otočit po červené přes Kuchyňku nazpět a poslední se po skoro už tradiční návštěvě sroubku Zlatá Bleskovka odpojila parta Dobříš, které chtěla být v předvánoční večer doma: Tom s Blankou a Cvengi s Fílou a Severkou. Zbytek pokračoval dále na srub Dakota, který byl ale v obležení trempů stanařů, a tak jsme museli ujít ještě pár kilometrů na oblasti kytínských sroubků. O zábavu se cestou postaralo několik obřích hromad šterku a kůry, na které nešlo nevyšplhat. Zakotvili jsme hned na prvním dobrém místě - v novém sroubku ještě níže pod kempem Pražec. Oheň hořel až asi do půlnoci, ale přesto jsme nestihli sníst všechny zásoby. Ráno mě probudil Ondra se slovy, že za 2,5 hodiny nám jede bus z Kytína. To dávalo dostatek času na luxusní štedroranní snídani s překápávanou kávou a obřím kotlem míchaných vajec, na jehož naplnění se podíleli zbytky zásob všichni členové zbytku výpravy. V Kytíně jsem pak ostrým tempem byli asi za půl hodiny a ještě museli na autobus čekat. Toho využil zvl. Myšák ke skamarádění se s místním psem, který mu v nestřežené chvíli označkoval batoh :-). Příští rok myslím, že bychom mohli překonat počtem účastníků dvacítku!

KUKI

fotky z Vánočního čundru zde

 

Rok 2016 - 2017

 

Snowbiky

17. - 19. 2. 2017 - víkend na snowbicích

snowbiky.jpgSvatební dar pro Veru a KUKIho - víkend na snowbicích, si vyrazili kromě “novomanželů” užít ještě Peťa s Honzou, Fíla, Severka, a hlavní organizátor svatební řidič Vojta. Celá akce vyžadovala spoustu příprav, ale z mého pohledu to byla naprostá super pohodička, protože vše bylo pro nás připravené :-). Večer jsme se všichni sešli na hotelu Jizera, kde na nás ještě čekala večeře a pak už byl hotel celý náš :-). Ráno nastartovaly den skvělé palačinky a pak rychle převléknout a hurá do akce. Snowbiky nebo spíš v našem případě fatbiky mají čtyřpalcová kola, ale ani notně podhuštěné nezvládnou jezdit v rozbředlém hlubokém sněhu, jak jsme zjistili zhruba po hodince výjezdu z údolí. Výsledkem byly akorát promočené boty a návrat zpět k hotelu. Rychle převléknout boty/ponožky, kola jsme naházeli do dodávky a vyrazili do Kořenova. Po běžkařské trase směr Bukovec to už jelo lépe a nejlépe to svištělo na Jizerské magistrále :-), kde jsme s přehledem předjížděli všechny lyžaře. Trochu jsme se obávali, zda fatbike nebude ničit běžkažskou trať, ale v daných podmínkách po nás nezůstávala prakticky ani stopa. Večer jsme na hotelu už sami nebyli, ale děcka z jiného oddílu šla brzo spát a my zapařili hru novou hru Koncept. Ráno opět palačinky a odjezd do Pasek nad Jizerou. Zde bylo v plánu projezdit běžkařské trasy na kopci okolo rozhledny Štěpánka. Potkali jsme i kamarády na kolech od Honzy Kopky. Zvládli jsme dvě běžkařská kolečka proložená obědem a vše završil legendární sjezd sjezdovky.

KUKI

fotky ze snowbiků zde

 

Zimní čundr Broumovsko

10. - 12. 2. 2017 - zimní čundr

zima.jpgCílem zimního čundru 2017 se stalo Broumovsko, konkrétně příhraniční trasa z Meziměstí do Broumova. Pro jistotu jsme všichni přibalili i sněžnice. Teploty hrozily padat k minus 15 stupňům, ale nakonec bylo v noci příjemných cca minus 6. I tak bylo ale třeba nepodcenit situaci, vzít zimní spacáky, pořádně nakrémovat boty a přibalit i další bivakovací potřeby jako třeba lopaty na odházení sněhu. Na Hlaváku jsem zabrali celé kupéčko a při přepřahání vagonů jsme mistrně zvládli obsadit další, takže tří a půl hodinová cesta přímým spojem uběhla velice příjemně. První noc jsme zakempili na kraji lesa pod Březovým vrchm (žlutá značka) a ráno pokračovali na rozhlednu Ruprechtický Špičák a dále stále po hraniční zelené se super výhledy do Polska i Čech. Sněžnice jsme nandavali a sundavali několikrát. Velmi příjemná byla večerní zastávka v Jančovičkách na první večeři - místní vynikající cibulačku. Po ní jsme se nezmohli na nic jiného než vysápat se zpět na hraniční značku a zabivakovat u Třípanského kamene. Zde bylo už sněhu opravdu dost a dal se vykopat i cca 40 cm hluboký sněhový “hrobeček” (mrkněte na fotky). Ráno jsme pokračovali až na pseudosopku Homole, kterou jsem využili k obědové pauze. Potom už zbývalo jen zaměřit azimut směrem na Broumovské nádraží a přímou čarou na sněžnicích přes pole jsme natěsno stihli (Ota skoro ne :-) vláček. Účastníci: Michal a Míša jr., Ota a Haggie, Kubísek, KUKI.

KUKI

fotky ze zimního čundru zde

 

Rok 2016 - 2017

 

Vánoční čundr 2016

22. - 24. 12. 2016 - čundr

pc234918.jpgLetošní Vánoční čundr se opět nesl v duchu napojování skupin. Akci započali Severka s Ondrou a Tobim, kteří ze čtvrtka na pátek přenocovali v Krkavčím údolí u Hostomic. V pátek ráno jim vyrazili vstříc Johi, Michal, KUKI a opožděný Myšák, ktetý místo vlaku zvolil alternativně autobus, vystoupil uprostřed lesů za Dobříší, a skupinu doběhl na silnici u Velké Baby. Posilněni vánočním cukrovím jsme vyšplhali na zasněžený vrch Kuchyňka, poobědvali na srubu Zlatá Bleskovka a vydali se vstříc rozcestí Na Soudné, nedaleko kterého stojí loni znovuobjevený srubek, cíl letošního vánočního putování. K večeru dorazila ještě Veru a Vojta, který dojel dodávkou skoro až ke sroubku. Mimochodem, to byla Vojtova první a nejspíše i poslední účast na Vánočním čundru. S Vojtou naoopak odjeli Severka s Johi. Oheň hřál až do půlnoci, venku bylo okolo nuly, takže venkovní spáči měli z kapajícího sněhu ráno pěkně mokré spacáky. Vynahradili si to ale ranním kafíčkem a vajíčkama se slaninou :-). Zbývalo už jen dojít do Kytína a vyrazit směr štědrovečerní večeře a vánoční stromky.

KUKI

fotky z vánočního čundru zde

 

Rok 2015 - 2016

 

Čundr Křivoklátsko

8. - 10. 4. 2016 - čundr

p4103975.jpgNebylo nám moc, ale výlet to byl super. Do zadní části Křivoklátska vyrazili Myšák, Štika, Ota a Haggie, a KUKI. V pátek lokálkou přes Rudnou do Berouna a dále do Mýta u Rokycan. Po pár kilometrech jsem objevili tábořiště na Sirské hoře, ale někdo byl rychlejší, takže jsem spočinuli o kus dál v lese, pro jistotu pod přístřešky. Předpověd totiž hlásila možný déšť. Po pohodovém probuzení (někdo se v pohodě nasnídal, jiný to holt nestihl :-) jsme pokračovali po modré značce na zámek Zbiroh. Štikův obzvláště těžký batoh budil mnohá očekávání, později jsme zjistili, že obsahuje například kompletní zásoby na luxusní špagety pro celou rodinu včetně rajčatovo-olivového salátu jako předkrmu, celovíkendové zásoby Kinder Bueno pro všechny, nebo vodu na celý výlet. Dále jsme pokračovali po červené na zříceninu Žebrák a hrad Točník, kde v rozlehlém medvědáriu žijí medvědi Agáta a Martin. Haggie byl na ně zvědavý, ale měl pěkně nahnáno. Cestu bylo nutno prokládat zdravotními zastávkami určenými k dodržování pitného režimu. Z Točníku jsem vyrazili dále po žluté na vyhlídkovou Vraní skálu, pod kterou jsme plánovali nocování. Vyhlídku jsme ještě stihli za sucha, ale poté začalo krápat, takže jsem rychle postavili přístřešky a rozdělali oheň na večeři. Déšť byl mírný a člověk stačil od ohně schnout skoro stejně rychle jak mokl. V děšti se spí parádně a my se probudili do sice zachmuřeného, ale suchého nedělního rána. Přes Hudlickou vyhlídkovou a pro nás i svačinovou skálu a oběd ve stejnojmené vesnici pod ní jsme vyrazili na rozhlednu Děd nad Berounem a z něj vláčkem zpět domů. 

KUKI

fotky z výletu zde

 

Vánoční čundr 2015

22. - 24. 12. 2015 - čundr

pc233321.jpgJiž tradiční Vánoční čundr se letos těšil naprosto rekordní účastí. Považte sami. Skupinu A, která vyrazila již 22. prosince, tvořili: Myšák a Anička, Ondra a Diana, Filip s kamarádem, Severka, Ota a psi Tobi a Haggie. Skupina B vyrazila z Prahy o den později ve složení: Michal sr. a Míša jr., Tom, Dita, KUKI a Gracy. Tedy celkem... 16 účastníků. Áčka čekalo přespání v Krkavčím údolí a poté celodenní trasa od zadní části brdských Hřebenů směrem ku Praze. Část Áček nicméně hned ráno pokračovala na Dobříš a domů na vánoční úklid :-). Béčka vyrazila z Řevnice po žluté na Roviny a dále po červené. Cestou jsme (my Béčka) dokonce objevili úžasný srub, který bude cílem Vánočního čundru 2016. Zbytek skupiny A se potkal s Béčky na srubu Pražec poblíž Kytína. To je ale jen malé tabořiště, takže nakonec jsme po nabrání zásob vody zakotvili na srubu Strachomorna poblíž. A pak už klasika. Ohýnek, vánoční buřty a cukroví, zdobení stromku, koledy… Několik stromků už bylo v okolí ozdobených, zjevně nejsme jediní, kdo v Brdech v předstihu slaví Vánoce. Pár lidí ze skupiny A ještě večer pokračovalo zpět domů zdobit vlastní stromek, ostatní se uložili ke spánku buďto do srubu nebo pod širák. Ráno jsme se vydali směrem na Voznici a autobusem rovnou ke štědrovečenímu stolu.

KUKI

fotky z čundru skupiny B zde

 

Rok 2014 - 2015

Brašny tam a zase zpátky

5. - 7. 6. 2015 - brašny

clipboard01.jpgPrvní červnový víkend jsme vyrazili po dlouhé odmlce opět na vedoucovské brašny. Vzhledem k okolnostem nakonec vyrazilo pouze duo Ondra-Kuki, ale to nic neměnilo na původním plánu. Ten se skládal ze tří milníků. Prvním byla otočka v Sedlčanech, druhým poté zdolání rozhledny Drahoušek a třetím pokoření (dle portálu mapy.cz) cykloturistické trasy Svatojanské proudy z Třebenic do Štěchovic. První den jsme si dali pouze krátkou rozjížďku směrem na jih a nocovali kousek za Sázavou. Druhý den nás čekalo nádherné počasí a se slunkem ve tváři jsme dorazili do Sedlčan, kde jsme si dali zasloužený oběd. Cestou zpět, znaveni i z ne příliš dietního jídla, jsme si udělali krátkou pauzu na odpočinek a večer už jen v klidu dojeli na Ostrý vrch nad obcí Křeničná. Místo spaní odpovídalo názvu na mapě, jednalo se o nedobytné místo obehnané křovím a vysokou travou. Každopádně na vrcholu na nás čekalo supr místečko, kde jsme rozbalili tábor. Nedělní den se nesl už jen v duchu návratu, klasickou "časovku" ze Štěchovic do Prahy jsme si okořenili cyklistickou "ferratou" a pozdní odpoledne už jsme trávili doma. Myslím, že se výlet dost povedl a doufám, že na letní brašny navážeme na podzim.

Kuki

fotky z akce zde

 

Zimní cyklovyjižďka vedoucích

8. 2. 2015 vyjížďka ve sněhu

px.png

Den na dlouho plánovanou zimní vyjížďku vedoucích snad nešlo vybrat lépe! Přes noc nasněžilo několik centimetrů sněhu a celý den mělo být na nule, takže nás čekala super projížďka zasněženou krajinou. Na srazu jsem se sešli tři: Px, Vojta a KUKI. Abychom si sněhu opravdu užili, bylo nutno vyrazit mimo silnice s rozbředlou břečkou. Vyrazili jsem tedy po značkách, nejdříve kolem Botiče po červené na Jesenici a dále přes Psáry a Záhořany po modré. Občas bylo krásně sluníčko, občas chumelenice, ale to k zimnímu ježdění prostě patří. Když se dobře obléknete a v termosce máte teplý čaj, nic vás nemůže rozházet. Sněhu bylo tak akorát: dost na to, aby tlumil nerovnosti a ne tolik, aby do něj člověk zapadával. Kdo zná cestu z Psár do Davle, tuší, že na cestě čeká cyklisty mnoho brodů. Ty byly díky sněhu rozvodněnější, než bychom čekali a lávky, které byly na místě kdysi v minulosti, nečekaně zmizely :-). Bylo tedy nutno všechny brody prokrosit, což odnesly naše nohy a nejen ty :-). V Davli jsem se ohřáli u oběda v místní pizerii a vyrazili do kopce nad řeku. Cílovou destinací bylo Vrané nad Vltavou, odkud nám jel vláček. Na nové vlakové zastávce Praha-Kačerov jsem se potkali se čtvrtým účastníkem Myšákem. Ten byl dopoledne na školení a už nemělo moc smysl, aby se za námi hnal do Davle. Ale nevzdal a připojil se slespoň na projižďku Krčákem, kterou si pořádně užil :-).

KUKI

fotky z akce dočasně zde

 

Vánoční čundr 2014

23. - 24. 12. 2014 tradičný oddílový čundr

pc231538.jpgRok se s rokem sešel a nastal čas vánoční - čas na tradiční vánoční UFOčundr. Letos vyšla data v kalendáři tak, že jsme opravdu vyráželi těsně před Vánoci a vraceli se na Štědrý den odpoledne. Ondra, Myšák a KUKI vyrazili v úterý ráno do Hostomic a odtud po zelené a modré na Fabianovo lože. Obědvali jsme v tábořišti První …. Rozdělat oheň jsme se snažili křesadlem, ale moc se nám nedařilo. Přes Krkavčí údolí a vrch Studený (stejně jako loni) jsme dále pokračovali na Knížecí studánky vstříc Michalovi, který se po práci vydal do Dobříše. Domluvili jsme sraz na Old Dakotě, Michal tam byl dřív, takže my jsme docházeli k rozdělanému ohni. Až do noci bylo cca 10 stupňů, takže sezení u ohně byla naprostá pohoda a vydrželi jsme skoro až do půlnoci. Stromeček jsme ozdobili jablky, mrkví a prskavkami a zanechali zvířátkům. Probuzení bylo už do trochu větší zimy, udělali jsme si čaj na ohni a vyrazili do Dobříše, abychom byli co nejdříve doma na dobalení dárků :-).

fotky z akce zde.

KUKI

 

Cykloexpedice Tádžikistán 2014

3. 7. - 4. 8. 2014

p7150804.jpgVše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Tádžikistán 2014.

KUKI

 

 

 

 

 

Rok 2013 - 2014

 

Vánoční čundr 2013

20. - 22. 12. 2013 tradičný oddílový čundr

dsc_0093.jpgNa Vánoční čundr 2013 vyrazil snad rekordní počet účastníků. Skupina A (Severci a Filip) vyrazila už 20., přespala na Zlaté Bleskovce a vydala se vstříc skupině B (Michal, Jára, Myšák a KUKI). Ta vyrazila 21. do Čenkova u Lochovic a vydala se po zelené na modrou. Sraz proběhl na oběd u ohníčku v Krkavčím údolí. Přes vrch Studený jsme už všichni pokračovali na další kopec - Kazatelnu, kde jsem se sešli už úplně všichni (přibyl Petr s Monikou). Ozdobili jsem stromeček pro zvířátka, bouchli šáňo a popřáli si super Vánoce. Na přespání již pokračovala jen část výpravy, skupina A vyrazila do Dobříše a domů. Zbytek přespal pod širákem na Bonanze a ráno vyrazil na vlak do Dobřichovic. Parádní tradiční akce s rekordní účastí!

fotky z akce zde.

KUKI

 

Krhnaj 2013

30. 11. 2013 florbalový turnaj
452.jpegI letos nás oddíl Krhůtů pozval na tradiční florbalový turnaj s názvem Krhnaj. Jednalo se o 8. ročník tohoto turnaje a oddíl UFO se ho účastnil již po 4. Turnaj byl rozdělen do 3. částí jako první přišly na řadu kategorie mladších hráču, kterého se účastnil i náš oddíl Mladších UFOunů. Musíme pochvalit celý tým i s coachem Myšákem protože neprohráli ani jeden zápas a soupeři dovolili jen 1 remízu. V posledním rozhodujícím zápase potvrdili skvělou formu a turnaj vyhráli. Starším UFOunům, jejichž kategorie začala lehce po 11. hodině se dařilo stejně dobře. Bez ztráty bodu vyhráli skupinu B do které byli nalosováni. Velkou zásluhu je nutno připsat Štikovi, který v bráně doslova čaroval. V semifinále si Starší lehce poradili s týmem "Hmyzáků" a začali se připravovat na finále proti "Ostré sekeře". Ve finále přišla první komplikace, zápas byl velice vyrovnaný, ale nakonec Štika svůj tým v rozhodujících okamžicích podržel a i Starší vyhráli finále a skončili na 1. místě. Po vyhlášení výsledků už všichni netrpělivě čekali na exhibiční zápas mezi dospělým týmem UFa a Krhůtů. Po strhujícím výkonu nakonec tým UFa porazil Krhůty rozdílem 8:5. Nejlepším hráčem byl za UFO vyhlášen PetrS, za za neskutečný výkon v bráně. Těšíme se na příští rok.
Fotky si můžete prohlédnout na http://www.krhuti.cz
Severka
 

Zářijové brašny vedoucích

20. - 22. 9. 2013

sdc12463.jpg

Tento víkend byl naplánován dlouho dlouho dopředu, všichni zájemci si ho zabookovali několik měsíců předem a proto jsem se sešli (na vedoucí) v pěkném počtu. Na brašny tak vyrazili Filip, Myšák, Severka, Vojta, Kuki a KUKI. Ještě Petra se chvástala, že pojede na den, ale znáte jí... Vlak do Beruna zase naopak málem ujel Severkovi, takže od začátku bylo veselo. Velké plus dostal Vojta, který pro všechny připravil domácí torttily plněné masem a zeleninou, kterým jsme dali co proto už ve vlaku. Z Berouna jsme za mírného mrholení vyrazili na Nižbor, kde jsem si v restauraci pod kopcem objednali legendární burgery. Do kopce nám to pak jelo samo a v lese nad Berounkou jsem našli fajn místo na spaní. Ráno jsme sjeli do Roztok u Křivoklátu, ale protože hrad už všichni známe, vyrazili jsem raději na novou rozhlednu postavenou z peněz EU Velká Buková. Výhled nic moc, ale místo na oběd dobré a sjezd po červené do Křivoklátu stál také za to. Dole nás čekala improvizovaná oprava Severkova kola, ale i tu jsme zvládli a jelo se dál. Trasa dále vedla po super cyklostezce z Křivoklátu do Rakovníka, kde nás opustil Kuki pokračující na důležitý nedělní florbalový zápas. Daší noc jsme strávili v lese u Nového Strašecího a ráno pokračovali na Lány, kde jsem se u zámku zamysleli na nadcházející prlamentní volbou. Poté jsem už vyrazili vyrazili směr Praha s malou zastávku u rezidence nejbohatšího Čecha Petra Kellnera v Podkozí. Průjezd Prahou přes Slivenec, Braník a Krč byl už jen pěknou tečkou za povedeným víkendem. Další brašny jsou už teď naplánované na duben :-).

KUKI

fotky z akce

 
Rok 2012 - 2013
 

 

Květnové brašny

3. - 5. 5. 2013

dsc_0379_small.jpgPrvní víkend v květnu jsme se vydali na brašny, ve složení Filip, Myšák, KUKI a Kuki. V pátek odpoledne jsme se vypravili směrem k Jílovému a dále k Netvořicím, u kterých nás čekala první noc. V sobotu ráno jsme se vydali do Jablonné, kde jsme si vychutnali parádní oběd, po kterém jsme jeli na Živohošť, tam byl zasloužený odpočinek a dohodla se další trasa. Ta vedla přes Nový Knín – mají tam UFOškolu, dále do Dobříše. Tam jsme doplnili zásoby a pokračovali do Brd, kde jsme našli parádní srub. Večer se opékaly buřty a ulehli jsme ke spánku. Ráno jsme se vydali do kopce, přes Brdy dále do Řevnic, a poté podél Berounky směrem do Prahy. Naše putování skončilo na Chodově, kde jsme si po dlouhé cestě umyli naše kola a vydali se k domovům... Byl to krásný víkend!

Filip

fotky z akce

 

Noční pochod za brdskou čarodějnicí 2013

19. - 20. 4. 2013 

imag0409.jpg

Na tento již tradiční pochod, který organizuje spřátelený oddíl Kalich, se sešlo celkem pět UFOunů, či exUFOunů. V pátek 19.dubna v 19:45 se na Hlavním nádraží sešla sestava: Jára, Hanka, Jermin, Gába a já. Letošní pochod startoval v Dobříši a byl situován spíše do východní části hřebenů. Oproti loňské, doslova maratónské (42km), trase to měla být pohodička. Organizátor sliboval pro naše nohy asi 30 kilometrů. Vycházelo se z dobříšského nádražíčka ve 21:30, účast byla velmi slušná - asi 60 dálkochodců. My, jakožto zkušení účastníci, jsme věděli, že je tradicí těsně po startu trochu kufrovat a to se povedlo i letos, ale v menší míře než vloni. Ze začátku se kolem nás motala další skupina, ale zvýšením tempa jsme ji trhli, takže jsme si mohli užívat depresivní stavy, které poskytují v noci brdské lesy, do sytosti. Zkušeně jsme udělali jen jednu pauzu na půlnoční oběd, protože víme, že v noci je nejlepší taktikou jít a jít. Navíc vůbec nepřálo počasí, od startu non-stop pršelo, což způsobilo proměnu většiny lesních cest v solidní bahňačky (asi to byla kompenzace za krátkou trasu). Jinak na startu jsme vyfasovali 8 obálek s popisem trasy a také s úkoly, byly většinou lehčí než vloni (nebo my jsme chytřejší), avšak jeden jsme nevyřešili. Zkuste sami v klidu najít slovo na 6 končící na „uta“, avšak první tři písmena musí být použitelná do dalších 3 slov. Mně osobně se poměrně vyhnuly téměř  halucinační stavy, které obnášely první dva ročníky, které jsem absolvoval. Asi to bylo i tím, že trasa byla vedena poměrně po rovině a organizátoři vypustili krpál vedoucí od Haloun. A my jsme přišli k čarodějnici od Skalky. Jeskyni na vrcholu Babky jsme našli více než zkušeně přímou cestou. Předběhli jsme tak i první skupinu, takže jsme si tepla ohně užívali jako první. Osobně mě dost znepokojil fakt, že exekutoři zabavili čarodějnici jeskyni, takže závěrečný posed u ohně se konal pod skálou a navíc na nás stále padal déšť… Na Babce jsme byli přesně ve 4:10, aspoň to mám uvedeno v diplomu. Po čaji a tatrance jsme se hecli, že stihneme první ranní vlak v Řevnicích odjíždějící v 5:04. Usoudili jsme, že na skoro 5 kilometrů dlouhou trasu potřebujeme půl hodiny a ještě nám čtyři minuty zůstanou na případná klopýtnutí. Nebyla to vůbec žádná sranda, já navíc čelovku takticky ponechal doma, takže cesta pro mě byla ještě dobrodružnější. Dolů jsme nasadili ďábelské tempo, jak kdybychom, čert ví, vyběhli na trať orientačního běhu. Vlak jsme úspěšně nestihli, chyběli asi 2 minuty…Pravděpodobně bylo moc klopýtnutí. Závěrem musím uznat, že letošní ročník mě dodělal asi nejvíc, protože jsem se z něho vzpamatovával až do neděle, ale myslím, že to byl opět hluboký zážitek, takže příští rok se zúčastníme znova.

Kuba

fotky zde

 

Bílkovice Work Camp 2013

5. - 7. 4. 2013 - stavba dálnice 

dsc_0471.jpg

V pátek 5. 4. 2013 jsme se po dlouhé době dostali opět do Bílkovic. A úkol byl jasný - postavit zcela novou dálnici k latrínám. Velké přípravy začaly už v Praze, kdy se Jardovi povedlo sehnat ke koupi plno starších pražců. Banda největších makáčů vyrazila s předstihem do Stříbrné Skalice na nádraží obrovskou dodávkou a naložila pěkných pár tun materiálu. Po příjezdu jsme vše vyložili a klasicky si večer v Boudě zahráli pár her a bavili se až do rána. Budík v sobotu byl nekompromisní a po rychlé snídani se šlo ihned pracovat. Padlo pár stromků a už vše vypadalo veseleji. Kolem oběda jsme měli už pocit, že není nereálné vše stihnout. A večer jsme pak věděli, že to vše už dáme! Zničení jsme pak padli do postelí (samozřejmě nebyla vynechána obvyklá Bitka) o pěkných pár hodin dříve než den předchozí a spali po celodenní práci jako zabití. V neděli jsme pokračovali opět drtivým tempem, položili na základy poslední arcipražce, dokopali kanál La Myšák a někteří nemakáči stihli i onemocnět. Večer proběhl slavnostní křest a vyrazilo se zpět do Prahy. Průběh stavby je krásně vidět z fotek, tak se určitě podívejte a těšte se na léto!

Kuki

fotky ze stavby

 

Vánoční čundr 2012

21. - 24. 12. 2012 - tradiční oddílová akce 

vanocni_cundr_2012_11.jpg

Letos vyrazil na Vánoční čundr rekordní počet vedoucích, ale bylo to takové štafetové :-). V pátek vystoupili z vlaku v Brdech u Lochovic PeterS s Filipem. Přespali ve srubíku na Plešivci, v sobotu si užili nejhezčí počasí a první sníh, ale večer odjeli domů připravovat se na Štědrý den. Štafetu předali Cvengimu s Myšákem a Dafčou. Těm v noci nasněžilo, ještě že spali opět ve srubíku, tentokrát na Zlaté Bleskovce. Davča odjel už v neděli ráno a s Myšákem a Cvengim jsme se v neděli potkali já s bráchou. Bohužel díky naší neschopnosti najít ten správný kopec :-) museli kluci čekat v lijáku na vrcholku Levého Hradce zabalení v igelitu tak dlouho, dokud je to nepřestalo bavit. Pak jsme se sešli dole na cestě pod kopcem :-). My jsme mokli od vystoupení z vlaku a hloupé bylo, že v lese, jak tál sníh, pršelo asi tak pětkrát víc než jinde, takže nebylo zhola kde se schovat. S Myšákem a Cvengim jsem se večer rozloučili. Oni mířili na autobus a domů, my totálně promočení po celém dni v lijáku a rozbředlém sněhu, ale rozhodlí se nevzdat, na srub Old Dakota. Netuším, co bychom dělali, kdyby byl srub plný nebo bychom ho nenašli. Naštěstí jsme ho našli a byl prázdný. Zvládli jsme se akorát převléct do suchého, sníst zbytky cukroví a mandarinky a zalézt do spacáků. Po 12 hodinách spánku jsme se probudili do Štědrého dne. To byla jiná pohoda. Po sněhu a dešti ani památky, buřtíky k snídani, občas i paprsky sluníčka. Po ozdobení stromečku pro zvířátka jsme také zamířili směr Dobříš a domů k vánočnímu stromečku.

KUKI

fotky z vánočního čundru

 

KRHNAJ

24.11.2012- jednodenní akce

ufovedouci.jpgAni tento rok jsme nemohli opomenout možnost srovnání s ostatními dětskými oddíly, a tak jsme vyrazili na KRHNAJ, florbalový turnaj. Něco po osmé hodině jsme se sešli u GJM a vyrazili směr Květňák, kde se měl velký souboj uskutečnit. Cesta byla sice na časné ráno dlouhá, ale díky povídání nám rychle utekla. Těsně po tom, co jsme dorazili na místo, už na nás čekal první zápas. UFOuni bojovali udatně, ale nade vše marně. Ani v dalších zápasech se nám nedařilo, a tak jsme prohrávali, co se dalo. Nutno říci, že soupeřové byli o mnoho starší než Mladší UFOuni, a tak se není za co stydět. Avšak ne každá kaše se jí tak horká a ke konci turnaje pro mladší naši UFOuni přece jednoho soupeře po vyrovnaném souboji udolali. Po zápasech jsme se šli na chvíli provětrat ven s Krhúty, se kterými jsme si zahráli pár netradičních her a vrátili se na finále starších dětí, mezi nimiž hráli i naši Starší UFOuni. Ani na ně ale nepadlo příliš mnoho štěstí, a tak jsme bohužel naše loňské vítězství neobhájili. Po exhibičním zápase vedoucích, na který speciálně dorazili členové Klubu UFO, jsme se už jen vrátili živí, zdraví a plni nových zážitků domů. I přes naše herní neúspěchy si myslím, že se akce povedla.

Myšák

Účastníci:Tobiáš, Šamby, Matyáš, Pavlík, David, Matěj, Sebastián, Štika, Kuba, Míla, Lukáš, Matěj, Myšák, Dafča, Filip, Severka, Dáša, KUKI, Pítrs, Kuki, Jára, Háňa

 

Bílkovická AfterParty 2012

19. - 21. října 2012 tradiční víkendová akce vedoucích UFO

Letošní Bílkovická afterparty pro vedoucí se konala koncem října, účast:Filip, Vojta, Myšák, Severka, Dafča, KUKi, Kuki, Petrs, Petra, Big Honza, Jermin, Dřevorubec, Jarda a Hanka takže opět stejná účast jako loni, tak že jsme nepřekonali rekord.

Do boudy jsme se na spaní naskládali teda akorát, protože někdo odjel v sobotu, jiní zas přijeli.

V pátek večer jsme připravili boudu k fungování, po večeři jsme řešili nějaké oddílové záležitosti, po té jsme si povídali a večer nás na půdě čekala hurá bitva-vlaječky od DP, kterou rozpoutal Severka, taky ji ale prohrál, s hromadou matrací na sobě;-).

Druhý den jsme si šli házet s Airbee, nejdřív ho hodil na strom Myšák, pak Severka, Vojta, Big Honza a tak jsme ho celý den sundávali ze stromu. Potom pro nás Dřevák připravil dvě super hry, po kterých na nás čekala luxusní večeře od Petry, naší kuchařky.

Večer jsme si zahráli Party Alias, následoval výsadek Pro Filipa a Vojtu, byla zrovna hustá mlha, tak to měli zajímavějšíJ.

V neděli nás čekala hra v lese, kterou pro nás připravil KUKI, u které jsme si hodně zaběhali, a hodně nám vyhládlo, naštěstí na nás už v boudě čekal oběd.

Po obědě jsme se dali do uklízení boudy a její přípravy na zimní Bílkovice, které nás čekají už v únoru 2013J 

Filip

fotky z této akce zatím nejsouk dispozici

 

Školení instruktorů 2012

14. - 16. 9. 2012

skoleni_vedoucich_13.jpg

Po několika letech jsme opět vyrazili s novými instruktory na školící víkend v Bílkovicích. Na programu byla zdravověda, právo a hospodaření, bezpečnost, příprava programů a akcí a další. Zdravovědu a přípravu her jsme si vyzkoušeli i prakticky a večer zbyla i trocha času na hry a zábavu.

Školení se zúčastnili Ondra Drahokoupil, Dáša Krutská, Martin Jermář, Martin Kostohryz a Vojta Rubeš. Jako školitelé naopak Jarda, Kuki a KUKI. Všichni úspěšně zvládli závěrečný test i ústní zkoušku a stali se tak právoplatnými oddílovými instruktory.

KUKI

fotky ze školení

 

Rok 2011 - 2012

 

Cykloexpedice Turecko 2012

24. 8. - 8. 9. 2012

trck.jpgVše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Turecko 2012.

KUKI

 

 

 

 

 

Velikonoční čundr vedoucích 2012 - Orličky

orlicky.jpg7. - 9. 4. 2012 - tradiční čundr Klubu UFO

Účast: Dafča, Filip, Myšák, Kuky a KUKI.

Na letošní Velikonoce jsme si naplánovali čundr přes Orlické hory. A kdo se nebál ještě skoro zimního počasí a jel? Filip, KUKI, DaFča, Myšák a plyšák Kukínek. Hned od vlaku nás čekala cesta do hor, zmokli jsme, pak i sněžilo, ale cesta pěkně utíkala. Jedinej, kdo byl úplně v suchu byl Kukínek, kterej měl parádní pláštěnku od Alberta (chudák skrz ni viděl jen na jedno oko).. Prošli jsme si vojenské bunkry a brodilijsme se sněhem:-) I přes chladné počasí to byl parádní čundr:-) který jsme zakončili na výborném jídle v hospůdce v Rokytnici. Ti, co nejeli s námi, určitě do teď litují.

Filip

fotky z čundru

 

Vánoční čundr 2011

vc.jpg

23. - 24. 12. 2011 - tradiční akce Klubu UFO

Účast: Michal, Cvengi, Kuky a KUKI.

Po několika letech se čtveřice odvážliců :-) rozhodla obnovit Ufáckou tradici Vánočního čundru s přespáním do Štědrého dne. Mnozí by řekli, že tím bude ztracena vánoční pohoda a atmosféra, my si naopak myslíme, že štědrodenním probuzením v přírodě vánoční nálada a pohoda získá na síle.

Cíl cesty byl spíše symbolický. Autobusem jsem dojeli do Mníšku a už za tmy jsem se vydali do kopce ke známému kostelu Máří Magdalény na Skalce. Chvíli nás pozdržel krásný výhled na Mníšek shora a Michalovy historky z chodeckých závodů, ale potom jsem už pokračovali na místo našeho nocležiště, tajnou hranu kopce s výhledem je jednoho z mnoha brdských údolí.

Chvíli jsme hledali vhodné místo na spaní a ani jedno z mnoha ohnišť a kempíků na návětrné straně se nám příliš nezamlouvalo. Jen Kukíkovi, který se rozhodl splnit si bobříka odvahy, vystoupil z batohu a rozhodl se přespat sám na jednom k míst, která se nám ostatním příliš nelíbila. My zbylí tři: Cvengi, Michal a KUKI jsem pokračovali a našli úžasné nocležiště u srubu v nedalekém údolíčku.

Následoval ohýnek a předštědrovečerní hostina, taky jsem se dlouho neviděli, tak bylo hodně o čem povídat. A potom už jen do spacáků a užívat trochu té zimní romantiky. Ráno bylo o poznání frišněji, takže se někteří z nás oblékali u ohně co to šlo :-). Pro detaily mrkněte na fotky z akce. Po vydatné snídani jsme vyrazili zpět.

Vyzvedli jsme Kukíka, který tímto splnil bobříka odvahy, společně ovocem a zeleninou ozdobili vánoční stromek pro zvířátka a vydali se na vlak do Dobřichovic. Cestou jsme ještě naši slavnou výpravu zvěčnili do vrcholové knížky na vyhlídce Hvíždinec a pak už upalovali domů na kapra a dárky :-).

KUKI

fotky z čundru

 

Pějme píseň dohola

c.jpg

14. - 12. 2011 - exkluzivní video a UFOporada

Ůčast: UFOall.

Již dlouho vedoucí UFA plánovali shlédnutí filmu "Pějme píseň dohola", ale dosud na to nikdy nebyl čas. Ale tentokrát jsme se konečně domluvili a spojili jsme to s kolaudací nového bytu Peťi a Honzy. Akce proběhla ve středu po schůzce. Potom, co jsme vyřešili několik organizačních záležitostí, jsme se mohli kouknout na film a pobavit se. Asi v půlnoci se všichni rozprchli domů z této skvělé akce, kterou jsme vyřešili více věcí a ještě si to všichni užili.:-)

Vojta

 

Afterparty Bílkovice 2011 vol. 2

klub-bilkovice-afterparty.jpg

4. - 6. 11. 2011 - akce vedoucích v Bílkovicích

Účast: KUKI, PeterS, Michal, Jarda, Hanka, Petra, Honza, Beky, Kuki, Iva, Vojta, Filip, Myšák, Severka. 

Letošní bílkovická Afterparty, tedy potáborové setkání vedoucích, bylo bezesporu rekordním. Kdybyste počítali na prstech, nebude vám stačit prsty jedna ruka, ani dvě ruce a skoro ani noha:-)… V Bílkovicích se postupně sjeli: PeterS, Michal, Jarda, Hanka, Petra, Honza, Beky, Kuki, Iva, Vojta, Filip, Myšák, Severka a KUKI. Tedy celkem čtrnáct!

Jako první dorazili vedoucí oddílu Mladších UFOunů, doslova obsadili boudu, připravili spaní na půdě a zatopili. Někdo přijel o trochu později a někdo zase musel odjet dříve, ale to bylo jen dobře, protože v plném počtu bychom se rozhodně nevešli ani ke stolu, ani na vytopenou půdu na spaní. Někteří z nás se už delší dobu neviděli, takže první večer se povídalo, povídalo a povídalo, nestihli jsme dokonce ani zahrát žádnou hru…

Ráno nás čekala stylová outdoorová snídaně na louce, vánočka, kakao, mňam... Během dne jsme hráli ping pong, blbli s frisbeem a mokrým fotbalovým míčem:-), poobědvali opět venku, připravili oheň na večer, dojeli do Vlašimi pro dortíky a podobné zajímavosti. Večer následoval akční Járův odjezd, chtěli jsme, aby  ještě zůstal, tak mu chvíli trvalo, než unikl z našich spárů:-). Večer jsme na ohýnku opékali buřty a jiné dobrůtky:-)

V neděli ráno se strhla velké polštářová bitva nahoře na půdě, do bitvy se kromě míčů, míčků a spacáků zapojily i házecí chobotnice. Po snídani nás čekala velká hra Telemetrie, tři trojčlenné týmy, jeden vidoucí navigátor a dva slepí bojovníci s koulemi. Hráli jsme asi 7 her, absolutní vítěz získal úžasné samolepky, druhé a třetí místo bylo odměněno retro odznáčky z bílkovitého archivu. Samolepky poté skončily na všech možných místech na přítomných autech…

Po obídku se už začalo pomalu uklízet, nádobí si vylosovala samozřejmě Petra, která potřebovala odjet co nejdříve. Už jen zazimovat Boudu a hurá do Prahy. A zpět do Bílkovice zase v zimě na akci Bílé Bílkovice…

KUKI

fotky z víkendu

 

Trek přes Kralický sněžník

dsc_7161.jpg

27. - 30. 10. 2011 - trek

Účastníci: Michal, Ota, PeterS, Myšák, Severka. 

Po delší době zase vyrazil Klub oddílu UFO na pěší výlet, přesněji řečeno na trek. Díky státnímu svátku se nám víkend prodloužil, byla to tedy výzva jet někam dál. Naším cílem byly Rychlebské hory. Skoro 5ti hodinovou jízdu vláčkem jsme si krátili jak jinak než žranicí. Cestující ve vlaku záviděli :-) Plně posilněni jsme dojeli do Javorníku, odtud se vyškrábali nad město a uložili se ke spánku. V noci bylo krásné teplo, až horko. Ráno po snídani jsme po červené prošli Čertovy kazatelny s krásným výhledem do Račího údolí, zříceninu hradu Rychleby, pokračovali k Hraničkám na Špičák, což byl první větší kopec (957m). Potom se nám zachtělo mrknout se i na Vodopády Stříbrného potoka. To jsme si však cestou rozmysleli a obrátili se zpět, ale i tak nám klesla nadmořská výška na cca 600m.

Muselo se tedy vyšlápnout kopce opět nahoru do cca 1000m kde jsme přenocovali. Někdo na verandě lovecké chaty na kamínkách (nemyslím tím malá kamna, ale šutry), někdo ve stanu na trávě. Na tomhle místě spaní nás zastihnul ukrutný vítr, ještě že jsme nespali výš, tam by byla větší zima. V sobotu ráno už bylo opět hezké počasí, bohužel už bez sluníčka, ale to nás neodradilo a pokračovali jsme dál na vrchol Smrku (1125m). Škoda že stejně jako na Špičáku byl jeho vrchol zarostlý stromy a tudíž nebylo nic vidět. Ze Smrku se dále pokračovalo na Medvědí Boudu, kde jsme obědvali, pak na Kladské sedlo, kde byla příjemná hospůdka předělaná původně z domku pro pohraničníky. To bylo radosti, trochu toho tepla a občerstvení nám nalilo novou sílu do nohou a my dále pokračovali k vrcholu za ten víkend největšímu, Kralickému Sněžníku (1423m). Ten jsme nakonec pokořili těsně před západem slunce, vznikly proto trochu kýčovité, ale nádherné fotky :-) Jak jsem psal, na Sněžníku zapadlo slunce, a co teď? Nahoře se nám spát nechtělo, tam bychom maximálně vymrzli, a proto jsme opět plni dojmů klesali do údolí.

No klesali...sice jsme klesli ze Sněžníku as do 1200m, ale pak zase vystoupali na Malý Sněžník (1337m), abychom opět klesli na místo spaní (dle GPS 1042m). Bylo to náročné a někteří si tento závěr dne budou pamatovat hodně dlouho. Noc se mi i přes změnu času zdála krátká, protože chvíli po usnutí nám Michal bouchal na stan. A nebyl to vtip, bylo fakt ráno :-) To už byl poslední den a nám zbývalo necelých 20km do cíle, což bylo nádraží v Lichkově. Cestou jsme minuli i Trojmorski Wierch. Nevíte co to je? To je rozvodí do trojice evropských moří. Z jihovýchodních svahů míří voda do Moravy a dále do Dunaje a Černého moře, z jihozápadních do Labe a Severního moře a severozápadní proudy vedou do Odry a Baltského moře. Na vrcholu byla pěkná, ale křivá rozhledna. Inu, Polsko. Bylo mrzuté, že přes mlhu nebylo vidět absolutně nic, ale nám to nevadilo, každý si představil, to co by se mu tam líbilo :-) No a pak už to byly samé patníky, louky, srnky až na nádraží. Tam jsme zasedli do hospůdky a krátili si jídlem čekání na vlak. A co myslíte, byla cestou zpět ve vlaku zase žranice? BYLA!!!!

PítrS

fotografie z treku zde

 

Paintball

paintball-3.jpg

26. 10. 2011 - akce vedoucích

Účast: PeterS, Jarda, Petra, Kuki, Vojta, Filip, Myšák, Severka.

I když to tak nejdříve nevypadalo, nakonec jsme se s ostatními vedoucími přece jen dohodli na konkrétním termínu, kdy si půjdeme do Prag Paintball Areny vyřídit "svoje účty" a také se samozřejmě dobře pobavit. Někdo z nás měl předchozí zkušenosti s paintballem a někdo byl naopak úplný začátečník. Slibovalo se proto zajímavé měření sil..;-)

Akce se účastnili Kuki, Pítrs, Petra, Jarda, Filip, Severka a Vojta, což byl sice lichý počet, ale nám to nevadilo. Utvořili jsme 2 týmy a v každé hře se dařilo někomu jinému. Poté, co jsme si tuto variantu osvědčili, zkusili jsme hru "na vlajky". V té se dařilo spíše těm, kteří měli trochu přímější taktiku a dlouho nevyčkávali. Nakonec jsme ještě vyzkoušeli variantu "Armageddon" a také hru na tři týmy: Junioři, Medium a Senioři..;-) 2 hodiny vyčleněné na hru utekly jako voda a bohužel jsme museli domů.

Nápad vyzkoušet si tento sport byl parádní a všem, co mají rádi adrenalin a zábavu, bych ho doporučil.

Kuki

na této akci se záměrně nefotilo... :-)

 

Rok 2010 - 2011 

 

Cykloexpedice Kyrgyzstán, Kazachstán 2011

27. 6. - 31. 7. 2011

cykloexpedice_kyrgyzstan_2011_400.jpeg

Vše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Kyrgyzstán, Kazachstán 2011.

KUKI

 

 

 

fotky z cykloexpedice

 

Velikonoční Bílkovice vedoucích 2011

22. - 25. 4. 2011 - klasická oddechovka pro vedoucí

Účast: Vojta, Severka, Filip, PeterS, Jarda, Hanka, Peťa, Kuki, Cvengi, Michal. 

Letošní Velikonoce strávili vedoucí na naší táborové základně v Bílkovicích. Jako první přijel PetrS autem, přivezl všechny dobroty a hlavně zatopil v kamnech, takže jsme dorazili do tepla. Byli jsme rádi, protože večer bylo ještě pěkně  chladno.

Strávili jsem tam pěkný prodloužený víkend. A kdo všechno vůbec jel: Vojta, Severka, Filip, PeterS, Jarda, Hanka, Peťa, Kuki, Cvengi a také Michal.

Naší hlavní náplní byl letos ping pong, kterého jsme si užili do sytosti, zahráli jsme si obíhačku, ale také turnájek. Také jsme nějaký čas strávili nad přípravou dřeva na táborák, na kterém jsme si udělali výtečné buřty.:-) Víkend utekl a nastal čas poklidit Boudu. Když bylo vše uklizené a dřevo doplněné, tak jsme se vydali na zpáteční cestu do Divišova na autobus.

Filip

na této akci se výjimečně nefotilo... :-)

 

Krhnaj 2010

sdc12717.jpg21. 11. 2010 - florbalový turnaj

UFO Dream Team: Peter'S, Vojta, Filip, Severka, Kuki a  KUKI.

Na Krhnaj jsme byli pozváni skautským oddílem Krhůtů působícím na Hájích. Občas se potkáváme při různých příležitostech spojených s volnočasovými aktivitami na Jižním Městě a tak nastal čas změřit s nimi síly ve florbalovém turnaji.

UFO se účastnilo turnaje dospělých, ve kterém vládla obrovská konkurence. Za UFO Dream Team nastoupili: v bráně úžasný gólman Peter’S, dále Vojta, Severka, Filip, KUKI a kapitán Kuki. Za soupeře jsme měli celkem sedm dalším týmů, z toho čtyři amatérské florbalové kluby a tři porůznu poskládané skautské týmy. Los byl však milosrdný – všechny amatérské kluby byly zařazeny do skupiny A a UFO spolu se skauty zůstalo ve skupině B. Tak hurá do toho! Hned z počátku úvodního zápasu (proti týmu Bachařů, tuším) jsme dostali dva rychlé góly, ale poté od půlící čáry dvakrát zaúřadoval Kuki a bylo srovnáno. Celý zápas byl hodně vyrovnaný a všichni jsme makali, co to šlo. Na konci se karta obrátilo, trochu více štěstí bylo na naší straně a první vítězství v kapse… 7:6. Nutno dodat, že v týmu soupeře byli minimálně tři hráči týmu Tatran Střešovice :-).

Druhý zápas proti týmu Ostrá sekera jsme také vyhráli a už už jsme si začali brousit zuby na vítězství ve skupině. Peter’S chytal jako o život, střely nám padaly do brány, paráda.  Ovšem ve třetím zápasu proti Krhůtům stálo štěstí trochu víc na straně soupeře a náš tým prohrál o gól nebo dva – celkově z toho tedy bylo krásné druhé místo ve skupině B.

Po těchto rozehřívacích zápasech, které určily další pokračování turnaje, nás čekal obávaný soupeř: Hodkovičky B. Ač jsme dělali co se dalo, proti amatérskému týmu nebyla šance a tak jsme byli nakonec rádi za pár gólů, které nám padly do branky, abychom mohli odejít se ctí. Konečný stav… 3:14. Lépe to nevážně nešlo. Pátý zápas jsme ale vyhráli a začínalo to vypadat na pěkné umístění. Kuki mezitím odpískal dvě utkání jiných týmů a my ostatní sledovali finálové zápasy. Na poslední zápas z časových důvodů nedošlo, ale my byli tak unavení, že nám to vůbec nevadilo. Nebudu vás napínat, UFO Dream Team skončil na úžasném 5. – 6. místě, hned za čtyřmi amatérskými florbalovými kluby.

KUKI

fotky z turnaje na UFOstránkách a také na stránkách Krhůtů

 

LTB2010 Afterparty

29. - 31. 10. 2010

Bílkovická Afterparty se již pomalu stává také tradicí – letos jsme na ní vyrazili poslední víkend v říjnu. Účast byla hojná, skoro všichni táboroví vedoucí: Peťa, Dafča, Filip, Vojta, Severka, Cvengi, Peter'S, Kuki a KUKI. Část z nás přijela autobusem už během pátku odpoledne, já s Peter’Sem jsme dorazili autem se zásobami jídla. Už ani nevím, co přesně se dělo večer, asi klasika, hry a tak. Večer pak proběhla “polštářová“ (tedy spíš spacáková) bitva, která ovlivnila celý následující víkend :-).

Ráno bitva pokračovala, a když byli všichni vzhůru, šli jsme vyzkoušet moji sportovní kuši. Střílela nad očekávání dobře. Odpoledne pokračovalo hrami a speciální taškařicí se schováním spacáků bratří Severků. Mělo to být překvapení na večer – bojovka za spacáky – ale Peter’S si zmizelých věcí všiml moc brzo a rozhodl se schovat spacáky i všem ostatním. Čehož jsem si zase všiml já :-), svůj spacák si ponechal a uzavřel s PeterSem konspirační dohodu o vzájemné spolupráci. Dopřipravil jsem bojovku a čekal na večer.

Mezitím přijela Petra, z Prahy na kole dorazil Cvengi a začala příprava výborné večeře. Po ní se provalilo zmizení spacáků a ač se nikomu moc nechtělo ven a nikdo moc nevěděl, co se vlastně děje a kdo za vším stojí, vyrazila většina osazenstva Boudy na noční bojovku hledat své spacáky. My ostatní jsme zatím šli spát. Hledači ovšem nebyli důslední při hledání už první indicie a tak se vrátili s nepořízenou zpět. A tak museli na kopec znovu :-). Napodruhé se už vše zadařilo, a tak mohl každý dospat zbytek noci ve svém spacáku.

V neděli jsme dlouho vyspávali a poté pomalu přemýšleli, kdo pojede autem a kdo busem. Mezitím probíhal úklid Boudy a také bylo potřeba nasekat nějaké dřevo, protože všechny zásoby záhadně zmizely! Všichni chtěli autem, ale to tak úplně nešlo…. Po dlouhém handrkování nakonec zvítězilo stáří a my mohli pomalu vyrazit zpět domů do Prahy.

KUKI

na této akci se výjimečně nefotilo :-)

 

Rok 2009 - 2010

  

Cykloexpedice Gruzie, Arménie 2010

1. - 31. 7. 2010

cykloexpedice_2010_g-a-nk_0782.jpeg

Vše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Gruzie, Arménie 2010.

 

 

(KUKI)

fotky z cykloexpedice

 

 

Greenways 2010

30. 5. 2010 - cyklistická slavnost

ObrazekUFO na Cyklistické slavnosti... Byli jsme požádáni MČ Praha 11 o doprovod cyklopelotonu z Vídně v rámci každoroční akce Greenways. Akce se ze strany oddílu UFO zúčastnilo 21 lidí, čímž jsme dorazivší peloton rozšířili zhruba na dvojnásobek :-). Dorazilo i několik celých UFOrodin, všem účastníků děkujeme! V Centrálním parku čekal bohatý program - občerstvení, skákací hrady, lukostřelba, mountainboardy a další...

Výběr několika fotek naleznete zde ve UFOtoalbu, všechny fotky pak na: http://ck-sport-akce.rajce.idnes.cz/Greenway-30.5.2010/.

 

Bílkovice pro vedoucí

9.-11. 4. 2010

ObrazekDo Bílkovic nejezdíme rádi jen na tábor, ale i v zimě nebo třeba s vedoucími jen tak na víkend. Jeden z takových víkendů se odehrál v dubnu, a ač nás nebylo moc, stál za to. Celý víkend byl protkán celovíkendovou hrou, ve které se vedoucí v roli návštěvníků z vesmíru snažili odvrátit hrozící teroristický útok na jednoho ze svých chráněnců – amerického prezidenta Obamu nebo ruského Medveděva. A kdo se víkendu zúčastnil: Honza, Davča, Filip, Dominik, Myšák,PeterS a KUKI.
Já s PeterSem jsme dorazili autem plným dobrot, kluci se mezitím postarali o zabydlení Boudy a roztopení kamen. Večer proběhl klasicky, ale už ráno nás čekalo první labůžo – smažená vajíčka k snídani:-). Po snídani jsme jeli s PeterSem do Divišova vyzvednout Myšáka a poté hned do akce. Nejdříve hra Telemetrie, souboj dvojic s papírovými koulemi. Jediný problém je, že z každé dvojice jeden nevidí a právě jen ten může házet. Hrou jsme strávili asi hodinu a ani se nám nechtělo přestat. A hned další hra nahoře na kopci v lese. Těžko se dá popsat, ale hraje se vždy na jeden nádech a jde o to postupně týmově omotat stometrovým klubíčkem provazu co nejvíce stromů. Zde oba týmy trochu přecenili své možnosti a vydali se daleko do herního území a pak jim často nestačil dech na návrat. Co bylo k obědu si už nepamatuju, ale vím jistě, že k večeři byly vynikající Langoše s česnekem, sýrem a kečupem. Jsou i na fotkách:-).
Mezitím se řezalo dřevo a vedoucí se připravovali na další hru – Energit. Bylo potřeba vyrobit vesmírné lodě specializované na sběr vysoce-energetické horniny, kterou poté použijí jako palivové články do jejich vlastních vesmírných plavidel. Výroba a hlavně následující závod do kopce byl celkem legrace. Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě určitě. Večer jsme zahráli obří Carcassonne a poté zalezli do spacáků. Ráno nás čekal dlouhý spánek a poté poslední hra – týmová strategie se spoustou papírových hodin založená na principu aktualizace času.
Byl to spíš takový test, nikdy předtím jsem tu hru nehrál, ale přesto se povedla. Následovalo slavnostní vyhodnocení celého víkendu, vítězové dostali exkluzivní mechokobří obranné spreje a ani druzí nepřišli úplně zkrátka. Zbývalo už jen poklidit, zavřít Boudu a těšit se, až se tu sejdeme znova v srpnu na letním táboře.

KUKI

fotky zde

 

Finistéra Teedeet

28. 3. 2010 - hra po Praze

účastníci: Davča, Filip, Myšák, KUKI.

 

Bílkovice 09 Afterparty 

23. - 25. 10. 2009 - aftertábor víkendovka
 

ObrazekLetní tábor 2009 byl vedoucím zřejmě málo a proto se rozhodli podívat se na bílkovické tábořiště ještě jednou krátce po prázdninách – v říjnu. After akce se zúčastnili téměř všichni: Vojta, Myšák, Davča, Severka, Filip, Petra, Beky, Peter'S, Zuzka, Jarda, Michal a KUKI. Akčnější polovina z nás vyrazila odvážně autobusem a večerní tmou skrze les po značce z Divišova, pohodlnější polovina se dopravila auty a přivezla
zásoby proviantu na celý víkend. Ten se nesl v duchu pohody bez starostí o děti a program a hlavně bez brzkého vstávání na táborovou rozcvičku :-).
Říjen má tu výhodu, že když pozdě vstanete, je za chvíli zase tma a můžete jít spát :-). To my jsme ale nechodili a večer využili ke společenské zábavě. Hráli jsem Carcassonne, venkovní Aktivity u ohně, u kterých excelovali hlavně Jára a Zuzka. I Česko s předem jasným vítězem :-). Ale pokaždé nevyhrál, společnými silam jsme ho udolali. Někteří nezaháleli ani přes den a vytáhli létající talíř a v neděli jsme podnikli hromadnou trestnou výpravu k obřímu hnízdu, ze kterého k nám v létě pořádaly nálety vosy.
Hnízdo však už bylo pryč, zbyla z něj jen hromada papírovité hmoty. O to, abychom netrpěli hladem, se celý víkend poctivě starala Petra, excelentní byly zvláště mírně pálivé buřty na pivu. Soutěž o největšího jedlíka vyhrál Myšák obdivuhodným výkonem 2,86 kg bramborové kaše :-). Ale všechno jednou končí a v neděli odpoledne už jen zbývalo zazimovat boudu a opět vyrazit vstříc pražským povinnostem.

KUKI

fotky z víkendu

 

Tour de KOFOLA

11. - 13. 9. 2009 - víkendovka s brašnama

ObrazekO víkendu 11.-13. 9. 2009 se uskutečnily další vedoucovské brašny, tentokrát s účelem najít a vypít co nejvíce Kofoly! Akce se
zúčastnili: Vojta, Dafča, Filip, Myšák, Severka a samozřejmě nesměl chybět ani KUKI. V pátek ve čtyři hodiny jsme se sešlyi klasicky před GJM.
KUKI drobně nestíhal, tak přijel až v půl páté, ale vyplatilo se to, protože hned na první Kofole v Říčanech za to KUKI platil, a to všem Kofolu.
Dále jsme pokračovali na Kostelec nad Černými lesy, ale nedojeli jsme tam. Stany jsme rozbalili už za Jevany. Ráno jsme zjistili, že spíme vedle ošklivého stroje, který vypadal jako robot z TRANSFORMERS 2. Dál jsme jeli do Kostelce na první ranní Kofolu a dále pak do Kutné Hory. Kousek za Kutnou Horou nás čekalo překvapení, a sice oběd u Vojty na chatě. Měli jsme rýži s kuřecím masem a tolik Kofoly, kolik jsme chtěli. Další nocleh nás čekal za Kolínem, kam jsme se dostali přes Kutnou Horu. Mysleli jsme si že už to zpět nedojedem, a proto jsme už večer plánovali vlak.
Ráno jsme ale byli, jako vyměnění a už nikdo to nechtěl vzdát. Vyrazili jsme dřív a co by dup jsme byli v jednu hodinu na obědě v Kostelci. Po hodinkovém obědě jsme vyrazili do Prahy, v Říčanech jsme dali poslední Kofolu a v luxusním čase v půl páté jsme byli doma. Myslím, že si tak minimálně měsíc nedá nikdo z nás KOFOLU!

(Vojta)

fotky z Tour :-)

 

Rok 2008 - 2009

 

Cykloexpedice Řecko - Albánie - "Jugoslávie" 2009

1. - 30. 7. 2009

ObrazekJsme zpátky z Cykloexpedice Řecko - Albánie - "Jugoslávie" 2009!! Vše o ní naleznete v prokliku. Nakonec jsme trochu změnili naše plány: navštívili jsme i Kosovo a naopak jsme vynechali závěrečné Slovinsko a Rakousko. Vše šlo parádně a expedice byla ukončena 30. 7. 2009 v Chorvatsku ve Splitu, odkud jsme letadlem doletěli zpět do Prahy. 

výběr fotek naleznete zde

 

 

 

ObrazekBílé Bílkovice Retro

20. - 22. 2. 2009 - retro akce pro oddíl 2002-2008

Akce Retro byla určena pro již zaniklý“ oddíl z let 2002 až 2008 a kamarády, co s námi jezdili na tábory do Bílkovic. Většina členů tohoto oddílu nyní vede Mladší UFOuny, do Bílkovic s námi (Honza, Vojta, Myšák, PeterS, KUKI) navíc vyrazili Dominik a Kuba Koubele, které někteří z vás znáte právě z tábora. Šlo tedy o to setkat se skoro po více než půl roce a trochu se odreagovat od veškeré školy, práce a přažského shonu.
Protože vydatně nasněžilo, bylo v plánu hned několik zimních radovánek. Nejdříve jsme vyrazili k zamrzlému koupáku a zkoušeli trhat ledové kry. Pokračovali jsem bobováním a ježdíkováním dolů z Moravska. Jaký jsme postavili skokánek a jak nám to lítalo se můžete podívat na oddílových stránkách ve fotogalerii. Celá bobovací akce byla zakončena grandiózní jízdou přes jez :-) do tábora, při které se PeterSovi povedlo (při vyhýbání se s protijedoucím autem) zaparkovat Felicii v příkopě tak důkladně, že nás po několika hodinách marné snahy musel tahat pan Váňa s traktorem :-). V mezičase jsme postavili obří iglů, do kterého jsem se v pohodě všichni vešli. Podávalo se Peter'Sovo menu à la Bílkovice a večer jsme hráli různé vtipné hry a deskovky a na kutě jsme šli až pozdě v noci...
Druhý den byla na plánu již tradiční vedoucovská hra „Zpět do tábora“. Dvojice se svázanýma rukama a zavázanýma očima se musí dostat společně zpátky odněkud z poměrně vzdáleného místa v lese. Jedna z dvojic došla dokonce až na silnici vedoucí do Divišova, ale i tak se zvládli vrátit do vytopené Boudy. Vyhrál Vojta s Kubou s luxusním, možná snad rekordním časem. Inu, když jste v Bílkovicích již nejméně podesáté, znáte to tam už jako své boty a ty taky dokážete nazout i poslepu.
Nakonec jsme si ještě zalyžovali na táborových lyžích a vydali se zpět do Prahy. Akce se rozhodně vyvedla a někdy ji musíme zase zopakovat!

(KUKI)

fotky z akce

 

Vánoční čundr 2008

20. - 21. 12. 2008 - tradiční vánoční akce

účastníci: Michal, Jarda, Greisy 

místo: VVP Brdy

ObrazekLetošní ročník této předvánoční vycházky do klidné přírody, která se vzhledem ke svému již několikaletému opakování stala mezi vedoucími v oddílu tradicí, proběhl ve velmi komorním duchu dvou, respektive tří, účastníků. Na společnou cestu po zasněžených brdských kopcích jsme vyrazili já, Michal a Greisy.

Ačkoliv letošní vánoční prázdniny byly příjemně dlouhé, celé dva týdny, nesešlo se nás mnoho, a proto jsme se s Michalem rozhodli uspořádat vánoční čundr dvoudenní. Naším cílem byl, ostatně jako v loňském roce, vojenský újezd Jince.

Sešli jsem se v sobotu ráno u mě před domem, kde mě Michal s již nedočkavým čtyřnohým přítelem vyzvedli. Bylo zataženo a poprchávalo, po sněhu ani památky. Ani předpověď počasí nám nebyla příliš nakloněna. Nicméně jak jsme se blížili k Příbrami, začala být okolní pole pocukrována trochou sněhu a když jsme dorazili do Orlova, vísky na samém pokraji brdských lesů, měli jsme kolem sebe sněhu již po kotníky.

Z vyhřátého auta se nám zpočátku nechtělo, ale po krátkém symbolickém otálení a zahajovací fotce jsme vyrazili vstříc prvnímu vrcholu. Nebyl ani tak daleko, jako spíš do kopce :-) Třemošná (779 m n.m.) na nás čekala v celé své zimní kráse, dokonce i s ozdobeným vánočním stromečkem. Cestou nahoru přitom začalo sněžit a když jsme se zapisovali do vrcholové knížky, přidala se i slušná fujavice. Greisy měla zatím stále dost energie a často na nás podnikala hravé lovecké výpady :-) To však ještě netušila, že dnes večer jí teplý pelíšek domova opravdu nečeká. Z Třemošné jsme se vydali na Tok (865 m n.m.) – nejvyšší vrchol Brd. Cestou jsme povídali o všem možném, až jsme občas polevili v obezřetnosti. Tu najednou se před námi objevily čerstvé stopy od auta. Zpomalili jsme a poslouchali. Bylo ticho. Greisy si bezstarostně pobíhala kolem. Jdeme dál. Najedenou ale proti nám ze zatáčky vyjelo zelené auto. Zastavuje. Čekáme, co bude. Pán v zeleném, těžko říci čeho příslušník, měl naštěstí dobrou náladu a se slovy: „Toho psa si uvážete,“ se poroučel. Celkem se nám ulevilo a vyrazili jsme raději lesem, mimo cestu. Brodíce se po lýtka ve sněhu jsme hledali vrchol, leč díky husté mlze nebylo vidět více jak na sto metrů. Tu u cesty se nám zjevila mohyla s křížem, kterou jsme s radostí prohlásili za vrchol a slavnostně u ní poobědvali. Začalo se připozdívat a my přemýšleli, kde na noc hlavu složit. Rozhodli jsme se pro vyzkoušený útulný lesík pod vrcholem Brdce (839 m n.m.). Abychom neměli vzrušení málo, narazili jsme cestou na partičku nadšených jezdců na čtyřkolkách. Tak tak, že jsme stíhali uskakovat do škarpy mezi mladé smrčky, kde na nás pod krustou ledu čekaly zákeřné kaluže. Na Brdcích jsme nezapomněli na vrcholové foto a spěchali jsme do naší zasněžené ložnice, abychom si stihli ještě za zbytků denního světla připravit dříví na večerní táborák. Bylo poměrně teplo a těšili jsme se na buřtíky. Sotva jsme však natahali hromadu dříví, zjistili jsme, že je více mokré, než jsme si až do teď mysleli. Přišla obleva a sníh na větvích i v korunách stromů začal tát a pršet na zem. Rozhodli jsme se tedy pro urychlený ústup do přístřešků a studenou večeři.

Greisy celou noc bedlivě hlídala. Ráno nás pak vzbudilo stádečko divokých prasat. Nebo spíš Michalův křik: „Járo, vstávej!! Běží na nás prasata!“ Ještě že je Greisy včas zahnala, ačkoliv přitom nevypadala dvakrát sebejistě :-) Při snídani jsme se snažili usušit nad ohněm zmoklé věci, ale naše snaha se nejevila jako příliš perspektivní, a proto jsme se rozhodli dojít v „pyžamech,“ respektive v posledních zbylých suchých oděvech, nejkratší cestou zpět do Orlova. Bylo hezky mrazivo a místy i prosvítalo slunce. U vodní nádrže Pilská jsme začali pomalu potkávat i další lidi, kteří si také vyrazili na předvánoční procházku a tak jsme příjemně naladěni vyrazili zpět do Prahy, kde na nás již čekala vana s teplou vodou, na ty méně šťastné vana se dvěma kapry. Nezbývá než popřát naší vánoční tradici do dalších let pěkné počasí, sníh, slunce, zamrzlá jezera a nadšené účastníky.

(Jarda)

fotky tady

  

Zahrádkářský Bowling

14. 12. 2008 - Bowling v Praze

ObrazekZahradníci :-): Honza, Jarda, Peter'S, Petra, Vojta. 

 

 

 

 

 

 

fotky na prohlédnutí tady

  

Školící víkend Bílkovice 2008

12. - 14. 9. 2008

ObrazekKrátce po táboře jsem opět vyrazili do Bílkovic, abychom proškolili nové oddílové vedoucí ...

Kdo tam byl: PítrS, Jára, Petra, Michal, KUKI, Filip, Davča, Myšák, Honza, Vojta. 

fotky zde

  

 

 

Rok 2007 - 2008

 

Cykloexpedice Finsko 2008

9. 7. - 6. 8. 2008

ObrazekVše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Finsko 2008.

 

 

(KUKI)

fotky z cykloexpedice

 

 

 

 

Velká jarní cyklojízda Prahou 2008

17. 4. 2008

ObrazekTrasa: Náměstí Jiřího z Poděbrad - magistrála - Troja.

No comment - koukněte na fotky.

Více (fotky, komentáře, videa) na

http://www.cyklojizdy.cz/?p=174.

nejlepší a naše fotky zde

 

 

Vánoční čundr - 2. etapa - VVP Brdy

21. - 23. 12. 2007 - tradiční oddílová zimní akce

ObrazekVíkend před Štědrým dnem strávili v přírodě Michal, Petra, Jarda a KUKI. Zimní čundr je oddílovou tradicí, kterou se sluší dodržet, a kdo se může pochlubit, že spal den před Štědrým večerem pod širákem, že? Tom s Blankou se ze svého solo čundu vrátili živí a zdraví, tak jsme jen doufali, že také přežijeme. Naplánovali jsem si trasu Rokycany - Příbram, která vedla přes Vojenský výcvikový prostor Brdy.

Michal a já (KUKI) jsme vyrazili už v pátek. Vlakem jsme dojeli do Rokycan a trochu se tam porozhlédli, protože se asi hodinu čekalo na vlak, a pak jsme se lokálkou dokodrcali do nedalekého Mirošova, který je jen kousek od VVP. Do vlaku nás následovala i skupinka jiných dobrodruhů, kteří měli podobné plány jako my, jak jsme nenápadně zjistili z jejich hovoru :-). Na nádraží jsme je nicméně viděli naposled. Aby nás Petra s Jardou nemuseli ráno dlouho hledat, utábořili jsme se jen kus od kraje lesa. Ohýnek nebyl potřeba a byla zima jako v prosinci :-), tak jsem rychle zalezli do spacáků. A když říkám do spacáků, myslím opravdu do spacáků. Každý z nás měl dva, takže si v noci mohlo mrznout jak chtělo, nám to nevadilo :-).

Ráno jsme posnídali u ohýnku a už tu byli Petra s Jardou. Nechápu, jak nás našli (přišli totiž z úplně jiné strany, než jsme předpokládali), ale našli, a to je důležité :-). Mohli jsme proto vyrazit. Tento čundr byl pěkný v tom, že jsme celé dva dny jsme nepotkali ani živáčka. VVP Brdy je opuštěným prostorem, kde občas cvičí armáda a jezdí tanky, ale jinak je tu zcela mrtvo. Zato jsou tu moc pěkné lesy a božský klid. Vydali jsme se směrem na východ a jako cíl si stanovili pokoření vrcholu kopce Brdce, místa, o kterém se mluví jako nejpravděpodobnější lokalitě pro americký radar. Nutno dodat, že příroda nezklamala. V Brdech na nás sice nečekal metr prašanu, ale několik centimetrů bílé námrazy, která vypadala téměř jako sníh, navodilo tu správnou zimní atmosféru. Trasa vedla do kopce i z kopce, někdy jsme šli po silnici, někdy lesem jen podle domnělého azimutu.

Dobýt vrchol Brdců se nám nakonec podařilo! Sice jsme do poslední chvíle netušili, zda ho najdeme a zda tam na nás nebude čekat četa amerických vojáků se samopaly, ale nakonec jsme ho našli a bez vojáků. Na vrcholu vlála jen česká vlajka, se kterou jsem se hrdě vyfotili. Kus pod kopcem jsme zatábořili na druhou noc. Nebýt ohýnku, asi bychom umrzli a ani tak nám nebylo úplně hej. To víte, teplota pár stupňů pod nulou … Nakonec jsme zalezli do spacáků (dohromady do osmi!), kde bylo přece jen nejtepleji. Ráno odcházeli Petra z Jardou dříve, než zbytek výpravy vůbec vylezl ze spacáků. Měli to pár kilometrů do Rožmitálu pod Třemšínem, odkud jim jel autobus. Zbytek skupinky – Michal a já se pořádně prospal a okolo poledne vyrazil dle původního plánu směr Příbram. Do města jsme dorazili už za tmy. Vlak domů měl jet až za dlouho, tak jsme se opět vydali do města a čekání si zkrátili v místní pizzerii. Vánoční čundr se rozhodně povedl a tentokrát s poměrně rekordní účastí 2 + 4 odvážlivců!

fotky naleznete výjimečně zde

(KUKI)

 

Vánoční čundr - 1. etapa

19. - 20. 12. 2007 - tradiční oddílová zimní akce

Letos jsme vyjeli na plánovaný vánoční čundr na etapy: od středy do čtvrtka Tom s Blankou a následně na víkend těsně před Štědrým dnem se chystají Michal a Kuki. Večer jsme se s bágly na zádech vyškrábali do kopce k několikrát prověřenému nocležišti - skalnímu hradu Rotštejnu s mnoha jeskyněmi v pískovcové skále pod hradem. Jako správní paďouřipo jsme s sebou vlekli jsme i naštípané dřevo v igelitce po zkušenostech z loňska, kdy bylo okolí hradu, co se týče dřeva, úplně vybílené. Bylo to zbytečné - letos všude díky polomům leželo dřeva dost. Noc v jeskyni byla pohodlná, i když teplota klesla na 7 stupňů pod nulou. Ani druhý den se příliš neoteplilo. Byla dokonalá inverze. Takže sluníčko a teplo jsme si užili jen chvilku, kterou jsme strávili nad mraky na vrcholu Kozákova - známého naleziště polodrahokamů. Při sestupu z Kozákova jsme lehce zakufrovali. To nás stálo 5 km navíc, ale nevadilo to. Podruhé jsme zakufrovali díky polomu při průchodu Klokočkami. Ale nakonec jsme se šťastně, i když jinou cestou dostali zpět do Loktuše.

(Tom)

 

Bílkovice vedoucích 2007

23. - 25. 11. 2007 - víkendovka "na táboře"

ObrazekI vedoucí přes zimu nelení a občas si také společně, aby se po dlouhé době zase viděli, vyjedou někam na víkend. Tentokrát jsme se vydali opět na víkend do Bílkovic, do místa plného klidu a pohody. Ze všech koutů Prahy se na místo postupně dopravili všichni už v pátek večer, takže při večeři a následně při hraní oblíbených karetních her jsme klábosili o všem možném, probrali témata od A až do Z a tak nebylo divu, že se šlo spát až k ránu a následný den se nikomu moc vstávat nechtělo.. A tak sobota začínala asi tak, jako končil pátek, tudíž že se z pěkně vyhřáté půdy každou chvíli někdo dostavil k připravenému „snídaňoobědu“ a kdybych měl vše zmínit v pátečním duchu, na oběd přišli nakonec všichni.. Venku tedy zrovna moc hezky nebylo, takže se nikomu do té plískanice moc nechtělo, takže jsme raději zůstali uvnitř u kamen a celé odpoledne se bavili hrou Aktivit. Náhoda tomu tak asi chtěla, že vždy zvítězila dvojice Ota s Kukim, posléze doplněna v trojici PeterSem. A to i přes takové překážky, že občas museli předvést pantomimou například „Včelu dělnici“.. Ale Aktivity je hra vskutku vychytaná a občas není nouze slova pro opravdové borce.. Například o slova jako Most vzdechů nebo další perličky. Jára musel po hře odjet do Prahy, a tak měl štěstí, že nakonec nastartoval, protože se mu asi muselo NĚCO POROUCHAT v motoru.. I když se vám to tak nezdá, den se pomalu chýlil ke konci a ve vzduchu bylo cítit takové to očekávání. Očekávání, kdo si udělá (ne)dobrovolný noční výlet, alias komu bude poskytnut výsadek.. A jelikož PeterSe tato odměna ještě nikdy nestihla, byl už za tmy naložen do auta společně ze Zuzkou a odvezen neznámo kam.. Teda aspoň jim neznámo kam, aby neměli návrat tak snadný. Té samé pocty se dostalo i oslavenkyni Petře, takže nakonec po okolí v jeden den (noc) bloudili tři jedinci, což je snad bílkovický rekord..
Neděle začala jako obvykle už trochu dříve než sobota, protože bylo potřeba vše přichystat k odjezdu.. PeterS byl pověřen ÚKLIDEM STOLU, za což ho do nynějška máme s Otou rádi o trochu míň, než jsme vždycky měli (on sám moc obře ví proč..:-)). Po dokončení všech nezbytných prací se nakonec přece jen už muselo odjet, ale nevadí, snad se za čas zase všichni, na stejném místě, setkáme..

A kdo všechno tam byl: Petra, Zuzka, Peter´S, Ota, Michal, Gracy, Jarda, Kuki a KUKI.

(Kuki)

 

Rok 2006-2007

 

Cykloexpedice Balkán 2007

5. 7. - 4. 8. 2007

ObrazekVše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Balkán 2007.

 

 

(KUKI)

fotografie z cykloexpedice

 

 

 

  

 

NightRide 2007 za brdskou čarodějnicí

20.-21. 4. 2007 - noční vyjížďka

ObrazekLetošní NightRide byla o dost jiná než předchozí. Jednak jsme nejeli po Praze, ale zamířili jsme do Brd, zadruhé trasu jsme nevymýšleli my, ale kamarádi ze 117. PS Kalich. Ti totiž pořádali noční pochod za brdskou čarodějnicí, který byl nabídnut i ostatním oddílům, čehož jsme se rozhodli využít. A volba to byla víc než dobrá! Díky!

Startovalo se v 22:00 z Řevnice, kam jsme si museli trošku pomoci vláčkem. Jinak bychom asi nestíhali. Na startu jsme obdrželi instrukce, spoustu papírů s popisem trasy, mapou a tak a hrst bombónků. Plně vybaveni jsme tedy mohli vyrazit. Účelem bylo projet asi 25 km dlouhou trasu přes Halouny a Kytín, posbírat cestou všechny kontroly a nakonec pozdravit :-) čarodějnici na vrcholu Babka.

Orientace ve tmě podle černobílé mapy byl trochu problém, ale zvládli jsme to. S náskokem jedné hodiny bylo před námi na trati asi 30 pěších, tak jsme tipovali, kdy je dojedeme. Stalo se tak až výrazně později, než jsme mysleli. Trasa by se dala projet celkem rychle, ale ta tiskátka na kontrolách, ta nás zdržela nejvíc :-). Cestou jsme poctivě luštili zadanou večerníčkovou křížovku a tiskali si razítka z kontrol. Postupně jsme předjížděli pochodující skupinky a měnili s nimi hesla do křížovky, která jsme neznali. Nutno dodat, že ve znalosti večerníčků máme již (ještě?) značné mezery. Postupně jsme se dopracovali až na čelo skupiny a přes poslední (pro kola v noci značně dobrodružný) úsek trasy plný kamenů a kořenů jsem do cíle dorazili jako první (aby taky ne jediní na kolech :-).

Ohřáli jsme se u ohníčku, byli pohoštění čajíkem a už nás volali k čarodějnici. Ta stála za to... no mrkněte sami na fotky... Dostali jsme účastnický diplom, chvíli jsme ještě poseděli u ohně a jak postupně dorážely ostatní skupiny, my začali přemýšlet o návratu do Prahy. Rozloučili jsme, sjeli zpět do Řevnice a vyrazili ku Praze. Část cesty jsme opět popojeli prvním vlakem, protože přece jen v pět ráno pomalu docházely síly. Na Václaváku jsme si koupili tradiční Václavskou klobásu a vydali se domů dospat probdělou noc. A za rok zase znova... NightRide 2008 čeká.

(KUKI)

fotky z NighRide 2007

 

Velká jarní cyklojízda

19. 4. 2007

ObrazekPražské cyklojízdy jsou spontánní hnutí za zviditelnění cyklistiky jako ideálního způsobu dopravy v moderním městě. Konají se každý 3. čtvrtek v měsíci. Cyklojízdy upozorňují na tragickou dopravní situaci v Praze: zahlcení města auty a absenci cyklistické infrastruktury.

Ve čtvrtek opět po půl roce konala jedna ze dvou "velkých" cyklojízd. Ty se konají vždy v říjnu a dubnu. Akci z řad vedoucích podpořili: PeterS, Michal, Jára a KUKI a další naši kamarádi, které jsme na akci upozornili.

Po proslovu koordinátorů Náměstí Jiřího z Poděbrad a nezbytnýchi interview s politickými špičkami současnosti se obří had cyklistů začal pomalu sunout do města. Hrubým odhadem jízda čítala okolo tisícovky cyklistů, bruslařů a jezdců na všemožných jiných bezmotorových helblátkách. Obří peloton se šinul dolů a po krátkém zdržení způsobeném příslušníky Policie ČR pokračoval Italskou ulicí ke křižovatce U bulhara, kde vjel na magistrálu. Zde normálně jezdí tuny aut, ale dnes musela auta počkat :-). Jízda dorazila na Václavské náměstí, obkroužila a zaplnila celou jeho horní část. Po krátkém čekání na opozdilce se pokračovalo okolo Svobodné Evropy zpět na magistrálu, minula se budova Hlavního nádraží a přes Hlávkův most se dorazilo na Výstaviště.

Zde program pokračoval koncertem skupiny Sopoty, ale my počkali jen na první písničku a pak vyrazili již ztemnělou Prahou domů. Akce bezesporu povedená a navíc jde o dobrou věc. Doporučuju mrknout se na video. Pojeďte příště také!

více na: www.cyklojizdy.cz nebo www.auto-mat.cz

(KUKI)

fotky z Cyklojízdy od PeterSe

další fotky od ostatních fotografů

video z Cyklojízdy

 

Sjezd Sázavy: Týnec - Pikovice

8. 4. 2007

ObrazekTak jsme s PeterSem a s Otou vyrazili v počtu tří vodáků na Sázavu. Začátek dubna, voda příjemně studená. Na střeše Otův kajak a v kufru oddílová Pálava. Tu jsme v Myslíči Hřibovi vyměnili za oddílovou kánoi a hurá do Týnce. Plastová kánoj se lépe řídí, což byl právě důvod, proč jsme na vodu vyrazili. Udělat z PeterSe pořádného vodáka :-). V kempu v Týnci spousta nadšenců a asi dvacet navlas stejných žlutých Pálav od cestovky S-sport. Nasedáme a odrážíme od břehu. Chvíli věnujeme zácviku a jakmile umí PeterS bezpečně zatáčet alespoň na jednu stranu, vydáváme se na cestu.

První dva jezy paráda, žádnej problém. Další přenášíme, ale čtvrtý se nám stává osudným. Ani nevíme jak a jsem ve vodě. Proud zleva strhnul naši lodičku a my se nedobrovolně koupeme. Brrrr. Lovíme loď, pádla i věci, ždíme obléčo, ale po chvíli vyrážíme dál. Sázava teče moc pěkně, peřejky nám zalévají předek lodi, tak čas od času musíme zastavit a vylévat. Až do Pikovic se už nestalo kromě jednoho téměř dobrovolného koupání nic nečekaného. Dorážíme do cíle. V lodním vaku je i přes vodovzdorný uzávěr trocha vody. Nasákla se ale do PeterSovejch džín :-). PeterS vyráží vlakem zpět do Týnce, aby dovezl auto, zatímco já s Otou baštíme klobásu a dortíky z místní cukrárny (na najednou, ale nejdřív tu klobásu z bufetu a pak až dortíky z cukrárny :-). Do Prahy dorážíme až za tmy. Na jednodenní výlet super akce.

(KUKI)

 

Obrazek

Silvestr Neškaredice 2006

27. 12. 2006 - 1. 1. 2007

Několik UFOvedoucích strávilo poslední dny minulého roku společně ...

fotky z akce

 

 

 

 

ObrazekVánoční čundr - Český ráj

21. - 23. 12. 2006

účastníci: Tom, Michal, Ota, PeterS

na obrázku skalní hrad Frýdštejn

  

 

 

 

 

Bowling Wild West

10. 12. 2006 - bowlingový turnaj

Tentokrát ve stylu Divokého západu a Limonádového Joe.

první fotografie z bowlingu

 

Bílkovice SAW BUCK

24. - 26. 11. 2006 - nejen pracovní víkend v Bílkovicích

V pátek odpoledne jsme se sebrali a za pomocí dvouObrazek aut Škoda Felicia bílé barvy (přesně ta samá auta jsou k vidění na cyklokrosech) jsme se vydali směr Bílkovice. První parta, kterou tvořil Peter´S. Petra a já jsme vyjeli o trochu dříve a taky jsme zákonitě i o trochu dříve přijeli. Mezitím jsme si mohli dovolit, protože Peter´S je rychlý a spolehlivý řidič, se i stavit v Hypernově v Průhonicích. Dojeli jsme tedy na místo určení živi a zdrávi, vybalili věci a šli zatopit.
První problém nastal hned v tom okamžiku, kdy začalo v kamnech trochu hořet. Komín moc netáhl a tak jsme si naplno užívali pocit absolutního kouře všude kolem nás. Než jsme stačili dodělat poslední nutné úpravy, řítila se druhá skupina v čele s řidičem Jardou, dále s Michalem a Otou. Ti se ani nestačili nadát a stála jim na stole večeře, výborné pečené ježury s chlebem a hořčicí. Večer také přijel Tomáš, který jel ozkoušet nový polární spacák, jak se ale na vlastní kůži sám pak v noci přesvědčil, moc zima mu v něm nebyla, ale to bylo spíše způsobeno teplým počasím...
Večer jsme strávili hraním Upírů a BANGu a všemožným konverzováním o všem možném – nevidíme se přece jen dohromady tak často. Poté, co jsme se nakonec odebrali ke spánku, nám přece jen trochu déle trvalo, než jsme opravdu zalehli, neboť na půdě se stále sváděly všelijaké souboje, ať baterkové či všemožné jiné.
Ráno jsme se probudili do opravdu hezkého dne. Sice mě trochu mrzelo, že jsem už musel plánovaně odjet do Prahy, ale zase jsem se svezl s Tomem autem. Hřálo mě ale zase u srdce, že jsem mohl po nějaké době toto krásné místo plné klidu, pohody a inspirace (v této době) opět navštívit a načerpat tak aspoň trochu pozitivní energie.
O tom, co se dělo potom, vám nemohu podat zaručené informace, ale z důvěryhodných zdrojů jsem zaslechl, že se pak všichni pustili do práce. Pomohl i Petr, který dojel do Bílkovic na kole.
Po zprovoznění studny se chopili motorovky a seker a šla se konstruovat koza. Padla na ni i nějaká ta souška, ale nutno uznat, že té snad ani škoda nebyla, jelikož se nejedná pouze o opravdový architektonický skvost, ale spíše o zaručeně potřebnou pomůcku, která se jistě využije na táboře při řezání dřeva při oblíbených hrách Sherwood apod.
Ze zákulisí prosáklo, že večer probíhal obdobně jako ten minulý. Ráno se udělaly už jen ty nejnutnější práce a jelo se zpět do Prahy.

(Kuki)

fotografie z této akce

 

Rok 2005 - 2006

 

Cykloexpedice Norsko 2006

7. 7. - 4. 8. 2006

ObrazekVše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Norsko 2006.

(KUKI)

fotografie z cykloexpedice

 

 

 

 

 

 

Zimní čundr Kokořínsko

3. - 5. 3. 2006 - víkendový čundr s batohy

ObrazekVíkend 3. - 5. března 2006 patřil již dlouho dopředu naplánovanému vlastně už také tradičnímu zimnímu čundru. Okolnosti bohužel trochu zamíchaly řadami účastníků, ale i tak se nás na Hlavním nádraží v pátek odpoledne sešel historicky rekordní počet. Barvy oddílu reprezentoval Petr Cvengroš, Klára a já, z kamarádů se přidali Maruška s Vláďou. Tedy pět ochotných strávit následující dvě noci v divoké přírodě s teplotami zdaleka nedosahujícími ani bodu mrazu.

Vláčkem jsme se vydali na sever. První zajímavá příhoda se nám přihodila už na přestupu ve Všetatech. Nádražní rozhlas hlásí příjezd našeho vlaku, ale vlak nikde. Asi přijede později. Mají to ale bordel na těch drahách! Zato nějaká paní nápadně spěchá kamsi za nádražní budovu. Ptám se náhodného kolemjdoucího a že prý musíme na druhou stranu nádraží, že vlak přijel tam. Kdo to má  ale vědět! Odjezd vlaku už je skoro odmávám, ale hodný nádražák vlak píšťalkou ještě na chvíli pozdrží. Stihli jsme to!
Vystupujeme ve Štětí a vyrážíme do přírody. Hlavním cílem jsou Kokořínské skály a skalní město na sever od Mšena, ale od těch nás dělí ještě nějaká ta desítka kilometrů. Celou cestu vlakem jsme téměř okem nezavadili o nějaký ten sníh. Snad se to ještě zlepší nebo napadne. Naštěstí jsou na víkend hlášeny sněhové chumelenice. Zimní čundr bez sněhu, to by nebylo ono. Po žluté značce vyrážíme k jeskyni Mordloch, kde je naplánováno strávení dnešní noci. Cesty jsou stejně jako v celé republice jedno velké ledové kluziště, tak začínáme nedobrovolně hrát hru kdo nejvíckrát spadne. Klára, Vláďa i já získáváme první body hned v pátek, Petr s Maruškou jsou pozadu.
V jeskyni (mimochodem, spali jsme v ní na podzim cestou na kolech z Mácháče) se dá v pěti lidech přespat celkem pohodlně. Dříve tu prý sídlili loupežníci, kteří přepadávali pocestné, ale dnes je zde klid. Začíná chumelit. Asi hodinku stojíme okolo ohníčku, opékáme buřty nebo večeříme zásoby z domova. Pořád sněží.
Ráno se nikomu nechce ze spacáku. Není tak jednoduché vylézt do té zimy. Venku je krásně nasněženo. Na ohníčku vaříme čaj z vody i ze sněhu a balíme si. Nejdéle to trvá Vláďovi s Maruškou. Mají skoro neuvěřitelně mnoho věcí, teda hlavně Vláďa, který čundr pojal spíše jako menší stěhování. Mimo super těžkého batohu se tahá s vojenskou taškou plnou jídla.
Po žluté vyrážíme zasněženou zimní přírodou, tu a tam míjíme osamělou skálu, předzvěst pískovcových masivů v centru Kokořínska, ke kterým míříme.
Zastavujeme se samozřejmě u Hada a Harfenice, dvou soch vytesaných ve skále sochařem Václavem Levým ve 40. letech 19. století. Poctivě sbíráme další body v naší padací soutěži a přes Želízy pokračujeme po žluté do Zimořského dolu a po obědě dále do Vidimi. Skal přibývá a sil ubývá. Obyvatelé ve vesnici nám ochotně doplňují zásoby vody a jen se diví, že v takové zimě chceme spát pod širákem. Už za tmy procházíme poslední vesnicí - Osnalicemi. Někde v lese kus za ní budeme spát. Najít vhodné místo není jen tak, ale nakonec snad vybíráme dobře. Připravujeme místa na spaní, jdeme na dřevo a zapalujeme ohníček. Dneska hoří mnohem lépe než včera z promrzlého a mokrého dřeva. Trochu nás vystrašilo několik lidí s baterkami jdoucí na cestě pod námi, ale jsou z nás překvapeni asi stejně jako my z nich. U ohníčku probíráme všechno možné, přece jen se nevidíme moc často a rozhodně si tak máme co říct. Nakonec nás přemáhá únava. Maruška a Vláďa si postavili stan ze dvou celt, ostatní spí pod širákem.
Ráno opět to hrozné vstávání. Převléknou se v tom strašném mrazu stojí opravdu hodně morálních sil. Naštěstí nám zbyl dostatek dřeva z večera, takže se za chvíli všichni hřejeme u ohně. Po snídani vyrážíme dál Uhlířským dolem do Střezivojic. Dalo by se říci, že v této vesnici "chcíp …", ale právě dva vlčáci jsou jedinými obyvateli, které tu potkáváme. Po žluté pokračujeme do Skalního města. Stejně tak, jako jsou zledovatělé cesty, je zledovatělá i pěšinka ve stráni, která prochází mezi skalními masivy. Je to tu vážně moc pěkné, ale časté pády a neustálé nebezpečí podklouznutí značně zpomaluje tempo našeho pochodu. Po několika kilometrech přehodnocujeme trasu a scházíme do údolí, kterým přicházíme do Vojtěchova. Cestou navíc ošetřujeme Vláďovu roztrhlou ruku, památku na poslední pád. Septonex pálí stále stejně.
Z Vojtěchova je to už co by kamenem dohodil do Mšena, našeho nedělního cíle. Jsme tam asi z hodinku. Příjemnou tečkou za celým čundrem je čas čekání na autobus strávený v místní skvělé cukrárně.

(KUKI)

fotky ze zimního čundru

 

Bílkovice

24. - 26. 2. 2006 - pracovní víkend

ObrazekDalší víkend po Bílých Bílkovicích (akce oddílu starších) se na stejné místo vydala pracovní četa složená ze členů klubu „napravovat škody“, uklízet boudu, naštípat další zásobu dřeva a hlavně se trochu pobavit.
V pátek večer do boudy dorazil KUKI a Michal s Petrou. Přisunuli stůl k doruda rozžhaveným kamnům a než vytopili boudu do přijatelné teploty na spaní, stihli si ještě zahrát Carcassonne.
Následující den dopoledne krásně svítilo slunce, a tak Petr Cvengroš zabalil brašny a do Bílkovic jel na kole. Chvilku před jeho příjezdem dorazila do srubu i Klára s Petrsem. Klářina hra „na rybáře“ byla výborným motivačním prostředkem před štípáním dřeva. Ale někteří zřejmě nepochopili princip hry a místo rybolovu konzumovali značné množství alkoholu, čímž si způsobili výrazný handicap pro práci se sekyrou.
Po obědě se všichni vrhli na zbytek dřeva a rozštípali, co se dalo. Kopec nad kozou byl dokonale pokrytý tlustou vrstvou hladkého ledu. Chůze ve svahu byla naprosto nemožná, navíc po sebemenším uklouznutí nelze zastavit dříve než úplně dole v potoce. Tak se jezdilo na všem možném, lopatě, různě upravených prkýnkách.
Ale nejčastěji – při nevydařeném výstupu – po vlastní zadnici. Také byl učiněn zajímavý objev: Kolečko plně naložené dřevem je při spouštění z kopce silně přitahováno vzrostlými stromy a vychylováno z původní dráhy kluzu.
K večeru byla správná nálada na zopakovaní staré, ale dobré Bílkovické hry s jednoduchým  úkolem: vrátit se z asi 1 km vzdáleného místa co nejdříve do tábora, svázáni za ruku ve dvojici a poslepu.
Před 4 roky ji nikdo nedokončil (v říjnu 2002 musely 3 závodní dvojice předčasně ukončit soutěž, protože vlezly přímo do klínu několika myslivců čekajících s namířenou zbraní na divočáky).
Na briefingu pod ledovou strání jsme se všichni shodli, že úraz střelnou zbraní dnes opravdu nehrozí, tak se začaly tahat sirky na určení závodních dvojic. Sirky byly opravdu zákeřné a vytvořily dvojice Petra – Klára, Petr C. – PetrS a Michal – KUKI. Jako start jsme si určili Zelenou kapli, výrazný strom na poli nad Bílkovicemi. Ale dostat se z kaňonku nahoru do stráně byl ze začátku nadlidský úkol.
Většina zvládla překonat ledovou, prudce naklopenou plochu do deseti pokusů (sklouznutí až dolů), někdo musel jít jinudy. Sešli jsme se až u Zelené kaple. Ve dvojicích jsme si svázali ruce dohromady, zavázali oči a vyrazili k táboru... pravděpodobně. Následující tři hodiny nikdo nic neviděl, tak jsou události z této doby značně zkreslené. Jistě víme jen to, že Petrové skončili u klád a holky na cestě do Bílkovic.
Jen dvojice Michal - KUKI dotápala do tábora a stala se historicky prvním vítězem přespolního běhu slepých siamských dvojčat. Vítězství za promočené kalhoty a několik trnů a třísek nejen v lýtku určitě stálo.
Po večeři ovládly srub zase stolní hry a různé strašidelné historky ze zkoušek a z Ameriky.
Vstávalo se pozdě dopoledne a z plánů podívat se na stopy včerejšího závodu dvojic sešlo.
Začalo se uklízet a rychle vařit oběd. Při odchodu ze srubu zbývalo do odjezdu autobusu z Divišova jen 35 minut. Časem 33 minut 16 vteřin byl za tvrdých podmínek - na náledí a s těžkými batohy - vytvořen nový rekord v běhu za autobusem, který měl stejně zpoždění.

(Michal)

fotky z Bílkovic 

 

Tradiční Vánoční čundr

16. - 18. 12. 2005 - čundr s batohy

Předposlední víkend před nejkrásnějšími Obrazeksvátky roku se konal tradiční vánoční čundr, tentokrát tradičně na Brdech. Poněkud netradiční byla velmi nízká účast. Skoro to vypadá, e většina účastníků čundrů minulých let jsou buď zinvalidnění (Tom, Jindra), nebo přezaměstnaní, nebo nezvěstní (skoro všichni ostatní).

V pátek na nádraží jsme se tedy seli v hojném počtu tří. Zdálo se, že o zábavu bude postaráno: Na noc byla hlášena vichřice o síle orkánu a dva z účastníků se potýkali s nepříjemnými střevními obtížemi.

Plni očekávání jsme tedy vyrazili panťákem do Řevnic. Již za tmy jsme vyšplhali na Babku, kde nás před vichřicí ochránil skalní převis.

Kdy jsme se ráno (dopoledne) probudili, bylo všude bílo, vítr se uklidnil a po vydatné snídani jsme směle vyrazili k Jezírku. Tam jsme se střetli s neméně smělou skupinou asi padesáti důchodců na sobotní procházce. Poté jsme se vydali po severní straně hřebene podél bývalého vojenského prostoru. Cestou jsme narazili na stopy včerejší vichřice v podobě několika čerstvě zlámaných stromů. Vánoční pohodou nás naplňovala pravá zimní chumelenice. Poobědvali jsme různé, na ohni uklohněné pochutiny a pokračovali jsme k srubu Sanktus. Po chvíli pátrání jsme nalezli místo jednoho starého srubu dva nové. To už se ale stmívalo, a tak jsme s vděkem přijali přístřeší druhého, velmi luxusního, obydlí...

Večer nám Kuki utekl do Dobříše na vlak, musel se chudák učit. Osiřelý zbytek naší výpravy si připravil lahodný čaj s příchutí kuřecí polévky a jiné dobroty a uložil se k zimnímu spánku.

Po vydatném čtrnáctihodinovém spánku u mnoho času nezbývalo a tak jsme se po zralém rozhodnutí odebrali na dobříšské nádraží. Čas do příjezdu vlaku jsme vyplnili testováním blízkého restauračního zařízení.

Vánoční čundr se tedy přes děsivé předpoklady vyvedl, jen škoda, že se nás nesešlo poněkud více.

(Michal)

fotky z čundru

 

Work Camp

2. - 4. 12. 2005 - pracovní víkend v Bílkovicích

Protože do Bílkovic nejezdíme jen na tábor, ale zázemí „boudy“ využíváme i na zimní akce, je nutné vždy během zimy alespoň jeden víkend pořádně zapracovat a doplnit hlavně dřevo, aby bylo na zimních akcích čím topit. Není totiž nic nepříjemnějšího, než přijet v pátek večer na tábořiště a zjistit, že zásoby dřeva došly. Abychom tomuto nemilému překvapení na některé z budoucích oddílových akcí předešli, vyrazili jsme do Bílkovic už teď na začátku prosince.

V pátek večer jsme se obtěžkáni zásobami nalodili do autobusu na Roztylech. Byli jsme tři - Michal, brácha Petr a já - KUKI. Petra s PeterSem měli dorazit ráno. V Benešově nás čekal přestup na druhý autobus, který jsme si krátili konzumací pizzy. Na nástupišti čekala ještě druhá skupinka s batohy.
 
V autobuse byla spousta místa, ale my zamířili k té skupince. Prý jedou pracovat. To my také. Chvíli jsme si z nich dělali legraci, že jedeme s nimi jim pomáhat a pak začal Michal rozvíjet teorie, co když oni jedou s námi (vysláni majitelem táborové základny - Honzou Šimůnkem - nám pomoci se dřevem a my o tom jen nevíme ?) a jak se nevejdeme do boudy. Nápad to opravdu absurdní, jaké však bylo naše překvapení, když i oni vystoupili v Divišově na náměstí a hodlali se vydat po zelené na Bílkovice. To končila všechna legrace. Naše obavy se ale nepotvrdily. Byli to skauti ze srubu od „Skauta“. Celé roky na ně v létě během tábora nenarazíme a potkáme se až takhle ... Tak to je náhodička. Skauti měli v Divišově ještě něco na práci a my tedy vyrazili sami tmou na naše tábořiště. Cesta bez baterky lesem je po těch letech už poměrně bezproblémovou záležitostí, ale jen do té doby, než nepotkáte hlavou strom spadnutý přes cestu ve výšce čela. Ve tmě, kde si nevidíte ani na nos, takový strom totiž není vidět už vůbec.

Už po cestě jsme se dohodli, že nesmí zůstat jen u společné jízdy autobusem a když jsem dorazili ke skautskému srubu, pověsili jsme jim ke dveřím papír s pozvánkou na večer k nám.

V boudě byla příjemná zima, dřevo v kamnech spokojeně praskalo, sníh za oknem se vůbec nezdál tak studený a my vařili čajík s medem ? z vody z potoka (studna tradičně zamrzla) pro naše nové známé. A za chvíli skutečně dorazili a to dokonce v plném počtu pěti pracantů. Dlouho jsme jen tak klábosili, zjistili jsme, že jsou z Benešova a že si některé z nich dokonce pamatují nás na našem prvním táboře, když jsem v noci odcházeli na hru „Suchá studna“. Nakonec jsme hráli naši oblíbenou hru „Věž“. Sázka byla jasná. Když skauti prohrají, umyjí nám náš hrnec po večeři, když prohrajeme my, přijdeme jim umýt nádobí po obědě. Jam myslíte, že to nakonec dopadlo? Skauti odcházeli do svého srubu s hrncem a třemi lžícemi navíc. Na sobotní večer pozvali k sobě zase oni nás.

Ráno jsme se pořádně prospali, nasnídali a počkali na Petru s PeterSem. Ti dorazili dle plánu. PeterS pln nadšení z toho, že ve srubu „U Skauta“ na něj mávala nějaké skautka a že je půjdeme večer „přepadnout“. Zachovali jsem s bráchou a Michalem mlčení o včerejším večeru a těšili se, jak Petru s PeterSem večer napálíme. S „přepadením“ jako super nápadem jsem samozřejmě souhlasili.

Čekala nás ale nejdříve práce. Porazili jsem dvě pořádné soušky a do večera bylo co dělat. Všichni jsme si připomněli práci s ruční pilou a romantiku několikahodinového štípání dřeva. K obědu jsme měli vynikající buřtguláš pak zase do práce. Odpoledne odjel brácha, musel do Prahy kvůli florbalovému zápasu. Večer jsme hráli Carcassonne, poprvé o mytí nádobí, podruhé jen tak. Nádobí vyhrál PeterS, jinak si už přesně nepamatuji, kdo vyhrál hru, ale s největší pravděpodobností Michal.

Po večeři jsme vyrazili vybaveni hrníčky ke kamarádům skautům. Cestou jsem plánovali, jak je „přepadneme“. Nakonec jsme se zastavili asi v polovině louky před srubem a domlouvali finální plán. Nechápu proč, ale PeterSovi se najednou vůbec nechtělo rozrazit dveře a judokotoulem skočit mezi skauty, aby je pořádně překvapil. Možná se bál, že tam nebudou jen skautky, ale také nějací skauti. Nakonec jsme tedy museli první vejít Michal a já. Byli jsme mile přivítáni a Petra s PeterSem se nestačili divit. PeterS pochopil celkem rychle, ale Petřiny mozkové závity šrotovaly docela dlouho, než vše zpracovaly. Ve srubu měli skauti opravdu teplo, skvělá kamna a vše opravdu velmi pěkně a jednoduše, ale účelně zařízeno. Navíc jim od večera přibyli tři kytaristi, takže se hrálo a zpívalo. Také jsme si zahráli všemi oblíbené hry - „Elektriku“ a „Palermo“. Nutno podotknout, že zvláště v Elektrice neměli před Michalem nejmenší šanci. Nejlepší nápad dostal ovšem skautský vůdce Jezevec. Znáte snad něco lepšího než fotbálek v zimě ve tři v noci? Jedna baterka na hlavě rozhodčího se zdála býti dostatečným osvětlením a match Skauti vs. UFO mohl započít. Ze začátku jsem prohrávali, ale pak se karta obrátili. Bohužel za cenu zranění. Jezevec si lehce neporozuměl s mojí kanadou při výkopu od branky a byl z toho těžký výron kotníku. Dál mohl být už jen v brance. Tým skautů oslaben o hlavní oporu studenta FTVS se dostal pod tlak a podařilo se nám vyrovnat na 3:3. Poslední gól vsítil ovšem tým skautů a zaslouženě tak vyhrál celý zápas.
Po zápase jsem všem popřáli dobrou noc, s díky odmítli nabídku na přespání a vyrazili spát k nám. Jezevcovi a Ploníkovi se ale ještě spát nechtělo a tak se vydali nás doprovodit. U nás v boudě jsem ještě asi hodinu hráli PeterSovo speciální Prší a pak už jsme šli spát i my.

Ráno na nás čekal ještě zbytek nedodělaného dřeva a pak velký úklid. Náš hrnec Jezevec včera neumyl, tak jsem čekali, kdy nám ho donese dnes. Nedonesl. Zazimovali jsem boudu a s předstihem jsme vyrazili do Divišova. U srubu skautů vládl čilý úklidový ruch a dokonce měli i náš hrnec a umytý! Prý se Jezevec už chtěl vydat nám ho vrátit ?. Hrnec jsem schovali na půdičce skautského srubu vyrazili na autobus. Skauti nás dohnali až v Divišově. Společně jsem pak vyrazili autobusem směrem do Benešova, kde naši noví kamarádi vystupovali, a z Benešova na Prahu.

(KUKI)

fotografie z Bílkovic

 

Plán B.(RDY)

4. - 6. 11. 2005 - čundr s batohy

Krátce po podzimním cyklokrosu jsem si s Kukim uvědomil, že klub našeho oddílu už dost dlouho nebyl na žádné společné akci. Aktivitu klubu jsme chtěli oživit čundrem na Ještěd 4-6/11/05. Ale už měsíc předem bylo jasné, že z klubáků nepojede ani polovina. Čím více se blížil den odjezdu, tím výrazněji počet účastníků klesal.

V pátek jsem na Hlavním nádraží vyhlížel jen Petra Cvengroše. Cena jízdenky pro dva a čtyři hodiny cesty do Liberce mě i Petra rychle odradily od cesty a raději jsme vymysleli plán B. (Brdy).

Za 2 hodiny jsme vystupovali z vlaku v Lochovicích s vizí pohodlného přenocování ve sroubku pod vrchem Ostrý. Protože nám měsíc nechtěl svítit na cestu, bylo stoupání na vrchol dost dobrodružné. A hledání srubu taky. Chvíli to trvalo, ale sroubek byl po pár minutách pátrání v kruzích nalezen. Aby nám v noci nebyla zima, nechali jsme srub zabedněný a rozdělali v krbu oheň. Zavřená okna vytvořila uvnitř srubu dokonalou tmu, ve které se nám nechtělo probudit dříve než v poledne.

Ujít v sobotu nějakou větší porci kilometrů už nebylo možné. Plešivec jsme západně od vrcholu obešli a pokračovali po hřebenové cestě na Kuchyňku. Zima a mrholení asi odradily ostatní turisty, a tak byly Hřebeny vyjímečně klidné. Rozhodnutí přespat v již dříve náhodou objeveném srubu „U Zlaté Bleskovky“ znamenalo v daných klimatických podmínkách záruku klidné noci v suchu a trochu i v teple. Zastřešené pohodlné sezení u ohně, kovový rošt, kotlík a jiné prvky širokého zázemí srubu jsme plně využili.

Bylo slušností ráno za střechu nad hlavou a komfortní zázemí poděkovat do campovky a doplnit zásobu dřeva pro další trampy. V plánu bylo dojít co nejblíže k Praze, takže nedělní pochod se vyznačoval přímou chůzí na východ, většinou po málo používaných cestách.

Až za Kytínem jsme chtěli sejít po žluté turistické značce do Řevnice. Ale hned na rozcestí někdo turistický ukazatel poškodil. Pod ním jsme si ale všimli velké reklamní cedule:“hostinec U zrzavého paviána; po žluté na Řevnici; 2km.“ Rychle se stmívalo, tak jsme vyrazili, abychom se snad někde ještě neztratili. Situace s poškozeným značením žluté značky se pak ještě několikrát opakovala, ale vždy to reklama na Paviána zachránila. Nebylo nutné cokoliv řešit nebo hledat, a tak dál jsme si ve tmě hlídali jen velké dřevěné ukazatele k Paviánovi.

Vynoření z temného lesa hned na kraji vsi bylo překvapující. Nejdříve jsme si pochvalovali, že cestu z Kytína do Řevnic (6km) jsme ušli opravdu rychle. Vesnice Halouny ještě nikdy neslyšela tolik nadávek na hostinec U Paviána, jako když jsme zjistili, že nás reklamní poutač svedl z cesty.

Cestou na vlak do Zadní Třebáně jsme mluvili o škodlivosti reklam a o zajisté bezvadném turistickém značení na Ještědu.

(Michal)

 

Rok 2004 - 2005

 

Cykloexpedice Švýcarsko 2005

13. 7. - 9. 8. 2005

 

ObrazekVše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Švýcarsko 2005.

 

 

(KUKI)

fotografie z cykloexpedice

 

 

 

 

Rok 2003 - 2004

 

Cykloexpedice Chorvatsko 2004

2. - 29. 7. 2004

ObrazekVše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Chorvatsko 2004.

 

 

(KUKI)

fotografie z cykloexpedice

 

 

 

 

Česká Kanada, Slavonicko

26. - 28. 9. 2003 - víkendový pěší čundr

To jsme si takhle chtěli vyrazit do činností člověka příliš neposkvrněné přírody jižních Čech a v podstatě i jižní Moravy. Z mého pohledu velmi vydařený výlet začal v pátek odpoledne na hlavním nádraží v Praze. Respektive začal spíš už u mě ve škole nebo ještě lépe, začal v červnu na výletě k Máchovu jezeru (viz Kronika). Vysvětlím v zápětí. Sraz všech zájemců o výlet byl stanoven na 16:45, klasicky u pokladen. Vlak měl odjíždět v 17:17. Vzhledem k neočekávaně vyskytnuvším se skutečnostem v mém vzdělávacím ústavu jsem dorazil domů v asi půlhodinovém skluzu a čekalo mě ještě sbalení věcí. S ledovým klidem jsem napsal Michalovi Frankovi SMS na jeho mobil, že přijdu později rovnou k vlaku a ať zatím koupí s ostatními lístky. Na "hlavák" jsem dorazil asi v 17:10. U pokladen jsem mezi stovkami prchajících Homo sapiens panelakos nikoho známého neviděl a tak si říkám: "Výborně, už jsou ve vlaku." Namířil jsem si to tedy přímo na 6. nástupiště, kde již stál rychlík do Českých Budějovic. Na nástupišti jsem uviděl Michala a s úlevou jsem pronesl: "Tak jsem to stihl, kde sedí děcka ?" (dotyční prominou) Michal s úsměvem na rtech: "Kdo vlastně jede? Nikoho jsem neviděl, já myslel, že ten výlet organizuješ ty." V ten moment mě napadlo: "Á, někde se stala chyba. Do háje! Oni vlastně Michalovi ukradli v červnu mobil!!" Nažhavil jsem tedy svůj telefon a zavolal jsem Ondrovi, potom Petře. Přirozeně jsem se doslechl obligátní větu operátora: "Volaný účastník je dočasně nedostupný." Když Ondra napodruhé zvedl telefon, tvářil se dost překvapeně, že už jsme u vlaku a ten, že za 2 minuty odjíždí. Gepardím tempem ještě obtěžkáni batohy dorazili Ondra, Petra a Štěpán včas. Jen jsme se nasoukali do chodbičky před záchodkem a vlak se rozjel. Fajn, tak jsme se sešli. No jo, ale nemáme lístek. To nás asi přijde draho, kupovat lístek ve vlaku. Když jsme opustili Vršovické nádraží, napadlo nás, že nejbližší stanice, kde vlak staví je Benešov, tudíž nebudeme moct nahlásit ani o jedinou stanici méně. Tak jsme tak jeli, průvodčí nikde a Benešov pomalu za kopcem. "No co, tak koupíme lístky v Benešově," povídám. Zpočátku mi to nepřišlo nijak nestandardní. Vyskytl se ale problém, a sice, že rychlík v Benešově asi dlouho nepostojí. Vymýšleli jsme proto plán, jak na to. Z mnoha návrhů jsme vybrali teatrální výstup. V hlavní roli vystoupil Michal, jako sprinter. Ve vedlejších rolích já, Ondra, Petra a Štěpán - zmatení turisté. Vagón se skřípotem brzd pomalu zastavuje na 4. koleji u druhého nástupiště a Michal ještě za jízdy vyskakuje ze dveří. My ostatní vystupujeme s batohy na zádech, a předstíráme zmatené cestující, kteří se rozmýšlí, jestli vystoupit už tady nebo až další stanici. Moc nám to ale nešlo, spíš jsme své oči upírali na vchod do staniční budovy, kam Michal před pár sekundami vběhl. Od přepážky právě odcházel páreček důchodců. Michal si připravil tisícikorunu, netuše kolik stojí lístek, aby se nezdržoval hledáním přesné částky. Ještě udýchaný ze sebe vysypal: "Prosím čtyřikrát do Jindřichova Hradce." Urostlejší paní za přepážkou prokázala zkušenosti s prací s počítačem a ve chvilce se vyplazil z tiskárny náš vytoužený lístek. Michal již položil peníze pod okénko a dychtiv lístku se zmohl na milý úsměv. Ten však paní za pokladnou neopětovala a s rutinním přízvukem se otočila ke své kolegyni: "Líbo, nemáš drobný za tisíc?" Micha-lovi vyskočili další krupky potu na čele. My ostatní jsme na nástupišti zatím osiřeli a vysvětlovali paní průvodčí, že tu jen čekáme na kamaráda. Průvodčí odešla. Michal nikde! Co když nám to ujede? Na semaforu zelená a výpravčí stál u vlaku, čekalo se evidentně na nás. V tom Michal rozrazil dveře od čekárny a vyřítil se do kolejiště. Ještě, že nic nejelo! Zbytek cesty jsme strávili opět na chodbičce. Jindřichův Hradec nás již přivítal černočernou tmou. V rámci čekání na autobus do Kaprouna jsme si prohlédli místní stanici úzkorozchodky a její vozový park. Z obce Kaproun k zastávce železnice nás čekal lehký noční orienťák, zakončili jsme jej ale úspěšně a složili své údy v husté smrčině, pár kroků od pomníku Járy Cimrmana, který zde byl roku 1900 vyhozen z vlaku. V sobotu ráno jsme uctili jeho památku uložením kamínku (ve čtyřech jsme s ním měli co dělat) na mohylu a zápisem do "vrcholové knihy". Svezli jsme se symbolickou jednu stanici do Senotína, odkud jsme vyrazili zvlněnou krajinou na hrad Landštejn. V podhradí jsme ukojili hlad ve stylové restauraci za kapitální ceny. Pravda, že jídlo bylo výtečné a dosti vydatné. Zatím co Ondra, Petra a Štěpán lenošili u brány hradu, já s Michalem jsme se vydali na prohlídku novorománské stavby. Každé zákoutí navozuje atmosféru doby před stovkami let a člověk občas i zapomíná, že to nebylo vždy tak klidné a mírumilovné místo jako dnes. Vedeni červenou turistickou značkou přes Staré Město pod Landštejnem jsme dorazili do Slavonického lesa, který se stal na následující noc naším domovem. Kluci si postavili stan přímo u rozcestníku, my ostatní jsme se panu hajnému pokusili raději schovat v hustším porostu, nedaleko jednoho z všudypřítomných řapíků. Na druhý den jsme se vydali ke trojmezí Čechy-Morava-Rakousko. Cestou na nádraží ve Slavonicích jsme se ještě stihli zastavit v historickém muzeu v Maříži a na zřícenině dřívějšího místního zámku. Z luxusního paláce, který ještě v padesátých letech 20. století stál dnes trčí v lese jen čtyři zdi. Jak vyplývalo z dokumentace v muzeu, o takto rychlou metamorfózu se postaral minulý režim a povaha lidí s ním spojená. Cesta do Prahy proběhla již hladce, když tedy pominu standardní dobu cesty asi 5,5 hodiny. :-)

(Jarda)

 

Rok 2002 - 2003

 

Cykloexpedice Balaton 2003

7. - 26. 7. 2003

ObrazekVše o této cykloexpedici naleznete na zvláštní stránce Cykloexpedice Balaton 2003.

 

 

(KUKI)

fotografie z cykloexpedice

 

 

 

  

Víkend s Lenkou

víkend 25. - 27. 10. 2002

To jsme se takhle jednoho říjnového pátku vydali do naší táborové základny v Bílkovicích. Nápad podniknout sólo víkend pouze pro vedoucí se zrodil již v závěrečných dnech letního tábora. Takové odreagování s kamarády dokáže spolehlivě uvolnit od denních starostí. Celá story začíná v 15:15 na autobusovém nádraží Roztyly, kde zjišťujeme, že do autobusu, který jsme si vyhlédli, se prostě nemáme šanci nacpat. Během čekání na další spoj se Kuki spolu s Michalem a Petrem pokusili unést Sněhurku (Petr S.), která ovšem mobilizovala všechny své síly a trvala na rozhodnutí, že za námi přijede v sobotu.
Sobotní noc byla vskutku větrná, nejlépe to může dosvědčit Kuki, který si neprozíravě odskočil ve chvíli, kdy se ostatní chystali ke spánku. Tu tak někoho napadlo (nebudeme jmenovat): "Což takhle ho venku zamknout?" A bylo. Slovo dalo slovo a milý Jirka již hledal závětří na balkónku u boudy. Nakonec se prý docela i vyspal. Sobotní odpoledne (dopoledne jsme v podstatě prospali) jsme trávili lovem kanců. Tedy vlastně jsme byli málem uloveni při hrátkách v lese, neboť zde právě probíhal podzimní výlov lesů a čuníci už nám dupali za patami. Potom jsme se věnovali klidnějším aktivitám, jako třeba závodům speedboatů (nebo jak se to jmenuje). Všechny posádky startovali od lávky k latrínám. Cíl byl stanoven v Bílkovicích u bazénu. Účelem bylo dopravit po potoce ping-pongový míček za použití klacků do cíle v co nejkratším čase. Jako první se umístili Michal & Sněhurka, na 2.místě já & Petr. Třetí posádka ztratila kontrolu nad svým plavidlem v hlubokém rákosí (Kuki & Lenka). Během večera jsme se oddávali černé magii a vzájemně poznávacím hrám.
Poslední den jsme vyplnili opět lodními závody (tentokrát na stole) a úklidem prostoru exponovaného našemu působení. Cestou na autobus jsme se shodli, že podobné akce neškodí občas uspořádat. Na jaře určitě opět vyrazíme. Třeba nás bude víc, nebudem se bát vlka, nic.

(Jarda)

fotky z těchto Bílkovic

 

Rok 2001-2002

 

Cykloputování Slovensko II

30. 6. - 13. 7. 2002

Opět po roce jsme se v počtu deseti cyklistů, obtěžkáni zavazadly vydali s koly na Slovensko, tentokrát však naše putování směřovalo západním směrem. Čtrnáct dní plných nádherného počasí i námahy jsme započali v Liptovském Mikuláši, pokračovali jsme přes hřeben Nízkých Tater, projeli oblastí Poľany a mezi hřebeny Malé a Velké Fatry až do hraničního Javorníku. Cestou jsme navštívili Banskou Bystricu, Martin a Žilinu, také třeba Demänovskou ľadovou jeskyni a zdolali jsme i vrchol Královy hoľy (1948 m.). 650 kilometrů dlouhé putování jsme zakončili až na území České republiky ve Vsetíně. Účastníci: Michal, Petr, Jarda, Kuki, Klára, Eliška, Váša, Králík, Blanka, Tom

(Kuki a Michal)

 

Rok 2000 - 2001

 

V průběhu prázdnin 2001 se uskutečnily tyto oddílové akce: 
 

Cykloputování východním Slovenskem

13. - 28. 7. 2001

Čtrnáct dní jsme se potýkali s tropiskými vedry i dešti, pohořími a nakonec i rozvodněnými řekami a s plně naloženými koly ujeli přes 600 km. Putování jsme zahájili v Košicích, navštívili jsme nejvýchodnější kout Slovenska - národní park Poloniny, ale i Dukelský průsmyk, Bardějov a Svidník, Šíravu a Domašu. Putování skončilo opět v Košicích. Účastníci: Michal, Petr, Jarda, Kuki, Aleš, Králík, Eliška, Petr S., Blanka, Tom.

 

Cykloputování Tauernskou cyklostezkou v Rakousku

Na kolech s plnou polní jsme sjeli od Krimelnských vodopádů podél Salzachu a Innu do Passova a dále podél Dunaje. Přejeli jsme na sever až na české území. Cesta trvala 8 dní.

 

Vodácký sjezd Vltavy

Starší strávili týden na Vltavě. Zahájili ve Vyšším Brodě a pak už pluli jen dál po proudu na kánojích, pálavách i raftu.

 

Rok 1990 - 1996

 

Počátky oddílu UFO

Chcete-li se dozvědět něco více o historii oddílu UFO na Jižním Městě v letech po revoluci, klikněte.

4